Nebuďme fanatici

     Je to zajímavý "český" způsob myšlení. Jedna strana tvrdila, že demonstrace má oprávněné důvody, a proto nedojde určitě k žádným násilnostem. Druhá strana tvrdí, že zásah policie byl nutný a oprávněný, a proto zaručeně nedošlo ze strany policie k žádným pochybením. A někteří Češi, jak jsou zvyklí, místo aby respektovali práva všech a potírali zločin bez ohledu na to, kdo jej páchá, se dokáží jen nekriticky přidat tu na jednu, tu na druhou stranu. Tak, jak si na to zvykli u novodobého fotbalu a hokeje, kde už nejde ani o radost ze hry ani o fair play, ale jen o vítězství, případně o peníze.
     Respektuji názor těch, kteří vidí nebezpečí v odlidštěných ekonomických mechanismech a kteří považují Světovou banku a MMF za jejich představitele. Symbolem tohoto "nechtěného cynismu" se pro novináře stala i skutečnost, že mnohým vozíčkářům byla na měsíc odejmuta možnost dojíždět třeba do práce, a to jen proto, aby zdraví finančníci mohli o něco luxusněji cestovat poloprázdnými nízkopodlažními autobusy. Přitom vlastně nikdo za nic nemůže - pořadatel zasedání i ředitel Dopravního podniku svůj postup vcelku rozumně vysvětlili, a přece má člověk pocit, že došlo k nějaké zvrácenosti. Možná, že skutečně k podobným nechtěným zvrhlostem dochází nejen v postoji k pražským vozíčkářům, ale i třeba k obyvatelům chudých zemí. Pokud tomu někdo rozumí, je schopen to odhalit a pojmenovat, rád si to od něj nechám vysvětlit a nechám se ze své lhostejnosti vyburcovat, abych alespoň něco málo udělal pro nápravu. Stejně tak ovšem respektuji i názor těch, kteří se o nápravu snaží prostřednictvím oněch institucí a kteří možná také vědí, co a proč dělají.
     Je ale těžké demonstrovat svůj názor a nedat při tom příležitost výtržníkům a primitivním ničitelům. Stejně tak je těžké pro policii, aby dokázala přesně a cíleně zasáhnout proti pachatelům trestných činů a nehojila si frustraci ze své bezmocnosti na snadněji polapitelných pokojných demonstrantech nebo na sadistickém zneužívání své moci v bezpečném přítmí zadržovacích a vyšetřovacích cel.
     Jistě, také jsem měl nepříjemné pocity, když jsem viděl zakuklené patnáctileté výrostky z jihu Evropy, kteří převraceli a pálili umělohmotné kontejnery na tříděný odpad a házeli dlažební kostky po policistech na motocyklech. A také jsem došel k názoru, že většina demonstrantů - včetně těch nenásilných, kterých byla naprostá většina - má zcela jiný pohled na svět než já.
     Demonstranti mají právo vyjadřovat svůj názor, policie má právo a povinnost chránit majetek, zdraví i práva obyvatel a návštěvníků Prahy, včetně nadnárodních firem a účastníků zasedání i demonstrací. Práva demonstrantů pošlápávají především ti, kteří zneužívají demonstrace k násilnostem, nikoliv ti, kteří násilnostem zamezují. A obdobně cti a právům policie neškodí tolik ti, kteří ze své hlouposti po ní házejí kamením, ale především ti, kteří nechtějí vidět pochybení jejích členů a s rozhodností se s nimi vypořádat. Při vší úctě k zásluhám a statečnosti těch, kteří svůj úkol profesionálně zvládli.