Internet a jeho specifické podoby

Pojďme se zamyslet nad Internetem z trochu netradičního pohledu. Co vše může komu přinést? Co je na něm dovoleno a co ne? Co je morální a co ne? Lze ho zneužít? A co to vlastně zneužití Internetu je?

     Internet má několik specifických vlastností, které lze využít, ale i zneužít. Je to obrovské informační médium, které je anonymní. Jeho anonymita může být užitečná i škodlivá, až nebezpečná. Co může takový Internet komu přinést?

     Představme si člověka, který je v životě nespokojený se svojí rolí. Jemu může Internet pomoct k jeho realizaci. Nebude to sice realizace reálná, plnohodnotná, ale pouze virtuální. Přesto ho může uspokojit, ale je zde nebezpečí, aby ji plně nepropadl a nepohroužil se příliš do světa fantazie na úkor reálného života.

     Jak to může vypadat v praxi? Třeba desetileté dítě, které touží po tom, být dospělým, se může vydávat za dospělého. Může si vybrat i profesi, která ho baví a o které něco ví. Má-li na to intelektuálně, může třeba chodit do chatu a chatovat s dospělými, jako sobě rovnými. Nebo si může s někým dospělým emailovat. Pouze se s ním nemůže setkat v reálu ani si sním zatelefonovat, protože to by vše prozradilo.

     Na morálku budou asi názory odlišné. Možná bude u někoho i jiný metr na oba případy. V případě, když se dítě bude vydávat za dospělého, mnozí to budou brát jako hru, na kterou má přece dítě nárok. Tato hra ho objektivně i pozitivně rozvíjí, protože chce-li zaujmout dospělé, musí na sobě pracovat, aby nepoznali, že je dítětem. Musí být tedy intelektuálně na jisté výši, musí potlačovat svoji přirozenou dětinskost. Tento poslední moment škodlivý být může, je-li v příliš velkém měřítku. Jinak děti si běžně, jak známo, na dospělé hrávají. Napodobují dospělé vzory.

     Stejná obměna je možná i u dospělého, který se může vydávat za jiného dospělého. Třeba je nezaměstnaný, či má profesi, která jej neuspokojuje, ale na Internetu může být prakticky čímkoliv, pokud o daném oboru aspoň něco ví. Může se udělat mladším, zůstat ve stejném věku či se udělat starším. Je ale otázka, zda má dospělý na tuto hru právo, když už není dítětem? Pro někoho na takovou hru možná nemá právo ani dítě, protože ji bude považovat za lež.

     Vezměme to teď na chvíli z druhé strany. To co jsme pospali v předchozích odstavcích byla neškodná hra, která byla pouhým výplodem fantazie někoho, kdo se chtěl ukojit pouze virtuálně. Tomu anonymita Internetu minimálně psychicky pomohla, aniž by někomu jinému ublížila. Tato anonymita se ale dá stejně tak zneužít. Může ji zneužít hacker či tvůrce nebezpečného viru, ale i podvodník, který se vmísí do přízně někomu, s kým se chce setkat, aby mu ublížil či jej jinak poškodil.

     Pokud se dospělý bude vydávat za dítě s úmyslem se s dítětem někde o samotě setkat, je to jistě velmi nebezpečné. Propojuje totiž virtuální svět s reálným a při tom dává klamavé údaje za účelem získání neoprávněného prospěchu. Takový dospělý může mít různé motivy, může chtít třeba dítě někam vylákat a tam ho přepadnout a zneužít nebo okrást a nebo jenom zjistit, kdy nebude nikdo doma a kde vlastně bydlí a pak je vykrást. To je tedy záporná stránka anonymity Internetu.

     Na Internetu je tedy třeba vždy dbát na bezpečí a neprozrazovat o sobě příliš údajů. Musíme si uvědomit, že obezřetnost je třeba na místě i tehdy, když se bavím v chatu s někým známým. Nemůžeme vědět, jak dalece má "neprůstřelné" heslo a zda se v tu chvíli bavíme skutečně s ním a ne s hackerem, který chatuje za něj. Toto nebezpečí není dobré ani podceňovat, ale ani přeceňovat. Mnohdy se můžeme o pravé identitě člověka, kterého dobře známe osobně, přesvědčit dobře položenou otázkou.

     Důležité je tedy, o čem ti dva spolu chatují. Pokud dospělý nemlží svoji identitu nepravdivými údaji, lze předpokládat, že nebude dítěti nebezpečný, protože by se snadněji mohl vetřít do přízně dítěte falešnou identitou. Důvodů,proč může chtít dospělý chatovat s dětmi může být více. Může to být vedoucí, který se chce inspirovat, jak to dělají v jiných oddílech, či tvůrce webu pro děti, který si prohlíží, jak to vypadá jinde a nebo brouzdá na vlastním portálu a zjišťuje, jak se tam dětem líbí.

     Samozřejmě bychom mohli hledat další rizika Internetu, mezi které patří stránky nevhodné pro děti či stránky úplně protizákonné. Ty se i těžko filtrují. Proto nejlepší prevencí je, pokud se dospělí (rodiče nebo vedoucí kroužků, ale třeba i oddílů), zajímají o to, kam děti na Internetu chodí a co tam dělají. Dítě by mělo mít někoho, komu důvěřuje a komu se může v případě potřeby svěřit i třeba s věcmi, které se mu nezdají na Internetu.Může to být třeba podivný email, který mu přišel, ale i účastník chatu, který třeba nepřiměřeně vyzvídá či má nevhodné otázky či řeči.

     V článku Co upevňuje oddíl byla řeč o vztahu vedoucího oddílu a dítěte člena oddílu. Tím, komu se dítě svěří, může být právě vedoucí. Předpokladem ale je, že jde s dobou a ví vůbec, co to Internet je. Jak bylo řečeno, proto vedoucí musí i sledovat zájmy dětí a to i zájmy, které zdánlivě s činností oddílu vůbec nesouvisí.

     Dítě se sice může svěřit rodičům či učiteli, ale jde o to, zda nemá s takového svěřování obavy. Svěří-li se rodiči, ten se může zděsit, cože se to na tom Internetu děje a zvolit pro něj nejjednodušší řešení a Internet dítěti zakázat. To ale samozřejmě dítě nechce a může z toho mít obavy, které mohou být důvodem, proč se nesvěřit. V případě učitele to zase může být ostych či malá důvěra. A nebo obava, aby se to přes učitele nepřeneslo k rodičům a aby to nebylo považováno za nějaký průšvih.

     Další pozitivní vlastností Internetu je možnost seberealizace. Téměř kdokoli, kdo má potřebu se seberealizovat, může na Intenretu publikovat a to jak v psané podobě - prózu či poezii, tak v kreslené podobě a to buď v kreslícím programu nebo ručně a obrázek nascanovat. Je možno se vyjadřovat i hudebně, i když tady je to trochu složitější. Ten, kdo by psal do šuplíku, může publikovat a získat své čtenáře. Nic ho to nestojí a čtenářů může být realtivně dost. Pokud by chtěl svoji, řekněme povídku napsat, musel by ji vytisknout a rozmnožit, což stojí peníze a pak nějak distribovat, což, pokud by ji nerozdával osobně svým přátelům a známým, stojí také peníze.