Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Olivie je neděle 02.10.2022



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Diskuze ke článku: Výchova dětí - odměny a tresty


Re(Tabea): tělesné tresty

Tělesné tresty ve škole nejsou myslím zakázány zákonem, ale školním řádem. Pro rodiče myslím žádná právní úprava neexistuje.

Napsal(a): Miloslav Fuček, email: m.fucek@icok.cz dne: 23.07.2006

tělesné tresty

Pěkná diskuse,
nevíte ale náhodou někdo, který zákon konkrétně vlastně tělesné tresty na dětech upravuje? A´t hledám, jak hledám, nic konkrétního najít nemůžu. Kromě toho, že se děti nesmějí fyzicky a psychicky týrat. To je ale přece něco jiného, než např. dostat na zadek, nebo pár facek, ne? A už vůbec jsem nikde nenašla, který zákon vlastně omezuje učitele k používání těchto trestů. Pokud někdo víte, kde to najít, tak mi prosím poraďte. Díky moc.T.

Napsal(a): Tabea, email: tabea@seznam.cz dne: 04.03.2006

Trestat dítě bitím je přiznáním, že jsem neuměl vymyslet nic lepšího

      Dostal jsem se na Inetu na stránky eKamaráda (škoda, že asi není dost prostředků na větší propagaci a přiblížení více mladým lidem) a mrzí mne, že až teď. Diskuse na téma výchovy dětí používáním tělesných trestů byla ukončena, tak tedy využívám možnosti sdělit svůj názor touto cestou. Je určen zejména Marťasovi, protože jeho úpřimnost a otevřenost vůči ostatním na jeho stránkách je dnes neobvyklá, ale i ostatním, které toto téma ještě zajímá.      Úvodem něco málo o sobě. V dětství jsem byl bit relativně málo, ale už v tomto období vývoje  (možná jako většina z vás) jsem si řekl, že v některých věcech nebudu jako mí rodiče, až jednou budu "velký" a budu vychovávat vlastní děti. Dnes už mám dvě  - děvče (16 let) a kluka (15 let) a často se s ohledem na jejich chování a některé reakce otáčím a říkám si, jestli jsme se ženou někde neudělali chybu. A tak mi na mysl přišlo i ono "předsevzetí", že nebudu jako mí rodiče, umocněné čtením článků a názorů zde v tomto časopise. Svůj názor, který přetrval od let dětských až po léta skutečného vychovatele, se nijak nezměnil a touto cestou se o něm chci podělit i s vámi. Tak, jako každý ze čtenářů, jsem i já přesvědčen o tom, že můj názor je správný, nicméně respektuji i názory a postoje jiné.      Stejně jako mnoho i dnešních dětí, i já jsem si jako kluk někdy přál raději dostat facku, než trest, který mi byl udělen. Jindy zase jsem byl rád, že můj prohřešek byl potrestán jen fackou, protože zákaz televize nebo nemožnost jít na trénink svého oblíbeného sportu by byl pro mne býval trestem nesrovnatelně vyšším, neřku-li zákaz jet na turnaj. Už tenkrát mi bylo jasné (ze stanoviska Marťase je to jasné i jemu, ale možná to takto nevidí), že ta facka už pro mne v období, kdy jsem si toto uvědomoval, vlastně žádným trestem nebyla a že má maminka, kdyby víc přemýšlela, jistě přišla na účinnější trest. Tím nechci říci, že jsem si fyzický trest, jako trest neuvědomil, to určitě ano. Ale považoval jsem ho jako nepřiměřený svému účelu, přesněji řečeno jako trest, jehož cíl (cíl mé maminky mě potrestat) nebyl zcela naplněn. Z tohoto (ale nejen z tohoto)  vyplývá, že jsem zásadně PROTI fyzickým trestům. Pominu surové bití a mlácení, to se asi shodujeme všichni na záporném stanovisku. Jsem však i proti stanoviskům "jeSvá tvrzení opírám o své dvě děti, jež jsou ve věku, kdy jsou "náchylní" ke všem negativním činnostem, jež naši společnost provází. Jak už jsem psal, snažil jsem se vždy o to, aby jejich případné nutné potrestání proběhlo bez bití a tak, aby trest skutečně byl trestem, oni sami poznali, že udělali nesprávnou věc a došli k poznání, že "tudy cesta nevede" a ve svém počínání hledali cestu jinou. Chvíli to trvalo, ale přišli jsme na to, jaké záležitosti jim vadí, co neradi dělají, kdy je mrzí, že by o něco přišli apod. a tyto záležitosti jsme začli praktikovat. Nejčastěji jde o domácí práce, které běžně připadnou rodičům, avšak které bez problémů mohou vykonávat děti, protože jim "ručičky neupadnou". Úklid schodů v našem patře, vynášení odpadkového koše, mytí oken... a už si ani nevzpomínám, co ještě, se tak stalo pracemi, na které si oba dva zvykli a dnes, kdy už žádné tresty doma nepraktikujeme, jsou pro ně pracemi, o nichž ví, že je nutné je udělat a ulehčit své mamince a naučili se je dělat bez řečí, aniž by Musím rovněž souhlasit s Marťasovými rodiči (a Martinova slova jsou toho taky důkazem), že si děti zaslouží naši důvěru a maximální podporu snahy o vlastní cestu k samostatnosti. Všechno má své meze, samozřejmě. Chceme vědět, kde děti byly, s kým byly, co tam dělaly a snažíme se často s nimi diskutovat o tom, co dělají, co je trápí, co potřebují... Ač nerady, přesto se mnohokrát svěří s tím či oním a záleží jenom na nás, na našem přístupu, zda bude "rodičovský" nebo "kamarádský" a zda přijdou i příště.      Celá problematika je samozřejmě moc a moc širší a s mnohými mohu o mnohém diskutovat. Co bych však velice rád, je nějaký dobrý tip na táborové tresty. Jsem v kontaktu spíše s dětmi nad 13 let a středoškoláky a vůbec není lehké, některé z nich "zvládnout". Kouření, vulgární slova, vize táborové aktivity v nejbližší hospůdce... to nejsou ty nejběžnější věci. Není lehké tuto kategorii zaujmout, ale mohu z několikaleté praxe potvrdit, že nikdo z nich to v sobě nemá od narození. Častokrát je to slupka, zastírající velké vnitřní potíže, nevyrovnanost, nemožnost si s někým otevřeně pohovořit a zejména: důsledek fyzických trestů a hrubého ponižování dětské osobnosti, která se s tím vyrovnává po svém, stejně jako hrubé zanedbávání a přehnaná samostatnost pro děti, které na ni nebyly připraveny. Na každou akci následuje reakce a všechny ty negativní tendence nejsou ničím jiným, než jen normální dětskou reakcí na chyby dospělých. A co používáme, když už jsme k tomu nuceni? Takové běhání po lese a sběr papírů a odpadů poDalo by se na toto téma diskutovat ještě dlouho. Myslím, že už toho bylo dost a dávám zase prostor jiným. Pokud jste dočetli až sem, přijměte mé poděkování za vaši trpělivost a zájem o můj názor na věc.

Napsal(a): Jan, email: talda@centrum.cz dne: 19.05.2001

RE: Trestat dítě bitím... - Při zákazech to chce přemýšlet

     Jen stručná poznámka o zákazech. Pokud něco zakazuje rodič dítěti, měl by koukat i na dopad tohoto zákazu na ostatní. V příspěvku byl zmíněn zákaz zúčastnit se zápasu. Kdo jste viděl film "Malý velký hokejista", víte, že to má svou stinnou stránku. Vezměte si trenera, který věnuje svůj čas sportovnímu družstvu, které celý rok maká (což je kolektivní práce) a pak se rozhoduje v klíčovém zápasu, zda celý kolektiv postoupí či nikoliv. V kolektivu hraje nemalou roli i jedninec a tak takový zákaz může poškodit nejenom trestaného jedince, ale i kolektiv osttaních zcela nevinných dětí a samozřejmě i trenéra, který je také nevinný. Tento případ je celkem dost patrný. Ale jistá obdoba je i v běžném oddílovém životě a týká s etřeba i vedoucího oddílu, který připravuje výlet, na který pak přijde málo dětí, protože některým to rodiče za něco zakáží. Neuvědomují si při tom, že oddíl není jen zábava, ale i výchovný proces a že je to pro dítěte současně povinnost do něj chodit, když se do něj přihlásilo. Protože není v oddílu samo, jeho nepřítomnost poškozuje vždy ještě někoho dalšího nevinného. Smutné je i když to odenese třeba jen jediný nevinný kaamarád, kterým na svého kamaráda čeká, ale ten kvůli náhlému zákazu nepřijde a nemá možnost se nějakým způsobem omluvit.
      Proto by se vždy mělo dbát, aby zákaz postihl jenom samotné trestané dítě. Není problém třeba zákaz televize. Diskutabilní je už domácí vězení, není-li ale vztaženo na pravidelné aktivity, lze ho asi taky akceptovat, není-li moc dlouhé. Je totiž dosti nesmyslné, aby dítě bylo kvůli zákazu doma, když je zrovna venku pěkně a obzvláště v období, kdy je pěkných dnů málo. Dítě navíc pohyb potřebuje, protože když nevybije anergii, bude neklidné a bude zlobit.
     Je to samozřejmě diskutabilní. Chápu Marťase, který se se svými rodičemi dohodl na přiměřených tělesných trestech, které jsou oboustranně nejjednodušší. Je to rychlé vyřešení a není třeba přemýšlet nad druhotnými výsledky, jako třeba u zákazu. Samozřejmě ne vždy je to, co je nejjednodušší nejlepší. Navíc ne u každého bude tento model fungovat, protože každé dítě je jiné a na každého platí trochu něco jiného. Přístup tedy musí být vysoce individuální.

Napsal(a): Miloslav Fuček, email: fucek@ekamarad.cz dne: 19.05.2001

Diskuse se zastavila

     Diskuse v diskusním fóru o výchově na Xku se zcela zastavila. Myslel jsem, že bude pokračovat a že udělám zase nějaký souhrn a napíšu další článek. Vypadá to, že nebude a že fórum nechám úplně smazat. Nikdo do něj totiž už nepíše. Čtyři fóra (Weby pro děti, Pro Marťasovy kamarády, Můžpi být hackeři na Internetu nebezpeční a Řidiči - profesionálové a amatéři) jsem už nechal zrušit. Byly mezi fóry na smazání a nikdo v nich nediskutoval. Tak jsme je poprosil, aby je smazali a už tam nejsou.
     Do konce dubna tam ještě nechávám fórum o výchově a fórum o tom, jesli můžou být pedofilové na Internetu nebezpeční. Obě jsou už také mezi fóry na zrušení, ale je v nich už přes sto diskusních příspěvků v každém. Proto počkám ještě do dubna. Pokud tam nikdo nic do dubna nenapíše, tak je nechám taky smazat. Nebaví mě chodit do diskusních fór, kde se nediskutuje, kam chodím sám.

Napsal(a): Martin Fencl - Marťas, email: martas@ekamarad.cz dne: 15.04.2001

RE: Co je nového..? - Nikdo už nediskutuje

     V žádným z mých diskusních fór na Xku se už nediskutuje a všechny jsou už mězi diskusními fóry na zrušení. Takže je asi zruším. Stejně do nich nikdo nechodí. Asi je už všechno prodiskutováno, i když někteří lidi si myslí, že ne, přesto nediskutují. Spíš udělám shrnutí z jiných diskusních fór, třeba z "Můžou být pedofilové na Internetu nebezpeční?", kde jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Ale taky se tam už nediskutuje.
     Jde o to, jestli tam ty fóra mám ješět chvíli nechat, aby se do nich mohli lidi aspoň podívat, co tam bylo a nebo jestli je mám zrušit. Stejně do nich asi už nikdo nechodí, když jsou ve fórech na zrušení. Kdyby do nich někdo chodil, tak by se tam aspoň občas diskutovalo. Dřív mě Xko bavilo hlavně kvůli diskusnímu fóru a občas i kvůli chatu. Teď mě ale už přestává bavit, takže se rozmýšlím, jestli si mám prodlužovat modrou hvězdičku stálého uživatele a jestli tam mám ještě chodit. Možná by bylo rozumnější ty fóra zrušit a na Xko už nechodit.

Napsal(a): Martin Fencl - Marťas, email: martin.fencl@seznam.cz dne: 22.02.2001

Co je nového v diskusním fóru?

Zmíněné diskusní fórum je zajímavé. Myslím, že je dobrý nápad, když s ek výchově vyjadřují nejenom dospělí, ale i samotné děti, kterých se to týká. Možná by to chtělo zpracovat další shrnutí z toho, co je v diskusním fóru o výchově na Xku nového.

Napsal(a): Mirek Fišer, email: mirekf@centrum.cz dne: 04.02.2001

Je to indivuduelní

Souhlasím s tím, že je to individuelní. Znám kluky, kteří dokud nedostanou na zadek, nedají pokoj. Stejně tak znám i kluky, kterým opravdu stačí jenom domluvit. Holky jsou sice trochu klidnější, ale některé dokážou kluky trumfnout a dělat daleko větší brajgl.

Napsal(a): Pavla Nováková, email: pavlina.nov@seznam.cz dne: 29.07.2000

Naši předkové byli chytří a šikovní

     Naši předkové byli šikovní a chytří. Dodnes obdivujeme některé kvalitní výrobky, které ještě fungují. Řemeslo upadlo. Stejně je to bohužel i s výchovou. O tom, že morálka společnosti výrazně upadá není pochyb. Dřívější generace jsou vychovány dobře a proto i dřívější výchovné metody jsou dobré. Nevím proč tedy dnešní vědci napadají tělesné tresty. Samozřejmě určitý vývoj se udál. Proto je také jasné, že i tělesné tresty by měly mít jinou formu a děti by samozřejmě neměly být byty přes hlavu. Ale výprask na zadek se naštěstí ještě dlouho (a snad nikdy) nepodaří z civilizované společnosti vytlačit. Naštěstí jeho nutnost objevují i samy děti, většinou díky tomu, že se nejde pár rozumných rodičů a případně i učitelů, kteří se ho prostě nevzdávají, protože si uvědomují jeho důležitou a nezastupitelnou roli ve výchově. Je však samozřejmé, že musí být používán s mírou a trestající si nesmí zaměňovat týrání a mučení s trestáním.
     Otázku jestli vrátit tělesné tresty na školy není jendoduché zodpovědět. Samozřejmě by to bylo přínosem, ale museli by na to být připraveni učitelé. Za tohoto stavu by to spíš uškodilo. Výprask totiž může být za určitých okolností nejenom fyzickým trestem, ale i psychickým. A právě tato druhá stránka, kterou má každý fyzický trest je nebezpečná.

Napsal(a): Lily Cantona , email: cantona@centrum.cz dne: 12.07.2000

Přísnost je potřeba

     Přísnost na děti je potřeba. Můžu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Můj táta na mě je přísný a já jsem rád a děkuju mu za to. Jsem toho názoru, že někdy není nad pořádný výprask na zadek v pravou chvíli. Už několikrát mi takhle táta opravdu pomohl jsem za to vděčný. Souhlasím ale s tím, že dítě má vždy vědět, za co výprask nebo jiný trest dostane. Taky jsem proti zákazům a příkazům. Já, když jsem měl špatný prospěch, protože že jsem se flákal, jsem dostal od táty na zadek a sám jsem s epak učil, aniž by mi táta zakazoval chodit ven. Prostě jsem věděl, že když si známky do určitého termínu neopravím, že dostanu znova pořádný výprask. Tak jsem se učil. Když už jsem nemohl a nešlo mi to, tak jsem se šel ven porběhnout a zase jsem v učení pokračoval. Táta věděl na co mám a správně zasáhl a já mu za to jsem vděčný. Díky tomu teď jsem na gymnáziu a aniž bych se musel doma nějak moc učit, mám vyznamenání. Takže za ten výprask tátovi děkuju.
     Samozřejmě jsem od táty dostal na zadek víckrát a rozhodně si nemyslím, že by mi to nějak ublížilo. Naopak většina výprasků mi prospěla. Nějaké domácí vězení nemá smysl, když dítě jenom sedí nad učením a stejně se ze vzteku, že nesmí ven, neučí. Zákazy na mě nikdy neplatily.
     Na Xchat do zmíněného diskusního fóra se co nejdřív podívám a něco tam taky přispěju.

Napsal(a): Pepa Fišer, email: pepaf@centrum.cz dne: 08.07.2000




1

© Stránka vygenerována za 0.0031 sec. | Aktuálně máme v databázi 8172 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha