Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Olivie je neděle 02.10.2022



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Diskuze ke článku: Lék na homosexualitu


Jak se takovýto článek vůbec mohl na serveru vyskytnout???????????

Panebože takovýto článek, jak jsi to dopustil? Takový chyby, polopravdy a omyly, to snad není možné! Je úplně jasné, že homosexualita je vrozený jev. Jev, který dokonce není proti přírodě. Nic na světě dotiž nefunguje na 100% a tudíž není možné, aby všichni lidé byli homosexuálové.

Dále člověk nemusí být 100% homosexuál, může být bisexuální, tudíž část svého života může prožít s mužem a další část s ženou. Samozřejmě na pořadí nezáleží. Znám i takové případy, kdy muž s ženou a dětmi v průběhu života zjistil svou orientaci a nedalo se nic dělat :-))

A jen tak mimochodem, bůh je mužského pohlaví, takže jste homosexuál Vy, protože jste osobně přiznal, že s ním máte osobní vztah a navíc jste pokrytec. Prostě jste fanatik.

PS: moje orientace je heterosexuální, homosexuálů se zastávám proto, že nikomu nic neudělali a za svou odlišnost nemohou!

Napsal(a): Anonymní zápis, email: nemam@email.cz dne: 06.07.2004

Bohu jde o víc

Po delším čase jsem se rozhodl dodržet svůj slib a zareagovat na Marťasův příspěvek. Ten román jsem tehdy na jaře přečetl také - moc se mi v mnoha ohledech líbil. Je třeba ale říci, že Bohu jde daleko o víc, než o "správné chování". Je moc prima, že se díky tomu románu něco stalo s Tvým životem, ale Bohu nejde v první řadě o to, co děláme, ale o nás samotné. Chce mít s námi osobní vztah. Poté, kdy se s Ním člověk seznámí, může hledat Jeho plán pro svůj život, tedy své poslání a je to Bůh, kdo dává člověku sílu tento plán realizovat. Součástí Jeho plánu je mj. být podobnější Jemu a je to On, kdo proměňuje charakter člověka, pokud mu to člověk dovolí.

Napsal(a): Michal Řada, email: michal.rada@seznam.cz dne: 26.09.2001

RE: Mě nezměnil Bůh - Odpovím později

Marťasi, na Tvou otázku momentálně nedokáži odpovědět, protože jsem román dosud nečetl. Určitě se na něj chystám a až se mi to povede, tak možná napíšu více.

Napsal(a): Michal Řada, email: michal.rada@seznam.cz dne: 08.02.2001

RE: Něco skeptických ... - Přesvědčit argumenty nelze

     Milý pane Schönauer,
děkuji za Váš příspěvek. Nebojte se, nerozzlobil mne. Já jsem křesťanem téměř deset let, takže už jsem zvyklý na všelijaké reakce. Řekl bych, že Váš článek možná vystihuje mínění mnoha lidí.
     Nejprve krátce ke článku - mnoha lidem křesťanství vadilo již od dob jeho vzniku. Už v době života Ježíše bylo mnoho lidí proti Němu, přestože mnohé uzdravoval, činil zázraky a ukazoval lidem cestu života. Nakonec jej lidé ukřižovali. Právě poté, co vzniklo křesťanství, je možné se v historických pramenech dopátrat toho, že ihned první lidé, kteří křesťanství šířili, byli mnoho pronásledováni (biti, vězněni i zabíjeni) - mezi nimi třeba apoštol Pavel, Petr a další. To, že lidé odmítají křesťanství a nelíbí se jim, je tedy věc, která jej doprovází od jeho vzniku. Stejně je to i s jeho netolerantností a nekompromisností.
     Já jsem Boha poznal osobně - jako živou osobu. Proto nemůžu už nikdy pochybovat o tom, že by nebyl. Bylo by to, jako bych se setkal s Vámi, a posléze popřel, že žijete. Ale rozumím vašemu postoji. Vím, co jsem si myslel předtím, než jsem se s Bohem setkal. Také vím, že nemá moc význam o něčem takovém argumentovat, protože Boha nikdy vyargumentovat nejde. Proto se s Vámi nechci přít o pravdu. Byl by to předem prohraný boj. Vím, že každý se potřebuje nejprve s Bohem setkat, a pak může začít žít pro Něj. Jinak by se skutečně, jak píšete, jednalo o fanatismus, kdybych žil pro někoho či něco,  o kom (čem) ani nevím, jestli existuje.
     K Vašemu článku Vám mohu napsat jen to, že Vás Bůh miluje a chce se Vám dát poznat. Vím ale, že nikoho nemůžu PŘESVĚDČIT argumenty, protože to může udělat jedině Bůh. Kéž by se to i ve Vašem životě stalo.

