Kde končí hra a začíná podvod?

Myslím, že v článku není dost zdůrazněno, že na internetu, stejně jako v reálném životě, je spousta míst, a v každém z nich platí trochu jiná, specifická pravidla. V reálu taky je rozdíl, jestli člověk přijde v masce na karneval anebo do banky. A taky jsou ve skutečnosti místa, kde se lidé znají úředním příjmením a jiná místa, kde si sice říkají přezdívkami, ale o to více se znají doopravdy. A taky se člověk vyskytuje v několika různých světech.

Když někdo hraje nějakou jinou roli, morální hodnocení závisí hlavně na tom, jestli s tím ostatní počítají, anebo jestli nějak spoléhají na to, že dotyčný skutečně je tím, za koho se vydává. Samozřejmě i z toho, co dítě zaslechne na internetu, si vytváří představu o životě - zejména nemá-li v reálném životě možnost si normálně povídat s dospělými.

Něco jiného je, když se takovýto fiktivní člověk připlete třeba do vážné diskuse, kde ostatní účastníci mluví sami za sebe pod pravým jménem. Pokud tam přispívá jen věcnými argumenty či myšlenkami, které si každý může sám ověřit, pak je jedno, kolik mu je a jak je se jmenuje. Ovšem jestliže například v nějaké vážné diskusi dospělý vydávající se za dítě reprezentuje autentickou zkoušenost a názory dítěte, to už se mi v pořádku nezdá. Podobně bych považoval za podvod, když někdo nějakou smyšlenou nebo záměrně upravenou příhodu v takové diskusi předkládá, jako by se skutečně stala. To už by bylo skutečné lhaní či demagogie.

Ale lhát a přetvařovat se, stejně jako pohrávat si s fantasií, je možné i v reálném životě. Takže ten internet v tomhle zas tak moc převratnou změnu nepřináší.