Jaký je vlastně život takového pedofila? Jak se asi cítí a co prožívá? Napadlo vás někdy, se nad tím zamyslet?
Dostali jsme se k třetímu diskusnímu tématu naše Diskusního stolu. Víme už, proč diskutovat o pedofílii a kdo to vlastně pedofil
Co říká o pedofilech Rosťa, který to jistě má ze své vlastní zkušenosti dobře zažité?
Pedofil se nejlépe se cítí s dětmi, nerozumí světu dospělých, připadá mu příliš složitý. Potřebuje kontakt s nimi, věnovat se jim, většinou se to ale obejde bez lásky a intimností. Hlavní je kamarádství, ostatní je vedlejší. Nemůže-li s nimi pracovat, jsou tu děti přátel, příbuzných, sousedů. Chová se jako hodný strýček a u rodičů nevzbuzuje podezření. Skvěle jim rozumí. Na rozdíl od rodičů neustále nespílá, nezakaz
uje a nepřikazuje, vychovává spíše trpělivým vysvětlováním. Bere je jako sobě rovné, nepovyšuje se. Děti jeho náklonnost vycítí, je pro ně starší kamarád a ony dají spíše na kamarády než na autority. Také má více životních zkušeností. Jeho výchovný i celkový vliv na děti tedy bývá velice pozitivní.Když se s dítětem sblíží, co pak - pedofilie je i sexuální orientace? Předpubertální dítě má nízkou hladinu hormonů a nemívá zájem o lásku a sex, i když občas se tak děje na jiný, než hormonální popud (zvědavost, sledování chování starších, filmy o lásce, …). Některé aktivity dospělého se mu tedy nemusí líbit. Často vedou k traumatu a následným problémům v životě, lásce a sexu. Nebo k promiskuitě. Ale děti občas experimentují s láskou, jejich hry mívají i určitý s
exuální podtext. Většinou bez uvedených negativních následků, dopad je spíše pozitivní, jde o přípravu na milostný a sexuální život. Pokud pedofilovy aktivity nepřesáhnou rámec takovýchto aktivit dětí samotných, tak i on je v tomto směru může kladně vychovávat.Ale dítě je nezralé, nelze s ním jednat jako s dospělým. Navíc jde o trestný čin a zneužití často ublíží. Mnoho pedofilů se obejde bez zneužívání, umění sblížit se s dětmi využívají pozitivně. Ti se s nimi stýkat smí a dokáží-li žít s dospělou ženou, mohou mít i vlastní děti.
Jiní ale nevyhledávají dospělé a děti potřebují i pro lásku a něžnosti. Takové je třeba vést aby neubližovali (fyzicky, psychicky, výchovně). Obvykle si nedokáží pomoci, takže kromě hledání způsobů ventilace by se měly legalizovat kladné formy vztahu a nejmírnějších intimností, které neublíží. K tomuto chování by motivovalo, kdyby ostatní zůstalo trestné - proč riskovat vězení zakázaným? Zmírní-li se pronásledování, nebudou se bát svěřit - rodině, přátelům, odborníkům. Pak je bud
e možné vést. Také oni se budou smět stýkat s dětmi.S pedofilií se tedy dá žít, bez ubližování dětem. Nutná je ovšem změna postojů k ní.
Jak vidno, není asi pedofil jako pedofil Jak vůbec takového pedofila poznáme? A poznáme ho vůbec? Pokud nezneužívá děti a neubližuje jim, je vůbec nutné, ho poznat?
Mlsoun tentokráte polemizuje a namítá:
"Předně si myslím, že u většiny pedofilně orientovaných lidí nikdy nedojde k tomu, že by s dítětem měli sex v tom pravém slova smyslu, tedy oboustranný sex, který má Rosťa nejspíše na mysli. Pokud se ale pedofilně orientovaný člověk mazlí s dítětěm (hladí ho třeba po hlavě) a vzrušuje ho to, pak to dítě jako sex nevnímá. V tomto případě určitě neplatí, že "nemá o sex a lásku zájem". Ano, o sex zájem mít nebude, ale o lásku určitě ano. Lásku potřebuje člověk v každém věkovém období. Zaměňovat sex za lásku a obráceně, je velkou chybou. I když ty věci spolu v určitém případě souvisí, rozhodně nejsou totožné. Sex by měla vždycky provázet láska, ale lásku sex vždycky provázet nemusí.
