Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Rudolf je středa 17.04.2024



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Děti, práce a peníze

Dostáváme se k tématu, které je ve výchově dětí také velmi zajímavé. Měly by mít děti vlastní peníze? Mají děti pracovat? Mají pracovat pouze doma formou pomoci rodičům v domácnosti nebo mohou pracovat i jinak?

     Dostáváme se k tématu, o kterém byla řeč už i v našem prvním diskusním stolu před prázdninami. Nyní se ale na věc díváme z poněkud jiného úhlu, takže bude dobré začít diskusi opět úplně od začátku. Na úvod má slovo opět Marťas.

     Rodiče se o dítě starají a živí ho a je tedy logické, že by jim dítě mělo přiměřeně pomáhat v domácnosti. Na tom se asi všichni shodneme. Druhou věcí je, jak se budeme dívat na to, když dítě třeba pomáhá rodičům s jejich prací, třeba tátovi, který je živnostník, či mámě, za kterou přijde do práce. Pokud ho to baví a dělá to dobrovolně, myslím, že je to v pořádku. Vždyť na venkově, kde mají třeba vlastní hospodářství, děti také běžně pomáhají.

     Druhou věcí je, mají-li děti nárok pracovat samy, třeba na tom, co je baví. V určité míře to funguje, třeba u dětských zpěváků či herců. Ti v podstatě pracují (hrají či zpívají) a dostávají za to peníze. Otázka je, jak by to bylo s jinou prací, třeba na Internetu. Některé děti dnes umí vytvářet stránky profesionální úrovně, které jsou schopny levně nabídnout. Naše zákony ale neumožní, aby jednaly děti v tomto případě samy za sebe a musí je tedy zastoupit rodiče, kteří pak jsou před zákonem autory toho, co dítě vytvoří. Některý rodič to pro dítě udělá, některý ne. Opět záleží na důvěře, protože tím přejímá zodpovědnost za to, co dítě vytvořilo.

     Chce-li jít dítě na brigádu, není-li mu 15 let, má smůlu. Nikdo ho nepřijme, protože nesmí. Při tom jsou práce, které by děti dělat mohly. Vždyť třeba oddíly jezdí na lesní brigády, pomáhají v lese či třeba při různých úklidových pracech.

     Postupně se dostáváme k penězům. Má-li se dítě naučit hospodařit s penězi, mělo by mít pravidelný příjem, tedy kapesné. Je otázka, zda dávat peníze za odměnu, třeba za to, že dítě doma pomáhá. Já myslím, že by dítě mělo mít své pravidelné kapesné, které by nemělo být odměnou za pomoc. Pomáhat by mělo zadarmo. Ostatně, když bude nemocné a nebude moct pomáhat, tak přece kapesné také dostane. Stejně tak, když bude na škole v přírodě či na táboře. Pomoc dítěte v domácnosti bych bral jako jeho morální povinnost. Na kapesné by mělo mít dítě nárok a samozřejmě rodiče mají právo, když se dítě proviní, ho potrestat i snížením kapesného. To může být jeden z dalších trestů.

     Další otázkou by mělo být, jak velké by kapesné mělo být. To je ale také věcí individuelní, která se bude měnit jak s věkem dítěte, tak s tím, na čem se s rodiči dohodnou, že si bude z kapesného hradit. Někdo má vyšší kapesné a hradí si z něj skoro všechno, někdo ho má nižší, ale dostává zvlášť peníze na pomůcky, obědy, legitimaci, výlety, kredit do mobilního telefonu a podobně. Taky samozřejmě záleží na finančních možnostech rodičů.

     V minulém téma jsme hovořili oře důvěry a míře kontroly dětí. S tím bude u tohoto téma souviset to, zda a jak mají rodiče kontrolovat, za co dítě kapesné utratí. Někdo to třeba nebude chtít kontrolovat vůbec, někdo bude chtít od dítěte, aby mu řeklo, co si za kapesné koupilo a bude mu věřit a extrém třeba může být, když někdo bude chtít po dítěti, aby mu doložilo účtenky, co si za kapesné koupilo. Já osobně bych byl pro namátkovou kontrolu ústní. Vhodnější by bylo, aby probíhala nenásilnou formou, aby ji dítě ani jako kontrolu nevnímalo. Prostě pokud si bude rodič pravidelně s dítětem povídat, dozví se i to, co si dítě z kapesného koupilo, aniž by to dítě vnímalo, jako že ho zpovídá a kontroluje.

     Zmínil jsme kladnou roli kapesného, že se dítě naučí hospodařit s penězi. Samozřejmě má i možnou negativní roli, kterou může být to, že si dítě za kapesné bude kupovat cigarety, alkohol či drogy. Ale jak již bylo řečeno několikrát, vše má pozitivní i negativní dopady. Stejně je to s kapesným. Ty možné negativní dopady kapesného mohou rodiče vyloučit tím, že se budou dítěti věnovat, budou vědět co dělá a tím tedy budou mít přehled i o tom, co si za kapesné kupuje. Bude-li ovšem kapesné výkupným za to, že na dítě nemají čas a proto bude o to vyšší, určitě to správným řešením nebude, protože ve většině takových případů si budou děti právě v těchto případech kupovat zmíněné závadné věci.

     Myslím si, že v dobře fungující rodině se rodiče nemusí bát negativního dopadu kapesného na dítě a kapesné může být naopak vhodným výchovným doplňkem.

     Jako první se do diskuse zapojil Oldřich Suchoradský, který říká: "Rozlišoval bych dětskou práci na práci pro rodinu a pro získání peněz pro osobní potřebu. Dítě by mělo mít doma své periodicky se opakující povinnosti, mezi které určitě patří drobné domácí práce, odpovídající jeho věku a fyzickým možnostem. Mojí domácí prací bylo kdysi ukládání umytého nádobí do kredence, později jeho utírání a úplně nakonec jeho mytí. V tom jsme se vyvíjeli spolu s mojí sestrou, které jsem předával lehčí práce a ujímal se těch náročnějších. Nebo jsem 1x za měsíc, když na rodinu přišla řada, myl schodiště v činžáku, kde jsme bydleli. Tuto práci jsem si vybral sám, protože mi lichotilo obdivné publikum sousedek, které se chodily koukat a chválily mne, jak jsem šikovný. Vůbec jsem se za takové práce jako “chlap” nestyděl! A kolikrát se mi tyto dovednosti později v životě hodily!

     O něčem jiném je dětská práce za peníze. Zůstanu u vzpomínání a osobní zkušenosti. Vydělané peníze za práci se mi spojují s prázdninovými brigádami. Jako student jsem jezdil jako praktikant, později jako vedoucí na pionýrské tábory. Pro mne neocenitelná škola! A tehdejší odměna 800,-Kč, které jsem si za 3 neděle perné 24hodinové práce vydělal, byla vedle těch zkušeností, ze kterých žiji celý život, jen zlomkem toho, co mi tato aktivita dala. O trochu větší odměnu jsem dostal za brigádu na poště, kterou jsem dělal několik prázdnin po sobě. I tady byl vedlejší efekt významný. Naučil jsem se jednat s lidmi, nést zodpovědnost i určité riziko za svěřenu práci. Dále jsem byl ještě na několika školních zemědělských brigádách (chmelové, bramborové, lesní) a i zde byl finanční efekt, z pohledu dalších životních zkušeností, vedlejší. Zkusil jsem si co je opravdová práce. Jak bolí mozoly na rukách a celé tělo po celodenní fyzické práci v přírodě. I pocit uspokojení, když je za člověkem zřetelně vidět, jakou práci vykonal. Samozřejmě, že i ty peníze měly svůj efekt. Koupil jsem si za ně vytoužené kolo Favorit, na kterém jezdím a které opatruji dodnes, po téměř 40 let. Vždyť jsem si na něj vydělal docela sám, bez přispění rodičů.

     Určitě to byl užitečně strávený čas a nemyslím si, že by práce, zvláště ta fyzická, měla nějak škodit současným dětem. Je ale pravda, že sehnat dobrou brigádu je stále těžší, když není práce ani pro kvalifikované pracovníky. To dává příležitost různým chytrákům - podnikatelům, kteří dovedou využít levné pracovní síly k nepříjemným úkolům, za nevýhodných a mnohdy i mladým lidem nebezpečných podmínek. Na ochranu před takovými “zaměstnavateli” pak slouží zákony, které dovolují práci za peníze až po nabytí zletilosti. I když s tou prací na Internetu, jak uvádí Marťas, by se v legislativě určitě mělo něco udělat. Znám vynikající schopnosti mladých lidí v oblasti výpočetní techniky a programování a pokud nám ve škole pomáhají, snažím se, aby jejich práce byla po zásluze odměněna. Zatím to ale nejde jinak, než odměny psát na jejich rodiče. Je paradoxní, že je odměna sice adresovaná jim, ale o práci, za kterou jsou placeni, nemají většinou ani ty nejmenší představy. Jsou ale většinou ke svým dětem tak solidní, že jim peníze neberou a v plném rozsahu je dětem předají.

     A teď k jádru problému - peníze a děti. Ne nadarmo se říká, že peníze kazí lidi. Tím více to platí u dětí. Rodiče si penězi často kupují své potomky. Zvláště, pokud jsou mezi nimi problémy - třeba z důvodu rozvodu. O tom bych mohl ze své každodenní práce učitele a vychovatele psát celé romány. A tak vyberu jen jeden poměrně aktuální příběh. Při nedávném školním zájezdu na INVEX do Brna měl s sebou jako kapesné jeden z podnikatelských synků, jinak žák 6. třídy, 1 000,-Kč na útratu. Samozřejmě, že si s ním poradil. Utratil vše a mimo jiné si vezl domů, podle jeho mínění pěknou “střílečku” na počítač. Zato jeho kamarád si jako celou výbavu vezl v batohu namazaný chleba, protože jeho rodiče měli problém dát mu 300,-Kč na úhradu nákladů zájezdu. Na kapesné jim už nezbylo. To jsou paradoxy, které přináší budování kapitalismu v Čechách. Jako učitel takové extrémy jen těžko zvládám. A vůbec tím nenaznačuji, že já jsem na tom zájezdu patřil spíše k těm spořivějším a na všechny ty pěkné věcičky jsem se mohl se svým učitelským platem také jenom dívat. Alespoň jídlo na celý den jsem si z domova nevezl. A “bratru” za 70,- Kč jsem si k obědu dal u stánku opečený kabanos a po něm kávu s tatrankou. A měl jsem vystaráno.

     Za běžné domácí práce, které dítě dělá pro rodinu, by mu rodiče neměli platit. Děje-li se to v některých rodinách, je to nebezpečný a málo výchovný přístup. Dítě si tím vštěpuje zásadu, že zadarmo doma ani kuře nehrabe… Ale dovedeno do konce, by zase jednou, až budou děti samostatné a budou si samy vydělávat, měly platit rodičům za to, že je vychovali a že se o ně v dětství starali. To je přece také absurdní. Mnohem lepší je dítěti dát dohodnuté kapesné. A vůbec není nic špatného na tom, když se rodič později zajímá, jak s ním jeho dítě naložilo. Kontrola je nutná, už proto, že kapesné nejsou peníze vydělané dítětem. Je dobré dát mu najevo, že je to forma daru, která je projevem rodičovské důvěry. Určitě nejde o nějaké písemné vyúčtování, ale rodiče by mělo z principu zajímat, kam jejich peníze potomek vložil a za co je utratil. Už proto, že je může vložit do nežádoucích aktivit, jak konkrétně uvádí Marťas.

     Osobně řeším problém u své 15-leté dcery tak, že jsem jí u banky založil studentské konto, na které měsíčně přispívám pravidelnou částkou. Dcera má platební kartu, kterou peníze podle potřeby vybírá. Z konta si musí platit obědy a běžné výdaje na školní potřeby. Co jí zbude, je pro její osobní spotřebu. Banka mi měsíčně posílá výpis s pohybem konta, takže se žádná průběžná zpověď dcery nekoná. Zatím. I ona ví, že je takto nepřímo sledována. Myslím, že je to dobrá forma komunikace a rodičovského dohledu. Slíbil jsem ji, pokud bude po určité období (dohodli jsme se na pololetí) rozumně hospodařit, svůj vklad o přiměřenou částku zvýším. Funguje to zatím dobře. Teď mluví o tom, že přebytek konta využije na nákup vánočních dárků pro rodinu. To je motivace, která se mi jako tátovi dospívající dcery docela líbí."

     Mlsoun stručně dodává: "Tady snad už bylo vše řečeno. Proto dodám jenom něco k té práci. Myslím, že věková hranice, kdy by děti mohly dělat svému věku přeměřenou brigádnickou práci, by se opravdu mohla snížit. Skutečně je mnoho prací, které děti bez problému vykonávat mohou. Zmíněné případy, kdy práci dělá dítě, ale odměna je psaná na rodiče, jsou obcházením tohoto nedostatku, který neumožňuje tuto práci dělat přímo dítěti. Takových zákonů by se našlo jistě více a bylo by dobré je změnit, aby nebyli lidi nuceni je obcházet. Je to totiž bohužel podvod, i když zřejmě morálně ospravedlnitelný. Přesto ale zůstává špatným příkladem. Jak má pak takové dítě poznat, kdy se podvádět může a kdy ne?

     Možnost striktně dodržovat literu zákona je taky zlem. Je-li dítě schopno si samo vydělat peníze dříve, než mu to povoluje zákon, je to pozitivem, protože se dříve naučí si peněz více vážit. Pocit z vlastnoručně vydělaných peněz nelze ničím nahradit a takovéto peníze mají mnohem větší půvab, než kapesné či jinak darované peníze."

     Naše téma o penězích uzavře svým názorem Majki, který si říká: "Trochu souhlasím s Mlsounem v tom, že by si děcko mohlo vydělávat trochu dříve, to ovšem nese svá rizika, protože jak už tu bylo řečeno, děcko penězi velmi snadno “načuchne” a to může být pro mnoho “zaměstnavatelů” snadná kořist! Čili takový zákon by musel být hodně propracovaný. Sám si vzpomínám, že jsem na základní škole (v 7. a 8. třídě) si vydělával kamelotním prodejem novin ve městě a moc mne to bavilo, o to více pak i odměna, díky níž jsem si za 2 roky našetřil na horské kolo (tehdy – po revoluci - bývaly docela drahé – alespoň pro mne bylo nějakých 6 tisíc velká suma peněz). Od 15 se pak už mohlo jezdit třeba na třešně, které patřily a snad i dodnes patří k brigádám, kde se dá přijít k slušným výdělkům, pokud se maká.

     Peníze samy o sobě nejsou tak velkým problémem, jako postoje a vztah k penězům. Už bible říká v Novém Zákoně: “Kořen všeho zlého je milování peněz…” Ať je dítě navenek vedeno v otázce peněz jakkoli, přenáší si postoje svých rodičů, které ztěží později dokáže měnit. Pro mnoho rodin jsou v životě peníze vysoká hodnota – a to v obou extrémech – u bohaté rodiny, kde si mohou dovolovat “všechno”, tak i v průměrných či chudších rodinách, kde zase počítají každý desetník – mnohdy zbytečně (vzájemně se hlídají, kdo kam volá, jestli nevolá moc dlouho, jedna z prvních otázek na nějakou věc je “Kolik to stálo?”, …) – až na druhém místě se řeší, jak se komu co líbí, jestli kamarádovi udělalo něco radost apod. A to jsou myslím hodnoty, které by měly být dětem vštěpovány a které při zdravé výchově vedou i dobrému využití peněz.

     Samozřejmě souhlasím s tím, že by dítě mělo dostávat pravidelné kapesné, které by tak nějak mělo zapadat do rodinného rozpočtu. Stejně tak by dítě mělo vědět, že jeho hodnota není určena tím, kolik dostává od rodičů (protože celkem jistě se bude o svých penězích bavit s vrstevníky a bude znovu a znovu narážet na to, že má někdo víc a někdo míň)."

     Téma peněz a práce dětí jsme snad vyčerpali dostačujícím způsobem. Ostatně asi se mu částečně nevyhneme ani v dalších diskusních tématech, protože jak už bylo řečeno, vše souvisí se vším a peníze ovlivňují náš život nemalou měrou. Potřebujeme je, ať se chceme věnovat čemukoli, počínaje základními potřebami - jídlem, bydlení, oblékáním, ale i vzděláváním, přes naplňování našeho volného času kulturou, sportem či jinak.

  • Autor: Fuček Miloslav
  • Datum publikace: 19.02.2003
  • Článek zařazen do: Diskuze
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 3397 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0036 sec. | Aktuálně máme v databázi 8270 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha