Mají naąe děti volný čas?

Že je to nemístná otázka? Snad ano, spíše ne! Je pravda, že si dnes na nedostatek času stěžuje kdekdo a že tento model postupně přejímají i děti. Nejčastější výmluva žáka při kontrole uloženého úkolu je: Nestihl jsem, neměl jsem čas.  Jsou na tom naši školáci a studenti s časem opravdu tak špatně?

     Hodiny ukazují stále stejně a ani změna na letní čas na tomto nic nemění. Přesto se zdá, jako by se dny pro lidstvo zkracovaly. Nestíhají to, co slíbí, nezvládají úkoly a povinnosti. Je na vině čas, člověk sám nebo spíąe způsob ľivota, kterým ľijeme?

     Jak je třeba moľné, ľe naąi otcové a určitě i dědové takové problémy se svým  časem neměli. Nebo alespoň si nepamatuji, ľe by si naříkali, jako si naříkáme my. A to přesto, ľe měli z dneąního hlediska daleko víc povinností a práce. Myslím tím konkrétní činnosti při zajiątění chodu rodiny, hospodářství, povinností v práci. A přesto si naąli čas na své zájmy a záliby. Proč to současná generace a zvláątě ti nejmladąí nezvládají. Domnívám se, ľe na vině je diametrálně odliąný ľivotní styl, který člověka nutí dělat mnoho časově náročných a přitom pro člověka málo uľitečných činností. Kolik denního času ztratíme dnes dojíľděním za studiem, za prací. Nejsou to jen minuty, ale celé hodiny prostojů a čekání na vlak, autobusový spoj. Ani denní dojíľdění vlastním autem není nijak příjemnou a odlehčující zábavou. Je zřejmé, ľe takto vytíľený a stresovaný člověk po návratu domů čeká spíąe klid a relaxaci, neľ nějakou daląí intenzivní činnost. Proto se náročnějąí úkoly odkládají na víkendy. Tím ale i tyto volné dny neplní svoji úlohu pro odpočinek a regeneraci sil člověka.

     Dostávám se k moderním způsobům trávení času větąiny mladých lidí, jako jsou noviny, televize, počítače, Internet. Ač se to třeba někomu nezdá, jsou to činnosti, které člověka na jednu stranu obohacují a vyloľeně ho těąí. Na druhou stranu mu ale mnohé berou. Nejen čas, ale i energii, aktivitu a zájem angaľovat se jinak. Moľná i proto je tak málo mladých lidí schopno a ochotno věnovat svůj čas veřejné práci pro obec, město, práci pro politické strany, zájmové a společenské organizace, sport. Je to fenomén doby, který je třeba vzít v úvahu a smířit se s ním.

     Je nějaká moľnost stav změnit? To je samozřejmě individuální problém kaľdého člověka, jeho stupnice hodnot. A hlavně reľimu dne. Domnívám se, ľe je moľné stihnout studium, pracovní činnostmi záliby a zájmy, i ten Internet, ale pouze v tom případě, pokud si člověk vytvoří určitý systém priorit a hodnot, který dodrľuje a uplatňuje. Umět se rozhodnout v kaľdém okamľiku, čemu dám přednost. Zda práci s počítačem nebo výletem s přáteli. Návątěvou kulturního programu nebo večerem s Internetem. Pokud chce člověk zůstat vyváľenou osobností a ne otrokem svého času a moderních médií, měl by dát moľnost vąem formám trávení volného času. Tím vytvoří pro sebe podmínky stát se člověkem vyrovnaným, vąestranně informovaným a vzdělaným, který není vláčen časem a pomíjející módou. Takový ľivot je nejen zajímavý, ale také uľitečný.