Dotace

Občanská sdružení dětí a mládeže jsou velkou měrou závislá na státních dotacích. Peníze se dají sehnat i jinde, ale díky tomu, že je u nás neziskový sektor velmi málo rozvinutý, je jiných možností hodně málo.

     Dotační politika Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR se poslední dobou začíná vyvíjet a měnit. Přistupuje se k určité decentralizaci, která určitě bude přínosem. Do jaké míry je decentralizace rozumná, toť otázka. Původní dotační politika MŠMT ČR umožňovala žádat o státní dotaci kterékoli občanské sdružení dětí a mládeže, které působilo déle než jeden rok a dokázalo vypracovat a podat projekt a následně pak dotaci v termínu vyúčtovat. Takových občanských sdružení je ale velké množství. Vždyť třeba i dost oddílů se zaregistrovalo u Ministerstva vnitra ČR jako samostatné právnické osoby.
     V roce 2000 přišlo MŠMT ČR se zásadní reformou dotační politiky. Zatím co před tím se sdružení dělily na celorepublikové a ty ostatní, teď jsou skupiny tři. Celorepublikové sdružení, regionální sdružení a místní sdružení. Přičemž místní sdružení jsou ta sdružení, která mají buď méně jak 100 členů, nebo která nepůsobí alespoň ve dvou okresech a to tak, aby v každém měla aspoň 20 členů. Tato sdružení mají šanci získat dotaci od orgánů místní samosprávy, tedy od místních úřadů, v Praze pak buď od obvodních úřadů nebo od Magistrátu hl. m. Prahy. Ne každý městský úřad ale vyhlašuje granty, stejně tak jako ne každý obvodní úřad v Praze. V Praze je ale šance žádat granty od Magistrátu hl. m. Prahy, ti kdo působí v městských částech, která grantové řízení vyhlásila (Praha 4, Praha 10,...) pak mají výhodu, že mohou žádat ještě i tam.
     Co ale občanská sdružení z vesnic či malých měst, kde prostě možnost žádat o grant není? Těm zbývá šance jedině zkusit štěstí v přímých dotacích, kde mohou žádat i na MŠMT ČR. Obdobná je situace, pokud chce sdružení třeba pražské, pořádat akci většího rozsahu, která se nekoná na území Prahy a která je určena i nepražským dětem.
     Druhý nezávislý zdroj třeba určitě je. Ovšem přechod je nepřipravený a příliš překotný. Obvodní a městské úřady nejsou na tuto situaci připraveny. Mnohé ani o svých oddílech či dětských organizacích, působících na svém území, nevědí. Je pravda, že by k nim měli mít blíž než ministerský úředník, ale vše chtělo jistý čas a systematickou přípravu.
     Vedle státních dotací by tu měla být také silná část neziskového sektoru, která by se věnovala volnočasovým aktivitám dětí a mládeže. Ta zde bohužel není. Nadace, které se věnují této problematice, jsou buď zatím velmi finančně slabé a nebo pokud poskytují prostředky na děti, tak jenom na sociální případy, rizikové skupiny či jinak postižené děti. Je tu nedoceněn fakt, že podpora volnočasových aktivit všech dětí, je nejlepší prevencí proti nežádoucím jevům mezi dětmi a mládeží, mezi které patří kriminalita mládeže, drogy, kouření, alkohol, gemblerství, šikana, rasismus a vandalismus.
     Neziskový sektor by měl mít nejméně dva nezávislé zdroje, které by se věnovaly dětem a mládeži a jejím volnočasovým aktivitám. Třetím zdrojem by pak byl stát a ve čtvrté řadě by stály místní samosprávy. Bohužel místní samosprávy jsou mnohdy propojeny se státem a dochází zde k neobjektivním přenosům informací. Příkladem může být Sdružení klubů správných kamarádů ČR, kde na základě neobjektivního hodnocení Okresního úřadu Klatovy, který ani nemá odvahu poslat výsledky svého šetření přímo SKSK ČR, byly zastaveny SKSK ČR dotace od MŠMT ČR a zpětně bylo i intervenováno na Magistrát hl. m. Prahy. Tam, protože činnost SKSK ČR znají, tlakům plně nepodlehli, ale dotace zde také na určitou dobu pozastaveny byly. Při tom to mělo být přesně obráceně. MŠMT ČR si mělo vyžádat stanoviska nižších státních správ, kde SKSK ČR působí (teda Praha a Žatec) a ty srovnat s hodnocením OÚ Klatovy. K tomu by si MŠMT ČR mělo vyžádat stanovisko SKSK ČR k šetření OÚ Klatovy, aby mělo co nejobjektivnější pohled. To se ovšem nestalo. SKSK ČR třeba stanovisko k šetření OÚ Klatovy nemůže zaslat, protože se nemá zatím vyjadřovat k čemu. Přesto, že už od šetření uběhlo téměř půl roku, SKSK ČR ještě s jeho výsledky nikdo neseznámil.
     Chce-li působit MŠMT ČR na občanská sdružení, mělo by působit výchovně. Vždyť vychovávat je třeba nejenom děti, ale i dospělé. Vychovávaný je člověk celý život, i když jinými formami. Stejně tak, je dost specifické řešení zastavení dotací do všech oblastí většího sdružení, při chybě v jedné oblasti. Nikoho nezajímá, že jsou tím postiženy i jiné základní články, které s chybou nemají nic společného.
     Přesto, že MŠMT ČR se v dotační politice snaží, zmíněné záležitosti jsou podle mě velmi závažné a měly by být na MŠMT ČR napraveny. Rovněž mi připadá paradoxní, když se dotčená sdružení dozvídají o zastavení dotací dříve z Internetu než přímo od MŠMT ČR.
     Nutnost více nezávislých zdrojů je třeba, protože jinak za současného stavu, může dojít k likvidaci sdružení. Sdružení, na které je uvaleno finanční embargo, nemá šanci finančně přežít. Zákonitě to musí vést k tomu, že se začnou odtrhávat některé základní články, které tak náhle přišly o dotace, aniž by za něco mohly. Ve většině případů, pokud neseženou peníze jinde, to znamená omezení a zdražení činnosti, což znamená většinou odliv členů.
     Stát v dost případech formou dotací protáčí peníze. Většina peněz z dotací se mu v plné míře vrací. Část na nájmech kluboven, které jsou většinou obecní. I symbolický nájem 200,-- Kč/m2, který je pro podnikatele pohádkou, je pro oddíl veliký. Bez dotace nemá šanci jej uhradit. Za klubovnu to dělá kolem 1.000,-- Kč měsíčně se službami a elektřinou. V zimě samozřejmě víc. Když budete uvažovat oddíl, který má 50 členů a takových je málo, většinou je členů míň, spíše 25 nebo ještě méně, pak dojdete k číslu 20,-- Kč, případně 40,-- Kč na člena za měsíc. A to jenom částka za klubovnu (většinou bez nákladů na elektřinu a topení). Když k tomu připočtete dva výlety měsíčně, tak to jenom narůstá, protože všechno zdražuje - doprava vlakem i autobusem, vstupné na zámky, hrady, do muzeí, ceny za nejrůznější soutěže, ale i poštovné a telefony. Prostě všechno. Kolik rodičů je ochotno dát svému dítěti tolik peněz? Rodiče jsou ochotni do dětí většinou investovat jinde - sport fotbal a tenis, táhne tatínky, kteří vidí, že z jejich dětí budou slavní sportovci, kteří budou možná jednou sportem vydělávat peníze. Ale takový turistický oddíl. Co potřebuje, jaké má náklady? A co dítěti přinese? To jsou otázky, které si kladou rodiče. Ti, kteří podobným oddílem prošli, si je umí zodpovědět. Ti ostatní ale ne. Morální a výchovné působení na dítě většinou nevidí. Průhlednější je pro ně třeba modelářský kroužek či jiný speciální kroužek. Také dost lidí si neumí představit, co to je oddíl, ale ví, co to je kroužek.
     Celý neziskový sektor je bohužel postaven tak, že nejenom mnozí rodiče nevědí, co to je občanské sdružení, ale neví to i mnozí úředníci. Je to ale začarovaný kruh a na toto téma se v eKamarádovi už něco psalo. Chybí zákon o občanských sdruženích, na kterém se pracuje. Je otázka, jaký bude? Třeba zákon o OPS je hodně nedotažený, v zákonu o Nadacích jsou také nedostatky. A hlavně chybí daňový zákon, který by přinesl další a opravdu hodně nezávislý finanční zdroj ve sponzorech. Dost oddílů by tak třeba získalo sponzory v rodičích dětí, kteří podnikají. A kdo jiný může o takovém oddílu vědět víc, než rodič dítěte, které do něj chodí?
     Nastínil jsem dost problémů, proto je na závěr shrnu. Stát by měl urychleně rozdělit finanční prostředky z Nadačního investičního fondu a dohlédnout, aby rozumnou část dostaly aspoň dvě nadace, které budou podporovat volný čas dětí a mládeže. Stát by měl urychleně novelizovat daňový zákon, aby mohli podnikatelské subjekty dary odepisovat přímo z daní a nikoli pouze ze základu daně, stejně jako je tomu ve vyspělých západních zemích. Třetím krokem by pak mělo být objektivnější posuzovaní případních stížností na občanská sdružení a prošetření této záležitosti na více úrovních. Ke každé stížnosti by se měl vždy vyjádřit ten, na koho si je stěžováno a dále pak složky, které jej znají, tedy městské či obvodní úřady. Případný postih by také měl mít několik úrovní a ne jedinou, kterou je zastavení všech dotací. Postih by měl působit výchovně, nikoli likvidačně. Zastavení dotací by určitě mělo přecházet něco menšího.
     Těchto několik úvah nad dotační politikou a věcmi s tím souvisejícími, myslím charakterizuje naši společnost a postavení neziskového sektoru v ní. Bohužel nejlépe prosperují ti, kdo mají příliv peněz ze zahraničí. Úrovní neziskového sektoru se bohužel řadí naše republika stále ještě mezi rozvojové země. Chceme-li vstoupit do "Evropy", je nejvyšší čas s tím něco dělat.