Napsal(a): Michal Řada, email: michal.rada@seznam.cz dne: 08.02.2001

Něco skeptických poznámek

     Vážený pane Řado,
dovolte mi několik připomínek k Vašim příspěvkům. Jsem sice tolerantní, ale jsem také docela skeptik. Proto doufám, že Vás moje poznámky příliš nerozzlobí. Tak tedy:
     Stejně jako si blázen nikdy neuvědomí, že je blázen, si fanatik neuvědomí, že fanatikem je, i když o sobě bude tisíckrát tvrdit opak. Myšlenka křesťanství je krásná (stejně jako idea komunismu), bohužel si ji v průběhu staletí lidé upravili k "obrazu svému" (čti: jak se jim to hodí do krámu). Z těchto důvodů se z křesťanství stalo nejnetolerantnější a nejpokrytečtější učení.
     Křesťané mají velmi v oblibě citace úryvků z Bible, mnohdy ovšem zcela vytržených z kontextu. Nemám jim za zlé, že se snaží ostatní lid obrátit na "pravou víru". Vadí mi způsob, jakým to dělají. Křesťané nemají patent na "jedinou pravdu", i když si to myslí. Víra by přece měla být o výchově sebe sama, o toleranci a úctě k druhému člověku... a pokud jsem schopen se začít měnit k lepšímu a věřím, že mi v tom něco pomáhá, potom je jedno, budu - li tomu říkat Bůh, Alláh, Budha, Karma, Všehomíra nebo nějak jinak. Píšete, že odmítáte Zákon Karmy a v podstatě se o něčem takovém odmítáte bavit. V tom je právě problém. Něco šmahem odsoudit, přestože o tom nic nevím, moc důvěryhodnosti nedodá. Kdyby jste byl ochoten si tato náboženství alespoň zběžně prostudovat, možná by jste našel pádnější argumenty proč je křesťanská víra lepší než ostatní.
     Nehodlám se s Vámi přít o "prozření" dvou homosexuálů. Popisujete, jak za pomoci Boha přestali cítit náklonost k mužům. Pokud nejste jedním z nich, potom nechápu, jak můžete být o jejich citech tak stoprocentně přesvědčen. Předpokládám, že Vám to řekli. Nezlobte se, ale takové svědectví z druhé ruky mne příliš nepřesvědčilo. Může to být pravda a potom nezbývá, než jim to přát, ale mám o tom jisté pochybnosti.
     Co se týká Vašeho setkání se evangelistou Stevem Ryderem. Pochopitelně jsou lidé, kteří mají vyjímečné schopnosti uzdravovat. Nemusí to ovšem být pouze lidé věřící. Abych řekl pravdu, pokud budu vážně nemocný a někdo mi bude schopen pomoci, bude mi úplně jedno, jestli tyto schopnosti získal od Boha, nebo nějak jinak. Nehledě na fakt, že především v USA je hlásání Božího slova velmi lukrativním podnikáním.
     No a na závěr bych si dovolil jednu vzpomínku: Jako kluk jsem četl knihu E.T. Setona Rolf zálesák. Rolfova matka byla hluboce věřící žena a dcera kazatele. Ale když lidé odsuzovali indiánské rituály, řekla větu, která se mi vryla do paměti: "Když někdo věří, že tím co dělá, uctívá svého boha, pak jej skutečně uctívá".
     Přeji Vám příjemný zbytek života.

Napsal(a): Martin Schönauer, email: sam@mujbox.cz dne: 04.02.2001

RE: Co vám... - Bohu jde o Tebe

     Milý Jendo, můžeš mi říkat i v článku oslovovat třeba Majki (namísto pane Řada) stejně jako každý jiný čtenář eKamaráda. Z čeho jsi usoudil, že mi nezáleží na tom, jak se lidé cítí, ale o nějakou škatulku? Zkus si třeba znovu přečíst ten osobní dopis - několikrát jsem tam napsal některé věty právě proto, abys viděl, že mi na tom, jak se lidé cítí, záleží. Díky za přiblížení toho, co pro Tebe bylo a možná ještě je na tom všem těžké. Rozdíl v našem chápání všelijakých věcí je ten, že každý svůj život stavíme na jiných základech. Já mám s Bohem osobní zkušenost, stejně jako s Božím Slovem, tzn. biblí. Bible mi mimo jiné formuje můj pohled na svět, mé názory i život. Není to ovšem víra v nějaké dogma, ale mám s biblí naprosto praktické životní zkušenosti. Mnohokrát mi pomohla v naprosto konkrétních věcech a potvrdila se mi v osobním životě její jedinečnost a pravdivost.
     Píšeš tuto věc: "Ale není to vaše smíření s Bohem o kterým píšete právě v tom, že se člověk smíří s tím, co mu do vínku dala matka příroda a jeho rodiče?" Chci říci, že v tom smíření s Bohem nespočívá. Řekl bych, že v některých oblastech je to téměř pravý opak. Za chvíli vysvětlím.
     Bohu ale nejde o žádné škatulkování. (A pokud to z mého článku vyznělo, tak jsem to tak určitě nemyslel). Bohu jde v první řadě o živý osobní vztah s člověkem. Nezávisle na tom, jaký člověk je, co dělá, co o něm říkají druzí, apod.  V tom je to skutečně úžasné, že Bůh miluje naprosto každého člověka. Od velmi slušných lidí, přes zlé lidi až k vrahům, prostitutkám či opilcům, bez ohledu na rasu, přesvědčení, sexuální orientaci či jakékoli jiné hledisko. Další dobrá zpráva je, že k Bohu může úplně každý. Úplně každý člověk může přijít před Boha, takový je. Bůh rozhodně nečeká, až člověk bude podle Jeho představ. Pak jsem si jistý, že by se asi nikdy nedočkal. Je to ale naopak. Bůh nabízí pomocnou roku. Chce, abychom Ho pozvali do svého života. Ovšem nechává člověku svobodu se rozhodnout, zda-li o to stojí nebo ne.
     Když se člověk rozhodně, že jo, a začne žít s Bohem, Bůh v něm sám dělá své dílo a proměňuje člověka čím dál více do své podoby (pokud mu to člověk dovolí). Nejde tedy o nějaké usilovné snažení, křečovité proměny, apod. Já stejně vím, že v mnoha oblastech svého ?ivota bych se nikdy nedokázal sám změnit, ale když to dovolím Bohu, tak on to udělá.
     Stejně i můj názor na homosexualitu mi formuje bible. Mně ale rozhodně nevadí lidé s homosexuální orientací, ani je neodsuzuji, ani se na ně nedívám skrz prsty. Já vím, že je Bůh miluje stejně jako mě. Stejně tak vím, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a že homosexuální orientaci nezamýšlel. Napsal jsem tedy i ten článek o dvou lidech, kteří byli homosexuálové a už nejsou. Je ale jasné, že sami od sebe by to nemohli nikdy změnit. Kdyby se o to sami pokoušeli, tak by nejspíše byly jejich konce horší než začátky. Bohu však  jde v především o Tebe. On touží po Tobě a chce se s Tebou setkat. Nejde mu o to, aby jsi zapadl do správné škatulky. Různé věci pak člověk poznává v průběhu života s Bohem. Já vím, že jsem byl jiný, než jsem poznal Boha, jiný poté a můj život se mění s tím, jak žiju s Bohem dál. Různé změny jsou postupné. Nebojím se před Ním mluvit o svých citech i pocitech, i když mnohdy vím, že se mu některé nelíbí.
     Já nikoho nechci přesvědčovat, co všechno je a není správné. To, o co tady jde je, jestli se člověk setká s Bohem s rozhodne se žít s Ním a pro Něj. To je z hlediska věčnosti a smyslu života důležitější než homosexuální orientace, trestní rejstřík, aj. Bohu jde o Tebe.

Napsal(a): Michal Řada, email: michal.rada@seznam.cz dne: 01.02.2001

Co vám tak vadí?

     Pane Řada, vašemu článku moc nerozumím a proto jsem nechtěl ani nijak reagovat. Ale napsal jste mi osobní dopis k mýmu příspěvku k článku Můj syn Martin a tak jsem váš článek četl ještě jednou. Moc moudrej jsem z toho stejně nebyl, ale pochopil jsem, že vám vůbec nezáleží na tom, co lidi cítí, jaký jsou, ale jde vám jen o jejich zařazení do správný škatulky. A to jestli je ta krabička správná nebo ne, o tom rozhodujete vy, protože tomu rozumíte a jste  k tomu vyvolení.
      Bylo by to asi jednoduchý, kdyby jste mohli každýho předělat k obrazu svýmu, ale to přece nejde. Každej jsme jinej a každej máme svý city a pocity a máme na ně právo ať se vám to líbí nebo ne. Nemyslete že je to moc jednoduchý zjistit, že vás eroticky přitahuje pohlaví, který by správně nemělo. Přál jsem si moc a moc, abych to uměl a mohl změnit. Ale není to vaše smíření s Bohem o kterým píšete právě v tom, že se člověk smíří s tím, co mu do vínku dala matka příroda a jeho rodiče? Takový smíření totiž hrozně bolí a nezískáte ho ze dne na den. Musí ve vás klíčit a zrát a pomalu zahánět tu prázdnotu ve vás, která tam je po uvědomění si vlastní "nevětšinový" sexuální orientace. A jste to právě vy NESMIŘITELNÍ A SPRÁVNĚ ORIENTOVANÍ, kvůli kterým je celé to trápení. Vždyť kdyby byl svět vstřícný a tolerantní, tak proč mít nějaký pochyby a obavy.
      Moje největší trápení nebylo z toho, že sem byl zamilovanej tajně, tak aby to ten druhý nepoznal, ale z toho, že sem se bál posměchu lidí okolo sebe. A vy místo, aby jste vychovávali a říkali lidem pravdu a tak je učili toleranci, tak jim věšíte bulíky na nos. Neléčte nevylelečitelné a radši pomáhejte lidem vzájemně se domluvit mezi sebou . Tak aby chápali problémy a starosti jeden druhého a vzájemně si pomáhali. Možná sem ten váš článek pochopil špatně, ale tak jste to měl napsat jinak. Já to prostě přečet takhle.

Napsal(a): Jeník, email: j_e_n_i_k@centrum.cz dne: 28.01.2001

RE: Mohl bych... - Můžeš s Bohem kamarádit

     Díky za moc krásný příspěvek. Velmi nádherně povídá o pocitech a nechci skrývat, že mi při jeho čtení ukápla nějaká ta slza. Pokusím se na vše odpovědět. Na něco pomocí tohoto článku, na něco pouze osobně E-mailem.
     Mohl bych s Bohem kamarádit?
     Mohl. Ve skutečnosti Bůh chce, abyste spolu kamarádili.
     Od kolika let jde mít s Bohem osobní vztah?
     Od chvíle, kdy člověk dokáže v nějaké míře rozpoznávat, co je dobré a zlé a je schopen se rozhodovat. Bývá to tak od 2 až 3 let. Každý to má trochu jinak Člověk si pak totiž může uvědomit, že občas dělá špatné věci, i když třeba nechce. Např. by si řekl: "Teď užbudu vždycky hodný a budu poslouchat maminku!" A za chvilku zjistí, že zlobí a že i když chtěl být hodný, vždycky mu to nejde. Člověk i dítě, i když se snaží, často časem udělá nějakou špatnou věc. Té se říká hřích. Přestože Bůh přípravil pro nás nádherné místo, kde s  Ním můžeme žít po smrti, kde je jen radost a pokoj a kde to vypadá moc nádherně, že si to ani nedokážeme představit, tak s hříchem se tam nesmí. Bůh říká, že odplatou za hřích je smrt. A protože má každého z nás rád, tak vymyslel možnost, jak se do Božího království dostat. Poslal totiž před dvěma tisíci lety Pána Ježíše k nám na zem. Pán Ježíš nikdy neudělal žádný hřích (žádnou špatnou věc) - jako jediný z lidí to dokázal (byl to Boží syn). A přesto ho lidé odsoudili, zbičovali a přibili na kříž. A protože on byl nevinný, tak Ježíšova krev může všechny naše hříchy smazat. On na kříži zemřel místo nás. Stačí Boha o odpuštění poprosit. Já vždycky, když udělám něco špatného, tak říkám: "Pane Ježíši, odpusť mi prosím, že jsem to a to udělal. Nechci takovéto věci dělat. Pomoz mi to dělat lépe..." a vím, že on mi to odpustí. Pán Ježíš totiž nezůstal v hrobě, ale byl 3. den vzkříšen z mrtvých a připravuje nám v nebi nádherné místo. Ale dostane se tam pouze ten, kdo v Pána Ježíše uvěří.
      A jak začít žít s Bohem?  Stačí jednoduchá modlitba. Jedinou podmínkou je upřímnost. Ta modlitba může vypadat třeba takto: "Pane Ježíši. Já Tě zvu do svého srdce. Chci, abys byl mým Pánem i přítelem. Odpusť mi prosím moje hříchy (špatné věci, které jsem udělal). Chci žít s Tebou. Věřím, že jsi za mne zemřel. Děkuji Ti za to. Amen.
     Pokud člověk takovouto modlitbu upřímně řekne, dostane od Boha nový život (bible mluví o tom, že se člověk znovu narodí). Od té chvíle se něco změnilo v jeho životě (přesto, že člověk nemusí nic při tom cítit). Může se od té chvíle začít modlit - tak se říká povídání s Bohem. Může mu říci o svých trápeních, těžkostech, ale i o tom, co mne baví a těší. Může ho prosit za různé věci. Naučit se poslouchat to, co Bůh říká, chce určitý cvik. Člověk, když se obrátí k Bohu a tak se "znovu narodí", je takové duchovní miminko. Malému miminku trvá, než se naučí rozeznávat třeba hlas svého rodiče. Než se jim naučí rozumět. Stejně je to i s člověkem, který se obrátil k Bohu. Potřebuje se naučit poznávat Boží hlas. Ten nebývá slyšet normálníma ušima. Bůh k nám mluví různým způsobem. Někdy k nám promluví přímo v srdci (časem se člověk naučí oddělovat vlastní myšlenky od Božího hlasu), někdy zase skrze bibli. Je dobré si číst bibli. To duchovní miminko pak roste a dostává výživu a učí se spoustu věcí. A Bůh při tom čtení bible k nám někdy promluví skrze to, co je tam napsáno a to nám může hodně moc pomoci. Někdy k nám Bůh může promluvit skrze druhého člověka, někdy skzre vidění, a jsou další možnosti.
     Mohl bych si třeba s Bohem psát po emailech?
     Po E-mailu to nejde. A je to dobře. Po E-mailu by to šlo totiž zfalšovat a kdokoli by se mohl tvářit, že je Bůh a ovládat tvůj život. Jde to třeba tak, jak jsem napsal v předchozí odpovědi.
     Mohl by si se mnou Bůh dopisovat a nebo mi zařídit, aby mi každý den někdo napsal jeden email?
     Můžeš Boha třeba poprosit o to, aby Ti našel nějakého kamaráda, který by si s Tebou psal.
     Mohl by mi zařídit, abych už mohl chodit do školy a nemusel ještě dva roky čekat?
     Mohl by, ale možná, že chce, abys ještě dva roky čekal. Je totiž důležité, když o něco Boha prosíme, abychom věděli, že to On chce. A jak zjistit, co Bůh chce? O tom, co Bůh chce, je hodně napsáno v bibli. Třeba určitě chce, abys měl kamarády a za to ho můžeš určitě prosit. U některých věcí nejde jednoznačně v bibli nalézt, jestli je Bůh chce nebo ne, tak ho člověk může poprosit o to, aby mi ukázal svou vůli (tj. to, co chce) v nějaké věci.
     Mohl by mě naučit vařit, abych, když je nemocná máma nemusel k babičce, kde není internet?
     Možná by ses mohl naučit něco vařit, ale asi jen nějaké jednoduché věci. Všechno má svůj čas a naučit se vařit tak, aby se člověk dobře najedl, je možné nejspíše, až když je člověku více roků. Ale vyřešit se to dá i jinak. Třeba se objeví nějaká kamarádka (Tvé maminky), která někdy uvaří, takže někdy budeš moc být u babičky, jindy doma. Nebo zjistíš, že třeba internet není až tolik důležitý, že bys ho musel mít každý den. Já nevím. Můžeš ale s Bohem mluvit i o této věci a On to může vyřešit tak, že se Ti to bude nakonec líbit.
     Mohl bys mu to říct, až si s ním budeš zase povídat? On o mě asi neví. Ono je lidí moc a tak si mě asi nevšiml.
     Věř tomu, že si tě všiml. Ví o tobě a věděl o tobě dávno předtím, než ses narodil. Ve chvíli, kdy za Tebe umíral na kříži, tak věděl, že se jednoho dne narodí Písmák a že Ježíš umřel i za něj a za jeho hříchy. Kdybys jen věděl, jak Tě má rád.
Ale teď jsem se modlil za to, aby jsi mohl Boha poznat.

Napsal(a): Michal Řada , email: michal.rada@seznam.cz dne: 18.01.2001

RE: Tolerance ... - Mohl bych se s Bohem kamarádit?

Mohl bych s Bohem kamarádit? Od kolika let jde mít s Bohem osobní vztah? Mohl bych si třeba s Bohem psát po emailech? Mě skoro nikdo nepíše a já jsem z toho moc smutnej. Mohl by si se mnou Bůh dopisovat a nebo mi zařídit, aby mi každý den někdo napsal jeden email? Mohl by mi zařídit, abych už mohl chodit do školy a nemusel ještě dva roky čekat? Stačilo by mi od září. Mohl by mě naučit vařit, abych, když je nemocná máma nemusel k babičce kde není internet? Mohl bys mu to říct, až si s ním budeš zase povídat? On o mě asi neví. Ono je lidí moc a tak si mě asi nevšiml.

Napsal(a): Písmák, email: pismak@seznam.cz dne: 14.01.2001

RE: Snášenlivost - Tolerance nebo pravda?

     To, že jsou náboženství snáěenlivá a nesnášenlivá je skutečně fakt. Není však správné je kvůli tomu strkat všechny do jednoho pytle. Nelze slučovat obecně církve se sektami jako jsou např. Svědkové Jehovovy. Odmítám také sdělení, že "tato náboženství jsou založena na slepé víře". U některých to možná platí, ale ne u křesťanství. U článku i u příspěvků, které jsem v poslední době do eKamaráda napsal, jsem psal a píšu tak znovu i teď, že křesťanství není založeno na nějaké slepé víře, ale na ŽIVÉM AKTIVNÍM VZTAHU S BOHEM.
     V tuto chvíli, kdybych popřel jedinečnost křesťanství i Boha, musel bych popřít i sám sebe, své okolí, ... a to z jednoho prostého důvodu, že jsem se s Bohem osobně setkal a denně s Ním komunikuji. Stal mým přítelem i Pánem. Někým, kdo je mi blízko, kdo se mnou prožívá radosti i starosti. Je tedy pro mne více než reálný.
     Věta v příspěvku pokračuje "...jakékoliv velké přemýšlení je v nich nežádoucí...". Velké přemýšlení se s křesťanstvím nevylučuje, ale z bible i ze zkušenosti jasně vím, že Boha nelze dokázat. Ani můj vztah s Bohem není založen na nějakých hlubokých myšenkách, ale duchovní vnímání a chápání jde prostě jinudy než skrze myšlení. To však neznamená, že se myšlení nemá používat. K tomu ho přece Bůh člověku dal, aby ho náležitě používal.
     Připadá mi nefér vytáhnout odstrašující příklady z dějin "křesťanství", jako je upálení mistra Jana Husa a další. To křesťanství jsem dal do uvozovek, protože kdyby ti lidé, kteří to měli na svědomí, měli osobní vztah s Bohem a žili by to, co čtou v bibli, v životě by takové věci neudělali, a pokud by je udělali, tak určitě ne v dobré víře a svědomí. Neznamená to, že člověk s osobním vztahem k Bohu neudělá chybu. To by pak nejspíše nebyl člověkem. Ale takovouto věc, jako kohokoli upálit, co se otevřeně odporuje Ježíšovu učení. Kromě toho, pokud je mi známo, tak se třeba katolická církev, která většinu těchto věcí má na svědomí, veřejně omluvila za tuto věc (poměrně nedávno).
     Cílem křesťanství i křesťanů není někoho přesvědčit, ale přivést lidi k živému Bohu. To se nedá udělat myšlenkovými argumenty. Je sice pěkné, že východní náboženství hlásají, "nechť každý dojde k Nejvyšší Pravdě svým přičiněním", ale jaké je ovoce takového přístupu? V tom se skutečně křesťanství diametrálně liší od tohoto přístupu, protože v bibli je napsáno: "Milostí jste zachráněni, ..., ne ze skutků, aby se nikdo nechlubil..." Čili já proto, abych mohl žít s Bohem, nemohu sám od sebe udělat nic. Není žádný skutek, kterým bych se Bohu nějak zalíbil a přiblí?il se mu tak. Ale využívám milosti, kterou mi Bůh nabízí skrze Ježíšovu oběť a právě skrze tu mohu k Bohu přímo takový jaký jsem.
     Ačkoli mám s Bohem osobní vztah, ale je to tak těžké o tom psát. Dá se diskutovat jen o některých věcech, ale nikdy se Bůh nevydiskutuje. Určitými důkazy o Boží pravdě a existenci jsou různé mocné skutky, které Bůh i dnes dělá (lékařsky doložená uzdravení, vysvobození z různých symptomů a komplexů i duševních chorob, dokonce bez legrace i vzkříšení z mrtvých - několik případů je známo za posledních deset let z Latinské Ameriky, kde existuje mnoho několikatisícových křesťanských sborů). Přesto se s Bohem každý člověk potřebuje zkrátka setkat. Kéž by se této milosti každému čtenáři dostalo.

Napsal(a): Michal Řada, email: michal.rada@seznam.cz dne: 11.01.2001

Re: Bohu jde... - Mě nezměnil Bůh

    Majke, píšeš že Bůh dokáře změnit život. Mě se ale taky změnil život a nebylo to tím, že bych se setkal s Bohem. Na Internetu jsem našel román Mstitelé, který jsem si se zájmem četl. Ztotožňoval jsem se s hlavním hrdinou, který byl v té době povahově stejný jako já. Hrozně jsem mu fandil. Mile mě i překvapilo to, že se jmenuje stejně jako já. Po čase se ale začal Martin v románu měnit a mě nezbylo, než se měnit s ním, protože jsem mu fandil. Jak se měnil, jsem si uvědomoval, že jeho nové změněné názory jsou pravdivé.      Myslíš, že Bůh a ten román Mstitelé mají něco společného?

Napsal(a): Martin Fencl - Marťas, email: martin.fencl@seznam.cz dne: 11.01.2001

Reakce autora článku na předchozí příspěvky

     Rád bych reagoval na předchozí příspěvky.
     Nejprve tedy k příspěvku pana Štěpána Jůzy. To, že ti dva lidé, kteří byli homosexuálové, založili rodinu jsem rozhodně nepovažoval za nějakou tečku. Je známo, že i mnozí homosexuálové si najdou někoho z opačného pohlaví a založí rodinu. Určitou tečkou však bylo to, že je ostatní muži sexuálně nepřitahují ani nevzrušují. Bylo by také naivní si myslet, že si pod pojmem láska představuji plnění standardních povinností. To je něco, co se naprosto příčí nejen mně, ale i biblickému chápání slova láska.
     Já osobně jsem si naprosto jistý tím, že až zemřu, budu pokračovat v žití s Bohem v Jeho království. Stejně také vím, že to, že tam půjdu, nebylo, není a nebude nikdy kvůli tomu, že bych dělal takové nebo makové skutky. V bibli je napsáno, že člověk je spasen z milosti Boží a jediné, co musí udělat je, aby se rozhodl žít pro Boha a pozval Ježíše do svého srdce. Pro spasení nemůžu udělat naprosto nic. A to je Boží láska. Já sám bych nikdy nedokázal naplnit Boží normu chování. Jelikož každý člověk zhřešil, poslal Bůh Ježíše, aby vzal trest místo nás. To je Boží láska. Láska bez podmínek, bez nároků. A každý k ní má přístup.
     Ti dva přátelé, kteří odmítli homosexualitu se nikterak nekřečovali, jak se domnívá autor příspěvku. Rozhodně nezačali "křečovitě balit holky, aby se vyrovnali ostatním", ani nepotlačovali jakékoli city. Jednalo se o vnitřní Boží zásah, ke kterému oni dali své svolení. Nepotlačili své city, ale zkrátka určité věci se změnily přímo uvnitř nich. Příběh o Jonatovi a Davidovi v bibli samozřejěm znám velmi dobře. Ale to, že byli velmi blízcí přátelé rozhodně neznamená, že byli homosexuálové a měli spolu homosexuální styk. I já mám velmi blízké přátele, které miluji, a přesto bych jakýkoli homosex. styk s nimi odmítl.  Blízké přátelství s někým stejného pohlaví a homosexualita jsou pro mě naprosto odlišné věci. Je však jasné, že pro homosexuály mohou jít ruku v ruce spolu, ale už ne pro heteresexuála (jako jsem třeba já).
     Ať si autor článku myslí cokoli, ale v bibli stojí černé na bílém v Ř 1,26-32 a ještě kdesi tuším v 1 Tesalonickým výčet lidí, kteří nemají místo v Božím království a mezi nimi je zmíněna i homosexualita. Je uvedena mezi věcmi jako jsou podvody, lži, sobectví, ...
     A protože Bůh miluje každého člověka a chce, aby s Ním žil na věky,  nabízí vysvobození ze všech těchto věcí, tedy i z homosexuality.
     Reakce na poslední dva odstavce příspěvku je asi takováto. Já rozhodně neobviňuji lidi, kteří jsou nemocní či handicapovaní, z nedostatku víry. To je něco naprosto absurdního, co se mi z principu příčí. Mnozí takovíto lidé nalezli svou naději u Boha a jsou nadále handicopovaní. Pro každého, kdo se rozhodl žít pro Boha, platí slovo z bible, že pro takového člověka už "není žádné odsouzení". Proto bych si nikdy nedovolil kohokoli soudit, odepisovat, obviňovat. To ovšem nic nemění na tom, že Bůh tyto lidi vždycky chtěl, chce a bude chtít uzdravit a že záleží i na nich, jestli uzdravení přijmou. Ovšem, nezávisle na tom "pro ně není žádné odsouzení". Nikdo je nemá právo obviňovat, posmívat se jim či cokoli podobného.
     K příspěvku Pavla Jůzy. Naprosto souhlasím, že zázrak není automat, stejně jako i Bůh není žádný automat, do kterého se hodí modlitba a vypadne řešení problému. Je jasné, že nadále existuje spousta handicapovaných i nemocných lidí. O tom není žádných pochyb. Stejně tak nepochybuji o tom, že tito lidé mohou být uzdravení. Byl bych ovšem opatrnější v tom říkat, že homosexualita je "vrozená dispozice", jak říká autor příspěvku. Ačkoli se to z pohledu dnešní vědy zdá pravděpodobné, není to dosud věrohodně prokázané, jak už jsem napsal v článku.
     Ještě, pokud se vrátím k nemocným, naprosto souhlasím s poslední větou: "Ale rozhodně z toho nelze vyvozovat žádné závěry vůči těm, kteří si svou nemoc či handicap ponesou až do konce." Ano, tito lidé mají stejnou šanci žít na věky s Bohem stejně jako lidé naprosto zdraví. Bůh není závislý na našich nemocech a slabostech. Já jsem pouze ve svém článku psal, že Bůh každému nabízí uzdravení, ale rozhodně jsem tam nenapsal, že kdo ho nepřijme, tak bude od Boha zavržen. To by se naprosto příčilo Božímu charakteru. Ovšem platí to, kdo odmítne žít s Bohem, bude zavržen - a to prostě a jednoduše kvůli svému rozhodnutí, že s Bohem žít nechce.
     Poslední příspěvek, který mluvil o jakémsi zákonu karmy rozhodně odmítám brát jako doplnění k mému článku. Žádný zákon karmy neuznávám, stejně ani tak jím zdůvodňovat věci tak, jak to udělal autor příspěvku. O příčinách, průběhu i důsledcích mluví bible celkem jasně. Křesťanství není jedno z mnoha náboženství, jak se někteří domnívají. Není to jedna z možných cest.
     Ježíš o sobě tvrdí: "Já jsem ta cesta, pravda, i život. NIKDO nepřichází k Otci než skrze MNĚ". Není jiná cesta k Bohu než skrze Ježíše. Ano, tato věc ve skutečnosti vadí skoro celému světu, že křesťanství se tváří jako nějaký monopol a je velmi netolerantní. Ale jakmile by křesťanství tolerovalo jiné náboťenství, přestalo by být křesťnastvím. Křesťanství není o poučkách či desateru, ale o živém vztahu s Bohem. Nikoli odtrženě od reality někde na horách v meditaci, ale naprosto v reálném běžném životě.
     Kéž by se každý z vás setkal osobně s Bohem.

Napsal(a): Michal Řada, email: michal.rada@seznam.cz dne: 06.01.2001

RE: Reakce autora... - Snášenlivost

     Jsou nábožebství snášenlivá a nesnášenlivá. To je známo. Těch nesnášenlivých je více, nejenom křesťanství, ale i třeba Svědci Jehovovi a další. Tato náboženství jsou však založena na slepé víře a jakékoliv velké přemýšlení je v nich nežádoucí. Vždyť co vše bylo ve jménu Křesťanství a tím i ve jménu Boha uděláno? Byly to křižácké výpravy, bylo to upálení mistra Jana Husa a mnoho dalšího.
     Východní náboženství se naopak liší svojí tolerantností a tím, že nikoho nepřesvědčují. Nechť každý dojde k Nejvyšší Pravdě sám svým přičiněním. Ten Nejvyšší mu v tom jenom dopomůže. Protio nikomu nevnucuju existenci Zákona Karmy. Sám jsem se o něm přesvědčil a je mi jasný, že ho pochopí až ten, kdo se s ním setká a to v době, která je mu pro to určena. V Zákon Karmy nejde věřit, ale je nutno ho pochopit.

Napsal(a): Martin Fabián, email: marfab@seznam.cz dne: 06.01.2001

Zákon Karmy

     To co je v článku nazýváno zázraky, ve skutečnosti ani tak zázraky nejsou. Je třeba si uvědomit, že dění na tomto světe je řízeno něčím vyšším. Je už celkem jedno, jak to kdo nazývá, zda Bůh, Aláh, Budha, Karma či Světelná bytost nebo jinak. Princip je stále jeden a tím je Zákon Karmy.
     Vše, co se na tomto světě děje, má svůj účel. Každý náš skutek je viděn a dříve či později vyvová nějakou reakci. Jde-li o pozitivní skutek, půjde o reakci kladnou, jde-li o negativní skutek, půjde o reakci zápornou. Tato odezva ale nenásleduje vždy hned.
     Zákon karmy může být též vysvětlení, proč údajné zázraky někdy fungují trvale, někdy dočasně a někdy vůbec. Narodí-li se někdo jako mrzák či jinak postižený, má to vždy svojí příčinu. A právě tato příčina je důležitá. Vyjdeme-li z teorie reinkarnace, ke které snesli dost faktografických skutečností ve svých knihách dr. Moddy a dr. Foučková, pak je vysvětlení na snadě. Pronásledoval-li někdo homosexuály a byl-li jejich zapřisáhlým odpůrcem, který jim aktivně ubližoval, je dost možné, že se v příštím životě narodí právě jako homosexuál, aby pochopil, co dělal. Je to z vůle Zákona Karmy a žádný zázrak to tedy nemůže zrušit, pokud onen člověk opravdu nepochopí a nevyrovná tuto skutečnost Zákona Karmy. Tyto zázraky, které jsou v článku popisovány, tedy fungují v těch případech, kdy lidé pochopili a může jim být tedy odpuštěno. Pokud nepochopili, je nutno, aby výchovné působení trvalo dále. Stav se tedy vrací.
     Ve většině případů lze ke každému hlubšímu problému, který člověk má, najít příčinu v minulém životě. Takto se lze pomocí terapie zbavit např. panického strachu z psů, strachu z hluboké vody, ale i dalších fóbií. Tyto problémy se vztahují k zážitku, lze je tedy pochopit při terapii a mohou být odstraněny. Problémy vyplývající z negativních činů tak snadno odstranit nelze. K tomu nestačí pouhá terapie. K tomu je nutné opravdové hluboké pochopení.
     Toto berte jako doplněk k některým okolnostem v článku, na které chci upozornit. Svět ale není zdaleka tak jednoduchý, aby jste tento poznatek mohli brát jako dogma a zobecňovat ho. Vše má svoji příčinu a ta není vždy průhledná. Vysvětlení, že člověk se narodil jako homosexuál proto, že této minoritní skupině v minulém životě ubližoval, může být jedno z mnoha dalších řešení. Rozhodně nelze říct, že každý homosexuál se takto narodil proto, že v minulém životě této minoritě ubližoval. Je to jen jedno z mnoha možných řešení. Stal-li se homosexuálem opravdu z tohoto důvodu, pak se tohoto zaměření nemůže zbavit, pokud nepochopí pravý význam slova láska.

Napsal(a): Martin Fabián, email: marfab@seznam.cz dne: 31.12.2000

Nic víc než ostatní lidé?

     Hájí-li někdo horlivě Boží zájmy, a z tohoto pohledu udílí rady, jak má být uspořádán tento svět, je dobré se důkladně podívat, kolik má v sobě Boží moudrosti a nakolik rozumí Boží lásce, aby mohl určovat, co je dobré a a co je špatné. A ten, kdo nedostal ten Boží dar, aby viděl svět pod úhlem zbožných vět, může alespoň zkoumat, kolik rozumnosti a vnitřní poctivosti může v takovém projevu být.
     Autor nalézá pro homosexualitu věru odměřená slova: uspokojovat (nezákonně), scházet se, tato věc (které má být člověk zbaven). Zřejmě tedy homosexualitu chápe jako jakési neodkladné nutkání, asi jako když člověk dostane škytavku nebo jako když se mu chce na záchod. Takovouto nutkavou přitažlivost ovšem shledává jako cosi nedůstojného, co je v rozporu s Božím řádem. Co je tou skvělou vymodlenou alternativou? Založili rodinu. Tečka problém vyřešen, život naplněn. Tedy vlastně nejen to necítí k mužům nic zvláštního, žádnou přitažlivost, nic víc než ostatní lidé! To má být svědectvím Boží moci, lásky a velikosti?
     Tomu, kdo nikdy nepoznal skutečnou lásku, kdo pod pojmem lásky si představuje jakési plnění standardních povinností, a za největší přečin považuje cítit něco víc nebo dokonce něco jiného než ostatní lidé, tomu zřejmě nebude dělat velké problémy se své lásky vzdát, ať už je homosexuální, či heterosexuální. Sexualita pro něj představuje jen sobecký chtíč a prchavou rozkoš, a ty jsou přece podle Boha povoleny jen v manželství. Milovat někoho znamená pro takového člověka někoho vlastnit, mít ve své moci, nebo naopak servilně plnit čísi rozmarné příkazy. Zkoumat jejich smysl, to by byla drzá troufalost. Podle tohoto obrazu lidských vztahů si pak takoví lidé malují i obraz Boha a své vztahy s ním. Mimochodem, kdo ví, jak se ti dva uzdravení na to budou dívat za deset, dvacet let. A jak se na to pak budou dívat jejich ženy a jejich děti.
     Jsem přesvědčen, že kdo poznal skutečnou lásku, ať už manželskou, nebo rodičovskou, platonickou, sexuální, dětskou, přátelskou či jakoukoliv jinou, ví, že v ní jde o něco zcela jiného. Milující a milovaný v ní nacházejí sami sebe jako jedinečné a neopakovatelné bytosti, nalézají v sobě a ve své lásce skutečnější Boží obraz. Ideálem této lásky není necítit víc a necítit míň, necítit větší množství přitažlivosti než malé a zapadnout do řady. Vezměme si běžný případ skutečného homosexuálního člověka: prožívá hluboké chlapecké kamarádství, vztah, ve kterém je se svým kamarádem šťastný, oba si vzájemně rozumí, těší se na sebe, nalézají v sobě vzájemně radost a oporu a proto jsou zdrojem štěstí i pro všechny jiné lidi, se kterými se setkávají. Postupem času jeden z nich nebo oba dva ve svém srdci zjistí, že jejich city jsou hlubší, než je u podobných kamarádství obvyklé, a pakliže nejsou zaslepení, brzy jim dojde, oč běží. Mají si v tu chvíli zopakovat zbožnou formulku (...stvořil jako muže a ženu), vzdát se v modlitbě své homosexuality a začít křečovitě balit holky, aby se vyrovnali těm normálním? Jistě, mnoho homosexuálů se normálně ožení a není na tom nic špatného, ale mají při tom pošlapávat své čisté a ušlechtilé city? Mají je nazvat nemocí a necítit k sobě nic víc než nějaký cizí a bezduchý člověk? Jsem přesvědčen, že když to udělají, zabijí tím svou duši a nebudou pak už schopni skutečné lásky k nikomu, k muži ani k ženě, k starci, k dítěti ani k Bohu. Láska je jen jedna, byť má mnoho podob a tváří.
     Na stránkách Křesťanského společenství v Hradci jsem nalezl líčení dětského tábora ve znamení krále Davida. Zdalipak jste se zamýšleli nad tím, jak dalece zhřešil Jonatan (zkus nalistovat 18. kapitolu 1. knihy Samuelovy, ale asi budeš mít jiný překlad), když přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama. A uzavřel s ním smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe? Kudy se asi do bible dostalo, že David byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu? Měl se Jonatan svého citu v modlitbě vzdát, anebo měl být Davidovi nadále přítelem a důvěrníkem (kap. 20), který ho zachránil před jistou smrtí, když se při rozloučení políbili a plakali jeden pro druhého, ať se David vzchopil? Jejich oddanost trvala i tehdy, když oba byli ženatí, a plody tohoto vztahu neslo i jejich potomstvo. Jonatanův syn byl u dvora vážen a psal asi i kroniku království.  
     Michal Rada píše, že se gen homosexuality nikdy nepodařilo věrohodně prokázat. Pravda, skutečná věda, stejně jako skutečné náboženství, nikdy není pyšným majitelem konečné pravdy, ale vždy se k ní jen poctivě a pokorně přibližuje, a vždy je připravena změnit pohled, nalezne-li pro to pádné důvody. Myslím, že poznatky D. Hamera a S. Le Vay z roku 1993 o tom, jak oblasti označované Xq 28 na hrotu dlouhého raménka pohlavního chromozomu X souvisí se sexuální orientací, stejně jako třeba výzkumy S. Cherryho z Ústavu pro genetiku chování v Coloradu, starší výzkumy Pillarda (1986), Ellise (1915, 1950), stejně jako vnímavé chápání zkušeností nesčetných lidí, mnohému nasvědčují jistě by se v nich dalo najít mnoho metodických chyb a nepřesností, ale pro mě jsou rozhodně důvěryhodnější než vystoupení Steve Reydera. Ovšem pokud je někdo formován prostředím, kde účel světí prostředky, těžko může věřit ostatním, že také nemanipulují skutečnost v zájmu své nejvyšší pravdy, že?
     Já osobně nespatřuji zlo v lidech, kteří cítí přitažlivost k někomu jinému, než podle předpisu. Zato vidím ohromné zlo a ohromné nebezpečí v tom, jestliže se někdo nemocné a postižené lidi, nebo dokonce i ty, kteří jsou jen odlišní nebo mají jiný pohled na svět, snaží zatěžkat pocitem viny za jejich odlišnost, jestliže je obviňuje z absurdního a nepochopitelného odmítání čehosi, jestliže necítí zábrany zneužívat jejich handicapu k ideologické agitaci. Jestliže z výše své pýchy a jistoty zdůvodňuje něčí starosti a smutek nedostatkem víry.
     Není snad pravdivější nějaká přitažlivější představa Boha? Boha, ke kterému lze z upřímného srdce cítit víc? Boha, jehož působení není omezeno na pár frází a kejklířsky jednoduchých řešení? Boha, který je původcem pestrého světa, nezměrně složitého, a přece prodchnutého tajuplným řádem, smutky i radostmi, samotou a láskou, které všechny on sám nese a prožívá s námi? . I Ježíš absurdně a nepochopitelně odmítal ďáblovy návrhy na zajištění bezproblémové existence a výsměšné výzvy, aby, když je Boží syn, sestoupil z kříže. Je křesťanství výzvou, abychom jeho postoj následovali, nebo abychom se na něj odvolávali a sami se chovali jinak?

Napsal(a): Štěpán Jůza, email: stepan.juza@seznam.cz dne: 28.12.2000

Zázraky - mimořádnost, nebo běžný jev?

     Autor v počátku svého článku zpochybňuje, že homosexualita je vrozená dispozice, a nabízí "lék" na homosexualitu. V dalších odstavcích píše o zázracích v prvním století existence církve a v dnešní době, a zlatým hřebem jeho článku je informace o dvou homosexuálech, kteří byli zázračně zbaveni své homosexuální orientace.
     Jistěže, zázraky v počátcích existence církve existovaly a mohou se jistě vyskytnout i dnes. Jenže co to je zázrak? Zázrak je nadpřirozený Boží zásah do běžného chodu věcí. Zázrak NENÍ automat, do kterého se hodí koruna a vypadne žvýkačka. Ano, v počátcích existence církve byli uzdraveni mnozí nevyléčitelně nemocní - slepí viděli, chromí chodili. Ježíš v době svého pozemského působení i vzkřísil několik mrtvých. A PŘESTO i nadále existují nevyléčitelně nemocní, i přesto nadále lidé umírají. To, že někdo mrtvý byl vzkříšen, nemění nic na tom, že každý musí umřít; to, že někdo nevyléčitelně nemocný byl zázračně uzdraven, nemění nic na tom, že existují nevyléčitelné nemoci; to, že pan Rada zná dva lidi, zázračně zbavené své homosexuální orientace, nemění nic na skutečnosti, že homosexualita je vrozená dispozice.
      Jistěže lze upřímně blahopřát každému, kdo byl zázračným způsobem uzdraven nebo zbaven nějakého jiného handicapu. Ale rozhodně z toho nelze vyvozovat žádné závěry vůči těm, kteří si svou nemoc či handicap ponesou až do konce.

Napsal(a): Pavel Jůza, email: p.juza@seznam.cz dne: 28.12.2000




1

© Stránka vygenerována za 0.0037 sec. | Aktuálně máme v databázi 8172 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha