Ještě pár drobností

     Z textu článku je zřejmé, že jeho autor většinou cestuje s dětmi poměrně ukázněnými. Dovolil bych si však pro ty ostatní ještě doplnění.
     Při čekání na vlak na nádraží, stejně jako při přecházení přes koleje na přejezdu, je krajně nevhodné usednout na koleje a zkoušet, jestli to přijíždějící vlak ubrzdí. Neubrzdí; už to bylo mnohokrát vyzkoušeno.
     Při jízdě vlakem je některé děti vhodné upozornit, že plivání z okna jedoucího vlaku není sice bezprostředně nebezpečné, ale je to hnusné a slušný člověk to nedělá.
     Jestliže se děti pokoušejí za jízdy vlaku z okénka utrhnout listí nebo větvičky okolních stromů či keřů, je zapotřebí je upozornit, ž některé ze stromů či keřů mohou mít trny, nebo že mezi zdánlivě tenkými větvičkami se může skrývat silnější klacek, tyč nebo dokonce sloup.
     Oblíbenou zábavou je pokládání drobných mincí na koleje za účelem jejich přejetí. Je otázkou, zda podobnou činnost zcela zakázat. Pokud ne, lze to možná tolerovat na jednokolejných lokálních tratích s dobrým rozhledem a nízkou traťovou rychlostí. Rozhodně ne na dvou a vícekolejných tratích s rychlíkovým provozem.
     Jestliže při delší cestě zejména vlakem hrajeme hry, je dobře si pamatovat, že hry spojené se zvýšeným obtěžováním spolucestujících a zejména vlakového personálu mohou vyvolat problémy. Není ideální hrát například hry typu "Kdo první zjistí od průvodčího, kolik stojí jízdenka z Kubovy Hutě do Brna".
     Při delších cestách vlakem je zapotřebí mít dostatek jídla a pití; je to nezbytná prevence před tím, aby v některé stanici část dětí i přes přísný zákaz vyběhla z vlaku ke stánku s občerstvením a následně si nechala vlak ujet.