RE: Trocha polemiky - Stačí věřit v

     Přiznám se, že jsem neměl za cíl, aby z příspěvku vyznělo, že to, v co nebo v koho věřím je přímo úměrné tomu, jaké mám úspěchy či neúspěchy v životě, kolik mám dnů "D", apod. Proto souhlasím s Mílou v tom, že při stejné "víře" mohou být úspěchy rozdílné.
   Jeden z mých cílů bylo spíše předat to, že z pohledu křesťana pokud nějakou věc (nějaký projekt) Bůh chce a nalezne na zemi tým lidí, kteří v tom budou Bohu naslouchat a nasadí se pro to, není nic, co by projekt překazilo. Chtěl jsem tedy napsat o jistotě, kterou je možné v Bohu mít. I přesto jsem chtěl na tom ukázat, že pokud Bohu věřím a poslouchám ho, děje se v mém životě Jeho vůle, to znamená dobré věci. Neznamená to, že člověk nezažije nikdy zklamání, neúspěch nebo cokoli, ale nikdy se tím nemusí nechat zahltit. Vždycky má od Boha sílu se vzchopit (což neznamená, že tu sílu vždycky využije).
    Chtěl bych se ale zaměřit na myšlenku, která v polemice zazněla - že není důležité v co člověk věří, ale že v něco věří. Ta myšlenka totiž zní docela hezky, ale může být hodně nebezpečná.
    Nejprve z pohledu člověka nezávisle na jeho víře: Třeba jen v televizi jsme byli tolikrát svědky různých sekt, kdy lidé "nalítli". Věřili v někoho či v něco a ukázalo se, že to bylo špatně, že přišli o celý majetek, o zaměstnání, o přátele, ... a přineslo jim to jen zklamání a obrovskou bolest. Nechci nikoho chytat za slovo a tak předpokládám, že autor myslel věřit v něco jiného, než v takovéto věci.
   Výhodou té falešné "víry" bylo to, že se už za života těch lidí prokázalo, že to nebylo správné. Smutný byl případ těch, kteří nalétli na víru podobného typu a třeba se upálili. Ti už to za svého života nejspíše nezjistili. Mluvme tedy dále o víře, kde není cílem slepě následovat nějakého člověka, upalovat se, ...
   Věta: "Není důležité v co někdo věří, ale to, že věří" je vlastně také určitá víra nebo vyznání. Člověk tím dává najevo, že si nemyslí, že je správná pouze jedna víra, ale že je důležité pro člověka něčemu věřit. Kde ale vzít jistotu, že je toto tvrzení pravda? Pokud to pravda je, tak je všechno docela v pohodě, ale pokud není, může to být velký malér.
    Nyní chvilku budu psát z pohledu člověka, který věří v Boha a je aktivním křesťanem. Ježíš říká, že není jiné cesty k Bohu, než skrze Něho. A že není jiné cesty dosáhnout věčného života a být navěky s Bohem, než tak, že se už tady na Zemi člověk rozhodne následovat Ježíše. Proto je ústředním posláním křesťanů šířit víru (a bylo tomu tak již v první církvi po Ježíšovi). Protože pro křesťana je realita taková, že člověk je buď zachráněn a má věčný život, nebo zatracen (protože zhřešil a nepřijal Ježíšovu oběť na odpuštění). Pro představu je to jako byste byli asistenti lékaře, který jako jediný má lék na nevyléčitlné nemoci, kterými lidstvo trpí. Lékař pomocí asistentů nabízí lék všem lidem, ale jelikož mají svobodnou volbu, tak jej mohou přijmout i odmítnout. Někteří odmítnou z důvodu, že tomu nevěří, jiní z důvodu, že si nepřipouští, že jsou nemocní, ... Jak je to asi pro lékaře a jeho pomocníky bolestivé, když vidí, jak mnozí lék odmítají. Tím jsem chtěl jenom trochu přiblížit, co prožívá Bůh a někteří křesťané.
   Vrátím se do úvahy z pozice člověka, který nemusí být křesťan. Úvaha je taková, že pokud křesťané nemají pravdu, tak mohu být docela v pohodě. Mohu věřit v cokoli. V Karmu, jen ve svůj rozum, v obojí, Buddhovi, Alláhovi či ničemu (to ja také určitá víra) a svět běží dál. Pokud ale křesťané mají pravdu, pak potom, až zemřu, můžu zjistit, že jsem se hodně spletl, že to, co jsem dělal, dřív nebo později zanikne a nepomůže to už nikomu (čili bylo to pouze něco dočasného) a nejhorší v tu chvíli je to, že už se s tím nedá nic dělat. Člověk už nemůže změnit vůbec nic. Já tím nechci vyvolat nějaký strach či cokoli, ale vést k věci, kterou jsem napsal v předchozím příspěvku.
   Nestojí za to se alespoň zamyslet nad tím, jestli křesťanství s jediným Bohem nemůže být pravda?  Pravdu má Milfu když psal, že nemá cenu polemizovat o tom, co je pravda. Ale nestojí to za to hledat, jestli to je či není pravda? (Mohu o tom uvažovat i ve světle otázek, které jsem napsal v přechozím příspěvku a které se týkali Božího stvoření --- proč nejsou dvě barvy, jeden druh zvířat, ... - mohu se dívat i do historie. Co říkají o Ježíšovi historické prameny? Co se v jeho době změnilo? Lze pozorovat něco zvláštního v lidech, kteří Ježíše následují dnes? - Proč holocaust postihoval zrovna a právě židy? (Židé byli a jsou Bohem vyvolený národ poslaný s jasným záměrem. Proč byly v minulosti tendence židy vyhubit (pogromy ve středověku, ...). Lze se podívat na okolnosti vzniku státu Izrael v 20. století, který je pro mnohé historiky velikým oříškem. Věcí, nad kterými je možné zamyslet se je daleko více. Já uvedl jen některé. Každý z vás má svobodu se nad tím zamyslet nebo nad tím mávnout rukou, jako holé nesmysly. Je třeba si ale uvědomit, že zodpovědnost za svůj život nese od určitého věku každý sám. Člověk musí počítat s tím i s následky spojené s rozdnutími v jeho životě.
  Ačkoli vím, že v životě nikoho nepřesvědčím argumenty, přesto toužím po tom, abyste každý hledal pravdu a nalezl ji. Já z osobního vztahu s Bohem vím, že miluje každého z vás a chce dobré věci a i teď se modlím za to, aby jej mohl ten, kdo čte tento příspěvek, osobně poznat a zakusit Jeho lásku a dobrotu.

RE: Stačí věřit... - Podobnosti

Co s tím může člověk dělat?

     Ahoj Milfu a ostatní čtenáři eKamaráda, je pravda, že dny B...  (já je nazývám dny "D") známe asi téměř všichni. Zrovna si vzpomínám, jak jsem minulý rok sháněl kvůli diplomové práci informace týkající se zařízení k propojení mobilních a pevných sítí - sháněl jsem je přímo u firem výrabějící mobilní zařízení (Ericcson, Siemens, Nokia, ...). Protože na E-maily nikdo neodpovídal a při telefonování jsem se nikdy nic nedozvěděl a v obchodech s mobilní technikou byli lidé úplně mimo problematiku, jel jsem to shánět osobně. Zabralo mi to minimálně půlden (několik hodin) s jasným výsledkem: NULA. I to se mi však hodilo a teď už vím, kam se s jistými problémy obracet a kam ne. Postupně jsem informace získal z jiných zdrojů.
     Ale to nebyl klasický den "D". Včera mi vyprávěl jeden kamarád, jak byl v Německu a seděl v takovém kolečku s osatními a byl tam jeden člověk, který říkal, že se všechno proti němu spiklo. Když tu pojednou, když tak seděli na zahradě, na toho člověka mohutně šprknul pták --- bylo to velké sousto a pěkně se to po něm roztékalo. Všichni se v ten okamžik pochopitelně smáli, protože se moc jiného dělat nedalo.
     Nevzpomínám si teď moc, kdy jsem zažil poslední den D --- ale určitě jich pár v životě bylo. Ve článku píšeš o dvou teoriích - a jelikož tu jednu "teorii" jsem nejspíše do eKamaráda pustil, tak bych chtěl malinko reagovat. Problém není v tom, že by Ďábel byl mocnější. Problém je v tom, pro koho člověk žije a koho poslouchá. Jako člověk mám na výběr - mohu poslouchat Boha --- budu tak poznávat, co chce On a tak se naplní Jeho vůle v mém životě i ve věcech, které dělám. Protože z osobního vztahu s Bohem mám stopro jistotu, že Boží vůle je pro mne nejlepší, tak této volbě dávám ve většině případech přednost. Druhou volbou je Boha neposlouchat, přesněji řečeno poslouchat cokoli či kohokoli jiného (např. pouze svůj rozum, nějakou osobu, ...). Pokud rozum, určitá osoba či učení není poddané Bohu, tak se samozřejmě Boží vůle těžko naplní.
     Co mi v životě bez Boha chybělo, byla taková určitá jistota. Jaký smysl má to, co dělám, a jestli existuje nějaká jistota, že to dokončím, že to přinese úspěch. Když se to v určitých bodech v životě nashromáždí, je pak snadné upadnout do deprese, v případě neúspěchu osobních cílů se dostavují i všelijaké výčitky. Pak se třeba zase něco povede a člověk je chvíli povzbuzený, než do toho zase něco vleze.
     Tyto věci postupně v mém životě Bůh měnil a mění. Dává mi na srdce své plány (i v práci s dětmi) a já pak vím, že když něco chce On, tak pokud tu bude tým lidí, kteří do Jeho vize budou nadšeni a budou Boha poslouchat, pak není nic, co by mohlo Boží plán překazit. Tato úžasná, "nadpřirozená" jistota pak pomáhá nejen v tom se pro nějakou práci nasadit, ale obstát i v kritických situacích, kdy to vypadá, že se všechno bortí. Samozřejmě to není tak, že by člověk nikdy "nekiksnul". Ale Bůh je trpělivý a když člověk něco zkazí, tak Bůh ukazuje východisko, jak z toho ven (obvykle říkám, že Bůh má plán "B").
     Znovu vím, že nemohu nikoho přesvědčit, aby uvěřil. S Bohem je nutné se setkat. Ale pro to, aby se člověk s Bohem setkal, tak pro to musí něco udělat. Myslím tím třeba sledovat, co Bůh dělá v životech lidí, kteří mu vydali své životy, být otevřený v tom se třeba podívat na jejich setkání, zamýšlet se nad jeho stvořením (v bibli je psáno, že "nebesa vypráví o slávě Boží, ..." - podobně jako ptáci, lesy, skály, ... - mluví o Božím bohatství a rozmanitosti. Proč Bůh nestvořil jen dvě barvy? Proč není je jeden druh ptáků? Proč je tolik nerostů? Proč má každý jinou DNA?) Takové a podobné otázky mohou také člověku otevřít kdejaké pravdy o Něm. Je to jako s větrem --- nikdo ho nemůže vidět, ale každý může vidět, co dělá. Boha také nikdo nemůže vidět, ale může vidět, co dělá. To nejdůležitější v životě každého člověka je, jestli se setká s Bohem a naplní Boží plán. To je to, o co tu jde.
     Vím, že mnozí z vás pracují dětem (to je to, co mnohé čtenáře a mne spojuje). Přál bych si, abyste byli nadšení z té práce, abyste měli jistotu, že to, co děláte, je důležité, dobré a podaří se to dokončit, nezanikne to, ... --- ale tuto jistotu vám nikdy nemohu dát. Tu může dát jedině Bůh. Bez Boha se vám sice může dostat lecjaké pomoci (finanční, praktické, osobní), ale tyto věci pevnou jistotu nikdy nemohou dát, i když se bez nich neobejdeme.
     Moc toužím, abyste Boha každý mohl osobně poznat. A ještě daleko více po tom touží Bůh. Čeká jen na odpověď každého z vás.

Trocha polemiky

     S některými názory budu poněkud polemizovat. Nemohu souhlasit s tím, že by hlavně u toho, jak se daří lidem (tedy kolik mají dní B..... resp. dní D), mělo nějak velký vliv čemu tito lidi věří. S určitými lidmi máme dosti podobnou, ne-li přímo stejnou víru a přesto jsou naše úspěchy (četnost Dnů) velmi rozdílné.
     Nemá asi cenu polemizovat o tom, která z obou teorií je pravdivá a která ne. Souhlasím tady s názorem, který se tu kdysi oběvil (tuším, že od Sama), že není důležité v co člověk věří, ale že v něco věří. Ostatně i z knih dr. Moodeho vyplývá, že zážitky z klinické smrti lidé vykládali odlišně a s ohledem na svoji víru - někdo se setkal s Bohem, někdo se Světelnou bytostí a pod., ale všichni onu Bytost popisovali shodně.
     Není to tak dávno, co ne eKamarádu vyšel článek Malá vzpomínka, který popisuje události, které mě s několika kamarády přesvědčily o různých věcech. Sled dalších událostí mě přesvědčuje, že mezi oběma Písmáky je vězší spojitost než jenom mezi bratry, kteří se vzájemně nezažili. S ohledem na to, že staršího Písmáka jsem znal velmi dobře, myslím, že mohu tuto věc dost posoudit. Čas toho odhalí ještě více. Za povšimnutí stojí i fakt, že mladší Písmák má rád auta, ale nemá rád motorky. Pokud pak uvidí bleděmodoru motorku či Simsona, je na něm patrný strach a jde-li náhodou o bleděmodrého Simsona, je to pak téměř panický strach, kdy se chytá dospělých za ruku. Je zo fóbie na motorky. Ale proč? zeptejme se, co se stalo jeho bratrovi, staršímu Písmákovi. Někteří už vědí, že když jel na kole, že ho srazila motorka. Zajímá vás, jaká motorka to byla? Možná už tušíte. Byl to bleděmodrý Simson.
     Ostatní souvislosti mezi oběma Písmáky jsou popsány ve zmíněném článku či na stránkách Bratrstva. Nemá cenu je tedy opakovat. Mladší Písmák, který se mnou je v dost malém kontaktu, přesto zná dost mých zvyků. To myslím také není náhoda. Tyto skutečnosti mi potvrzují lidé, ke kterým mám důvěru, které znám stejně dobře jako staršího Písmáka - Mlsoun, Martin Fabián, Lukáš Jeřábek a Stopař. I jejich zkušenosti se zcela nezávisle na sobě shodují.
     Čas odhaluje ještě více souvislostí, které tu nechci postupně rozebírat. Naplňuje se ale Martinova vize, která dává dohromady i oba Kuby, oba Míši, ale i Marky, kde jsou skutečnosti, které nemohou lidé, kteří znají dobře jejich starší protějšky pominout. Méně výrazné jsou zatím identity Tesáků, Pavla a Míly Zíky. Ale i tady už jisté náznaky jsou a věřím, že čas ukáže víc.
     Ještě na závěr jeden doplněk, či spíše vysvětlivku pro některé čtenáře. MilFu je můj nick na Majácích a na Xku. Prostě jsem tímto nickem vyřešil situaci, kdy nick Míla byl již obsazený, přesto, že s tím, kdo mě předběhl, jsem zatím neměl čest se setkat ani oběvit zmínku. Patrně to byl někdo, kdo se možná zaregistroval, párkrát daný portál navštívil a tím to skončilo. I když na Xku by byla velká náhoda, kdyby poměrně relativně běžný Nick byl volný. Na Majácích jsem měl smůlu, protože jsem tam byl dost brzo, ale přeci pozdě.