Slovo do pranice aneb omyl č. 18

Jaký je váš názor na Svědky Jehovovy? Porovnejte si ho s jiným názorem a případně se zapojte do diskuse na toto téma. Napište nám vaše zkušenosti s nimi.

     Mnozí věří, že Svědky Jehovovy a další sektáře je správné od dveří vyhnat

     Určitě se tak musí zachovat každý, kdo neumí obhájit svoji víru a skutky. Zpupně vyhnat misionáře od dveří je pak jediná možnost, jak se neztrapnit a nenechat si odhalit svůj prázdný, často škodlivý život. Ruku na srdce: kolik lidí je dnes schopno obhájit to, jak smýšlí a žijí? Jen hodně málo! - to vím zcela perfektně za třicet let své misijní služby, kdy nás lidé odháněli těmi nejarogantnějšími způsoby. To ví každý věřící člověk, který se nějak snaží lidem pomoci. Jak jsou často lidé prázdní uprostřed naplněných bytů! A jak platí známé: prázdný sud nejvíce duní.

     Ano, když někdo nabízí cédéčka, špičkové vysavače, nerezové nádobí nebo zájezd na Bahamy za velmi příznivou cenu – to je jiná: “Jen prosím, pojďte dál, posaďte se, zde je káva, nabízejte, vyprávějte, jaké výhody mi dáte, jaké slevy...? Ach, to je krásné zboží, kdybych tak měl peníze, všechno bych to koupil, škoda jen, že nemáme doma víc místa, už je všechno všude plné.” (i to moje břicho, jen ta duše je pořád prázdná)

     Vyprávěla mi jedna žena, jak k nim domů v Holandsku přišel člověk nabízející vysavače, a ani po hodině se ho nemohli zbavit. Pořád jim ten vysavač vnucoval a vychvaloval ho, i když to nechtěli koupit. Už nevěděli, co dělat, ale pak je napadla spásná myšlenka: začali mu povídat o své víře, o křesťanství. Ihned se rozloučil a “vystřelil jak namydlený blesk”. To je to, o čem mluvím.

     Jeden řecký filosof chodil v Aténách po tržišti a všechny trhovce strašně štval. Ukazoval na jejich zboží a křičel pořád dokola z plna hrdla: “To je krásné zboží, ach, to jsou krásné věci, tolik věcí, tolik věcí.... které nepotřebuji ! Tolik zajímavých věcí, které nemusím mít. Kolik věcí dnes máme, které nepotřebujeme. A jak často to, co potřebujeme, nemáme. Je paradoxní, že i ti pohrdaní Svědkové Jehovovi (slangově jehovisté) nabízejí právě to, co mnoha lidem chybí, a co by jim mohlo dát do života víc radosti a dodat dnes tak nedostatkové zboží, jako je: klid a pokoj do duše, ušlechtilá víra, láska, vděčnost, nadhled a tolerance. Možná při tom posledním slovu se někdo ušklíbne a řekne: no, zrovna jehovisté, že by mohli učit toleranci, to snad ne?!

     Nejsem Svědek Jehovův, i když bych jím rád byl

     Nemám žádnou bytostnou potřebu agitovat pro organizaci Svědků Jehovových. Jen je mi líto lidí arogantních, nafoukaných, pyšných a primitivních. Kteří pohrdají těmi, kteří jim nabízí něco, co jim nejvíc chybí, a zadarmo. Mluví s nimi pyšně a “z patra”. Všem těmto lidem nepřeji, ale předpovídám, že přijde doba, kdy budou škemrat, aby jim někdo řekl pár slov o Bohu, ale bude pozdě. Všechny svoje barevné televize, cédéčka, nerezové nádobí, auta, videa, počítače a peníze pak budou nabízet za pár slov z Bible a nějaké sebemenší poučení o duchovních věcech, ale nedostanou nic. Protože promeškali dobu, kdy jim to Bůh nabízel skrze svoje služebníky; ale oni je odehnali od dveří, ignorovali je nebo se jim vysmívali a jejich literaturu házeli do koše. Nepatřím k organizaci Svědků Jehovových ani žádných jiných podobných skupin, jen bych si moc přál být svědkem Boha nejvyššího. Být jeho vyslancem, dělat mu čest a ukazovat lidem cestu. To je moje nejvyšší přání. A tolerance?

     Tolerance

     Tolerance je slovo na samostatnou přednášku. Také tolerujete, když vám někdo posprejuje dveře? Nebo když dvakrát za den šlápnete na ulici do psího výkalu? Tolerujete rádi neochotu, drzost, sprostotu a lidskou blbost? To vše nás ovšem tato doba nutí, nemáme-li se zbláznit. Nedávno přišel kamarád a řekl mi: někdo u nás nalepil výzvu, aby se lidé postavili proti učiteli, který učí na místní škole, a je Svědek Jehovův. Nalepil to, kam se dalo. Kamarád není jehovista a do žádné církve nechodí, ale naštvalo ho to. Řekl mi: Tak ono nevadí, že na té škole učí plno překabátěných komunistů, ono jim nevadí, že se tam děti perou a šikanují, kouří a jsou tam drogy, že tam do nich hustí evoluční nesmysly, nevadí jim sprosté billboardy a televize plná násilí, nevadí jim, že tam děti už ve dvanácti letech poučují, jak dělat správně sex - ale že je tam jeden učitel Svědek Jehovův, to někomu moc vadí. Jakoby neexistovala svoboda vyznání (tolerance). To ten učitel dal asi někomu pětku nebo dvojku z mravů, a jeho “inteligentní” tatínek takto reaguje.

     Jsou věci, které se dají tolerovat a jsou věci, které se tolerovat nesmí. Jistěže nemáme lidi, se kterými nesouhlasíme a jejichž mínění a život je v rozporu s naším míněním a životem, likvidovat, ale máme udělat vše v lásce a rozvaze, aby svoji chybu poznali a napravili. Tolerance je slovo krásné, žel dnes naprosto pochybné. Toleruje se to, co se tolerovat nemá a netoleruje se to, co se tolerovat má. Je to proto, že svět je naruby (“Židé válčí a Němci kšeftují”), velmi mnoho lidí nemá žádnou ušlechtilou víru a má naopak zcela zmatené hodnoty a pojmy.

     To, co je nereálné (vznik světa náhodou) se nazývá realitou a objektivitou, to co je reálné a přirozené (inteligentní příčina) se nazývá nadpřirozené, smyšlené a náboženskou pohádkou. Slušnost a ohleduplnost je slabost, drzost a neurvalost síla, štědrost je hloupost. Lidé s těmito hodnotami samozřejmě neumí tolerovat to, co je v rozmezí přípustného a netolerovat to, co je nesprávné. Mají to popletené a zpřeházené a “hozené někam jinam”. Samozřejmě, totéž si může myslet někdo o mně. Problém je, že ne mnozí jsou ochotni si o těchto věcech popovídat, vyjasnit stanoviska, změnit názor – nemají totiž žádný názor, jen průměrné, ničím nepodložené mínění, které nejsou schopni (a proto ani ochotni) obhajovat. Mně stále zajímá, jestli se nemýlím, mnoha lidem je to ale naprosto fuk.

     Sekty a misionáři

     Na sekty jsou odborníci stejně jako na sekt. V prvním století označovali lidé křesťany za sektu, protože neměli viditelného, malovaného či tesaného boha, a odmítali mu stavět chrámy a kostely. Pokud by se v našem národě vytvořila skupina lidí, která by odmítala podvádět, krást a lhát a všechny záležitosti by chtěli dosvědčovat jen čestným slovem, bez použití razítek, podpisů a dokladů, byli by označeni za fanatiky a považováni za sektu. Hodně by se odlišovali od průměru a lidé by se jim smáli, využívali je a podváděli. Důvody, proč lidé “sektáře” vyhazují od dveří, jsou především dva: vlastní nedostatek argumentů a omyl, že to, co jim sektáři nabízí, nepotřebují. To je ovšem velký omyl.

     Velmi mnoho lidí tuší, že sektáři mají věci promyšlené, zdokladované, že používají řadu argumentů (i pseudoargumentů), proti kterým by neuměli oponovat, že mají svoji strategii. Toto není chyba sektářů či misionářů, ale těch, kteří nemají žádnou strategii, svůj život nemají promyšlený, na základní životní otázky odpovědět neumí, a tak tuší naprosto správně, že by se ztrapnili. Nenapadne je, že je ještě další alternativa: něco se zadarmo dozvědět a svůj život “narovnat”, tedy postavit do konfrontace a vytěžit z toho světlo. Obdržet nějaké poznání, a pak třeba svobodně říci “děkuji, už nechci dál pokračovat, to mi stačí”. Už ke mně nechoďte. Protože mnoho lidí neumí klidně a moudře zvážit informace, reagují ve své zabedněnosti podrážděně, a to dřív, než se mohou něco dozvědět. Je to k jejich škodě, ne těch sektářů.

     Nutno ale připustit, že jedna věc lidem na sektářích vadí oprávněně: jejich určitá slepota. To, že si myslí, že jen oni budou spaseni, nebo že jen oni jsou ti “praví ořechoví” a “snědli všechnu moudrost”. Často neslyší-nevidí. To vadí i mně na některých z nich, jako třeba na Svědcích Jehovových. Na jedné straně přináší řadu závažných a pravdivých, lidem neznámých informací, na druhé straně nejsou sami schopni nic slyšet: kritiku o sobě či pravdivý názor, který se liší od toho jejich.

     Svědci Jehovovi – co se ví i neví

     Ví se o nich, že odmítají transfuzi krve, i přes riziko úmrtí třeba i svého dítěte, vojenskou službu (držení zbraně) i přes riziko ztráty života, slavení narozenin a Vánoc, politické posty, volby, zdravení vlajky a vstávání při hymně či nacionalismus – a to i v době totality i přes riziko vězení. Ví se o nich, že jsou misijně velmi aktivní, schopni stát ve špatném počasí se Strážnou věží nebo Probuďte se někde na rohu ulice či u metra, a že chodí po bytech a nabízejí domácí biblické studium. Někteří jsou velmi zdrženliví, jiní neodbytní. Ví se o nich, že již mnohokrát předpovídali konec světa (1914,1925, 1975, atd.). Znají slušně Bibli, i když každý, kdo ji také trochu zná, nemusí jim na nic zkresleného naletět.

     Méně se ví, že jsou velmi pořádní, čistotní, takže každý trochu chytrý majitel (stadionu, sálu a pod.) jim rád vše pronajme, protože to pak po nich (na rozdíl od jiných církví) najde nejen v bezvadném pořádku, ale často v lepším stavu, než to bylo předtím. Moc se mezi lidmi nezdůrazňuje, že jsou známi svojí poctivostí v práci, odmítáním jakýchkoliv podvodů a krádeží, byť by šlo jen o tužku nebo papír. Méně se ví, že mají většinou velmi dobře vychované děti (ne nezvedené spratky, na rozdíl od jiných křesťanů), protože výchova je přísná. Můžete si být stoprocentně jisti, že počmáranou kabinu vašeho výtahu nemá na svědomí žádné dítě Svědků Jehovových, bydlících či nebydlících ve vašem domě. Samozřejmě se také tiše přehlíží, že rozvody jsou u nich zcela výjimečné.

     Neví se, že zatímco ve válkách shazovali na lidi bomby evangelíci, katolíci i jiní duchoborci, avšak žádný Svědek Jehovův. Ale také nás nebudou profesionálně bránit – to je druhá strana mince. Svědci Jehovovi trpěli v koncentrácích za nacizmu, vedle katolíků a evangelíků a dalších věřících, a stejně tak za komunismu. Oč více se věnují misijní a kolportační službě, o to méně se věnují charitativní činnosti (péči o staré, nemocné, bezdomovce atd.) – tu přenechávají státu a církvím, které ale nesnáší a zatracují. Sympatické je, že nerozlišují “mladé a staré”, nepěstují žádný kult mládí. Ve mnohém s nimi nesouhlasím a ve mnohém jim fandím. Nemám žádný důvod je nekriticky oslavovat nebo hanět. Věřím, že tu jsou na práci, kterou nedělají jiní věřící, a že patří k pestrosti křesťanských církví, kde si každý najde “tu svou” skupinu. Spásu v Kristu je u nich možno najít stejně dobře, jako u jiné církve, zakrnět a ničemu neporozumět je možno uprostřed Svědků J. tak, jako jinde.

     Není pravda, že Svědci Jehovovi učí, že Ježíš Kristus byl jen dokonalý člověk (prorok). Věří, že byl Boží syn, s předlidskou existencí, nikoli však Bůh, a odmítají trojici, kterou odmítám i já, přestože v božství Kristovo věřím, na rozdíl od nich. Učí řadu věcí z Bible, které jsou přitažené za vlasy a lživé, a jiné, které jsou přesnější než u většiny církví (třeba i ono Boží jméno Jehova místo tzv. Hospodin). Odmítají evoluční teorii, kterou mnozí věřící (katolíci i protestanté) trapně přijali jako Boží metodu stvoření, aby se tak zavděčili oficiální vědě. Odmítají přehnané uctívání Marie a svatých a klanění se jim. Samozřejmě odmítají potraty, nikoli však antikoncepci, jako katolíci.

     Chvála všech ušlechtilých sektářů

     Bible říká zcela jasně: buď studený nebo horký, ale nebuď vlažný. Ve dvacátém století i v předchozích stoletích máme řadu příkladů, jak mnoho sektářů špatně dopadlo. Roku 1184 byli exkomunikováni valdenští v Itálii a Francii a pronásledováni. Žižka nechal pobít Adamity (1421), katolíci vyvraždili 3000 hugenotů v Bartolomějské noci (Paříž,1572), a řada moderních sekt byla mnohdy i krvavě zlikvidována policií, nebo se odpravili sami (USA). Mnoho lidí sektářům nalítlo, dali jim svoje peníze a přišli o všechno. (Jeden můj vzdálený příbuzný asi o milion korun). Někteří začali se sektou spolupracovat, úplně zblbli a ztratili vlastní identitu, nebo byli vyloučeni a měli z toho psychické trauma.

     Ano, sekty jsou nebezpečné, tak jako je nebezpečné vše, co se nějak zhoubně přežene ad absurdum. Zcela jistě existují škodlivé sekty, o takových mluví i Bible. Sekty jsou však také nutné, protože jen díky nim se někdy zachová sám základ – odtud slovo fundamentalisté. Někteří sektáři odbočí od pravdy, jiní na odbočení upozorní. Sekty jsou i mezi vědci, umělci a politiky, kde se to nazývá směry, školy a frakce. Mají svoje vůdce, mluvčí, obhájce, odpůrce, někdy mučedníky, spisy. Kdo má rozum v hlavě, může si z kontaktu se sektou odnést cenné informace, které jinde nezíská, kdo rozum nemá, může špatně dopadnout – což se mu ale bez rozumu stane tak jako tak, dříve či později, takže je to jedno. Když začne někde nějaké dobré hnutí (většinou to zahájí jedinec), a ďábel to chce zničit, postaví se proti. Když už tomu nemá sílu bránit a vidí, že “tu káru” nepřetlačí, dá se na stejnou stranu, tlačí s nimi, aby si ti lidé natloukli.Takto to bylo na začátku křesťanství – když ďábel viděl, že to nezničí, dal se k nim. Po třech stoletích se stalo křesťanství státním náboženstvím, a to byl počátek úpadku organizované církve. Naštěstí křesťanství nemá s organizací a organizovaností nic společného.

     Naproti těm bláznivým a zhoubným sektám jsou tu lidé, kteří se prostě jen vydělili z průměrného davu a jejichž odlišností je třeba (jen) lepší vidění skutečnosti, ušlechtilá víra nebo pěkný život a neochota podílet se na svinstvech, která jsou v dané době považována za “normální, zákonná, rozumná a neškodná” a dělá je kdekdo. Kdyby bylo za Hitlera víc Němců v sektě Jehovas Zeugen (Svědků Jehovových), nikdy by nedošlo ke 2. světové válce a Hitler by se vůbec nedostal k moci. Ale bylo by jen úplně stačilo, kdyby bylo více Němců docela normálními věrnými křesťany. K nacistickému šílenství by pak nemohlo dojít. Tak, jako by Ježíš nebojoval za Führera ani neběhal po cvičáku se samopalem a neagitoval proti Židům – sám jím byl, tak to nemůže dělat ani docela normální křesťan. Proto za vzestup fašismu v Německu nesou vinu především tehdejší německé církve, za vzestup komunismu v Rusku i jinde nesou vinu místní církve a vlažní (neslaní) křesťané. Za současný bídný morální stav našeho národa obviňuji sebe, svoje přátele a naše církve.

     Tma za to nemůže,

     protože tma nemá žádnou hmotnou podstatu – je to jen nedostatek světla. V neslaném jídle je nedostatek soli, neslanost jako podstata neexistuje. Nemůžete nikam přidat víc neslanosti, ale můžete ubrat či přidat sůl. Za vzestup lidí jako byli Hitler, Lenin, Stalin, Mao či Pol-Pot, může církev jejich doby, stejně jako za vzestup evolučních nesmyslů. Živá církev (a potažmo lidé s ušlechtilou vírou) je jediná dostatečně silná složka, která může kladně ovlivnit svět. Jako se církev dovede postavit proti otrokářskému řádu a úplně ho rozložit (např. křesťané v římské říši), tak ho církev může podporovat (Sever proti Jihu). Nevěra církve a pohodlnost lidí s ušlechtilou vírou vedou k tomu, že vzrůstá tma a síly tmy. Nic se nemůže tak dokonale zkazit jako církev, a nic nemá tak velkou sílu k ryzímu obětavému životu, jako věrné následování Krista.

      Každý člověk, který se proti špatnosti postaví, je ovšem zcela nutně “sektář”, protože se vyděluje z davu nejen nevěřících, ale i věřících. Tak, jako je výjimkou skupina lidí páchajících extrémně zlé věci, tak je výjimkou skupina lidí, konajících dobro – tvoří sektu. Je na každém, aby to uměl rozlišit. Je na každém, aby se sám uměl postavit zlu, jít proti proudu, který se vylévá z břehů a hrozí ničit život. Takový člověk nemůže počítat s jásajícími davy, které půjdou hned s ním. (Ty půjdou, až jim z toho něco pokyne.)

     Jak říká poučka: velký člověk nemá moc přátel, ale zato spoustu nepřátel, nějaké učedníky a pár fanoušků. Kristus byl největší člověk všech dějin. Měl na zemi jen jediného přítele, a to byl Jan Křtitel. Všichni ostatní byli učedníci, fanoušci, čumilové a nepřátelé. On je ale ve své velkorysosti nazýval přáteli, dokonce i Jidáše, který ho zradil a přivodil mu smrt, po šestihodinovém utrpení na kříži. Kristus přišel, abychom se jeho plnohodnotnými přáteli mohli stát. Abychom mohli žít život na vysoké duchovní úrovni. Tento život praktikují jen malé skupiny, nebo výjimeční jedinci mimo ně.

     Lidé, kteří hledají pravdu, váží si jí a chtějí ji dát i druhým, činí tak s rizikem, že budou označeni za sektu, vyhozeni ze dveří, pronásledováni či ignorováni. Správně však tuší, že bez ušlechtilé víry se svět propadne do zhoubného blouznění třeba materialistického nebo náboženského typu.