To, že pedofilie je sexuální orientace neznamená, že pedofilně orientovaní lidé musí ubližovat dětem a zneužívat je. Mají přece svoji vůli a inteligenci. Stejně tak přece každý heterosexuál neznásilňuje na ulici ženy. Má-li někdo násilnou povahu, pak jako heterosexuál si bude vynucovat sex na ženách a jako pedofil zase na dětech."
V jak to vidí zástupce dětí Marťas?
"Pro nás děti je asi těžké poznat, komu můžeme věřit a komu ne. Proto by se mělo o tomto problému hodně diskutovat a to ze všech hledisek. Děti by měly vědět, že existují pedofilně orientovaní lidé, kteří se budou chtít jenom kamarádit, ale že existují i takoví, kteří budou jednat násilně.
Určitě by děti neměly samy chodit domů k někomu, koho dobře neznají. Petrův případ ukazuje, že nestačí ani, když jsou kamarádi dva. Dítě se jistě může kamarádit s dospělým, ale toho dospělého by měli znát i jeho rodiče. Ti by taky měli vědět, když k někomu takovému dospělému jde dítě domů. A rozhodně do podezřelého bytu,
bych nešel.Mám dost dospělých kamarádů. Možná mají pedofilní sklony, ale možná ne. Pro mě to není tak důležité, jako to, že to jsou kamarádi, o kterých vím, že mě neublíží. To že mají čisté úmysly je vidět z toho, že se třeba nebojí setkání s mými rodiči. "
Rosťa nyní své názory upřesňuje:
"Existuje láska, kterou si vzájemně dávají členové rodiny, nebo kterou učitel či vedoucí dává dětskému kolektivu (a naopak), a láska partnerská (mezi chlapcem a dívkou, mezi manželi). Tu první dítě potřebuje a vyhledává ji, u většiny pedofilů se mu jí také hojně dostane. Měl jsem na mysli lásku partnerskou. Ta je opravdu podmíněna onou hormonální hladinou nebo různými nehormonálními podněty a pokud se o dítě někdo zajímá více, než jiní dospělí, může to b
ýt nepříjemné i bez zneužití. Mezi dvěmi dětmi převládá kamarádství, i když vídám předpubertální chlapečky a holčičky vodící se za ruce a určitě si nepovídají co bylo ve škole. Rodiče by neměli podceňovat lásky svých ratolestí nebo je dokonce zesměšňovat, ale city dítěte nejsou v tomto směru tak pevné, jako u dospělého. Kluk s holčičkou se milují a druhý týden se nenávidí. Pedofil si musí uvědomit, že dítě jej většinou bude mít rádo jen jako kamaráda a v pubertě, ale často i dříve, si najde partnera ve svém věku.Ale bude-li pedofilie tolerována a děti jí nebudou strašeny, mohou vznikat i skutečné lásky mezi nimi a dospělými. Už dnes se dítě často zamiluje do kantora a nejde vždy jen o děti pubertální. Pokud pedofil dítě opravdu miluje, někdy je nechce opustit, ani když začne vyspívat, často jejich vztah vydrží velmi dlouho a on tak vlastně bez léčby sám usměrní své chování. Nepedofilní muž svou stárnoucí a “ošklivějící” manželku také nepřestává milovat.
Také chci usměrnit názory, že zneužívání je vždy
násilné a vždy ubližuje. Jsou i zneužití nenásilná, která trauma způsobují výjimečně – dítě je vyděšené a zmatené, protože není informované o lásce a sexu. Jindy ve vyšším věku slyší o pedofilech samé špatnosti, uvědomí si, že se s jedním setkalo a dostaví se trauma – zde jsou na vině dezinformace o pedofilii.Jinak trauma způsobují pouze násilná zneužití a tzv. penetrace (vnikání penisu do tělních dutin – do vagíny, do úst, do konečníku, což může být buď bolestivé nebo nepříjemné). Podle statistik ale k násilným zneužitím a k penetraci většinou nedochází. Negativním dopadem nenásilného zneužití bývá promiskuita ve vyšším věku. Ale podle stejných statistik je zneužito až 30 procent dětí a třetina lidstva se rozhodně nechová přehnaně nemravně jako důsledek tohoto zneužití. Je tedy zneužití opravdu vždy negativní?"
Vůči tomu má Mlsoun tyto výhrady:
"V daném výčtu lásek mi chybí láska platonická. Ta je totiž právě tou láskou, který chová dítě v předpubertálním věku ke svému učiteli či jinému dospělému. Ono miluje toho dospělého citově, bez jakéhokoliv sexuálního podtextu, nebereme-li jako sexuální podtext to, že by mu třeba rádo dalo pusu.
Stejně tak i láska malých dětí mezi sebou má podle mého názoru spíše platonický ráz. Pokud mezi těmito dětmi dojd
e k puse, má to k opravdovému mileneckému líbání zpravidla dost daleko.Láska mezi dospělým a dítětem v podstatě vznikne tehdy, pokud se pedofilně orientovaný člověk zamiluje platonicky do dítěte a to tuto lásku platonicky opětuje. Pokud vše zůstane
na platonické úrovni, nevidím v tom problém.Že by pedofilně orientovaného člověka vyléčilo to, že má vztah s dítětem a zůstane mu věrný až do dospělosti, tak to slyším prvně. Spíše se říká, že děti pedofilům odrůstají a ti si musí hledat nové. Samozřejmě s odrostlým dítětem nemusí přerušit kontakt, mohou zůstat přáteli, ale myslím, že ho takové "dítě" už sexuálně nepřitahuje. Může mu ale zůstat kamarádem. Vždyť se mezi sebou kamarádí i dospělí. Přece určitým věkem se nepřestaneme bavit se svými kama
rády z dětství.Problém toho, kdy zneužití ublíží, je myslím podstatně složitější. Stejné zneužití totiž může třeba působit na různé děti jinak, jednomu ublížit hodně, jednomu trochu a jednomu vůbec. Vždyť každé dítě je jiné, je individualitou. Některé děti jsou třeba mazlivější, některé se nemazlí ani s vlastními rodiči. Někdo se rád mazlí třeba až do puberty, někdo se tomu vyhýbá třeba už od 1. třídy. A toto zpravidla pedofilně orientovaný člověk nemá šanci odhadnout.
O tom, co vše patří pod zneužití, zde již byla řeč několikrát. Podle sexuologie tam patří i hlazení dítěte po hlavě, pokud toho, kdo dítě hladí, toto hlazení sexuelně vzrušuje. Samozřejmě mezi násilným a nenásilným zneužitím je velký rozdíl, stejně jako je rozdíl mezi nenásilným
i zneužitími na úrovní obyčejného mazlení se až po "dobrovolnou" sexuální aktivitu dítěte po zmanipulování pedofilně orientovaným člověkem, který třeba přesvědčí dítě, že ho naučí onanovat. Ostatně i těchto dobrovolných aktivit může dítě časem litovat, jak zmínil čtenář Petr."Na závěr k tomu Rosťa říká:
"V otázce dětských lásek se tedy shodneme - jsou spíše platonické. Pedofil se málokdy dočká plného opětování svých citů. Pokud jeho láska platonická není, neměl by se dítěti vnucovat, chtít, aby bylo neustále s ním, když má i jiné kamarády a když by raději milovalo svého vrstevníka. Zamilují-li se oba (i dítě se někdy může opravdově zamilovat), pedofil nesmí žárlit, když si dítě najde jiného partnera (jiné dítě). I pak by měli být alespoň kamarády
.Jistě, v pozdní pubertě přestane být dítě pro pedofily přitažlivé, zůstává jen kamarádství, ale mnoho z nich umí překonat odpor k vyspělosti, takže je mohou mít rádi i nadále. Například můj e-mailový kamarád má manželku s níž se seznámil, když byla ještě dítětem. Nevyléčil se, jen se zamiloval do dítěte a pak s ní zůstal, i když už nešlo o lásku ale o soužití.
Mnozí pedofilové si nedokáží pomoci a děti zneužívají. Člověk totiž většinou nedokáže žít bez sexu a intimnosti s osobami, které nepreferuje (např. stejného pohlaví není-li homosexuál) jej odpuzují. Podle zmíněných statistik převládá nenásilné mazlení a dráždění genitálií, obnažování. Následky pociťují hlavně osoby zneužité hrubějšími způsoby. Masturbuje-li dítě nebo se s jiným vzájemně zkoumají a d
otýkají na genitáliích, obvykle to neznamená trauma, ohrožení mravní výchovy, odborníci to hodnotí spíše kladně jako přípravu na budoucí pohlavní život. Naprosto stejný kontakt s dospělým však vyvolává problémy. Pokud nedošlo ke zjevnému ublížení dítěti, neměl by se trestat vůbec. Nebo nanejvýš pokutou, alternativním trestem. Mírné tresty za mírné jednání k němu potenciální pachatele musí motivovat - je třeba, aby se zneužití alespoň líbila, když se jim nikdy nepodaří zabránit. Někdy trauma není zjevné, projeví se později nebo dítě časem lituje, že se nechalo přemluvit. Ale kdyby děti pedofily chápaly jako kamarády, bylo by to stejné jako jejich vztahy a intimnosti s vrstevníky, které traumatizující nebývají. Také by se minimalizoval jejich strach i z mírných zneužití. Legalizace vztahu spojená s mravní výchovou by snížila výskyt promiskuity ve vyšším věku, pedofil by měl větší šanci nejprve poznat, třeba pokusem o mazlení, co se dítěti líbí a co ne (jak říká Mlsoun, co se jednomu líbí je druhému nepříjemné). Trauma dětí způsobené zmatkem z neznalosti by minimalizovala jejich lepší informovanost.Co sice také neublížilo, ale je méně vhodné (soulož, manipulace k souhlasu, zneužití příliš malých dětí, …), je třeba trestat, ale s přihlédnutím k tomu, zda vyšetřování nebude nepříjemnější než samo zneužití, zda dítěti více neublíží uvěznění člověka, kterého má rádo. Tresty za násilné zločiny a úmyslná ubližování musí být přísnější než dnes, aby odrazovaly."
Téma život pedofilů, jsme myslím už vyčerpali. Nakousli jsme zde i zneužívání dětí, což je asi téma rozsáhlé, ale protože zřejmě většina pedofilně orientovaných lidi děti nezneužívá, či je zneužívá způsobem, který zde byl nazván morální, a tudíž většinou nikým nepozorovaný, asi můžeme toto téma nyní s klidem
uzavřít a věnovat se mu v samostatné kapitole.Snad bych na závěr zdůraznil, že vztah těchto lidí a dětí by měl v každém případě zůstat pouze na platonické úrovni, protože jinak může zanechat psychické důsledky. I kdyby to bylo v jednom případě ze sta, tak se s tím asi smířit nemůžeme. Prostě ta možnost tu je, co je patrno z příspěvku našeho čtenáře Petra. Děti by samozřejmě na tyto nebezpečí měly být adekvátně připraveny, ne tedy jimi strašeny a traumatizovány, ale reálně připraveny, aby se dokázal
y nebezpečným lidem s klidem a rozvahou vyhnout. Připomněl bych tu Marťasovu zásadu bezpečnosti, nechodit s nikým, koho neznám o samotě a nezdržovat se v podezřelém prostředí.Příště se budeme věnovat tématice postoje státu a vůbec i společnosti k nekriminálním pedofilně orientovaným lidem, tedy těm, kteří se umí ovládat a snaží se dětem spíše pozitivně prospět.
Sdílet na Facebooku
© Stránka vygenerována za 0.0035 sec. | Aktuálně máme v databázi 8402 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha