magazín eKamarád

Rubriky

Vyhledávání v článcích

reklama: bb.billboard.cz

Provozuje:

Dnes má svátek Josef je středa 19.03.2025

Novinky

Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Diskuze ke článku: Malá vzpomínka

Čí to byl plán?

     Článek jsem si pozorně pročetl, podruhé s papírem a tužkou, abych lépe porozuměl příbuzenským vztahům a tomu, kdo je kdo. Věci, které se staly, byly vskutku smutné. Člověku je velmi líto lidí, kteří v byly ve článku zmíněni - jaké stresy musela prožívat Věra, když se jí nevyvedlo manželství, měla nemocného kluka a ještě do toho ji umřelo dítě. Co musel prožívat Marek, kterého události přivedly až k sebevraždě, a Lukáš, který přišel v takovém krátkém horizontu o své nejbližší a ještě k tomu i o bráchu Marka, se kterým si slíbil, že budou držet při sobě a vzájemně se budou podporovat. Oč bolestnější vnímání těchto věcí je pro toho, kdo tyto lidi znal osobně, prožíval s nimi třeba kus svého dětství či života?
     Velmi rozumím Martinovi (snad se nebude zlobit, že ho nazývám takto familiérně - i já nabízím oslovování Majki či Michal namísto pan Řada). Rozumím i tomu, že Martin (autor článku) se začal ptát proč. Pro člověka je to naprosto přirozená otázka a právě v obtížných chvílích nás velmi často pronásleduje. Proč jsem vlastně nazval název příspěvku: "Čí to byl plán?"
     Z předchozích příspěvků se mohl každý dozvědět o tom, že jsem věřícím člověkem. I já jsem se mnohdy v životě ptal proč a o mnoho jednodušší to pro mne bylo tehdy, když jsem se věřícím stal a navázal s Bohem osobní živý vztah. Když jsem se ptal v životě proč, Bůh mi často odpověděl. Někdy přímo, někdy skrze bibli či jinak. Z bible vím mj. to, že ve světě není jen Bůh, který lidi miluje a touží po tom, aby se jim dařilo, a byly spokojení a šťastní, ale i ďábel, který téměř dokonale neguje Boží charakter. Ačkoli byl stvořený k tomu, aby Boha oslavoval a byl v jeho blízkosti, padnul pro svou pýchu a snaží se dodnes mařit lidské životy i lidské dějiny. Ačkoli oproti Bohu má zanedbatelnou moc, tak ta postačí k tomu, aby se děly války, zabíjelo se, kradlo, ... Z toho důvodu, že mnozí lidé odmítají život s Bohem a mnohdy (ač nevědomky) poslouchají toho druhého, který chce jejich život zničit.
     Proto jsem dal příspěvku název "Čí to byl plán". Nikdy neuvěřím tomu, že by to byl plán Boží. Bůh nikdy takovéto věci nezamýšlel ani nebude zamýšlet. Boží plány nejsou nevyzpytatelné, ale jsou naprosto zřejmé, průzračné a jasné a jsou zjeveny v bibli. Nevěřím ani tomu, že by to byl jakýsi trest, nebo dokonce "Boží trest". Bůh je Bůh milující a odpouštějící. Ať spáchá někdo jakoukoli zlou věc, Bůh je připraven mu ji odpustit. Čeká jen na to, kdy ho o to dotyčný požádá, lituje svého hříchu a poprosí ho o odpuštění. V ten moment Bůh smaže tuto věc a pohlíží na člověka tak, jakoby tu věc nikdy nespáchal. Ovšem i v případě, kdy ho o odpuštění nepoprosí (třeba i proto, protože v něj nevěří) nezamýšlí Bůh nějaký trest či pomstu. Neustále chce s každým člověkem mít krásný osobní živý vztah. On je prostě takový. Mohu to říci směle, až troufale, protože Ho znám osobně. Mluvím s Ním každý den. Přestože si to nezasloužím, mohu Ho znát díky Jeho milosti a touze odpusit a Jeho velké touze po vztahu s člověkem, kterého stvořil.
     Vracím se k tragédiím popsaným v článku. Nikdy je Bůh nechtěl, nikdy nebylo Boží vůlí, aby se staly. Nebyl to ani Boží trest. Bylo to sprosté dáblovo dílo. Ďáblův plán zničit a zmařit lidské životy. Nemusel se stát, ale stal se a je to velmi smutné. Nevěřím ani na reinkarnaci nebo na to, že to ty lidi muselo potkat. Nemuselo. Moc mne to mrzí, že je to potkalo. O to víc chci usilovat, aby každý mohl poznat milujícího Boha osobně. V bibli je psáno: "Na to byl zjeven syn Boží, aby mařil skutky ďáblovy". V momentě, kdy člověk začne žít osobně s Bohem, může učinit takovýmto tragédiím přítrž. Vím, že Kubovi, Věře, Markovi, Míšovi a dalším už život nikdo nevrátí a moc mne mrzí, že to takto skončilo, ale o to víc můžeme bojovat za to, aby k těmto věcem nedocházelo v životech dalších lidí, kteří žijí okolo nás. Člověk ovšem sám o sobě na tento boj nestačí, ale s Bohem dokáže ledacos. Slyšel jsem mnoho svědectví o tragických věcech, které Bůh skrze lidi dokázal zastavit a obrátit. Díky Bohu, že Jeho nástrojem může být každý člověk.

Napsal(a): Michal Řada, email: michal.rada@seznam.cz dne: 06.01.2001

RE: Čí to byl ... - Návraty

     Nemám nic proti neformálnímu oslovování, naopak jsem pro, protože jsem si nikdy nepotrpěl na oslovování pane. S většinou známých si tykám.
     Chtěl bych říct, že právě tyto události mě dovedly k tomu, aby začal věřit v reinkarnaci, protože je pro ni tolik faktů, které nelze považovat za náhodu.
     Písmák, který je v článku zmíněn, byl můj velmi dobrý kamarád. Prožil jsem s ním velký kus dětství v naší partě Bratrstvo a spolu s dalšími kamarády Míšou, Mlsounem a Stopařem, jsme měli několik tajemství, o kterých nikdo mimo nás čtyř nevěděl. Když Písmák podlehl svému úrazu a zemřel, hned tu noc se mi o něm zdálo a zjevil s mi ve snu. Podrobně mi vyprávěl předchozí den před úrazem, který si zapsal do svého velmi podrobného deníku. Díky své zálibě v psaní získal i přezdívku Písmák. Ten sen jsem si pamatoval tak živě, že jsem ráno sedl a zapsal jsem si ho na papír. Jak se pak ukázalo, můj zápis byl přesně totožný s jeho posledním zápisem v jeho deníku, včezně několika pravopisných chyb, které tam Písmák měl.
     Když pak v krátké době zahynuli i další kamarádi, utvořili jsme jim v klubovně vzpomínkový koutek. Písmákova máma nám jeho deník dát nechtěla a původně nám po něm nechtěla dát skoro nic. Chtěla zapomenout, což chápu a o deníku prohlásila, že ho spálila. Když jsem jí ukázal, jak jsem zapsal svůj první sen o něm, její rysy ztuhly. Poslední zápis svého syna četla několikrát a poznala, že je stejný. Přiznala, že deník nespálila. Ale odmítla jej vydat. Nakonec jej svěřila našemu společnému dospělému kamarádovi Mílovi, který ho v té době zpracovával v román. Jeho podání se jí líbilo a souhlasila s jeho dokončením. Míla jí ale musel slíbit, že deník nikomu cizímu nikdy nevydá. Jsou v něm totiž i intimní věci z Písmákova života. Není to deník typu klasického cancáku, ale opravdu osobní deník, kde jsou všechny Písmákovy dojmy, myšlenky a skutky.
     Písmákova máma nám nakonec dala i další památné předměty po Písmákovi, které se do koutku dostaly. Jsou to tři gumová razítka, která mu vyrobil žatecký Medvěd. Je tam i Písmákův odznak Březového lístku a hlavně jeho unikátní pyramida Březových lístků SKSK ČR, která je ze skutečných kostek.
     Písmákova máma odjela až na Moravu, kde se seznámila s jedním lékařem, kterého pojala za manžela. Narodil se jim syn, kterého pojmenovali Michal. To, že její nový manžel se jmenuje Nováček, bude patrně náhoda, takže její jméno se po svatbě nezměnilo. Syna, Písmákova bratra, pojmenovali Michal. Jmenuje se tedy stejně jako Písmák. Protože její manžel dostal zajímavou pracovní nabídku v Praze, nakonec se do Prahy vrátili. Nebudu brát v potaz to, že malý Michal je Písmákovi velice podobný, vždyť je to jeho bratr. Ale několik věcí přehlédnout nelze:
      1. Asi po měsíci, kdy se mi o Písmákovi zdálo každou noc, mi v posledním snu řekl :"Martine, počkej, já jdu za tebou." Byl jsme z toho zmaten a nechápal jsem to. Písmák s e už potom v žádném snu neobjevil a zhruba devět měsíců na to se narodil jeho brácha Michal.
      2. Mezi první slova Písmákova bráchy patřilo samozřejmě máma a táta, ale zcela překvapivě i Písmák. Toto slovo od nikoho neslyšel, přišel na něj sám.
      3. Když mě prvně uviděl, oslovil mě Martine. Při tom mě před tím neviděl a nikdo mu neřekl, že se jmenuju Martin.
      4. Od velmi ranného věku ho zajímaly písmenka. Chtěl si psát deník jako jeho brácha. Ačkoliv mu ještě není 5 let, umí už celkem obstojně psát i číst.
      5. Když se dostal do naší klubovny, vzal do ruky gumová razítka svého bráchy a řekl: "Moje." Děti to dělají, že si přivlastňují věci, jenže těch razítkem tam bylo před deset a on sáhl neomylně právě po těch Písmákových.
      6. Zcela neomylně si z kouktku vzal Písmákův odznak Březového lístku se slovy "můj". Taky jich tu bylo víc a ukázal na Písmákovu kostku v pyramidě Březových lístků. V té době ještě číst ani psát neuměl.
      7. V té době na stole ležela udělovací listina Březového lístku. Ačkoliv neuměl psát, napsal na ní Písmák (3). Přesně tak, jak se podepisoval Písmák, který, když umřel, měl 3. stupeň Březového lístku (ten se píše do závorky za podpis). Podpis byl přesně stejný jako Písmákův.
     8. Malý Michal znal několik z našich tajemství, včetně Písmákovy tajné značky na prutu. Já mu ji neřekl a pochybuju, že by to udělal Mlsoun nebo Stopař.
     9. Malý Michal se hlásí k přezdívce Písmák a tvrdě odmítá její zdrobňování na Písmáček.
     10. Též se velmi kamarádsky hlásil hned k dalším kamarádům, v kterých jsem poznal zmíněného Kubu a Míšu. K těm se ještě vrátím dále.
     Těchto deset bodů nemůže být náhodných. Náhoda by mohla být tak maximálně ve třech bodech. To mě přivedlo k přesvědčení, že reinkarnace opravdu existuje. Nikdo totiž namá snahu to vytvářel uměle, kvůli senzaci, protože se to naopak snažíme moc nešířit. Ani tento článek není jeho mámě příliš po chuti, ale smířila se s ním s tím, že patrně nikdo s čtenářů se s malým Písmákem nikdy osobně nesetká. Jeho pocity jsou z těchto skutečností občas zmatené. Sám neví, co si o tom má myslet, ale zná některé věci z Písmákova deníku, které si ještě nemohl přečíst, protože jsou psány dost nečitelně a on zase ještě tolik psací písmo číst neumí.
     Zmínil jsme se o Kubovi. Kuba byl synem Věry, která má bratra Vaška, kterému říkáme Yankee a je jedním z našich patronů. Necelý měsíc po malém Písmákovi se Yankemu narodil syn Jakub. Opět zde je velká tělesná podoba, která je jistě dána příbuzenským vztahem. Jméno má úplně stejné, taky je Jeřábek. Ale podobností je tu více. Ty samy o sobě nemusejí nic znamenat, ale v celku asi ano:
     1. Oba Kubové jsou leváci.
     2. Starší Kuba hrál na kytaru a měl absolutní hudební sluch. Vybrnkával některé melodie, které nikdy nikdo nezapsal ani nenahrál, znali jsme je jen mi z Bratrstva. Malý Kuba se krátce po narození zajímal o kytaru a začal si na ní také vybrnkávat. I on má ideální hudební sluch. Netrvalo to dlouho a zahrál právě Kubovy melodie, které jsme poznali.
     3. I Kuba se hlásil ke svým gumovým razítkům v klubovně a ani on se nespletl.
     4. Když viděl Kuba prvně Lukáše, oslovil ho brácho. Při tom teď je jeho bratrancem. I ke mě se měl, jako by mě znal.
     5. Kuba se hned při prvním setkání s Míšou a Písmákem k nim hlásil a oslovil je správnými jmény.
     6. Kuba se stejně jako Písmák našel v pyramidě Březových lístků a i on se hlásil ke Kubově odznaku Březového lístku.
     Šest náhod je podle mého názoru moc, takže i v jeho případě jsem přesvědčený o reinkarnaci a návratu.
     U Míši zatím tolik důkazů o návratu nemám. Narodil se krátce před narozením malého Písmáka jednomu z našich kamarádů Praotcovi. V reinkarnaci z Míši nsvědčují tyto skutečnosti:
     1. Poznal Míšovo gumové razítko a přisvojil si ho.
     2. I on poznal své místo v pyramidě Březových lístků a svůj odznak.
     3. Hned při prvním setkání s malým Písmákem se s ním neobvykle radostně vítal a nechtěli se od sebe odloučit. Neomylně ho oslovil Písmáku a Písmák jeho zase Míšo, přesto, že je před tím nikdo nepředstavil.
     4. I Míša poznal Kubu, mě, Lukáše, Mlsouna a Stopaře.
     5. Míša zná některé z Míšových tajemství, které neměl šanci se nijak dozvědět.
     Pro doplnění ještě uvedu, že těch návratů je nejspíše víc, ale pro ostatní ještě nemám dostatek důkazů. Vše nasvědčuje i v přítomnost Marka, který se narodil jako vnuk Yankeeho, Tesáka, který se narodil jako syn našemu kamarádovi Drakovi, Míly Zíky a Pavla Mareše, kteří se narodili jako dvojčata tátovi Míly Zíky, který umřel na rakovinu, a který se znova oženil.
     Tyto návraty si vysvětluju tím, že možná tato úmrtí opravdu nebyla karmická, ale byla z jiné příčiny. Byla náhlá a tito kamarádi zde ještě nesplnili své životní poslání a proto se mezi nás v tak krátké době vrátili.
    Pro další zmíněné případy je společné, že i oni poznali svoje gumová razítka a své místa v pyramidě Březových lístků. Vzájemně se znají, zanjí i nás starší - zejména Mlsouna, Stopaře a mě. Zatím mi chybí pouze hmatatelný důkaz, kterým byla třeba u Písmáka vášeň po psaní, u Kuby talent po hudbě a u Míši nezvykle vřelé kamarádství s Písmákem. K tomu bych jen dodal, že v minulosti už jednou Písmák měl krizi, když si myslel, že měl Míša vážný úraz při autonehodě a obráceně.
     Těchto důkazů je myslím dostatek na to, aby přesvědčily. Ostatně přesvědčily i mé bratry Pavla a Michala, kteří mě zpočátku, krátce po Písmákově narození, považovali za blázna a smáli se mi. Když viděli v klubovně to, co jsme popsal, smát se přestali, uvěřili a omluvili se mi.

Napsal(a): Martin Fabián, email: marfab@seznam.cz dne: 06.01.2001

Moji bratři

     Ty chvíle, které vzpoměl Martin v článku byly skutečně těžké. Ale i já jsme začal věřit v reinkarnaci. Když se narodil zhruba rok po smrti mých bratří mému strýci Vaškovi, kterému říkáme Yankee, syn Kuba, neomylně jsem v něm poznal svého bratra Kubu a on poznal mě. Jinak by mě neoslovil brácho, když jsem nyní jeho bratranec. Navíc Kuba ví dost věcí, které jsme věděli jenom my dva (nevěděl je ani Marek, s kterým jsem si rozuměli trochu míň). Znalost těchto věcí, mě přesvědčila. Sice mě to nemusí nikdo věřit, důkazy podat nemůžu, ale mě stačí moje vnitřní přesvědčení. Kdo chce uvěří, kdo nechce neuvěří.
     I s Markem jsem se poznal. Ten se narodil jako syn mojí sestřenice Pavly (vnuk Yankeeho). I on ví některé věci, které se jinak dozvědět nemohl, které jsme věděli jenom mi dva. Náhodou není, že má neuvěřitelnou fóbii z Nuselského mostu. Když jde pod ním, tak se celý třese a dostat ho nahoru, aby po mostu přešel, není možné. Jedině snad autem nebo metrem, když si neuvědomí, kde je.
     Stejně tak návrat Písmáka je myslím kapitolou samou pro sebe, neboť Písmák je nejvýraznější a Martin zde našel podobností nejvíce, celých deset. Nebudu je ale vypisovat. Koho to zajímá, v článku má odkaz na naše klubové stránky, kde najde klub Tuláci in memorian, kde jsou všechna potřebná a dosud známá fakta.

Napsal(a): Lukáš Jeřábek, email: jerabek.lukas@seznam.cz dne: 06.01.2001

Zpět na článek | Přidat příspěvek

Jméno :
Emailová adresa :
Předmět příspěvku :
Doplňte Kočka leze dírou	oknem
Obsah příspěvku :