Slyšel jsem, že u nás je prý problém, že naše děti se učí vědět kde přesně to které město či místo leží, kdežto např. děti v USA se prý učí vzít mapu a to město najít. Nevím, co je lepší, myslím že své výhody má obojí, proto bych osobně děti učil obojímu. Když ale ubyde čas dnes věnovaný tomu vrývání polohy či čehokoli jiného do paměti, zbyde více místa pro zavedení jakési moderní obdoby Vámi zmiňovaných dřívějších hodin náboženství a občanské nauky. A čemu se děti učí v dětských organizacích (abych zase nebyl kritizován že píši jen o Skautu)? Čemu se učí doma? Jaká je čtenost encyklopedíí pro děti, obsahujících i rozsáhlé kapitoly o lásce, sexu a všem souvisejícím? Kolik je takových filmů, o kterých psal Mlsoun, které sice dětem lásku a sex předkládají, ale v adekvátní formě (dítě je zvědavé, ale mělo by vidět jen to, co nenarušuje výchovu, jinak z neukojení své zvědavosti bude vyhledávat to nemravné)?
Napsal(a): Rosťa, email: nemam@email.cz dne: 12.06.2002Pokud by pedofil potřeboval potvrzení, že nemá agresivní či sadistické sklony nebo zlou povahu, jistě by se tak stalo po jeho odhalení. Pak z anonymity samozřejmě vystoupí a hledá nějakou pomoc jak okolí které jej náhle nenávidí ukázat že je neškodný. Anonymní poradna přece může být zároveň oním mnou zmiňovaným centrem pomoci odlišně orientovaným osobám, což lze dokonce předpokládat. Pedofil který by takovouto oporu odborníků potřeboval by již rady stejně nepožadoval anonymně, když již byl okolím odhalen. Anonymně centrum navštěvuje pedofil, který ještě odhalen nebyl, pokud by ale chtěl takové potvrzení aby měl něco v ruce už v okamžiku toho odhalení, musel by se anonymity samozřejmě vdát.
Napsal(a): Rosťa, email: nemam@email.cz dne: 12.06.2002Anonymní poradna nemůže nikomu vystavit žádné potvrzení. K čemu by bylo takové potvrzení vystavené anonymní osobě. To by si ho klidně mohli lidé vzájemně půjčovat. A budou-li v něm osobní údaje, tak pak se už nedá hovořit o anonymitě.
Napsal(a): Miloslav Fuček, email: fucek@ekamarad.cz dne: 11.06.2002To, že někdo zapomene, co se učil, není ovšem ani tak problém osnov, jako toho, kdo to učí a jak to učí. Na základních školách by se měly učit zejména všeobecné věci. Nevím, jak je to nyní, ale my se na základní škole rozhodně žádné složité vzorce neučili.
Mezi všeobecné předměty např. patří třeba zeměpis. Ten jsem měl naposled právě na ZŠ, protože pak jsem šel na školy zaměřené technicky, kde jsme jej neměli. Samozřejmě ve světovém zeměpisu se toho hodně změnilo, ale základy si člověk přece jenom pamatuje a tak ví kde má třeba na mapě hledat Austrálii, kde Afriku apod a ví např., že z Prahy do Brna třeba nepojede přes Plzěň. Někdo to samozřejmě zapomněl, ale to je pak jeho problém. Prostě ho to ve škole nezajímalo, tak si v dospělosti pár kilometrů zajede.
Samozřejmě velký vliv má ale vyučující. Pamatuju si třeba spoustu věcí z literatury ze střední školy, protože češtinář uměl skvěle a poutavě vyprávět.
Pro výchovu a morálku by se jistě nějaká ta hodina našla, jako dříve, kdy se učilo náboženství, za dob totality pak občanská nauka, možnost pak je i formou třídních hodin, které by aspoň umožnily třídnímu učiteli lépe poznat své žáky.
Otázka tedy zní jak zajistit výchovu. Výchovu dětí ke správným milostně-sexuálním návykům. Výchovu budoucích deviantů. Připomínám že na POVINNÝCH preventivních sexuologických prohlídkách jsme se neshodli, snad jedině na anonymních poradnách, případně centrech pomoci odlišně orientovaným lidem, která mohou DOBROVOLNĚ navštívit pokud si své odlišné sklony uvědomí.
Ale co když si je neuvědomí? Co když jsou zmatení, bojí se že pokud sexuolog skutečně pedofilní sklony objeví, bude následovat nějaká diskriminace, posměch, intenzivní policejní dohled, apod? Již jsme v diskusi konstatovali, že výchova mladému člověku s odlišnou orientací může pomoci zorientovat se v sobě a předejít tak zmatku, psychickým problémům. Takový člověk pak snadněji navštíví sexuologa, nebo i jiného odborníka, protože jak připomněl Jáchym, sexuolog snad nanejvýš odhalí ony pedofilní sklony, ale co s životem dále již neporadí (i když mám kamaráda, kterému sexuolog trochu pomohl i v tomto směru, přestože hlavní tíha spočívala jen na něm, což je asi případ většiny pedofilů). Jak tedy vychovávat děti aby věděly jak se vyrovnat s případnými deviantními sklony pokud je u sebe objeví?
A jak vychovávat společnost? Zmínil jsem návrhy na řešení vycházející z názorů intolerantní společnosti. Byly jimi právě ona POVINNÁ sexuologická vyšetření a policejní registrace. Jenže přestože jsem se tyto návrhy pokusil zmírnit a podat ve své formě, ostatními diskutujícími i čtenáři byly zcela zavrženy což je dobře. Zopakuji že jsem psal o názoru, že tato opatření mohou pedofilům v dnešním intolerantním světě dokonce pomoci. Výsledek vyšetření obsahující záruku za pedofila, stejně jako policejní záznam o evidenci, který však potvrzuje že dotyčný není ani podezřelý, ani trestně stíhán, mu mohou pomoci přesvědčit okolí že není dětem nebezpečný. Avšak jelikož bych ani já (stejně jako drtivá většina pedofilů) podobná opatření nenesl s nadšením, považuji za správné že dosud nebyla zavedena a že jsem podobné návrhy neslyšel opakovaně.
Záruku může vydat anonymní poradna nebo ono centrum pomoci (pokud ovšem půjde o záruku lékařského kolektivu či komise a pokud centrum bude mít dostatečné finanční zajištění pro případ žaloby rodičů když dotyčný selže a dítěti ublíží) a záznam o trestní bezúhonnosti obsahuje čistý výpis z trestního rejstříku. Tato dvě potvrzení mohou také odhaleným pedofilům pomoci přesvědčit okolí.
To bylo malé opakování. Je však správné společnost k toleranci nutit nějakými potvrzeními o tom, že dotyčný není nebezpečný? Není lepší občany kladně vychovávat, aby osoby které se nějak odlišují napříště tolerovaly? I když tolerance je zatím (alespoň z části) utopie, začít se musí. Ale jak tedy společnost vychovávat?
Tresty jako sekundární (z hlediska motivace, tedy výchovy i primární) prevenci jsme již doufám probrali, zabývejme se tedy prevencí primární, tedy výchovou.
Značné procento učiva základních a středních škol člověk zapomene a pokud tyto znalosti někdy potřebuje, musí se jim obvykle učit znovu od počátku. Proto by opravdu bylo vhodné přehodnotit učební osnovy. Podle mého je příprava na život (výchova) stejně důležitá jako učivo a dnes očividně pokulhává. Co nezvládají rodiče musí nahradit škola.
Jak tedy chcete děti vychovávat? Jak velké procento se podle Vás zúčastní nějakých nepovinných předmětů, které by výchovu mohly zahrnovat? Shodli jsme se na důležitosti výchovy, ale jak ji zajistit? Je správné, aby dítě znalo složité matematické vzorce když neví jak se má chovat při setkání s neznámými lidmi kteří se o ně očividně zajímají JINAK než ostatní, jak se vyrovnat s případnými sexuálními aktivitami? Co je důležitější? Výuka za každou cenu i s vědomím toho, že dítě stejně během života hodně zapomene? Nebo výchova, samozřejmě pojatá besední a zábavnou formou aby děti zaujala?
Pokud jde o tresty, také se s Vámi shoduji že prevence (výchova) by se neměla nahrazovat represí (trestem). Proto také nesouhlasím s návrhy na posun trestní odpovědnosti o jeden rok dolů, což by s sebou neslo i povolení pohlavního styku od 14 let. Ale proto také jsem pro výrazné snížení trestů za nejmírnější delikty! Jestliže někdo z neznalosti, nevědomosti nebo dokonce přesvědčení že dítěti se to bude líbit udělá nějakou chybu, která však na dítě neměla závažnější dopad, je jistě správnější vychovávat jej aby ji příště nezopakoval a umožnit mu napravit ji, než jej za každou cenu poslat do vězení, protože podle definice jde o trestný čin, bez ohledu na skutečné dopady.
A vědomí že za něco "hrozí" výrazně nižší trest, přičemž něco se dokonce netrestá vůbec (jde o zneužití která jste nazval morální a která ani podle Vás není nutné trestat), to by v případě zavedení VÝRAZNĚ nižších trestů za mírné delikty bylo skutečně prevencí primární. Šlo by totiž o motivaci, tedy VÝCHOVU. Uvědomte si prosím, že zneužitím se nikdy nepodaří zcela zabránit. Snahou by tedy nemělo být eliminovat tento jev, ale jeho negativní dopady na děti. Takže budou-li se pachatelé chovat co nejmírněji, protože budou vědět že tak jim vězení nehrozí, přestane jít o závažný společenský jev. Jestliže se však tresty i nadále nebudou výrazněji rozlišovat podle stupně závažnosti případu nebo jestliže se dokonce zpřísní i například za pouhé mazlení, motivace tu nebude. "Proč se omezovat, když stejně půjdu do vězení?" Tvrdší tresty mohou vést i ke zvýšenému počtu vražd dětí ze strachu že doma promluví. Nebo alespoň k častějšímu vyhrožování, protože ani to malé procento pedofilů, které děti zneužívá jim ve skutečnosti ubližovat nechce.
Trest, tedy trest odnětí svobody je skutečně prevencí sekundární, udělován by ovšem měl být jen v závažnějších případech. Trest odrazuje a to je opět motivace. Peněžní pokuta nebo alternativní trest jsou spíše symbolické a mají výchovný charakter.
Ale většina pedofilů stejně děti nezneužívá a pokud ano, tak i bez výchovy a motivace v podobě diferenciovaných trestů volí ty nejmírnější formy. Ale i když nutnost výchovy se týká jen malého procenta osob s pedofilními sklony, nelze ji zanedbávat.
Trest, tedy represi, je možno považovat za primárnmí prevenci pouze v totalitní společnosti. Pro demokratickou společnost nemůže být represe nikdy primární prevencí, ale vždy až pouze sekundární. Nejprve je výchova a po té až může být trest za to, že někdo něco neudělal nebo udělal něco co neměl. Trestat preventivně je nesmysl a nemá s výchovou nic společného!!!
Napsal(a): Mlsoun, email: mlsoun@ekamarad.cz dne: 10.06.2002Přesun části učiva ze základncíh škol na střední školy, je dosti naivní a hlavně nereálný návrh. Jestliže jsou hodně naplněné osnovy na základních školách, na středních jsou ještě mnohem naplněnější. Zejména pak na učilištích, kde je počet hodin školy méně na úkor hodin v dílnách. Zde nemají učitelé téměř žádnou časovou rezervu a u oborů s maturitami mají mnohdy i problémy naučit učně vše v dílnách. Navíc i středoškolská mládež potřebuje také mít ve výuce morálku. Na střední škole je na to totiž mnohem méně času než na základní, kde jsou čas od času zařazovány různé výchovné akce a besedy, kde je možno se těmto tématům věnovat.
To, že se na střední škole probírá to, co se probíralo i na základní, není pouhé opakování, ale rozšiřování látky. Střední škola ale nemá možnost studenta vše učit úplně od začátku, ale opravdu probíranou látku pouze zopakovat a pak už rozšiřovat znalosti o nové učivo.
Pokud jde o výchovu dětí, souhlasím s Mlsounem, že určitá sexuální zvědavost, touha poznat něco ze života dospělých tu je. Chtějí vidět filmy nejen s milostným, ale také sexuálním podtextem. Je tedy třeba předkládat jim filmy vhodně zpracované. Ale i nejmírnější formu pornografie (erotika, akty), protože již v diskusi jsem zmínil názor který jsem někde četl, že nebezpečná a nevhodná je pro děti spíše pornografie zobrazující nenormální a zvhrlé praktiky, než normální sexuální aktivity mezi parntery kteří jsou si rovni. Taková pornografie ostatně převládá, děti se naučí že sex je normální věc mezi dvěma lidmi kteří se mají rádi, že je součástí milostného života. A také jsem zmiňoval že většina dětí se k ní i přes zákazy stejně dostane, bez větších negativních výchovných dopadů.
Ale já tento názor musím doplnit a upřesnit. Pornografický příběh je obvykle založen pouze na sexu, navíc bez lásky. To je z výchovného hlediska spíše negativní. Navíc převládá soulož i když většinou chybí detaily. Já osobně si myslím že když už děti něco takového mají vidět, musí to pro ně mít opravdu vhodnou formu, jak zmiňoval Mlsoun. V příběhu musí převládat aktivity milostné a v těch sexuálních zase různé mazlení nad souloží. Opakuji že dítě musí mít informace jak si soulož "vedlejšími" aktivitami zpříjemnit, protože mnoho dětí je jí vystaveno jak s jinými dětmi, tak s dospělými a měly by na to být alespoň takto připravené, ale nesmíme je učit souloži samotné. Od ní je skutečně musíme spíše odrazovat.
Nevhodný obsah filmů se netýká jen sexu, ale hlavně násilí, honby za penězi, pokřivených mezilidských vztahů. Ani posunutí těchto filmů na 22. hodinu nebo vystříhání nevhodných scén pro televizní vysílání nic neřeší, protože většina dětí to stejně shlédne (rodiče někdy nejsou doma nebo existuje video - každý rodič chce vidět film nevystříhaný). Již jsem zmiňoval že učivo mnoha předmětů je možné přesunout do osnov středních škol a učilišť, protože dítě je stejně zapomene a na střední škole si to musí zopakovat. Tak vznikne prostor pro širší sexuální a mravní, všeobecnou výchovu. Na školy mohou docházet odborníci, sexuologové, policisté, armádní zástupci, aby s dětmi diskutovali o tom kterém filmu a o jeho obsahu. O tom co je reálné a co naprostý nesmysl (jediný hrdina kosící houfy nepřátel bez nabíjení, apod.), co je výchovně nevhodné. Myslím že pro děti to bude velice zajímavé, zábavné, rozhodně přitažlivější než nějaké nezáživné učivo. Tak se škola stane prospěšnější než dnes, kdy na ni mnohé děti "kašlou" právě pro její nezáživnost.
Tresty za jednotlivá zneužití jsem nezmiňoval jako sekundární, ale jako primární prevenci. Proč? Protože nízké tresty za mírné delikty, stejně jako tolerance několikrát zmíněného morálního zneužívání (mazlení s dítětem, účast na koupání, hlazení, líbání, …) ukazují cestu. Co je do určité míry tolerováno, je méně nebezpečné, takže většina pedofilů by své sexuální touhy kompenzovala právě morálním a v krajním případě mírným zneužíváním, i když se tak děje již dnes. Většinou totiž nechceme ubližovat.
Možnost mazlit se nebo dokonce koupat dítě, to je pro pedofila obrovská kompenzace touhy po fyzickém kontaktu. Kdo ji má, většinou nezneužívá. Ale pro dítě to pochopitelně nesmí být jiné než s vlastními rodiči, s babičkou, strýčkem, … Jestliže soud někoho horlivě odsoudí za morální zneužití, navíc v přesvědčení že je to v zájmu ochrany dětí před zvrhlíky, což od těchto aktivit odrazuje, žádnou službu jim tím neprokazuje. I když většina pedofilů bez možnosti takové kompenzace by ze zoufalství své nenaplněné sexuální touhy neuspokojovala násilím, u malého procenta jedinců toto hrozí, stejně v nepedofilní populaci.
K primární prevenci ale patří především výchova. Děti by se měly učit odmítat co nechtějí, co se jim nelíbí, co je jim nepříjemné, vyhýbat se potenciálně nebezpečným situacím (samy někde s neznámým člověkem, atd.). Ale je správné odrazovat je od veškerých sexuálních aktivit? Již jsem vyjádřil své přesvědčení že většina zneužití jsou zneužití morální nebo mírná, že toto strašení a odrazování způsobuje zmatek a strach, které často vedou ke zbytečnému traumatu. Odrazování od stejných aktivit mezi dětmi sice vychovává k odkladu soulože, ale také může vést ke zbytečnému strachu ze sexu. Jestliže dívku první soulož bolela, může sex začít odmítat. Mnohem prospěšnější je vedení ke hrám přiměřeným věku a zralosti, k dětským předsexuálním zkoumavým a dotekovým hrám „na doktora“.
Na preventivních sexuologických vyšetřeních jsme se neshodli. Výchova by tedy měla děti připravovat na případnou budoucí deviaci, učit je vyrovnat se s ní a jednat bez ubližování druhým. Jak ale vychovávat nepedofilní jedince, když mnozí také vyhledávají sex s dětmi?
© Stránka vygenerována za 0.0028 sec. | Aktuálně máme v databázi 8430 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha
