Panebože takovýto článek, jak jsi to dopustil? Takový chyby, polopravdy a omyly, to snad není možné! Je úplně jasné, že homosexualita je vrozený jev. Jev, který dokonce není proti přírodě. Nic na světě dotiž nefunguje na 100% a tudíž není možné, aby všichni lidé byli homosexuálové.
Dále člověk nemusí být 100% homosexuál, může být bisexuální, tudíž část svého života může prožít s mužem a další část s ženou. Samozřejmě na pořadí nezáleží. Znám i takové případy, kdy muž s ženou a dětmi v průběhu života zjistil svou orientaci a nedalo se nic dělat :-))
A jen tak mimochodem, bůh je mužského pohlaví, takže jste homosexuál Vy, protože jste osobně přiznal, že s ním máte osobní vztah a navíc jste pokrytec. Prostě jste fanatik.
PS: moje orientace je heterosexuální, homosexuálů se zastávám proto, že nikomu nic neudělali a za svou odlišnost nemohou!
Po delším čase jsem se rozhodl dodržet svůj slib a zareagovat na Marťasův příspěvek. Ten román jsem tehdy na jaře přečetl také - moc se mi v mnoha ohledech líbil. Je třeba ale říci, že Bohu jde daleko o víc, než o "správné chování". Je moc prima, že se díky tomu románu něco stalo s Tvým životem, ale Bohu nejde v první řadě o to, co děláme, ale o nás samotné. Chce mít s námi osobní vztah. Poté, kdy se s Ním člověk seznámí, může hledat Jeho plán pro svůj život, tedy své poslání a je to Bůh, kdo dává člověku sílu tento plán realizovat. Součástí Jeho plánu je mj. být podobnější Jemu a je to On, kdo proměňuje charakter člověka, pokud mu to člověk dovolí.
Napsal(a): Michal Řada, email: michal.rada@seznam.cz dne: 26.09.2001Marťasi, na Tvou otázku momentálně nedokáži odpovědět, protože jsem román dosud nečetl. Určitě se na něj chystám a až se mi to povede, tak možná napíšu více.
Napsal(a): Michal Řada, email: michal.rada@seznam.cz dne: 08.02.2001 Milý pane Schönauer,
děkuji za Váš příspěvek. Nebojte se, nerozzlobil mne. Já
jsem křesťanem téměř deset let, takže už jsem zvyklý na
všelijaké reakce. Řekl bych, že Váš článek možná
vystihuje mínění mnoha lidí.
Nejprve krátce ke článku - mnoha lidem
křesťanství vadilo již od dob jeho vzniku. Už v době
života Ježíše bylo mnoho lidí proti Němu, přestože mnohé
uzdravoval, činil zázraky a ukazoval lidem cestu života.
Nakonec jej lidé ukřižovali. Právě poté, co vzniklo
křesťanství, je možné se v historických pramenech dopátrat
toho, že ihned první lidé, kteří křesťanství šířili,
byli mnoho pronásledováni (biti, vězněni i zabíjeni) - mezi
nimi třeba apoštol Pavel, Petr a další. To, že lidé
odmítají křesťanství a nelíbí se jim, je tedy věc, která
jej doprovází od jeho vzniku. Stejně je to i s jeho
netolerantností a nekompromisností.
Já jsem Boha poznal osobně - jako živou osobu. Proto
nemůžu už nikdy pochybovat o tom, že by nebyl. Bylo by to,
jako bych se setkal s Vámi, a posléze popřel, že žijete. Ale
rozumím vašemu postoji. Vím, co jsem si myslel předtím, než
jsem se s Bohem setkal. Také vím, že nemá moc význam o
něčem takovém argumentovat, protože Boha nikdy vyargumentovat
nejde. Proto se s Vámi nechci přít o pravdu. Byl by to předem
prohraný boj. Vím, že každý se potřebuje nejprve s Bohem
setkat, a pak může začít žít pro Něj. Jinak by se
skutečně, jak píšete, jednalo o fanatismus, kdybych žil pro
někoho či něco, o kom (čem) ani nevím, jestli existuje.
K Vašemu článku Vám mohu napsat jen to, že Vás
Bůh miluje a chce se Vám dát poznat. Vím ale, že nikoho
nemůžu PŘESVĚDČIT argumenty, protože to může udělat
jedině Bůh. Kéž by se to i ve Vašem životě stalo.
Vážený pane Řado,
dovolte mi několik připomínek k Vašim příspěvkům. Jsem
sice tolerantní, ale jsem také docela skeptik. Proto doufám,
že Vás moje poznámky příliš nerozzlobí. Tak tedy:
Stejně jako si blázen nikdy neuvědomí, že je
blázen, si fanatik neuvědomí, že fanatikem je, i když o
sobě bude tisíckrát tvrdit opak. Myšlenka křesťanství je
krásná (stejně jako idea komunismu), bohužel si ji v
průběhu staletí lidé upravili k "obrazu svému"
(čti: jak se jim to hodí do krámu). Z těchto důvodů se z
křesťanství stalo nejnetolerantnější a nejpokrytečtější
učení.
Křesťané mají velmi v oblibě citace úryvků z
Bible, mnohdy ovšem zcela vytržených z kontextu. Nemám jim za
zlé, že se snaží ostatní lid obrátit na "pravou
víru". Vadí mi způsob, jakým to dělají. Křesťané
nemají patent na "jedinou pravdu", i když si to
myslí. Víra by přece měla být o výchově sebe sama, o
toleranci a úctě k druhému člověku... a pokud jsem schopen
se začít měnit k lepšímu a věřím, že mi v tom něco
pomáhá, potom je jedno, budu - li tomu říkat Bůh, Alláh,
Budha, Karma, Všehomíra nebo nějak jinak. Píšete, že
odmítáte Zákon Karmy a v podstatě se o něčem takovém
odmítáte bavit. V tom je právě problém. Něco šmahem
odsoudit, přestože o tom nic nevím, moc důvěryhodnosti
nedodá. Kdyby jste byl ochoten si tato náboženství alespoň
zběžně prostudovat, možná by jste našel pádnější
argumenty proč je křesťanská víra lepší než ostatní.
Nehodlám se s Vámi přít o "prozření"
dvou homosexuálů. Popisujete, jak za pomoci Boha přestali
cítit náklonost k mužům. Pokud nejste jedním z nich, potom
nechápu, jak můžete být o jejich citech tak stoprocentně
přesvědčen. Předpokládám, že Vám to řekli. Nezlobte se,
ale takové svědectví z druhé ruky mne příliš
nepřesvědčilo. Může to být pravda a potom nezbývá, než
jim to přát, ale mám o tom jisté pochybnosti.
Co se týká Vašeho setkání se evangelistou Stevem
Ryderem. Pochopitelně jsou lidé, kteří mají vyjímečné
schopnosti uzdravovat. Nemusí to ovšem být pouze lidé
věřící. Abych řekl pravdu, pokud budu vážně nemocný a
někdo mi bude schopen pomoci, bude mi úplně jedno, jestli tyto
schopnosti získal od Boha, nebo nějak jinak. Nehledě na fakt,
že především v USA je hlásání Božího slova velmi
lukrativním podnikáním.
No a na závěr bych si dovolil jednu vzpomínku: Jako
kluk jsem četl knihu E.T. Setona Rolf zálesák. Rolfova matka
byla hluboce věřící žena a dcera kazatele. Ale když lidé
odsuzovali indiánské rituály, řekla větu, která se mi vryla
do paměti: "Když někdo věří, že tím co dělá,
uctívá svého boha, pak jej skutečně uctívá".
Přeji Vám příjemný zbytek života.
Milý Jendo, můžeš mi říkat i v článku
oslovovat třeba Majki (namísto pane Řada) stejně jako každý
jiný čtenář eKamaráda. Z čeho jsi usoudil, že mi
nezáleží na tom, jak se lidé cítí, ale o nějakou
škatulku? Zkus si třeba znovu přečíst ten osobní dopis -
několikrát jsem tam napsal některé věty právě proto, abys
viděl, že mi na tom, jak se lidé cítí, záleží. Díky za
přiblížení toho, co pro Tebe bylo a možná ještě je na tom
všem těžké. Rozdíl v našem chápání všelijakých věcí
je ten, že každý svůj život stavíme na jiných základech.
Já mám s Bohem osobní zkušenost, stejně jako s Božím
Slovem, tzn. biblí. Bible mi mimo jiné formuje můj pohled na
svět, mé názory i život. Není to ovšem víra v nějaké
dogma, ale mám s biblí naprosto praktické životní
zkušenosti. Mnohokrát mi pomohla v naprosto konkrétních
věcech a potvrdila se mi v osobním životě její jedinečnost
a pravdivost.
Píšeš tuto věc: "Ale není to vaše smíření
s Bohem o kterým píšete právě v tom, že se člověk
smíří s tím, co mu do vínku dala matka příroda a jeho
rodiče?" Chci říci, že v tom smíření s Bohem
nespočívá. Řekl bych, že v některých oblastech je to
téměř pravý opak. Za chvíli vysvětlím.
Bohu ale nejde o žádné škatulkování. (A pokud to
z mého článku vyznělo, tak jsem to tak určitě nemyslel).
Bohu jde v první řadě o živý osobní vztah s člověkem.
Nezávisle na tom, jaký člověk je, co dělá, co o něm
říkají druzí, apod. V tom je to skutečně úžasné, že
Bůh miluje naprosto každého člověka. Od velmi slušných
lidí, přes zlé lidi až k vrahům, prostitutkám či opilcům,
bez ohledu na rasu, přesvědčení, sexuální orientaci či
jakékoli jiné hledisko. Další dobrá zpráva je, že k Bohu
může úplně každý. Úplně každý člověk může přijít
před Boha, takový je. Bůh rozhodně nečeká, až člověk
bude podle Jeho představ. Pak jsem si jistý, že by se asi
nikdy nedočkal. Je to ale naopak. Bůh nabízí pomocnou roku.
Chce, abychom Ho pozvali do svého života. Ovšem nechává
člověku svobodu se rozhodnout, zda-li o to stojí nebo ne.
Když se člověk rozhodně, že jo, a začne žít s
Bohem, Bůh v něm sám dělá své dílo a proměňuje člověka
čím dál více do své podoby (pokud mu to člověk dovolí).
Nejde tedy o nějaké usilovné snažení, křečovité proměny,
apod. Já stejně vím, že v mnoha oblastech svého ?ivota bych
se nikdy nedokázal sám změnit, ale když to dovolím Bohu, tak
on to udělá.
Stejně i můj názor na homosexualitu mi formuje
bible. Mně ale rozhodně nevadí lidé s homosexuální
orientací, ani je neodsuzuji, ani se na ně nedívám skrz
prsty. Já vím, že je Bůh miluje stejně jako mě. Stejně tak
vím, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a že
homosexuální orientaci nezamýšlel. Napsal jsem tedy i ten
článek o dvou lidech, kteří byli homosexuálové a už
nejsou. Je ale jasné, že sami od sebe by to nemohli nikdy
změnit. Kdyby se o to sami pokoušeli, tak by nejspíše byly
jejich konce horší než začátky. Bohu však jde v
především o Tebe. On touží po Tobě a chce se s Tebou
setkat. Nejde mu o to, aby jsi zapadl do správné škatulky.
Různé věci pak člověk poznává v průběhu života s Bohem.
Já vím, že jsem byl jiný, než jsem poznal Boha, jiný poté
a můj život se mění s tím, jak žiju s Bohem dál. Různé
změny jsou postupné. Nebojím se před Ním mluvit o svých
citech i pocitech, i když mnohdy vím, že se mu některé
nelíbí.
Já nikoho nechci přesvědčovat, co všechno je a
není správné. To, o co tady jde je, jestli se člověk setká
s Bohem s rozhodne se žít s Ním a pro Něj. To je z hlediska
věčnosti a smyslu života důležitější než homosexuální
orientace, trestní rejstřík, aj. Bohu jde o Tebe.
Pane Řada, vašemu článku moc nerozumím a proto
jsem nechtěl ani nijak reagovat. Ale napsal jste mi osobní
dopis k mýmu příspěvku k článku Můj syn Martin a tak jsem
váš článek četl ještě jednou. Moc moudrej jsem z toho
stejně nebyl, ale pochopil jsem, že vám vůbec nezáleží na
tom, co lidi cítí, jaký jsou, ale jde vám jen o jejich
zařazení do správný škatulky. A to jestli je ta krabička
správná nebo ne, o tom rozhodujete vy, protože tomu rozumíte
a jste k tomu vyvolení.
Bylo by to asi jednoduchý, kdyby jste mohli
každýho předělat k obrazu svýmu, ale to přece nejde.
Každej jsme jinej a každej máme svý city a pocity a máme na
ně právo ať se vám to líbí nebo ne. Nemyslete že je to moc
jednoduchý zjistit, že vás eroticky přitahuje pohlaví,
který by správně nemělo. Přál jsem si moc a moc, abych to
uměl a mohl změnit. Ale není to vaše smíření s Bohem o
kterým píšete právě v tom, že se člověk smíří s tím,
co mu do vínku dala matka příroda a jeho rodiče? Takový
smíření totiž hrozně bolí a nezískáte ho ze dne na den.
Musí ve vás klíčit a zrát a pomalu zahánět tu prázdnotu
ve vás, která tam je po uvědomění si vlastní
"nevětšinový" sexuální orientace. A jste to
právě vy NESMIŘITELNÍ A SPRÁVNĚ ORIENTOVANÍ, kvůli
kterým je celé to trápení. Vždyť kdyby byl svět
vstřícný a tolerantní, tak proč mít nějaký pochyby a
obavy.
Moje největší trápení nebylo z toho, že sem byl
zamilovanej tajně, tak aby to ten druhý nepoznal, ale z toho,
že sem se bál posměchu lidí okolo sebe. A vy místo, aby jste
vychovávali a říkali lidem pravdu a tak je učili toleranci,
tak jim věšíte bulíky na nos. Neléčte nevylelečitelné a
radši pomáhejte lidem vzájemně se domluvit mezi sebou . Tak
aby chápali problémy a starosti jeden druhého a vzájemně si
pomáhali. Možná sem ten váš článek pochopil špatně, ale
tak jste to měl napsat jinak. Já to prostě přečet takhle.
Díky za moc krásný příspěvek. Velmi nádherně
povídá o pocitech a nechci skrývat, že mi při jeho čtení
ukápla nějaká ta slza. Pokusím se na vše odpovědět. Na
něco pomocí tohoto článku, na něco pouze osobně E-mailem.
Mohl bych s Bohem kamarádit?
Mohl. Ve skutečnosti Bůh chce, abyste spolu
kamarádili.
Od kolika let jde mít s Bohem osobní
vztah?
Od chvíle, kdy člověk dokáže v nějaké míře
rozpoznávat, co je dobré a zlé a je schopen se rozhodovat.
Bývá to tak od 2 až 3 let. Každý to má trochu jinak
Člověk si pak totiž může uvědomit, že občas dělá
špatné věci, i když třeba nechce. Např. by si řekl:
"Teď užbudu vždycky hodný a budu poslouchat
maminku!" A za chvilku zjistí, že zlobí a že i když
chtěl být hodný, vždycky mu to nejde. Člověk i dítě, i
když se snaží, často časem udělá nějakou špatnou věc.
Té se říká hřích. Přestože Bůh přípravil pro nás
nádherné místo, kde s Ním můžeme žít po smrti, kde je
jen radost a pokoj a kde to vypadá moc nádherně, že si to ani
nedokážeme představit, tak s hříchem se tam nesmí. Bůh
říká, že odplatou za hřích je smrt. A protože má
každého z nás rád, tak vymyslel možnost, jak se do Božího
království dostat. Poslal totiž před dvěma tisíci lety
Pána Ježíše k nám na zem. Pán Ježíš nikdy neudělal
žádný hřích (žádnou špatnou věc) - jako jediný z lidí
to dokázal (byl to Boží syn). A přesto ho lidé odsoudili,
zbičovali a přibili na kříž. A protože on byl nevinný, tak
Ježíšova krev může všechny naše hříchy smazat. On na
kříži zemřel místo nás. Stačí Boha o odpuštění
poprosit. Já vždycky, když udělám něco špatného, tak
říkám: "Pane Ježíši, odpusť mi prosím, že jsem to a
to udělal. Nechci takovéto věci dělat. Pomoz mi to dělat
lépe..." a vím, že on mi to odpustí. Pán Ježíš
totiž nezůstal v hrobě, ale byl 3. den vzkříšen z mrtvých
a připravuje nám v nebi nádherné místo. Ale dostane se tam
pouze ten, kdo v Pána Ježíše uvěří.
A jak začít žít s Bohem? Stačí jednoduchá
modlitba. Jedinou podmínkou je upřímnost. Ta modlitba může
vypadat třeba takto: "Pane Ježíši. Já Tě zvu do svého
srdce. Chci, abys byl mým Pánem i přítelem. Odpusť mi
prosím moje hříchy (špatné věci, které jsem udělal). Chci
žít s Tebou. Věřím, že jsi za mne zemřel. Děkuji Ti za
to. Amen.
Pokud člověk takovouto modlitbu upřímně řekne,
dostane od Boha nový život (bible mluví o tom, že se člověk
znovu narodí). Od té chvíle se něco změnilo v jeho životě
(přesto, že člověk nemusí nic při tom cítit). Může se od
té chvíle začít modlit - tak se říká povídání s Bohem.
Může mu říci o svých trápeních, těžkostech, ale i o tom,
co mne baví a těší. Může ho prosit za různé věci.
Naučit se poslouchat to, co Bůh říká, chce určitý cvik.
Člověk, když se obrátí k Bohu a tak se "znovu
narodí", je takové duchovní miminko. Malému miminku
trvá, než se naučí rozeznávat třeba hlas svého rodiče.
Než se jim naučí rozumět. Stejně je to i s člověkem,
který se obrátil k Bohu. Potřebuje se naučit poznávat Boží
hlas. Ten nebývá slyšet normálníma ušima. Bůh k nám
mluví různým způsobem. Někdy k nám promluví přímo v
srdci (časem se člověk naučí oddělovat vlastní myšlenky
od Božího hlasu), někdy zase skrze bibli. Je dobré si číst
bibli. To duchovní miminko pak roste a dostává výživu a
učí se spoustu věcí. A Bůh při tom čtení bible k nám
někdy promluví skrze to, co je tam napsáno a to nám může
hodně moc pomoci. Někdy k nám Bůh může promluvit skrze
druhého člověka, někdy skzre vidění, a jsou další
možnosti.
Mohl bych si třeba s Bohem psát po
emailech?
Po E-mailu to nejde. A je to dobře. Po E-mailu by to
šlo totiž zfalšovat a kdokoli by se mohl tvářit, že je Bůh
a ovládat tvůj život. Jde to třeba tak, jak jsem napsal v
předchozí odpovědi.
Mohl by si se mnou Bůh dopisovat a nebo mi
zařídit, aby mi každý den někdo napsal jeden email?
Můžeš Boha třeba poprosit o to, aby Ti našel
nějakého kamaráda, který by si s Tebou psal.
Mohl by mi zařídit, abych už mohl chodit
do školy a nemusel ještě dva roky čekat?
Mohl by, ale možná, že chce, abys ještě dva roky
čekal. Je totiž důležité, když o něco Boha prosíme,
abychom věděli, že to On chce. A jak zjistit, co Bůh chce? O
tom, co Bůh chce, je hodně napsáno v bibli. Třeba určitě
chce, abys měl kamarády a za to ho můžeš určitě prosit. U
některých věcí nejde jednoznačně v bibli nalézt, jestli je
Bůh chce nebo ne, tak ho člověk může poprosit o to, aby mi
ukázal svou vůli (tj. to, co chce) v nějaké věci.
Mohl by mě naučit vařit, abych, když je
nemocná máma nemusel k babičce, kde není internet?
Možná by ses mohl naučit něco vařit, ale asi jen
nějaké jednoduché věci. Všechno má svůj čas a naučit se
vařit tak, aby se člověk dobře najedl, je možné nejspíše,
až když je člověku více roků. Ale vyřešit se to dá i
jinak. Třeba se objeví nějaká kamarádka (Tvé maminky),
která někdy uvaří, takže někdy budeš moc být u babičky,
jindy doma. Nebo zjistíš, že třeba internet není až tolik
důležitý, že bys ho musel mít každý den. Já nevím.
Můžeš ale s Bohem mluvit i o této věci a On to může
vyřešit tak, že se Ti to bude nakonec líbit.
Mohl bys mu to říct, až si s ním budeš
zase povídat? On o mě asi neví. Ono je lidí moc a tak si mě
asi nevšiml.
Věř tomu, že si tě všiml. Ví o tobě a věděl o
tobě dávno předtím, než ses narodil. Ve chvíli, kdy za Tebe
umíral na kříži, tak věděl, že se jednoho dne narodí
Písmák a že Ježíš umřel i za něj a za jeho hříchy.
Kdybys jen věděl, jak Tě má rád.
Ale teď jsem se modlil za to, aby jsi mohl Boha poznat.
Mohl bych s Bohem kamarádit? Od kolika let jde mít s Bohem osobní vztah? Mohl bych si třeba s Bohem psát po emailech? Mě skoro nikdo nepíše a já jsem z toho moc smutnej. Mohl by si se mnou Bůh dopisovat a nebo mi zařídit, aby mi každý den někdo napsal jeden email? Mohl by mi zařídit, abych už mohl chodit do školy a nemusel ještě dva roky čekat? Stačilo by mi od září. Mohl by mě naučit vařit, abych, když je nemocná máma nemusel k babičce kde není internet? Mohl bys mu to říct, až si s ním budeš zase povídat? On o mě asi neví. Ono je lidí moc a tak si mě asi nevšiml.
Napsal(a): Písmák, email: pismak@seznam.cz dne: 14.01.2001 To, že jsou náboženství snáěenlivá a
nesnášenlivá je skutečně fakt. Není však správné je
kvůli tomu strkat všechny do jednoho pytle. Nelze slučovat
obecně církve se sektami jako jsou např. Svědkové Jehovovy.
Odmítám také sdělení, že "tato náboženství jsou
založena na slepé víře". U některých to možná
platí, ale ne u křesťanství. U článku i u příspěvků,
které jsem v poslední době do eKamaráda napsal, jsem psal a
píšu tak znovu i teď, že křesťanství není založeno na
nějaké slepé víře, ale na ŽIVÉM AKTIVNÍM VZTAHU S BOHEM.
V tuto chvíli, kdybych popřel jedinečnost
křesťanství i Boha, musel bych popřít i sám sebe, své
okolí, ... a to z jednoho prostého důvodu, že jsem se s Bohem
osobně setkal a denně s Ním komunikuji. Stal mým přítelem i
Pánem. Někým, kdo je mi blízko, kdo se mnou prožívá
radosti i starosti. Je tedy pro mne více než reálný.
Věta v příspěvku pokračuje "...jakékoliv
velké přemýšlení je v nich nežádoucí...". Velké
přemýšlení se s křesťanstvím nevylučuje, ale z bible i ze
zkušenosti jasně vím, že Boha nelze dokázat. Ani můj vztah
s Bohem není založen na nějakých hlubokých myšenkách, ale
duchovní vnímání a chápání jde prostě jinudy než skrze
myšlení. To však neznamená, že se myšlení nemá
používat. K tomu ho přece Bůh člověku dal, aby ho
náležitě používal.
Připadá mi nefér vytáhnout odstrašující
příklady z dějin "křesťanství", jako je upálení
mistra Jana Husa a další. To křesťanství jsem dal do
uvozovek, protože kdyby ti lidé, kteří to měli na svědomí,
měli osobní vztah s Bohem a žili by to, co čtou v bibli, v
životě by takové věci neudělali, a pokud by je udělali, tak
určitě ne v dobré víře a svědomí. Neznamená to, že
člověk s osobním vztahem k Bohu neudělá chybu. To by pak
nejspíše nebyl člověkem. Ale takovouto věc, jako kohokoli
upálit, co se otevřeně odporuje Ježíšovu učení. Kromě
toho, pokud je mi známo, tak se třeba katolická církev,
která většinu těchto věcí má na svědomí, veřejně
omluvila za tuto věc (poměrně nedávno).
Cílem křesťanství i křesťanů není někoho
přesvědčit, ale přivést lidi k živému Bohu. To se nedá
udělat myšlenkovými argumenty. Je sice pěkné, že východní
náboženství hlásají, "nechť každý dojde k
Nejvyšší Pravdě svým přičiněním", ale jaké je
ovoce takového přístupu? V tom se skutečně křesťanství
diametrálně liší od tohoto přístupu, protože v bibli je
napsáno: "Milostí jste zachráněni, ..., ne ze skutků,
aby se nikdo nechlubil..." Čili já proto, abych mohl žít
s Bohem, nemohu sám od sebe udělat nic. Není žádný skutek,
kterým bych se Bohu nějak zalíbil a přiblí?il se mu tak. Ale
využívám milosti, kterou mi Bůh nabízí skrze Ježíšovu
oběť a právě skrze tu mohu k Bohu přímo takový jaký jsem.
Ačkoli mám s Bohem osobní vztah, ale je to tak
těžké o tom psát. Dá se diskutovat jen o některých
věcech, ale nikdy se Bůh nevydiskutuje. Určitými důkazy o
Boží pravdě a existenci jsou různé mocné skutky, které
Bůh i dnes dělá (lékařsky doložená uzdravení,
vysvobození z různých symptomů a komplexů i duševních
chorob, dokonce bez legrace i vzkříšení z mrtvých -
několik případů je známo za posledních deset let z
Latinské Ameriky, kde existuje mnoho několikatisícových
křesťanských sborů). Přesto se s Bohem každý člověk
potřebuje zkrátka setkat. Kéž by se této milosti každému
čtenáři dostalo.
Majke, píšeš že Bůh dokáře změnit život. Mě se ale taky změnil život a nebylo to tím, že bych se setkal s Bohem. Na Internetu jsem našel román Mstitelé, který jsem si se zájmem četl. Ztotožňoval jsem se s hlavním hrdinou, který byl v té době povahově stejný jako já. Hrozně jsem mu fandil. Mile mě i překvapilo to, že se jmenuje stejně jako já. Po čase se ale začal Martin v románu měnit a mě nezbylo, než se měnit s ním, protože jsem mu fandil. Jak se měnil, jsem si uvědomoval, že jeho nové změněné názory jsou pravdivé. Myslíš, že Bůh a ten román Mstitelé mají něco společného?
Napsal(a): Martin Fencl - Marťas, email: martin.fencl@seznam.cz dne: 11.01.2001 Rád bych reagoval na předchozí příspěvky.
Nejprve tedy k příspěvku pana Štěpána Jůzy. To,
že ti dva lidé, kteří byli homosexuálové, založili rodinu
jsem rozhodně nepovažoval za nějakou tečku. Je známo, že i
mnozí homosexuálové si najdou někoho z opačného pohlaví a
založí rodinu. Určitou tečkou však bylo to, že je ostatní
muži sexuálně nepřitahují ani nevzrušují. Bylo by také
naivní si myslet, že si pod pojmem láska představuji plnění
standardních povinností. To je něco, co se naprosto příčí
nejen mně, ale i biblickému chápání slova láska.
Já osobně jsem si naprosto jistý tím, že až
zemřu, budu pokračovat v žití s Bohem v Jeho království.
Stejně také vím, že to, že tam půjdu, nebylo, není a
nebude nikdy kvůli tomu, že bych dělal takové nebo makové
skutky. V bibli je napsáno, že člověk je spasen z milosti
Boží a jediné, co musí udělat je, aby se rozhodl žít pro
Boha a pozval Ježíše do svého srdce. Pro spasení nemůžu
udělat naprosto nic. A to je Boží láska. Já sám bych nikdy
nedokázal naplnit Boží normu chování. Jelikož každý
člověk zhřešil, poslal Bůh Ježíše, aby vzal trest místo
nás. To je Boží láska. Láska bez podmínek, bez nároků. A
každý k ní má přístup.
Ti dva přátelé, kteří odmítli homosexualitu se
nikterak nekřečovali, jak se domnívá autor příspěvku.
Rozhodně nezačali "křečovitě balit holky, aby se
vyrovnali ostatním", ani nepotlačovali jakékoli city.
Jednalo se o vnitřní Boží zásah, ke kterému oni dali své
svolení. Nepotlačili své city, ale zkrátka určité věci se
změnily přímo uvnitř nich. Příběh o Jonatovi a Davidovi v
bibli samozřejěm znám velmi dobře. Ale to, že byli velmi
blízcí přátelé rozhodně neznamená, že byli
homosexuálové a měli spolu homosexuální styk. I já mám
velmi blízké přátele, které miluji, a přesto bych jakýkoli
homosex. styk s nimi odmítl. Blízké přátelství s někým
stejného pohlaví a homosexualita jsou pro mě naprosto
odlišné věci. Je však jasné, že pro homosexuály mohou jít
ruku v ruce spolu, ale už ne pro heteresexuála (jako jsem
třeba já).
Ať si autor článku myslí cokoli, ale v bibli stojí
černé na bílém v Ř 1,26-32 a ještě kdesi tuším v 1
Tesalonickým výčet lidí, kteří nemají místo v Božím
království a mezi nimi je zmíněna i homosexualita. Je uvedena
mezi věcmi jako jsou podvody, lži, sobectví, ...
A protože Bůh miluje každého člověka a chce, aby
s Ním žil na věky, nabízí vysvobození ze všech těchto
věcí, tedy i z homosexuality.
Reakce na poslední dva odstavce příspěvku je asi
takováto. Já rozhodně neobviňuji lidi, kteří jsou nemocní
či handicapovaní, z nedostatku víry. To je něco naprosto
absurdního, co se mi z principu příčí. Mnozí takovíto
lidé nalezli svou naději u Boha a jsou nadále handicopovaní.
Pro každého, kdo se rozhodl žít pro Boha, platí slovo z
bible, že pro takového člověka už "není žádné
odsouzení". Proto bych si nikdy nedovolil kohokoli soudit,
odepisovat, obviňovat. To ovšem nic nemění na tom, že Bůh
tyto lidi vždycky chtěl, chce a bude chtít uzdravit a že
záleží i na nich, jestli uzdravení přijmou. Ovšem,
nezávisle na tom "pro ně není žádné odsouzení".
Nikdo je nemá právo obviňovat, posmívat se jim či cokoli
podobného.
K příspěvku Pavla Jůzy. Naprosto souhlasím, že
zázrak není automat, stejně jako i Bůh není žádný
automat, do kterého se hodí modlitba a vypadne řešení
problému. Je jasné, že nadále existuje spousta
handicapovaných i nemocných lidí. O tom není žádných
pochyb. Stejně tak nepochybuji o tom, že tito lidé mohou být
uzdravení. Byl bych ovšem opatrnější v tom říkat, že
homosexualita je "vrozená dispozice", jak říká
autor příspěvku. Ačkoli se to z pohledu dnešní vědy zdá
pravděpodobné, není to dosud věrohodně prokázané, jak už
jsem napsal v článku.
Ještě, pokud se vrátím k nemocným, naprosto
souhlasím s poslední větou: "Ale rozhodně z toho nelze
vyvozovat žádné závěry vůči těm, kteří si svou nemoc
či handicap ponesou až do konce." Ano, tito lidé mají
stejnou šanci žít na věky s Bohem stejně jako lidé naprosto
zdraví. Bůh není závislý na našich nemocech a slabostech.
Já jsem pouze ve svém článku psal, že Bůh každému
nabízí uzdravení, ale rozhodně jsem tam nenapsal, že kdo ho
nepřijme, tak bude od Boha zavržen. To by se naprosto
příčilo Božímu charakteru. Ovšem platí to, kdo odmítne
žít s Bohem, bude zavržen - a to prostě a jednoduše kvůli
svému rozhodnutí, že s Bohem žít nechce.
Poslední příspěvek, který mluvil o jakémsi
zákonu karmy rozhodně odmítám brát jako doplnění k mému
článku. Žádný zákon karmy neuznávám, stejně ani tak jím
zdůvodňovat věci tak, jak to udělal autor příspěvku. O
příčinách, průběhu i důsledcích mluví bible celkem
jasně. Křesťanství není jedno z mnoha náboženství, jak se
někteří domnívají. Není to jedna z možných cest.
Ježíš o sobě tvrdí: "Já jsem ta cesta,
pravda, i život. NIKDO nepřichází k Otci než skrze
MNĚ". Není jiná cesta k Bohu než skrze Ježíše. Ano,
tato věc ve skutečnosti vadí skoro celému světu, že
křesťanství se tváří jako nějaký monopol a je velmi
netolerantní. Ale jakmile by křesťanství tolerovalo jiné
náboťenství, přestalo by být křesťnastvím. Křesťanství
není o poučkách či desateru, ale o živém vztahu s Bohem.
Nikoli odtrženě od reality někde na horách v meditaci, ale
naprosto v reálném běžném životě.
Kéž by se každý z vás setkal osobně s Bohem.
Jsou nábožebství snášenlivá a nesnášenlivá.
To je známo. Těch nesnášenlivých je více, nejenom
křesťanství, ale i třeba Svědci Jehovovi a další. Tato
náboženství jsou však založena na slepé víře a jakékoliv
velké přemýšlení je v nich nežádoucí. Vždyť co vše
bylo ve jménu Křesťanství a tím i ve jménu Boha uděláno?
Byly to křižácké výpravy, bylo to upálení mistra Jana Husa
a mnoho dalšího.
Východní náboženství se naopak liší svojí
tolerantností a tím, že nikoho nepřesvědčují. Nechť
každý dojde k Nejvyšší Pravdě sám svým přičiněním.
Ten Nejvyšší mu v tom jenom dopomůže. Protio nikomu
nevnucuju existenci Zákona Karmy. Sám jsem se o něm
přesvědčil a je mi jasný, že ho pochopí až ten, kdo se s
ním setká a to v době, která je mu pro to určena. V Zákon
Karmy nejde věřit, ale je nutno ho pochopit.
To co je v článku nazýváno zázraky, ve
skutečnosti ani tak zázraky nejsou. Je třeba si uvědomit, že
dění na tomto světe je řízeno něčím vyšším. Je už
celkem jedno, jak to kdo nazývá, zda Bůh, Aláh, Budha, Karma
či Světelná bytost nebo jinak. Princip je stále jeden a tím
je Zákon Karmy.
Vše, co se na tomto světě děje, má svůj účel.
Každý náš skutek je viděn a dříve či později vyvová
nějakou reakci. Jde-li o pozitivní skutek, půjde o reakci
kladnou, jde-li o negativní skutek, půjde o reakci zápornou.
Tato odezva ale nenásleduje vždy hned.
Zákon karmy může být též vysvětlení, proč
údajné zázraky někdy fungují trvale, někdy dočasně a
někdy vůbec. Narodí-li se někdo jako mrzák či jinak
postižený, má to vždy svojí příčinu. A právě tato
příčina je důležitá. Vyjdeme-li z teorie reinkarnace, ke
které snesli dost faktografických skutečností ve svých
knihách dr. Moddy a dr. Foučková, pak je vysvětlení na
snadě. Pronásledoval-li někdo homosexuály a byl-li jejich
zapřisáhlým odpůrcem, který jim aktivně ubližoval, je dost
možné, že se v příštím životě narodí právě jako
homosexuál, aby pochopil, co dělal. Je to z vůle Zákona Karmy
a žádný zázrak to tedy nemůže zrušit, pokud onen člověk
opravdu nepochopí a nevyrovná tuto skutečnost Zákona Karmy.
Tyto zázraky, které jsou v článku popisovány, tedy fungují
v těch případech, kdy lidé pochopili a může jim být tedy
odpuštěno. Pokud nepochopili, je nutno, aby výchovné
působení trvalo dále. Stav se tedy vrací.
Ve většině případů lze ke každému hlubšímu
problému, který člověk má, najít příčinu v minulém
životě. Takto se lze pomocí terapie zbavit např. panického
strachu z psů, strachu z hluboké vody, ale i dalších fóbií.
Tyto problémy se vztahují k zážitku, lze je tedy pochopit
při terapii a mohou být odstraněny. Problémy vyplývající z
negativních činů tak snadno odstranit nelze. K tomu nestačí
pouhá terapie. K tomu je nutné opravdové hluboké pochopení.
Toto berte jako doplněk k některým okolnostem v
článku, na které chci upozornit. Svět ale není zdaleka tak
jednoduchý, aby jste tento poznatek mohli brát jako dogma a
zobecňovat ho. Vše má svoji příčinu a ta není vždy
průhledná. Vysvětlení, že člověk se narodil jako
homosexuál proto, že této minoritní skupině v minulém
životě ubližoval, může být jedno z mnoha dalších
řešení. Rozhodně nelze říct, že každý homosexuál se
takto narodil proto, že v minulém životě této minoritě
ubližoval. Je to jen jedno z mnoha možných řešení. Stal-li
se homosexuálem opravdu z tohoto důvodu, pak se tohoto
zaměření nemůže zbavit, pokud nepochopí pravý význam
slova láska.
Hájí-li někdo horlivě Boží zájmy, a z tohoto
pohledu udílí rady, jak má být uspořádán tento svět, je
dobré se důkladně podívat, kolik má v sobě Boží moudrosti
a nakolik rozumí Boží lásce, aby mohl určovat, co je dobré
a a co je špatné. A ten, kdo nedostal ten Boží dar, aby
viděl svět pod úhlem zbožných vět, může alespoň zkoumat,
kolik rozumnosti a vnitřní poctivosti může v takovém projevu
být.
Autor nalézá pro homosexualitu věru odměřená
slova: uspokojovat (nezákonně), scházet se, tato věc (které
má být člověk zbaven). Zřejmě tedy homosexualitu chápe
jako jakési neodkladné nutkání, asi jako když člověk
dostane škytavku nebo jako když se mu chce na záchod.
Takovouto nutkavou přitažlivost ovšem shledává jako cosi
nedůstojného, co je v rozporu s Božím řádem. Co je tou
skvělou vymodlenou alternativou? Založili rodinu. Tečka
problém vyřešen, život naplněn. Tedy vlastně nejen to
necítí k mužům nic zvláštního, žádnou přitažlivost,
nic víc než ostatní lidé! To má být svědectvím Boží
moci, lásky a velikosti?
Tomu, kdo nikdy nepoznal skutečnou lásku, kdo pod
pojmem lásky si představuje jakési plnění standardních
povinností, a za největší přečin považuje cítit něco
víc nebo dokonce něco jiného než ostatní lidé, tomu
zřejmě nebude dělat velké problémy se své lásky vzdát,
ať už je homosexuální, či heterosexuální. Sexualita pro
něj představuje jen sobecký chtíč a prchavou rozkoš, a ty
jsou přece podle Boha povoleny jen v manželství. Milovat
někoho znamená pro takového člověka někoho vlastnit, mít
ve své moci, nebo naopak servilně plnit čísi rozmarné
příkazy. Zkoumat jejich smysl, to by byla drzá troufalost.
Podle tohoto obrazu lidských vztahů si pak takoví lidé
malují i obraz Boha a své vztahy s ním. Mimochodem, kdo ví,
jak se ti dva uzdravení na to budou dívat za deset, dvacet let.
A jak se na to pak budou dívat jejich ženy a jejich děti.
Jsem přesvědčen, že kdo poznal skutečnou lásku,
ať už manželskou, nebo rodičovskou, platonickou, sexuální,
dětskou, přátelskou či jakoukoliv jinou, ví, že v ní jde o
něco zcela jiného. Milující a milovaný v ní nacházejí
sami sebe jako jedinečné a neopakovatelné bytosti, nalézají
v sobě a ve své lásce skutečnější Boží obraz. Ideálem
této lásky není necítit víc a necítit míň, necítit
větší množství přitažlivosti než malé a zapadnout do
řady. Vezměme si běžný případ skutečného
homosexuálního člověka: prožívá hluboké chlapecké
kamarádství, vztah, ve kterém je se svým kamarádem
šťastný, oba si vzájemně rozumí, těší se na sebe,
nalézají v sobě vzájemně radost a oporu a proto jsou zdrojem
štěstí i pro všechny jiné lidi, se kterými se setkávají.
Postupem času jeden z nich nebo oba dva ve svém srdci zjistí,
že jejich city jsou hlubší, než je u podobných kamarádství
obvyklé, a pakliže nejsou zaslepení, brzy jim dojde, oč
běží. Mají si v tu chvíli zopakovat zbožnou formulku
(...stvořil jako muže a ženu), vzdát se v modlitbě své
homosexuality a začít křečovitě balit holky, aby se
vyrovnali těm normálním? Jistě, mnoho homosexuálů se
normálně ožení a není na tom nic špatného, ale mají při
tom pošlapávat své čisté a ušlechtilé city? Mají je
nazvat nemocí a necítit k sobě nic víc než nějaký cizí a
bezduchý člověk? Jsem přesvědčen, že když to udělají,
zabijí tím svou duši a nebudou pak už schopni skutečné
lásky k nikomu, k muži ani k ženě, k starci, k dítěti ani k
Bohu. Láska je jen jedna, byť má mnoho podob a tváří.
Na stránkách Křesťanského společenství v Hradci
jsem nalezl líčení dětského tábora ve znamení krále
Davida. Zdalipak jste se zamýšleli nad tím, jak dalece
zhřešil Jonatan (zkus nalistovat 18. kapitolu 1. knihy
Samuelovy, ale asi budeš mít jiný překlad), když přilnul
celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama. A
uzavřel s ním smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe? Kudy
se asi do bible dostalo, že David byl ryšavý, s krásnýma
očima a pěkného vzhledu? Měl se Jonatan svého citu v
modlitbě vzdát, anebo měl být Davidovi nadále přítelem a
důvěrníkem (kap. 20), který ho zachránil před jistou
smrtí, když se při rozloučení políbili a plakali jeden pro
druhého, ať se David vzchopil? Jejich oddanost trvala i tehdy,
když oba byli ženatí, a plody tohoto vztahu neslo i jejich
potomstvo. Jonatanův syn byl u dvora vážen a psal asi i
kroniku království.
Michal Rada píše, že se gen homosexuality nikdy
nepodařilo věrohodně prokázat. Pravda, skutečná věda,
stejně jako skutečné náboženství, nikdy není pyšným
majitelem konečné pravdy, ale vždy se k ní jen poctivě a
pokorně přibližuje, a vždy je připravena změnit pohled,
nalezne-li pro to pádné důvody. Myslím, že poznatky D.
Hamera a S. Le Vay z roku 1993 o tom, jak oblasti označované Xq
28 na hrotu dlouhého raménka pohlavního chromozomu X souvisí
se sexuální orientací, stejně jako třeba výzkumy S.
Cherryho z Ústavu pro genetiku chování v Coloradu, starší
výzkumy Pillarda (1986), Ellise (1915, 1950), stejně jako
vnímavé chápání zkušeností nesčetných lidí, mnohému
nasvědčují jistě by se v nich dalo najít mnoho metodických
chyb a nepřesností, ale pro mě jsou rozhodně
důvěryhodnější než vystoupení Steve Reydera. Ovšem pokud
je někdo formován prostředím, kde účel světí prostředky,
těžko může věřit ostatním, že také nemanipulují
skutečnost v zájmu své nejvyšší pravdy, že?
Já osobně nespatřuji zlo v lidech, kteří cítí
přitažlivost k někomu jinému, než podle předpisu. Zato
vidím ohromné zlo a ohromné nebezpečí v tom, jestliže se
někdo nemocné a postižené lidi, nebo dokonce i ty, kteří
jsou jen odlišní nebo mají jiný pohled na svět, snaží
zatěžkat pocitem viny za jejich odlišnost, jestliže je
obviňuje z absurdního a nepochopitelného odmítání čehosi,
jestliže necítí zábrany zneužívat jejich handicapu k
ideologické agitaci. Jestliže z výše své pýchy a jistoty
zdůvodňuje něčí starosti a smutek nedostatkem víry.
Není snad pravdivější nějaká přitažlivější
představa Boha? Boha, ke kterému lze z upřímného srdce
cítit víc? Boha, jehož působení není omezeno na pár
frází a kejklířsky jednoduchých řešení? Boha, který je
původcem pestrého světa, nezměrně složitého, a přece
prodchnutého tajuplným řádem, smutky i radostmi, samotou a
láskou, které všechny on sám nese a prožívá s námi? . I
Ježíš absurdně a nepochopitelně odmítal ďáblovy návrhy
na zajištění bezproblémové existence a výsměšné výzvy,
aby, když je Boží syn, sestoupil z kříže. Je křesťanství
výzvou, abychom jeho postoj následovali, nebo abychom se na
něj odvolávali a sami se chovali jinak?
Autor v počátku svého článku zpochybňuje, že
homosexualita je vrozená dispozice, a nabízí "lék"
na homosexualitu. V dalších odstavcích píše o zázracích v
prvním století existence církve a v dnešní době, a zlatým
hřebem jeho článku je informace o dvou homosexuálech, kteří
byli zázračně zbaveni své homosexuální orientace.
Jistěže, zázraky v počátcích existence církve
existovaly a mohou se jistě vyskytnout i dnes. Jenže co to je
zázrak? Zázrak je nadpřirozený Boží zásah do běžného
chodu věcí. Zázrak NENÍ automat, do kterého se hodí koruna
a vypadne žvýkačka. Ano, v počátcích existence církve byli
uzdraveni mnozí nevyléčitelně nemocní - slepí viděli,
chromí chodili. Ježíš v době svého pozemského působení
i vzkřísil několik mrtvých. A PŘESTO i nadále existují
nevyléčitelně nemocní, i přesto nadále lidé umírají. To,
že někdo mrtvý byl vzkříšen, nemění nic na tom, že
každý musí umřít; to, že někdo nevyléčitelně nemocný
byl zázračně uzdraven, nemění nic na tom, že existují
nevyléčitelné nemoci; to, že pan Rada zná dva lidi,
zázračně zbavené své homosexuální orientace, nemění nic
na skutečnosti, že homosexualita je vrozená dispozice.
Jistěže lze upřímně blahopřát každému, kdo
byl zázračným způsobem uzdraven nebo zbaven nějakého
jiného handicapu. Ale rozhodně z toho nelze vyvozovat žádné
závěry vůči těm, kteří si svou nemoc či handicap ponesou
až do konce.
© Stránka vygenerována za 0.0039 sec. | Aktuálně máme v databázi 8430 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha
