Klady a zápory CVVZ v Přerově

Celostátání vzájemná výměna zkušeností v Přerově včera skončila a stala se minulostí. Je čas hodnotit a srovnávat.

     Velkým mínusem CVVZ v Přerově byl její netradiční termín, který byl důvodem velmi malé účasti. Podzimní prázdniny představují pět dní volna a příležitostí vyjet někam s dětma v oddílu na opět dní, není za rok zase tak mnoho. Proto se to, že většina vedoucích dá přednost svému oddílu a jeho akci před CVVZkou, dalo očekávat. Ostatně velká část účastníků se tím ani netajila a právě kvůli této věci se přerovská CVVZ stala terčem velké kritiky.

    Druhá věc, která se přerovské CVVZ vytýká, je zvýšení věkové hranice pro účast na 18 let, což ale nebylo řečeno při kandidatuře, takže Přerov volilo hodně účastníků mladších 18ti let, kteří si tak nevědomky do Přerova zavřeli dveře. Vůči těmto účastníkům to nebylo od pořadatelů fér.

     Pořadatelé přerovské CVVZ ani při kandidatuře neuvedli termín CVVZ. To byla také chyba, protože většina z těch, kdo je volili, předpokládala tradiční termín v listopadu. S tímto termínem počítali v kalendáři svých oddílových akcí a na tento termín by zřejmě s velkou pravděpodobností přijeli.

     Na Quo vadis CVVZ Mussur uznal, že termín na podzimní prázdniny byl chybou, protože zapříčinil malou účast na CVVZ. Menší účast by jistě nevadila, komornější CVVZ je příjemná, ale tomuto počtu nebyly přizpůsobené další okolnosti. Např. program byl sestaven na účast kolem 1000 účastníků a tak zákonitě většina programů nebyla zaplněna. Zaplněny byly jen ty nejlákavější, ale i ty specializované, o které je menší zájem, jsou potřebné a užitečné. V minulých letech zaplněné byly a veřím, že v Plzni a v Chrudimi také plné budou.

     Snížení počtu účastníků touto změnou termínu tedy nebyl dobrý krok. Diskutovat se dá o druhé změně, kterou je zvednutí věkové hranice na 18 let. Já osobně pro nejsem, protože vyspělost účastníka není limitována věkem a znám pár lidí, kteří pracují s dětmi, 18 let jim ještě není, ale s dětmi to umí lépe, než někteří vedoucí, kterým už 18 let bylo dávno.

     Původní záměr dát spodní věkovou hranici natvrdo na 18 let, přešel nakonec po ostré kritice na kompromis, že účastníci od 15 do 18 let na CVVZ mohou, ale musí mít garanta staršího 18ti let. I tato věc je diskutabilní, protože se může stást, že vedoucí na CVVZ nemůže a chce sem poslat svého zástupce, kterému ještě 18 let není. A tak se naskýtají otázky: Musí být garant na CVVZ osobně přítomen? Kolika účastníkům může jeden člověk dělat garanta? Já osobně bych byl pro, aby odpověď na první otázku zněla NE a a by počet účastníků na jednoho garanta omezen nebyl.

     Že něco na zvýšení věkové hranice na 18 let je, dokazuje to, že Chrudim si to také do své kandidatury dala. Samozřejmě s možností účastí osob od 15 do 18 let s garantem starším 18ti let. Chrudim byla prvním kandidátem, který vyplnil dotazníček, který ustanovil lednový PONS. Najít jej můžete na stránce CVVZ. V něm najdete i termín CVVZ a s ohledem na to, že tři z chrudimského týmu byli na schůzce Quo vadis CVVZ, je vidět, že přístup Chrudimi k CVVZ je zodpovědný.

     Organizačně byla CVVZ v Přerově připravena dobře. Chybičky zde samozřejmě byly, např. hledání klíče od počítačové učebny, když se po té zjistilo, že programy budou v druhé počítačové učebně. Při tom to již museli pořadatelé vědět, protože programy, které bylo třeba nainstalovat, tam už v pátek instalovali. Takže asi přes noc zapomněli, kam? Až v polovině dne v sobotu byla učebna přeznačena, protože nesprávné značení mátlo nejenom účastníky, ale i stewardy jednotlivých programů.

     Rovněž by bylo šikovné, kdyby na učebnách byly rozvrhy programů, jako to bylo v Třešti. Je to sice práce navíc, i při změně je to další místo, kde je třeba změnu udělat, ale dost to pomůže v orientaci.

     Kdyby přijelo do Přerova 1.000 účastníků, tak by určitě nestačila kapacita jídelny. Nejvíce lidí zde bylo v sobotu, kdy odhaduju, že šlo na oběd kolem 400 lidí a to už byla jídelna zcela zaplněná a tvořily se fronty. Takže více jak dvojnásobek lidí si zde nedovedu představit. I kdyby se posílila rychlost výdeje, bylo zde pro tolik lidí málo míst k sezení.

     Hlavní program se konal v tzv. Ikárii, což byla škola, kde byl i štáb. Škola je menší, což je výhodou, že se v ní snáze orinetuje. Další programy byly na dvou dalších základních školách, z nichž jedna byla vzdálena jen pár metrů a druhá o něco dále. Já byl pouze na Ikárii, takže nemohu posoudit, jak moc přesuny vadily, ale vzádlenost Plejád, které byly od Ikárie asi 200 metrů, by mě nevadila. Stejně, jako mě nevadila vzdálenost ubytovny, která byla od Ikárie asi necelých 500 metrů.

     Po delší době jsem zaregistroval, že na CVVZ nebyla Skautská ochranná služba. Přesto myslím ostraha byla zvládnutá dobře, i když kontroly při vstupu byly hodně nedůsledné, ale asi se v Přerově nekrade, protože se myslím nic neztratilo. Po mě chtěli vidět cedulku snad jenom dvakrát, a více jak desetkrát jsem prošel do školy s cedulkou pod bundou.

     Zahájení v sobotu v poledne mělo něco do sebe. Mussur chtěl, abychom na sebe viděli, což je fakt, že v pozdně večerních hodinách na sebe účastníci nevidí. Naproti tomu tma může mít své výhody, pokud chce pořadatel oheň, který je lépe vidět, či jiné světelné efekty. Zahájení v poledne je svým způsobem originálním řešením, kterému bych určitě nic nevytýkal. Snad jenom to, že na něm bylo málo lidí, což ale není problém pojetí zahájení, ale jak jsem již zmínil, problém termínu, který se kryje s podzimními prázdninami.

     Netradiční bylo i oficiální zakončení, které bývá obvykle v tělocvičně. Tentokrát bylo v klubu Teplo, což bylo myslím možné jenom díky takto malé účasti a zejménha tomu, že během neděle odjela další polovina účastníků, takže na zahájení bych odhadoval, že jich mohlo být tak do 200.

     Klub Teplo je poměrně blízko Ikarii, i když podle mapy bych k němu asi netrefil a nebo velkou zacházkou. Naštěstí jsem se připojil ke skupince, kde jsem měl jistotu, že je někdo, kdo trefí. Cesta se nakonec ukázala jako jednoduchá. Šlo se do parku, kde je maják, přešla se Bečva a pak se podešly hradby zajímavou chodbou, která ústila přímo na náměstí, kde klub je.

     Oficiální program zakončení byl poměrně krátký. Pořadatelé ho natáhli tím, že uspořádali satiru a přidali dva fiktivní kandidáty - stařečka a stařenku. Takže po úvodní písni byla schow s tím, jak představovali, za koho zde jsou. Nakonec byli z kandidatury diskvalifikováni a přítomní účastníci potvrdili jediného právoplatného kandidáta, kterým byla Chrudim, která se stala pořadatelem CVVZ 2010. Myslím, že to bude dobrý pořadatel, že jisté záruky kvality dává i osoba Romana Málka, kterého známe jako dlouholetého lektora a představitele sdružení Altus, které nyní, kdy se stal místostarostou, převzal Matěj Zelinka.

     Záměry Chrudimy jsou patrné z vyplněného dotazníku na stránkách CVVZ v sekci kandidatury 2010. Nejsem si ale jistý, zda si je přečetli všichni účastníci, kteří na zakončení v klubu Teplo byli. Díky tomu, že Chrudim neměla protikandidáty, tak je podrobně neprezentovala. Daleko víc prostor dostali baviči - stařeček a stařenka.

     Na konci zahájení zazněla česká a slovesnká hymna, jak bývá tradicí. Na konci oficiální části zakončení však chyběla a program přešel rovnou do zábavy. To je myslím větší nedostatek, než že nebylo předáno pádlo, protože tu nebyla zástupkyně plzeňského týmu. Na zahájení myslím byla a prostě zřejmě odjela dříve. Hymna je však tradicí a hraje se na závěr CVVZ již několik let. Letos byla, myslím že poprvé, tato tradice porušena. Od roku 1995, kdy na CVVZ jezdím, si nevybavuju, že by na konci CVVZ hymna chyběla.

     Na CVVZ byly zajímavé programy, i když některé zaměření mi zde chyběly, např. programy věnující se práci s médii apod. Byl zvolen jiný přístup k lektorům, o čemž se též mluvilo na Quo vadis CVVZ. Pořadatelé neoslovovali lektory osobně, ale pouze výzvou na stránce CVVZ, která se tam oběvila v průběhu. Chtěli aktivitu i od nich a tak někteří, kteří zase čekali, jestli je někdo pozve, nepřijeli. Otázkou je, který přístup je lepší, zda to zvedne kvalitu lektorů?

     Přerovská CVVZ navázala na zkušenosti předchozích CVVZ a převzala od nich některé zaběhlé metody, jako jsou např. stewardi pro každý program (pomocníci lektora), hodnocení programu účastníky barevnými samolepkami apod. Vycházel i časopis Velký třest, který byl na každý den nový.

     Menší počet účastníků sice navodil komornější prostředí, nebylo problém se často potkávat se známými nebo je i vyhledat, ale těch známých zde bylo hodně málo. Možná bych je spočítal i na prstech jedné ruky: Kondor, s kterým jsem byl na ubytovně na pokoji, Turbomyšák, Vlk, Vláďa, Datel a Želva. Z nich ale někteří tu byli opravdu jen velmi krátce.

     Na rozdíl od předchozích let, kdy jsem se na CVVZ nezastavil, jsem měl letos relativně hodně času, víc než bych potřeboval na odpočinek. Faktem je, že víkend je krátký, ale pět dní je zase dlouhé. Takže optimální by byl asi prodloužený víkend o jeden den.

     Organizace programu byla jinak dobrá, lepší než v Třešti, kde jsem přebíhal z jedné školy na druhou. Zde jsem přednášel v počítačové učebně a v pondělí, kdy se na jiné programy přihlásilo více účastníků a já měl na svých jenom po jednom přihlášeném účastníkovi, byly po dohodě přesunuty, aby byla PC učebna lépe využita. Ale i po tomto přesunu jsem měl oba programy v jedné učebně, že jsem mezi nimi nemusel přecházet, a hlavně na stejné škole.

     Souhlasím s tím, že problém termínu této CVVZ byl zásadní, protože díky němu zde bylo až příliš málo účastníků, což se zpětně odrazilo i na programech (některé byly rušeny, jiné proběhly s jedním až dvěma účastníky, což by za normálních okolností bylo také na zrušení). Přesto se ale chci dívat na CVVZ objektivně a všímat si i toho, co se organizátorům, kteří si s přípravou a realizací dali velkou práci, povedlo. V rámci daných možností dělali opravdu to, co bylo v jejich silách a za to jim patří dík. A doufejme, že tato CVVZ byla dostatečný ponaučením pro všechny, že inovovat lze, ale ne ve zcela zásadních věcech a určitě ne bez předchozí široké diskuse. Ta v případě termínu nebyla vůce, šlo o direktivní rozhodnutí, které se nevyplatilo.