Nejprve k Ondrovi Martínkovi: tvůj postoj je jistě míněn dobře. Ale připadá mi to malinko nerealistické - ta představa, že si svého "podvedoucího" pozveš na kobereček, určíš mu hranice (co si budeme namlouvat, dohoda by asi chtě nechtě spočívala v tom, že ty řekneš, co se vejde do hranic tvého vkusu, anebo že on se čehosi závazně zřekne). Chlapská dohoda nadřízeného s podřízeným vypadá přece jen jinak než rozhovor přátel, kteří si důvěřují a respektují se, o nejhlubších a nejskrytějších citech. Zřejmě byste se asi vcelku shodli na tom, co dětem prospívá a co škodí, co je přijatelné a co ne. Mnohem závažnější dopad by to ale mělo na vzájemný vztah vás dvou vedoucích - sám by ses tím postavil do nadřazené pozice zdravého a normálního, měřítka hodnot. Dostal bys ho do své moci víc než je zdrávo a ovládnout se, abys tuto převahu nikdy ani v nejmenším nezneužil, ani v nejvyhrocenějším sporu, ani v hádce, ani kdybyste se pohádali nebo znepřátelili, nebo žárlili, že ten druhý je u dětí oblíbenější - to je mnohem těžší úkol, než ovládnout jakoukoliv erotickou náklonnost. Takže jestli tohle řešení není tak trochu vytloukání klínu klínem.
Každý, kdo se věnuje dětem, to dělá také z vlastního zájmu. I když není zrovna pedofil, tak třeba mu dělá dobře, když může dětem vštěpovat svoje zásady a svůj pohled na svět, když může mít pocit, že jim je užitečný, anebo třeba některé tábory berou vedoucí jako možnost, jak si sami užít (v dobrém - zahrát si a pobavit se, nebo ve špatném - ožrat se se spoluvedoucími apod). A i "sexuálně normální" vedoucí může být do značné míry motivován přízní čtrnácti či šestnáctiletých účastnic či praktikantek.
Myslím si, že sexuální orientace sama o sobě není důvodem k tomu, aby někdo byl považován za nebezpečnějšího než ostatní.
Já osobně si myslím, že hranici, kde začíná či končí pedofilie nikdo nezná. Ostatně z rozhovoru se sexuoložkou MUDr. Fifkovou vyplývá, že sexuologie ale neuznává "škatulku" pedofil. Prostě bych to bral, že důležité jsou skutky. Závadné jednání definuje MUDr. Fifková jako pedofilní skutky, tím je tedy myšleno zneužívání. Pak je ovšem otázka, kde je hranice, co je zneužívání a co ne. K tomu se doufám v našem seriálu otázek a odpovědí dobereme. Ztaím víme, že sexuologie považuje za zneužívání cokoli (tedy i hlazení po hlavě), při čem se pedofilně orientovaný človek vzrušuje.
Napsal(a): Miloslav Fuček, email: fucek@ekamarad.cz dne: 22.11.2001Tak ještě k tomu předcházejícícmu. Je dle mého názoru
opravdu dost odvážné v klimatu, který kolem nás je, prohlásit,
že bych se nebál spolupracovat s klukem nebo holkou, o kterých
bych se dříve nebo později dověděl, že jsou zaměření na děti.
Při různých honech na "pedofily" se tomu ani nedivím. Téměř
každý den čtu nebo slyším,že támhle nabo jinde někdo nějakého
kluka nebo holku zneužil.
Spolupráce s člověkem, který je boylover nebo girllover /ka/
by mi nepripadla nijak podivná. Prostě bychom se dohodli, kde
jsou hranice. Většina takových schopných vedoucích to opravdu
dovede obrátit v jeden z nejúčinnějších způsobů práce s mládeží.
Našli byste mezi lidmi blázna, který by neměl alespoň trochu rád
děti, nedovedl by se vcítit do jejich věku, nebyl by rád mezi nimi a
necítil by určité uspokojení být mezi nimi a přitom by to dělal na
plný pecky, připravoval by pro ně geniální hry a věnoval by se jim
celý život všechen svůj volný čas?
Na co tedy hledat v každém takovém člověku hned pedofila? Proč například
člověk s pedofilní diagnozou nedostane / pokud se o tom ví / povolení
k práci s mládeží? Nedostane lékeřské potvrzení a jakýkoliv stín pedofilie
odsuzuje schopné lidi pro práci s mládeží do ústraní.
A přitom / ale chápu, že se tím společnost brání těm, kteří se nedovedou
ovládat /většina boyloverů zůstane vždycky jenom na rovině hlubokého
přátelství a normálního kamarádského tělesného kontaktu.
Tak už nebudu moc učeně povídat. Docela mne to přestalo bavit.
Prostě mám za to, že se tu něco moc nafukuje a je to úplně zbytečný.
Ten pořad v áčku jsem neviděl, někdo ho má nahranej na videu, tak
se kouknu, jak bude čas. Každopádně první a poslední je určitě
o tom mluvit a mluvit a snažit se pomoci těm klukům, kteří v čase
dospívání najednou v sobě poznaji, že jsou zaměřený na děti.
Oni jsou pak zmatení a pomoc potřebují. Zavřít je a izolovat, je
blbost. Je potřeba je naučit s tím žít úplně normálně a umožnit jim
třeba právě tuhle úžasnou schopnost stát se dítětem i v dospělosti,
transformovat do nekonečného náboje práce s dětmi a odíly a sdruženími
a kluby....
Ondra
Jak budu zítra na netu ve skole, napisu neco vic. Kazdopadne mi take přišlo trošku divný, že jsem jako vedoucí napsal veřejně, že bych klidně do sdružení vzal člověka, který je pedofilně orientovaný a vůbec by mi to nevadilo a naopak bych to bral jako obrovské plus. Samosebou bych se musel s ním dohodnout na určitých pravidlech a chlapsky bychom si o tom popovídali.
Tak se mi libí názor pana Fučka. To je fajn, že jsme tak trochu zajedno. Zítra se rozepíšu.
Ondra
Plně se s Martinovým názorem ztotožňuju. Když chlapce miluji, rozhodně ho nemusím vidět nahého, i když by to pro mě hodně znamenalo. Abych pravdu řekl, doopravdy jsem miloval jen jediného chlapce, ale to mi bylo 15 a jemu asi tak 12. Vůbec jsem ještě tehdy netušil, jak to se mnou je, natož abych něco věděl o boylove. Byl jsem velmi šťastný, když jsem ho viděl, když jsem slyšel jeho hlas, nebo když si se mnou povídal. Nevěděl jsem, co se se mnou děje, i když jsem si tehdy do svého deníčku napsal, že kdyby byl holka, tak bych ho miloval.
U tohohle chlapce mě tehdy ještě vůbec nenapadlo, že bych ho snad někdy chtěl vidět nahého, i když jsem se rád díval na jeho ruce, nebo obnažené nohy, nebo když přede mnou hladil psa, díval jsem se za jeho tričko na jeho hruď. Tehdy jsem tomu nepřikládal žádný význam, pouze jsem si přál, aby to byl můj nejlepší kamarád a abych s ním "něco" prožil. Něco, kdy bych s ním mohl být sám a aspoň se zeptat, kolik mu vlastně je let. Jeho věk jsem odhadl pouze podle toho, že chodil do 5. třídy. Tehdy mi připadalo velice intimní i to, že jsem se na něj díval. A nikdy jsem se ho neodvážil ani dotknout.
Prostě, nejsem chlapci přitahován ani je nemiluji z nějakého rozumového důvodu. Prostě je mám rád pro jejich elán a dychtivost do všeho, ten lesk v jejich očích, spontánnost, úsměv, hlas a podobné věci, a, proč bych to neřekl, i pro jejich tělesnou krásu. Prostě je to ve mně, tak to cítím.
Ještě jsem zapomněl napsat, že si myslím, že dost boyloverů třeba ani nechce vidět kluka nahého nebo v plavkách, ale že mají dobrý pocit z toho, když ho vidí normálně oblečeného. Znám kluka, který asi boylover bude (nechci to zkoumat, jestli jo nebo ne, protože je to jedno, je to stejně jenom škatulka), má mě rád, připravuje super akce a když se jdeme koupat, tak zůstává radši s námi už oblečenýma a nehrne se do sprch. Myslím, že se mu víc líbím, když jsem oblečený v džínách, v kterých chodím rád (prostě, když jsem spokojený). Je i rád, že mám holku, s kterou jsem šťastný. Prostě je to od něj nezištný cit. Vadil by mi člověk, který by si (třeba jen tajně) přál, abych byl např. homosexuál, protože by mu to dávalo větší naděje. Bylo by to totiž hodně sobecké přání, protože homosexuálové stejně jako ostatní sexuální menšiny to mají v životě hodně těžké. Proto to nemůže přát nikdo nikomu, koho má opravdu nezištně rád.
Pokud mě někdo má rád prvořadě jako kamarád, tak mě pak nevadí, když mě má rád i jako boylover. Pokud by však všechno pro mě dělal jenom proto, aby se mnou vzrušoval, tak to by mi vadilo. Pokud to dělá poroto, že mě má rád, tak mi to nevadí, protože to je věc, která u něj přijde sama, kterou on třeba ani nechce, ale prostě se děje, když je takto orientovaný. Stejně si toho většinou ani nevšimnu.
Snad jsme to vyjádřil dost srozumitelně. Ono se to dost těžko formuluje.
Ty fotky jsou úplně normální. Viděl jsem na Internetu třeba dost stránek, kde je třeba 50 fotek jednoho kluka, kde je třeba jak stojí u auta, jak sedí na lavičce, jak leží na kanapi apod. Taky to snad nikomu nevadí.
Mě focení nevadí, pokud není vlezlé, třeba, že by si mě někdo fotil při sprchování a tak podobně. Ale na koupališti klidně. Mě ale lidi moc nefotí, protože nejsem moc fotogenický.
Už jsem na to přišel. Fotečky jsou vpravo dole a opravdu fungují. I když posledních 8 fotek z Lukova se nezobrazuje. Já koukal do fotoarchívu a ten nefunguje. Škoda, že se náhledové fotky zobrazují tak pomalu.
Totálně nechápu, co na těch fotkách komu vadilo. Viděl jsem jiné stránky oddílů a nevím, co by tito lidé, kteří jsou pohoršeni těmito fotografiemi, říkali na ně.
Děkuji za důvěru a za otázku na Martina. Mně ta fotogalerie normálně fungovala a ani JÁ jsem na ní neviděl nic zvláštního.
Napsal(a): Henry, email: kinghruza@hotmail.com dne: 19.11.2001Chtěl jsem se podívat na váš fotoarchív, ale bohužel nějak nefunguje. Stránky se nezobrazují.
Vypadá to, že všichni vyšetřovatelé asi nejsou poučeni o tom, co je pornografie a co ne. Myslím, že jsem to už právě v diskusi k tomuto článku psal, takže se nebudu opakovat. Podle oficiálního výkladu není rozhodující stupeň oblečenosti, ale činnost, kterou dotyčný při focení dělá.
Na českém Internetu je hodně fotografií z činnosti oddílů, která je pestrá. Máte-li zajímavou stránku, přidejte ji na nový rozcetník Caramba (#a;http://www.caramba.cz# ), kde je přímo stránka věnovaná dětským oddílům a kroužkům.
Jinak jsem rád, že konečně i někdo z vedoucích také veřejně řekl, že by za určitých okolností do oddílu vedoucího s pedofilní orientací přijal. Já to totiž řekl před časem v jenom Áčku na Nově a pak jsem z toho měl dost divný pocit, protože povědomí o tom, co to doopravdy pedofílie je, je hrozně malé. To je ale myslím patrné z cyklu rozhovorů se sexuoložkou MUDr. Fifkovou. Nebýt toho, že to MUDr. Fifková v tom pořadu aspoň trochu vysvětlila, tak bych to asi před kamerou nikdy nevyslovil. Protože tam ale bylo na tak rozsáhlý problém hrozně málo času, věnujeme se tomuto problému nyní na eKamarádu. A jak vidno, není jenom nejčtenější, ale i nejdiskutovanější.
Jsem moc rád, že se začalo konečně o problému boyloverů a také girlloverů trošku mluvit a hlavně jsem moc rád za názor Martina, který jak vidím to také oceňuje.
Povím vám docela zajímavý příklad, který se teď nedávno stal a docela mne poplašil.
Na stránkách našeho sdružení Malý princ je fotogalerie. Před pár týdny se mne z policie v Jablonci nad Nisou dotázali, jak to s těmi našimi stránkami je, že je tam prý dětská pornografie. Zalapal jsem po dechu a chtěl jsem dokázat, že to tak není a to hned. Na celém úřadu vyšetřování nebyl ani jeden počítač, který by byl schopný se dostat na internet. Museli jsme jít do internetové kavárny a já jsem jim musel za mé vlastní peníze ukázat naše stránky aby na vlastní oči viděli, že tam nic takového není.
To je o tom, jak moc je příputné zajít při focení dětí na táborech, koho a kde fotit a při jakých činnostech.
Podívám se často pro inspiraci na stránky dětských oddílů a fotogalerie jsou pestré. Běžné jsou fotky z indiánských táborů, kde děti běhají jenom v bederních rouškách, na jednom webu jsem viděl i fotky z nočních koupání za měsíčku.....
Jsou lidi které vzruší všecko a úchylek je nepočítaně. Já opravdu nevím, jestli dětm dělá špatně, když je někdo vyfotí v plavkách a nebo jen tak, někde v přírpdě, na vodě, na táboře. To už bychom mohli zajít tak daleko, že bychom zakazovali dětské tábory, kde se čas od času jsou děti koupat jen tak.
Na to bych se třeba rád zeptal Martina, jestli by mu vadil kluk, kterej, pro něho bude opravdovej kámoš, skvělej vedoucí, zodpovědnej a bude vědět, že je tedy Boylover, to znamená, že ho má rád, ale zároveň se mu líbí i Tvoje tělo a že si tě čas od času vyfotí a pak se třeba rád na Tvoje foto podívá.
Mám zkušenost, že kluci z touhle diagnozou jsou obětaví kluci pro oddíly, vedou je fakt dobře, mají spousty skvělých nápadů, s kluky to umí a nikdy by jim neublížili.
Dokonce si teď dovolím zcela veřejně vyřknout jednu myšlenku dost natvrdo: do našeho sdružení bych se nikdy nebál vzít takového člověka, aby s námi tvořil tým, protože vím, že by to sdružení možná uškodilo co do pověsti a tlachů mezi lidmi, ale co do kvality a přitažlivosti, by to sdružení naejdnou začalo být dětem otevřenější a víc by jim přineslo.
Ondra
Na výše zmíněné stránky se můžete podívat na #a;http://malyprinc.poskolak.cz/# a sami posuďte, čím mohou někoho dráždit?
To je asi přesně to, ta hranice, o které bychom se měli bavit (?) Mně samozřejmě nešlo u toho chlapce jen o sex, snažil jsem se mu být prospěšný, učil jsem ho třeba číst (nikdy bych nevěřil, že v dětských domovech mohou tak staré děti tak špatně číst), povídal jsem si s ním, nosil jsem ho na zádech a tak různě. Nesmírně mě potěšilo, když jsem prostě jen tak seděl, a on mi hupsl do klína, vzal mi ruce a položil si je na své břicho. Nemůže chodit sám ven, je nesamostatný, tak jsem chodil s ním a ještě se skupinou jiných dětí, a prostě byla to "normálka". Nevím už, jak mě to napadlo, ale prostě jednou jsem ho koupal, a "cosi" to u mě už evokovalo, a pak, když jsem mu zapínal pyžamo, jsem se prostě neovládl, neudržel a políbil jsem ho na hruď. A pak už to šlo ráz na ráz, při mé třetí návštěvě prostě došlo k tomu, co jsem napsal výše.
Vždycky jsem si myslel, že se v tomto směru dokážu ovládat, kontakt s malým chlapcem vnímám většinou silně citově, a najednou jsem udělal tohle. U tohoto chlapce jsem necítil tak silnou citovou vazbu, ale prostě se mi líbil. Většinou bych si tohle k chlapci vůbec nedovolil, a popravdě řečeno jsem si to kromě tohohle chlapce opravdu k žádnému jinému nedovolil, což mě trochu utěšuje.
Na druhou stranu, podle vašich reakcí mě napadlo, že když jsem psal o sexu s chlapcem, většina z vás to pochopila tak, že mi u něj opravdu o nic jiného nešlo, ale to není pravda. Jsem ochoten se pro děti (a teď to myslím všeobecně, čili i dívky) řekněme "roztrhat", chtěl bych jim být maximálně nápomocen, být jim pomocí, oporou. Možná právě tohle se mi snažil Januš vysvětlit, možná to právě tak pochopil, že vlastně uvrhnu dítě do citově prázdného vztahu, kterému dominují sexuální hrátky, a dítě si pak myslí, že se má dobře, že zažívá příjemné pocity. Ale já to tak neberu, já sex beru jako pouhou součást, doplnění vztahu, ke kterému samozřejmě nemusí dojít.
A ještě jedna věc - stránky o Boylove jsem našel přibližně před rokem, krátce poté, co jsem se poprvé připojil k Internetu z domova. Do té doby jsem si o sobě maximálně myslel, že mám v sobě asi zkrátka víc ženských genů, že cítím k dětem silnou náklonnost (to tedy bylo zezačátku). Postupem času jsem si více-méně připouštěl, že asi budu homosexuální pedofil, ale nějak mi to nesedělo. A pak jsem našel stránky o Boylove a zjistil jsem, že takové fantazie, a vůbec myšlenky, jako mám já, sdílí spousta jiných lidí, a má odlišnost mi začala připadat daleko "normálnější" a trochu jsem nabyl pocit, že na to, že jsem boylover, mohu být hrdý. Nevím, myslím si, že kdybych nenašel stránky o Boylove, asi bych nikdy žádné dítě k sexu nesváděl, ale nechci to tvrdit. Na druhou stranu jsem se ale díky těmto stránkám se svou odlišností svěřil poměrně dost lidem na Internetu, včetně Januše, a začalo se "něco" dít, spousta e-mailů, přesvědčování, argumentování, otázek, depresí.... A nakonec to dospělo k tomu, že jsem tady a účastním se této diskuse.
Hm, tak teď si nejsem jistý, jestli jsme oba viděli stejnou galerii. Pokud jsi viděl to, co píšeš, tak ti to určitě neublíží.
Napsal(a): Henry, email: kinghruza@hotmail.com dne: 17.11.2001Nemusíš se Písmáku bát, pohled na tyhle obrázky Ti neublíží. Ti kluci na nich opravdu nedělají nic špatného a nikdo jim neubližuje. Všiml sis toho správně.
Napsal(a): Mlsoun, email: mlsoun@ekamarad.cz dne: 16.11.2001Rozhodně si nemyslím, že by dospělý měl vyhovět dětem ve všem, co se jim líbí. Pokud by za Tebou přišlo dítě, abys mu dal drogy, kdybys je měl, tak bys mu je taky dal?
Lidé pedofilně orientovaní mohou být dětem prospěšní, ale pouze tehdy, pokud se umí ovládat.
Řekl bych, že tyto obrátky, stejně jako mnoho dalších věcí na tomto světě, jsou dvousečné. Každý si při jejich prohlížení představí podle svého založení něco jiného. Neprohlížel jsem sice celou galerii, ale nemyslím si, že by tam byly obrázky, které by mohli ublížit normálnímu dítěti, které je uvidí. To, že třeba v pedofilně orientovaném člověkovi mohou něco evokovat, je věc druhá. Myslím, že schvalování odkazů nemá být cenzurou, která do diskuse nepatří, ale ochranou dětí. Nevím, proč by mělo dítěti uškodit pohled na kamaráda v plavkách na koupališti, když pokud na koupaliště chodí, jich tam vidí hodně a v reálu.
Osobně si myslím, že je dobře, že odkaz zde uvedený je, protože na stránce jsou zajímavé úvahy.
Co je na těch obrázcích nevhodné? Může mi nějak ublížit, že jsme je viděl? Vždyť tam přece ti kluci nic ošklivého nedělají ani jim nikdo neubližuje. Já taky chodím na koupališti v plavkách a táta si mě vyfotil. Co je na tom nevhodné?
Napsal(a): Písmák, email: pismak@ekamarad.cz dne: 16.11.2001Tak tohle opravdu není co ke chlubení. Že děti z dětských domovů mohou mít problémy v citovém a i jiném zázemí, je celkem pochopitelné. Sexuální styk s takovýmto dítětem ale neospravedlňuje ani jeho iniciativa. Takové dítě potřebuje citový vztah a ne sex!!!
Napsal(a): Miloslav Fuček, email: fucek@ekamarad.cz dne: 15.11.2001No ono ty obrázky budou asi posuzovány každý individuelně podle toho, co v nich chce vidět. Já bych si tipnul, že jsou to obrázky sebrané z různých rodinných alb na Internetu.
Posuzuju-li je podle zvyklostí z naší republiky, tak vyfocený kluk na pláži v plavkách se za nic závadného nepovažuje.
Na uvedeně stránce jsou poměrně psychologicky dobře zpracované různé problémy, které by stály za diskusi.
Nevhodnost obrázků je tedy relativní, rozhodně žádný z těch, které jsme viděl nelze označit za pornografický, některé mohou někomu připadat méně vhodné, ale to je věc názoru. Odkaz byl také cílen spíš na text na stránce než na obrázky.
Chtěl bych ještě reagovat. Jak bych to řekl - ani by mi tolik nevadilo, že škodím sám sobě, ale je pro mě nepochopitelné, že škodím i někomu, na kom mi nesmírně záleží, koho miluji. Abych byl přesnější, uvažuji zde dost teoreticky, protože jsem nikdy svého "young friend" (mladého přítele) neměl. Jenom jednou jsem přistoupil s jedním chlapcem z dětského domova řekněme k sexu, ale bylo to o tom, že jsem mu poskytl jistou sexuální službu, z vlastního přičinění. Nesvlékal jsem se před ním, ani jsem se nijak neobnažoval. A právě i tohle prý dětem nesmírně škodí, i když to tomu chlapci nevadilo, naopak to chtěl ještě, i sám mi řekl, že se mu to líbilo. Promiňte, jestli má slova vyzněla nevhodně, ale myslím, že v tomhle tématu nemůžu nic skrývat, pokud se o něm chci bavit pravdivě.
Z mého hlediska jsem si pak uvědomil, že jsem se vlastně zachoval jako holkař, protože jsem toho chlapce ani nemiloval, jen mě zajímalo jeho tělo a jeho reakce. Vlastně to začalo tím, že jsem ho líbal po celém těle, pak i na intimnějších partiích a pouze jsem se ho ptal jestli to "můžu". Dítě samozřejmě nevidí důvod, proč bych mu to neměl dělat, a já koneckonců taky ne, a právě tohle je ten kámen úrazu. Januš mi psal, že právě tenhle důvod je těm "normálním" lidem naprosto zřejmý a jasný, ale nedá se to vysvětlit. Snaží se mi mou chybu vysvětlit pomocí filozofie Bytí (#a;http://www.dub.cz#), dokonce mi věnoval několik knih, o kterých je přesvědčen, že mi mohou pomoci. Zatím jsem nepřečetl úplně ani první z nich, ale beztak si myslím, že to asi nepochopím. Koneckonců je to prý přirozený vývoj lidské bytosti, když své chyby nepochopím v tomhle životě, poznám je (snad) v těch příštích. V jednom z nich určitě. (Nyní mluvím v duchu oné filozofie). Tím ovšem nechci říci, že jsem s tím spokojen. Napadá mě, že někdo, když dělá chybu, obrací se k bohu, já se snažím obrátit k filozofii, což je svým způsobem něco podobného, ale odpovědi nepřicházejí.
© Stránka vygenerována za 0.0034 sec. | Aktuálně máme v databázi 8270 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha
