Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Liliana je čtvrtek 25.02.2021



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Jak chránit děti

O pedofílíi jsme toho prodiskutovali poměrně dost. Snažili jsme se dobrat toho, co dětem hrozí a před čím je máme chránit. Dnes se zkusíme zamyslet nad tím, jak je chránit.

     Máme-li chránit děti, je vhodné připomenout před čím. S ohledem na to, že zákon jim zakazuje sexuální aktivity do věku 15 let, pak patrně před těmito aktivitami. Dále pak zjevně před zneužíváním, ale i ohrožování jejich mravní výchovy. Ale více už na úvod řekne Rosťa.

     Děti je třeba chránit před nevhodnými, nebezpečnými aktivitami. Zákon stanoví věkovou hranici, od které je povolen sexuální styk. Ve většině zemí se pohybuje okolo patnácti let, ale jsou i určité “extrémy” (dvanáct nebo osmnáct let). Zákon zmiňuje pouze soulož, ne ostatní aktivity. Děti by skutečně měly souložit až v pozdějším, zralém věku. Dvanáct let je příliš málo. Existují návrhy, aby se hranice zletilosti posunula minimálně o jeden rok dolů, prý vzhledem ke zvyšující se kriminalitě a rychlejšímu vyspívání dětí. Dítě, které se dopustí přečinu, tak bude trestně odpovědné. Ale děti jsou “zkaženější” díky odpozorovanému chování dospělých a díky jejich nezájmu či nedostatku času na výchovu, díky filmům s nevhodnou tematikou a bez řádného výkladu (co je reálné a co ne, jaké poučení si z filmu vzít, čeho se vyvarovat). Nahrazovat výchovu postihem je zjednodušující, pohodlné.

     Navíc ani ve věku 14 let není dítě dostatečně zralé, zejména dívky, jejichž pohlavní orgány plně dozrávají až mezi 16. a 17. rokem života. Pokud by se věková hranice měla posunout, tak spíše nahoru než dolů, protože mládež sice vyspívá dříve, ale ne zase o tolik. Ale myslím, že je naprosto nesmyslné, když se chlapec a dívka mají rádi, dojde na sex, ale jeden z partnerů je již o pár týdnů či měsíců starší a už mu bylo 15 let, aby byl trestně stíhán.

     Ale co ostatní sexuální aktivity? Již bylo řečeno, že dětem do budoucího pohlavního života spíše prospívají, zejména masturbace. Dítě si uvědomí svou sexualitu, rozdíly mezi pohlavími, co je mu příjemné a co ne, což zkvalitňuje pozdější plný pohlavní život, zejména dívkám, pro které tak první vniknutí nemusí být tak bolestivé. Zákon by tedy měl děti chránit pouze před aktivitami, které jim ubližují (fyzicky, psychicky či výchovně). Trestat v případě, kdy se dítě a dospělý mají rádi a kdy došlo jen k několika málo vzájemným fyzickým kontaktům (protože dospělý respektoval, kdy to dítě opravdu chce a kdy by se spíše podvolovalo), které navíc nepřekročily rámec dětských sexuálních aktivit, to je podle mne také naprostým nesmyslem.

     Vzhledem k tomu, že mám kamaráda, který pracuje u policie, tak vím, že Rosťa nemusí mít obavu, že by byl trestně stíhám mladý člověk, který překročil hranici 15 let a měl pohlavní styk s partnerem, který je jen o málo mladší než on sám, ale nedovršil ještě patnácti let. Tyto případy lze prostě pro malý věkový rozdíl partnerů odložit a nestíhat.

      Mlsoun k tomu říká: “Souhlasím s tím, že věková hranice trestní odpovědnosti by se snižovat neměla. Děti sice dospívají dříve po sexuální stránce, ale po morální naopak spíše později. Je to tím, že rodiče na ně mají méně času, než tomu bývalo dříve. Toto téma by si ale zasloužilo samostatnou diskusi. Děti by měly postupně mít odpovědnost samy za sebe. V případě alternativních trestů, např. veřejně prospěšných prací jsem pro, umožnit jejich uložení už od nižšího věku. Připadá mi totiž paradoxní, když nedávno soud uložil tento trest několika členům party, která zničila židovský hřbitov v Uhříněvsi, a zbylí členové této party vyšli bez trestu jenom proto, že jsou mladší o několik měsíců a není jim ještě patnáct let. V případě alternativních trestů bych tedy byl pro širší vymezení věkové hranice bez striktního rozdělení na mladistvé a zletilé, protože je nelogické, aby jeden člověk, jenom proto, že je o jediný den či týden mladší, dostal za stejný trestný čin, poloviční trest, než druhý, který se narodil o pouhý den či týden dříve.”

     S Mlsounovou tezí souhlasí i Marťas, který ostatně má na toto téma na Xku diskusní fórum. Do něj se chystá se v nejbližší době k Mlsounem nadhozené události kolem uhříněvského židovského hřbitova vyjádřit. Protože na toto téma chystáme samostatný Diskusní stůl v novém školním roce, nebudeme jej dále rozvádět.

     Rosťa se dále zabývá zneužíváním a říká k tomu: “Je velice těžké stanovit hranici mezi mírným a hrubým zneužitím. Některé případy jsou “něco mezi”: Došlo k souloži, ale holčička má dospělého ráda a těžko by nesla, kdyby šel do vězení, neprokázalo se psychické ublížení. Šlo o příliš malé, třeba dvouleté dítě, ale také nejeví známky traumatu. Nebo zneužití sice bylo nepříjemné, ale dítě má dospělého přesto rádo. Atd. Současný paragraf trestního zákona Pohlavní zneužití by bylo správné rozdělit na dva trestné činy podle závažnosti a nejmírnější aktivity posuzovat podle zákona o přestupcích (nelze je totiž legalizovat, protože také mohou ublížit), ale to je asi nereálné vzhledem ke složitosti a rozdílnosti jednotlivých případů. Také nelze odstupňovat legálnost jednotlivých sexuálních aktivit podle věku (co se jednomu dítěti líbí, je druhému stejného věku nepříjemné, jedno o sexuální chování jeví zájem velice brzy, zatímco jiné ještě v pubertě vůbec, atd.).

     Zákon, policie ani soudy prakticky neberou v úvahu subjektivní pocity dítěte. Trochu se k nim přihlíží, když se hledají polehčující okolnosti, ale nikoho nezajímá, že pokud zneužití dítěti nijak neublížilo, tak mu zcela jistě ublíží vyšetřování spojené s nepříjemnými otázkami a uvěznění člověka, kterého má rádo. Mladší dítě, řekněme do šesti až osmi let, často vůbec neví, že jde o něco nezákonného, něco u čeho by mělo být velice opatrné. Prostě mu to bylo příjemné a bere to jako naprosto normální aktivitu jako by partnerem byl chlapec a ne muž. Jenže, když se o to někdo začne zajímat, když se to vyšetřuje a dělá se okolo toho zbytečný humbuk, je z toho zmatené, traumatizované.

     Při odhalení deliktu je třeba brát ohled na to, jak zneužití vnímá dítě. Nejeví-li známky traumatu, zmatku, psychických problémů a nedošlo-li k souloži, od trestního stíhání se může upustit. Jestliže se problémy dítěte objeví později, může se případ znovu otevřít. Spornější případy by se pak posuzovaly buď jako přestupek nebo by soud udělil alternativní trest. Každý případ se musí posuzovat individuálně. Policie, státní zástupci i soudci musí být nově proškoleni, aby každého delikventa automaticky nepovažovali za zrůdu.

     O závažných zločinech na dětech se snad bavit nemusíme, ty je třeba trestat a to tvrdě.

     Mlsoun k tomu říká: “Myslím že o zneužívání se už mluvilo dost. Nehodlám se opakovat a znova se k tomu vyjadřovat. Myslím, že ochrana by měla spočívat v prevenci. Samozřejmě represí vůči pachatelům sexuálního zneužívání lze některé z nich od něj odradit. Ochranu bych tedy viděl spíše v tom, aby děti byly poučeny, jak se chovat, že nemají nikam samy chodit do ústraní s cizími neznámými lidmi. Ale o tom, už byla řeč v souvislosti s historkou vyprávěnou čtenářem Petrem v článku Proč diskutovat o pedofílii?

     Rosťa pokračuje dále: Znění paragrafu Pohlavní zneužití by tedy mělo obsahovat zmínku o subjektivních pocitech dítěte a trestní sazba by měla být stanovena s obrovským rozsahem od upuštění od trestního stíhání (s možností znovuotevření případu pokud se psychické problémy projeví později) přes pokuty a alternativní tresty až po dlouholeté tresty odnětí svobody, přičemž by se jako vodítko uvedly alespoň nejčastější příklady jednotlivých stupňů zneužití. To je dostatečná úprava, která policii a soudu dává možnost individuálního posouzení každého případu.

     Je cílem ochrany dětí chránit je před tím, co jim ubližuje (alespoň výchovně) nebo za každou cenu trestat každý přestupek proti pravidlům bez ohledu na to, že to jim často ublíží daleko více než samotné zneužití? I dnes se udělují pokuty, možná i alternativní tresty. Delikventa je možné sice odsoudit, ale s podmíněným odkladem na určitou dobu (pokud se již ničeho nedopustí, jde v podstatě o osvobozující rozsudek). Ale záleží jen na posouzení státního zástupce, zda případ postoupí přestupkové komisi nebo soudu, záleží jen na soudním tribunálu, jak rozhodne. Pachatel závažnějšího deliktu jde do vězení často na kratší dobu něž někdo, kdo se s dítětem pouze mazlil s minimálním sexuálním podtextem. Člověk, který dítěti ubližuje nesexuálně, je dokonce často považován za spořádaného, vzorného občana, zatímco pedofil, který se mazlil s dítětem nebo se zúčastnil koupání dětí (aniž by se jich dotýkal na genitáliích) je odsouzen. To je zcela určitě nenormální, nesprávný stav.

     U přečinů je trend trestat v případě recidivy mnohem tvrději než poprvé. Jenže u mravnostních deliktů pak hrozí, že i když poprvé šlo o nějaké mazlení bez závažných dopadů na dítě, podruhé se již dotyčný vzhledem ke hrozícímu mnohem vyššímu trestu bude bát prozrazení a dítěti může vyhrožovat. V krajním případě je dokonce zavraždí. Tresty by sice měly odrazovat, ale pokud se někdo z nějakých důvodů neovládne (třeba z iniciativy dítěte), měl by být motivován k minimálně trestaným mírným přestupkům. Jestliže však přísný trest bude hrozit, i když k ničemu závažnému nedojde, někomu může být jedno, jak se zachová. V případě recidivy by tedy trest neměl být vyšší než u prvního deliktu stejné závažnosti.

     Mlsoun ani Marťas se k tomuto nevyjadřují, protože jim nic podobného není známo. Mlsoun k tomu jenom stručně dodává: “Vím pouze o případech, kdy byl vedoucí odsouzen na základě nepřímého důkazu, kterým byla jeho pedofilní orientace. Nedošlo k žádnému násilí, s dětmi byl ale na akci sám a tak nebyli zletilí svědci. Byl to případ, kdy šlo pouze o mazlení. Přestože ale byl odsouzen, přihlédlo se k tomu, že zde k násilí nedošlo a byl odsouzen na dolní hranici trestní sazby. Takže problém bych neviděl v malé diferenciaci trestů, ale spíš v tom, že došlo k odsouzení bez přímého důkazu, pouze na základě lékařského vyšetření, které prokázalo, že má pedofilní sklony, ale neprokázalo, zda opravdu dítě zneužil.

      Rosťa ještě dále dodává: Ochranu dětí při setkání s pedofilem poměrně dostatečně zajišťuje již samo chování pedofilů, protože většina děti nezneužívá a pokud ano, v drtivé většině volí nejmírnější aktivity. Když to beru podle sebe, tak pedofil má snížené sexuální puzení a prakticky nemá zájem o soulož (ani s dospělými, kteří jej vlastně ani nezajímají).

     Ochranu před negativními mravními vlivy by měla zajišťovat důkladnější sexuální a mravní výchova na školách. Přečin Ohrožování mravní výchovy mládeže by měl být posuzován pouze jako přestupek, protože nikdy není jisté, zda za nemravné chování může zneužití v dětství nebo i jiné vlivy, například nevhodné chování kamarádů. K tomuto ohrožení dojde spíše v případě jednorázových či krátkodobých sexuálních kontaktů bez nějakého hlubšího vztahu, nebo když dítě za sex dostává peníze či jinou odměnu, než v případě krásného vztahu provázeného sexuálními aktivitami, které odpovídají aktivitám dětským a které naprosto respektují, co se dítěti líbí a co ne a zda o to má zájem (jak s dětským, tak i s dospělým partnerem to dítě často brzy omrzí). Nesmyslné jsou případy jako třeba nedávná žaloba amerického sdružení rodičů na výrobce dětských kalhotek, že “jsou příliš sexy a že v dětech mohou vyvolat předčasnou sexualitu”. Pokud se rodičům nelíbí, ať je dětem nekupují!

     S Mlsounem i Marťasem se shodujeme, že těžiště ochrany bude právě v sexuální výchově, ale samozřejmě i ve výchově vůbec. “Výchovu bych tu viděl v nejširším slova smyslu”, říká Mlsoun. Tedy nejenom výchovu dětí ale i výchovu dospělých. A to nejenom pedofilně orientovaných dospělých, ale i heterosexuálně orientovaných dospělých. I oni se někdy na veřejnosti chovají nevhodně, bez ohledu na to, zda je pozorují děti. Určité věci mají prostě intimní charakter a měly by zůstat v soukromí. Stejně tak i filmy, kde dochází k určitým erotickýcm vztahům, pokud jsou pro děti či mládež, měly by jím být podány přiměřeným způsobem. Jinými slovy řečeno, takovéto filmy by být měly. Pokud nebudou, budou děti a mládež vyhledávat obdobné filmy pro dospělé, které pro ně ale nebudou vhodné.

     Opět se tedy dostáváme k sexuální výchově, která je asi základem tohoto problému.

     “Důležitá je ale i morální výchova”, myslí si Marťas. “Třeba neustálé reklamy se sexuálním podtextem si myslím nejsou dobré. Na Internetu se s nimi setkávám i v zcela nesexuálních souvislostech, takže jde o lživou reklamu. Ta by se myslím měla postihovat. Co si pak my děti máme myslet o dospělých.”

     S Mlsounem se plně shodujeme s Marťasovým názorem, že působení obchodníka, který chce prodávat své zboží lživou reklamou, z které je patrno, že prioritou číslo jedna je sex, je hodně špatné a mělo by být postižitelné. Děti, které mají snahu napodobovat dospělé, se totiž potom budou chovat stejně. Díky těmto reklamám a tomuto postoji pak ze sexu zmizí citový vztah a sex bude degradován na pouhý pohlavní styk.

     “Tato situace způsobuje úpadek morálky” myslí si Mlsoun. “Je tedy nejnebezpečnější, i když si to většina lidí na první pohled neuvědomuje. Ochranu v tomto směru bych viděl jako důležitou prevenci. Tou by se podle mého názoru mělo začít, ta je primární. Represe vůči pachatelům zneužití dětí, které zmiňuje Rosťa, jsou podle mě až druhotné. Nejsou totiž prevencí v primárním slova smyslu.

     Je totiž třeba i vidět to, že některé děti mohou právě díky špatné výchově sexuálně provokovat. Každý jste se jistě setkali s případem třeba čtrnáctileté dívky, která nemyslí na nic jiného než na sex. Provokuje kluky ve svém okolí nevybíravým způsobem. Těžko pak soudit sedmnáctiletého kluka, kterého takováto dívka svedla. Problém bych tedy viděl především v morálce a výchově k ní.”

     Problém ochrany dětí jsme se tedy snažili probrat z co nejvíce hledisek. Možná jsme na nějaké hlediska ještě zapomněli a tak budeme rádi, když je zmíníte v případné následné diskusi k tomuto článku. Nevracejme se už prosím k sekundární prevenci, tedy k řešení toho, jak postihovat pachatele zneužití. Tomu už bylo věnováno v článcích i následných diskusí nemálo prostoru. Zkusme hledat opravdu primární prevenci, která by děti ochránila ještě dříve, než je někdo zneužije, či která by pomohla pedofilně orientovaným lidem v tom, aby své sklony rozvinuli pozitivně a ne negativně. Věnujme se tedy pozitivní motivaci.

  • Autor: Fuček Miloslav
  • Datum publikace: 05.06.2002
  • Článek zařazen do: Diskuze
  • Počet komentářů ke článku: 10
  • Článek si přečetlo 6146 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0034 sec. | Aktuálně máme v databázi 8121 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha