Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Rostislav je pátek 19.04.2024



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Kamarádi, spolužáci a party

V diskusi o výchově jsme pokročili už k sedmému tématu, kterým je vliv kamarádů, spolužáků a part na výchovu dítěte.

     Jakým způsobem ovlivňují výchovu dítěte kamarádi, spolužáci a parta? To je otázka. Někteří rodiče některé kamarády dětem zakazují. Spolužáky si dítě moc nevybere. A o partách se také nemluví v dobrém smyslu. Jak to tedy je? Co si o tom myslí Marťas?

     Dítě si většinou vybírá kamarády se stejnými zájmy a záleží, jaký má ve svém okolí výběr. Záleží také na povaze dítěte. Vliv tu má, jestli je dítě vůdčím typem nebo se naopak spíš podřizuje vůdci nějaké party, kterému se snaží imponovat. Dítě, které se spíše ovlivňuje, bývá svými kamarády ovlivňováno daleko více, než dítě, které je vůdčím typem. Ale tak úplně jednoduché to zase není, to mi můžete věřit. Já třeba vůdčím typem jsem a ovlivňuji dost kluky v mém věku, přesto ale i mě ovlivňují kluci starší, kteří jsou vůdčími typy.

     To zmíněné ovlivňování je v podstatě základem party, která má svoji hierarchii. Je zde vůdce, který je v čele party, ale ne všichni pod ním jsou na stejné úrovni. O tuto úroveň je zde jakýsi přirozený boj. Záleží hodně na zaměření party, zda má nějaký smysluplný zájem, či zda se jenom nudí. Pokud se jenom nudí, je to špatné, protože pak si většinou krátí dlouhou chvíli lumpárnami. Zkouškou odvahou v takové partě může třeba být ukrást nějakou drobnost v samoobsluze. Kdo nekouří, je považován za slabocha. V horším případě pak k partě patří i drogy.

    S partou mám zkušenosti. Drogy do ní naštěstí nepatřily, ale různé zkoušky odvahy, v kterých se prokazovalo "hrdinství" kouřením, pitím piva či drobnými krádežemi, jsme zažil. Měl jsme štěstí, že jsem na Internetu objevil román Mstitelé. Ten mě zpočátku imponoval, že jeho hlavní hrdina dělal stejné lumpárny, jako já. Moc jsme mu fandil a tak, když se začal měnit k lepšímu, pocítil jsme potřebu, se měnit s ním. Činnost, kterou ve svém klubu, který vznikl z jeho party, dělali, mě připadala zajímavá a zatoužil jsem po tom, mít taky takový klub. A tak jsme hledal na Internetu, až jsem našel SKSK ČR a hlavně jejich 1. a 2. střediska. S jejich pomocí jsem si klub opravdu založil.

     Vliv spolužáků může být různý, ale podle mě většinou bývá menší, než vliv kamarádů a pokud je dítě v partě, tak i menší, než vliv party. Spolužák může mít větší vliv tehdy, stane-li se mým kamarádem a nebo, jsme-li ve stejné partě."

     Jako první se zapojuje do diskuse Oldřich Suchoradský: "Tak si s Marťasem chvíli povídejme o kamarádství a partách. Spolužáky necháme tak trochu stranou, protože třída je kolektiv formální, vytvořený na základě nějakých administrativních kritérií. Tím nechci říci, že školní třída nemůže být partou a že si v ní není možné najít kamaráda. Ale je to náhodná záležitost. Kamaráda si můžeme vybrat a pak se ho snažíme udržet. Může to být i opačně, že někdo usiluje o to stát se naším kamarádem. Je zcela na svobodné vůli nás obou, zda se tak stane. Také partu si vybíráme, i když tam víc záleží na partě samé, zda nás jako svého člena příjme. Kamarádství a vztahy mezi členy party jsou vždy záležitosti vzájemné a jsou zdravé pro výchovu jedince, fungují-li oboustranně.

     V Marťasově hodnocení vychází parta nějak nepříznivě. Jako by automaticky znamenala výchovné potíže a problémy pro její členy. Ale v životě tomu tak nemusí být. Už Karel Čapek to věděl, když psal svůj zajímavý román První parta o skupině horníků a jejich přátelství a statečnosti. Party, které spojuje společné pracovní úsilí bývají zpravidla vhodným prostředím pro výchovu svých členů. Role vůdce je v partě dominantní, to Marťas ostatně v úvodní úvaze správně vystihl. Vůdce a jeho zaměření a motivace rozhodují o zaměření aktivit party a vztazích mezi jejími členy. Skvělé party, s pozitivním zaměřením a krásnými vztahy jsem poznal v zájmové činnosti s dětmi, zvláště při sportování, ale i v Pionýru a ve Skautu. Nemá-li parta zřetelné zaměření, může sklouznout z nudy do negativního vývoje. Dost tomu pomáhá spektrum filmů v televizi a v kinech, které právě životy a zážitky negativně působících part popisuje a často i glorifikuje. Je to nebezpečná propaganda násilí a nejrůznějších negativních jevů, které děti po shlédnutí a bez patřičného komentáře rodičů nebo učitelů přebírají jako vzory.

     Mít dobrý vzor a jít za ním, to je ideální směr vývoje jednotlivce a to nejen v partě. Až pohádkově zní příběh Marťase a jeho zkušenost s příběhem Mstitelů. Ale není zdaleka ojedinělý. Vidím kolem sebe dost dětí, které hledají a nacházejí dobré vzory v četbě literatury, nacházejí je v naší historii, ale i v současnosti. Je to ale stále obtížnější hledání, protože naše sdělovací prostředky se věnují popisování jevů a lidí žijících na okraji společnosti. Lidí nějak vyšinutých, nenormálních a postižených. Nic proti těmto lidem nemám, sám jsem se naučil a po celý život žiji s tělesným hendikepem. A tím spíše vím, jak si tito lidé nepřejí, aby jejich zvláštnost byla nějak zdůrazňována a neustále pitvána. Chtějí být jako ostatní, nenápadní, bez zdůrazňovaných jejich omezení a z něho plynoucích výhod.

     Moc bych se rád věnoval kamarádství. Je to velmi křehké zboží. Lze vůbec najít hranici mezi přátelstvím, kamarádstvím a láskou? Lásku stavím ve vztazích nejvýše, přestože mnoho jiných pořadí těchto stupňů vztahů mezi blízkými lidmi staví jinak. Kamarádství je podle mne na začátku, jako prvý a základní stupeň komunikace blízkých lidí. Je těžké definovat kamarádství a najít jeho hranice. Znám příklady kamarádství malého pětiletého kluka a jeho šedesátiletého souseda. Nebo jiný extrém – kamarádství, které vzniklo ve škole mezi žákyní a její učitelkou a postupně přešlo v celoživotní přátelství jejích rodin . Jinde z dopisování dvou školaček-jedné z Čech a druhé ze Slovenska, vzniklo postupně přátelství, které přetrvalo víc než 40 let a je propojeno desítkami setkání a kontaktů na nejrůznější úrovni.

     Co spojuje kamarády? Nejsou to jen společné zájmy (ale u nich to všechno nejspíše začíná), ale také obdobný názor na svět, na řešení životních situací. A hlavně vůle vcítit se do problémů druhého člověka a nezištná snaha pomáhat mu ve chvílích zlých i těch nejšťastnějších. Je to krásné poselství lidské vzájemnosti a podpory. Píší se o tom knihy, točí filmy a přesto nejsou dva příběhy na světě stejné a nedají se kopírovat a nelze pro to stanovit univerzální pravidla. Kamarádství bylo, je a vždycky bude, pokud bude existovat lidský rod."

     A co na to Mlsoun? "Parta je pro děti základem. To je v podstatě základ principu družiny v oddílu. Parta vzniká přirozeně, bez zásahu dospělých. Naproti tomu oddíl vzniká naopak z popudu dospělých. Obojí má k sobě ale blízko, jsou to společné zájmy, které je spojují. Třetím pojmem, který nemohu nezmínit, je dětský klub. Asi si představíte třeba Rychlé šípy. No dnešní dětské kluby vypadají malinko jinak. Mirek Dušín byl přece jenom poněkud zidealizovanou postavou a mezi dnešními dětmi bychom jej asi těžko hledali. Princip ale zůstává, je to v podstatě parta dětí, která má určitý zájem, který je spojuje (může jich být i víc) a buduje si své tradice. Na rozdíl od party například mívá jméno, znak, píše si svoji kroniku, má třeba i klubovnu a někdy i svoji pokladnu. Některé z těch věcí může mít samozřejmě i parta, ale tím se už spíše stává klubem, aniž by si to třeba uvědomovala. Základní podmínkou klubu ale je kladná motivace, to znamená, že její zájem není negativní a tím pádem je pozitivní, protože děti se jakoukoliv hrou vyvíjejí a proto lze říct, že ať provozují jakoukoli činnost, která není škodlivá, je tato činnost prospěšná."

     Majki se na to dívá takto: "V praxi práce s dětmi jsem se již několikrát přesvědčil, že vliv vrstevníků dětí (ať už jde o děti mezi spolužáky, kamarády či v partě) je dosti výrazný. Zčásti to vystihuje i přísloví: “Řekni, kdo je tvůj přítel, a já Ti povím, jaký jsi.” Setkal jsem se s pozitivním i negativním vlivem, ač nutno říci, že většinou (pokud nešlo o nějakou skupinu dětí s vyhraněným zájmem) převažoval vliv negativní. Trochu to asi souvisí s tím, že, člověk tak nějak samovolně tíhne spíše ke zlému. U mnoha skupin dětí stačí i to, aby mezi nimi byl dospělý se zdravými hodnotami, skupinu směroval správným směrem a děti se pak mohou dobře “chytnout”.

     To vše ukazuje na to, že rodiče, kteří jsou za výchovu svých dětí zodpovědni, by se měly hodně zajímat o to, které jak jejich dítě a především s kým tráví svůj čas.

     Touha být součástí party, mít kamarády, ... je v jistém smyslu hodně zdravá, leč často v životě nenaplňovaná. Obzvláště psychicky slabší jedinci, kteří jsou často odstrkování, si do dospělosti nesou s sebou mnoho odmítnutí, které poznamenává jejich život."

     Mlsoun k partám ještě dodává: "Parta je poměrně široký pojem, vejde se pod něj jak dětský klub, tak třeba i oddíl. Ale v tom původním smyslu ji má blíže klub, protože partu vnímám jako přirozeně vzniklou společnost. Neřadil bych sem tedy např. školní třídu, ale ani pracovní kolektiv dospělých. Pro partu jsou důležité pozitivní vzory, protože ty partu silně ovlivňují. Ty rozhodují o tom, zda bude parta pozitivní či negativní. Nejsilnější jsou samozřejmě vzory, které působí na vůdce této party.

     Parta je ale v životě dítěte poměrně důležitá, protože se zde učí určité struktuře společnosti. Je to jakási výchova k demokracii, protože ta svým způsobem v partě může vládnout. Některé party si třeba volí svého vůdce. V jiných ale může být vůdce samozvancem - diktátorem. V každém případě ale každá parta má svoji určitou hierarchii. Tím se dítě učí, že i ve skutečném životě jsou různé hierarchie. Mnohdy může hierarchie party být kopií toho, co děti vidí kolem sebe. Je-li otec vůdce voják, budou třeba v partě hodnosti a vojenský řád, je-li politik, bude se struktura party třeba podobat spíše naším zákonodárným orgánům. Fantazií dětí se tady meze nekladou.A pro děti je to jakási škola života."

     A co k partám dodává Marťas? "Já partu vnímám jako přirozenou, nikým neorganizovanou skupinu dětí. Nezahrnuju do ní lidi, které spojuje stejná práce ani oddíly, třeba skautské. Stejně tam nepatří třídní kolektiv. To nejsou přirozeně samovolně vzniklé party. Třídu seskládají učitelé, pracovní party zase tvoří jejich zaměstnavatel a partu v oddílu si vytvoří vedoucí oddílu při náboru. Klasická parta vzniká samovolně a děti se najdou samy, většinou podle místa bydliště. V jedné ulici může být víc part, které se dělí podle zájmů, jedni například budou hrát fotbal, druzí jezdit na kole a třetí se jen tak poflakovat a nudit.

     Příklad party, který jsem uvedl v úvodu, byl popisem party, v které jsem byl já. bylo to ale tím, že vůdce naší party měl své vzory a ty ho vedli k popsané náplni naší party. Bude-li třeba vůdce party fandou fotbalu, může parta hrát fotbal. Party mohou být různé, třeba sběratelů hokejových kartiček apod. Pak záleží, jaké má parta příklady, jaké v ní panují vnitřní zákony. I v partě sběratelské mohou být problémy, např. se šikanou mladších a snahou je ošidit. Ostatně o takovém případě jsem nedávno slyšel v rádiu, kdy chtěli kluka dokonce vyhodit z okna, když nechtěl měnit. Bude-li mít ale vůdce party kladné vzory, pak takovéto chování ve své partě nestrpí a nebude ho tolerovat.

     Zcela určitě je ale parta pro děti nejpřirozenějším kolektivem a pokud jsou v partách problémy, není to vina part, ale příkladů, které party ovlivňují. Pak záleží na tom, jak dalece je těmito příklady vedení party ovlivněno, zda je schopno se změnit. O tom by mohl podrobněji vyprávět Mlsoun, který v našem sdružení měnil jednu partu na několik klubů. Část z kluků se tenkrát zapojilo do činnosti našeho sdružení a v něm vedou kluby, část skončilo v rukou policie. Šlo tenkrát o partu, která byla postrachem svého okolí. Kluky, kteří se zapojili do našich sdružení, to zachránilo před polepšovnami a později zřejmě i vězením. Takže i negativní parta se dá předělat třeba na klub, což je v podstatě také parta."

  • Autor: Fuček Miloslav
  • Datum publikace: 11.12.2002
  • Článek zařazen do: Diskuze
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 4696 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0034 sec. | Aktuálně máme v databázi 8270 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha