Delší dobu jsem tu nebyl, zpětně odpovídám na Tvoji reakci z 29.5.2002. Myslím že jsem ti žádné názory nepodsouval. To jsi napsal ty sám, že "je to vlastnost člověka, že automaticky tíhne ke zlému". Nepsal jsem, že ty něco vidíš jako Freud, ale že Freud viděl člověka (alespoň z tohoto hlediska) podobně jako ty. Dost podrobně jsem to vysvětloval.
Dále mi vytýkáš: "nepohybujeme se tolik na vědecké půdě, nýbrž diskutujeme o našich pohledech i o tom, s čím jsme se někde setkali" - Byls to zase ty, kdo jsi v jedné větě napsal "se dělal výzkum, vědci zkoumali..." a hnedka v další větě automaticky předpokládáš, že to tudíž je svatá pravda. Buďto tedy budeme porovnávat naše vlastní názory a zkušenosti, a nebudeme argumentovat pochybnými výzkumy, anebo se budeme hodnověrně a kriticky odvolávat na nějaké vědecké zdroje - a pak ovšem každému tvrzení lze oponovat zase vědecky.
V jakém jsme prostředí a jak budeme diskutovat, to jsi v tomhle případě určil ty svými argumenty. Já jen reagoval. Ale připouštím, že bychom se asi ani tak neshodli ani na zásadách diskuse, natož na nějakých závěrech.
Nechcete s rozvíjením diskuse o výchově pár měsíců počkat? Do prázdnin totiž skončí téma pedofílie v tomto Diskusním stolu. Od září začne mít Diskusní stůl nové téma, kterým bude právě výchova dětí. Roli uvaděče tématu tam bude mít Marťas (obdoba Rosti u tohoto tématu). V případě zájmu byste mohli téma diskutovat už v článku, jako v tomto tématu Mlsoun s Marťasem.
Napsal(a): Miloslav Fuček, email: ekamarad@ekamarad.cz dne: 29.05.2002Jáchyme, nelíbí se mi moc, že mi podsouváš názory, které nemám - viz odstaveček, že vidím člověka/dítě jako Sigmund Freud. Pro tvou představu vidím jej docela jinak, ale je to spíše na diskusi jinde, bylo by to už dost off-topic.
Co se týče "vědeckého výzkumu" samozřejmě s tebou musím souhlasit, že když se neuvede zdroj a další fakta je to více méně na nic, ale nepohybujeme se tolik na vědecké půdě, nýbrž diskutujeme o našich pohledech i o tom, s čím jsme se někde setkali. Takovýto komentář bych na nějaké universitní odborné diskusi nikdy nepoužil, ale připravil bych se na to a napsal bych to úplně jinak. Ale jsme v jiném prostředí.
Majki, taková tvrzení, jako že v minulosti "se" dělal výzkum a vědci zjistili, že "děti samy o sobě tíhnou ke zlým věcem", nemají s vědou nic společného. Byť připouštím, že zejména v USA je podobných"vědců" a jejich prací přehršel.
Pokud ze závěru není zřejmé, jak byly definovány použité pojmy, jaká byla východiska a metody výzkumu (to znamená jakou teorii vlastně výzkumem ověřovali, jak si kladli otázku a co předpokládali bez ověření).
Jistě že člověk tíhne ke zlému, podobně jako ale naprosto prokazatelně tíhne i k dobrému. Další otázka je, jak Ty máš definováno, co je dobré a zlé. Pokud například někdo za hodné (dobré) chování dítěte považuje, že klidně sedí a je netečné, pak jistě může říct o aktivnějším dítěti, že tíhne ke zlu. Nebo vidí-li někdo základ mravnosti v puritanismu, považuje za tíhnutí ke zlu, když děti v nějakém věku onanují nebo se zajímají o sex. Jenže kořen většiny etických systémů (chápání dobra a zla) je v tom, zda člověk dokáže respektovat druhé lidi (sebe taky) a jejich potřeby, jejich cítění, jejich názor, jejich svobodnou vůli. Je tedy pravda, že dítě nejprve vnímá jen sebe jako střed světa, a pak postupně přibírá do svého světa matku, rodinu, kamarády, přátele, lidi kolem sebe a nakonec i ty, které nezná. V tomhle smyslu by se dalo říct, že se dítě vyvíjí od sobectví k životu pro druhé, tedy od zla k dobru. Jenže ono spíš než o rozsah vztahů jde o jejich obsah - takže podobně by se dalo říct, že se člověk vyvíjí k tomu, že nejprve je bezmocný a pak si čím dál víc podrobuje svoje okolí a získává nad ním moc. To je všechno spíš věc filosofického pohledu, než pseudopřírodovědeckých výzkumů. Sigmund Freud viděl člověka podobně jako ty, Majki, jako souhrn sobeckých pudů, který se stává dobrým tím, že najde kompromis mezi svým sobectvím a sobectvím ostatních, kteří mu, jakožto společnost, postaví meze, hranice. Jsou ale i povzbudivější pohledy na lidskou přirozenost - takoví lidé jako Goethe, Jung, Rogers nebo Maslow anebo třeba i Hume zase vidí - každý jiným způsobem - přicházet dobro z nitra člověka. Ať už v autentickém prožívání vlastních citů, nebo v tom, že člověk přirozeným rozumem uvádí do souladu vrozené části své bytosti (archetypy) podle vzorů, které mu zprostředkuje kultura, anebo názorem, že člověk je od přírody vybaven soucitem s druhými a jeho přirozené štěstí spočívá ve sdílení, spolupráci a lásce s druhými.
Já osobně chápu výchovu mnohem raději jako rozšiřování prostoru, otevírání obzorů, než jako určování hranic. Ale oba pohledy mají svůj smysl. Vlastně i okraje cesty, i linie obzoru jsou také hranicemi - ty hranice ale nejsou cílem samy o sobě, ale mají člověka vést dál, mají být zdolávány.
Tím bych se vrátil k původnímu tématu. Výchova dítěte spočívá v tom, aby překonávalo svou omezenost, rozšiřovalo svoje hranice, nacházelo druhé lidi v jejich světě a setkávalo se s nimi v lásce. To je celoživotní úkol pro každého. K témuž má směřovat i diskuse o pedofilii.
S tím zlobením dětí a dospělými to není tak úplně jednoznačné. Někdy v minulosti se dělal výzkum,
vědci zkoumali nějakým způsobem to, jak se vyvine děcko, které nedostává výchovné podněty (a přitom není
v žádném negativním vlivu) - a zjistily, že děti samy o sobě tíhnou ke zlým věcem - je to vlastnost
člověka, že automaticky tíhne ke zlému - proto je výchova s láskou a hranicemi nezbytná pro to, aby z děcka
nevyrostl nějaký kriminální fracek.
Samozřejmě, že od dospělých děti odkoukaly kde co - ale právě většina z děcek, které dnes kouří, pijí a dělají zlé věci, tak výchovu v úplné rodine s láskou i hranicemi nikdy nezažila. - Ale jsme trochu off-topic, takže to můžeme nechat na jindy.
Jo, máš pravdu že se děcka vše špatné naučí nejprve od dospělých a teprve pak se to mezi Vámi šíří. Ale pijí a kouří spíše ti starší, ti už se příliš vychovávat nenechají a z té frajeřiny o které píšeš si vezmou třeba tu cigaretu. Ale to vidíte spíše u těch dětí, dospělí sice také kouří, ale když jste před pubertou ještě dávali i na rodiče než jen na kamarády a někdo Vám dětem vysvětlil že je to špatné, tak jste s cigaretou nefrajeřili.
Jo, puberta s člověkem dělá divy, já si připadám jako bych v ní byl stále. Ale to je tou pedofilií, i ostatní pedofilové se kterými si píšu mi napsali že jsou také takoví dětinští.
Jinak si nemyslím že Vy děti jen zlobíte, že je Vás neustále třeba vychovávat. Doufám že ty lumpárny Vás ve vyšším věku přejdou (já je nikdy nedělal, byl jsem kladně ovlivněn Rychlými šípy, ale mí kamarádi se už také chovají jako vzorní dospělí). Jen pár lumpáren je opravdu tak špatných aby bylo třeba trestat. Takže ty různé Vaše prohřešky podle mého nejsou něčím tak závažným, abych za to nějakému dítěti musel hrubě vynadat nebo ho třeba plácnout. Já se s děckem vždycky domluvím, aby poslechlo. Třeba mu za to něco slíbím nebo na oplátku pro něj udělám něco, co chce ono po mně. Nescházím se jen s holčičkami, kamarádím i s malými kluky.
Vůdčí schopnosti mám, děti si mě vždycky šíleně oblíbí a jdou za mnou kam jdu já, často je mám "na krku" celý den (a vůbec mi to nevadí). Bohužel v případě těch dětských part šlo o to, že já jsem právě netíhnul k nějakým těm lumpárnám a chlapci o kterých píšu šli spíše za staršími kluky, kteří ty lumpárny vyhledávali než za mnou. Kamarádil jsem tak více s holčičkami, třeba i proto, že kluci kteří mi "zůstali věrní" se stejně chtěli stále jen prát a mne to nebavilo. Holčičky se kterými jsem se stýkal žádné velké lumpárny nedělaly a ani dnes kdy už jsou velké je nedělají. A ti kluci? Kouří, pijí, někdy si zakouří i marihuanu, dodnes jsme kamarády, ale naštěstí ani z nich nejsou špatní lidé.
Asi jste neměl ty správné vůdčí schopnosti. Parta jde vždycky za tím, kdo ji dokáže nabídnout nejzajímavější program a kdo je přirozenou autoritou. Já takovou partou prošel, tak vím, jaké to bylo. Ze začátku jsme se také viděl ve starších klucích a snažil jsem se dokazovat, jak jsrmn dobrej tím, že jsme s nima kouřil a dělal podobné hlouposti. Pak jsme ale našel na Internetu román Mstitelé ( #a;http://www.mstitele.ekamarad.cz# ), který mě ze začátku zaujal tím, že hlavní hrdina byl povahově stejný jako já. Fandil jsme mu v jeho lumpárnách. Jenže on se postupně měnil, založil si svůj klub a tak jsem to dělal po něm a zjistil jsem, že své schopnosti dokážu prosazovat i jinak, třeba psaním do eKamaráda, vedením klubu apod.
To už ale také patří spíše do budoucího tématu o výchově. Ostatně na toto téma bude i další román Tuláci, který začne za pár týdnů vycházet v eKamarádovi. Ten je také o partě a o tom, jak ji lze vést.
Ono se snadno řekne, že se mi děti kazíme mezi sebou. Jenže někdo nás to musel naučit a to byli dospělí. Pak se to mezi dětmi šíří dál, protože jak známo, většina dětí chce být dospělá a tak napodobuje dospělé. Proto také většina dětí kouří, pije alkohol apod. Při tom jim to mnohdy nechutná, ale je to frajeřina a kdyby to nedělali, tak by si zadali před ostatními.
Vaše věta by se dala klidně i obrátit. Na děti by se neměli nikdy křičet a neměli by se moc bít. Na každého samozřejmě platí něco jiného, ale mě, když na mě dospělý křičí, akorát naštve. Rodiče na mě nekřičí vůbec. Je otázka, co je horší, zda na dítě křičet nebo ho symbolicky plácnout. Pokud mě plácne dospělý, který vím, že mě má rád, tak to beru. Prostě jsem si to zasloužil a je tím vše vyřašeno a jsme zase kamarádi.
To už je ale od tématu. Víc o tom budeme mluvit, až skonči téma pedifílie diskusního stolu a bude cyklus témat o výchově. To bude za pár měsíců.
Já jsem dvě takovéto dětské party v minulosti vedl. Ale protože v nich převládali chlapci kteří se bohužel díky kamarádům majících na ně větší vliv než já, a bohužel špatný, postupně stávali rošťáky (a mně bylo líto že je už nedokážu dostat zpět na správnou cestu) a protože děti stejně všechny začínaly odrůstat a mne tak přestávaly přitahovat, postupně jsem se z jejich blízkosti vytratil. Podobně jsem se vytratil i z pionýrského oddílu, kde jsem se také dětem věnoval.
Vše se odehrávalo na základní škole, ale v pozdní pubertě, v sedmé a osmé třídě jsem již měl silné pedofilní cítění, zatím jsem si ale nepřipouštěl milostnou a sexuální rovinu, byla tu jen láska k dětem. Na střední škole a v zaměstnání jsem už na děti bohužel neměl tolik času, navíc se dostavila lenost.
Dnes se věnuji jen několika málo dětem svých známých či sousedů. S jednou partou malých holčiček se ale "oťukáváme", předpokládám že zde by nějaký přátelský vztah navázat šlo. Děti vědí že jsem pedofil, strach z jejich strany pozoruji jen když jim někdo řekne že bych mohl být nebezpečný. Toto strašení dětí je myslím nesprávné.
Navázání náhodného kontaktu dospělého s dětmi na ulici může mít například velmi pozitivní charakter. Je to asi jediný způsob, jak lze ovlivňovat dětské party dětí, které se nudí. Pokud je dokáže dospělý přiměřeným způsobem zaujmout a dát jim vhodnou a pro ně přijatelnou a zajímavou činnost, jistě se zde naváže velmi pozitivní přátelský vztah. Ten může zachránit děti před drogami či jinými neřestmi. A může to být zárodek nového klubu nebo oddílu. Pokud bude ten oddíl dobře fungovat, není myslím třeba zkoumat nedeterminující vlastnosti toho, kdo ten kolektiv ovlivňuje, ale je myslím důležitější, jak ho ovlivňuje a k čemu ho vede.
Napsal(a): Miloslav Fuček, email: fucek@ekamarad.cz dne: 12.04.2002No samozřejmě, při různých dotecích, třeba i při pohlazení, dítě nesmí poznat žádné nevhodné, divné chování. Pak mu v krajních případech je nepříjemné i to hlazení. Na druhou stranu bude-li mít příjemné pocity, nebude mu vadit ani když si ono divné chování dospělého uvědomí. Přesto bych ale byl zdrženlivý, protože toto chování může vyvolat problému později, kdy o tom děcko začně přemýšlet.
Divné chování na ulici, ne žádné mlsné pohledy ale neskrývaný zájem o nějaké děti, v nich ale může vyvolat zájem opětovaný, může tak dojít ke sblížení, k navázání kamarádství, vztahu. Ale i zde se musíme ovládat, vtírání se do jejich přízně jim jak jsem již psal také ublížit může, zde je jasně prioritou uspokojení našich potřeb, třeba jen potřeb citových, ne něco tomu dítěti dát. Pokud se ale spokojíme s kamarádstvím když vidíme, že dítě dále zajít nechce, dáme mu mnohem více a nakonec i naše potřeby to naplní. Ono nás to dítě totiž pozná a nakonec se s námi většinou sblíží.
Rosťa: zneužití spočívá právě v tom, jaký máš k dítěti postoj, a ne v tom, jak se ho dotýkáš či nedotýkáš a jestli máš nebo nemáš při tom erekci. Pokud spoléháš na to, že dítě něco nepozná, pak už to skutečně je zneužití, ať dítě něco pozná nebo ne. Dítě dokáže vnímat to, co sexuologové a soudci nedokáží - dokáže rozlišit (ale ne vyslovit), kdy se ho dotýkáš s láskou, a kdy se chováš "divně" (nepochopitelně, protože něco tajíš). Ale ta hranice skutečně spočívá v něčem jiném, než v tom, jestli v tu chvíli máš erekci, jak si myslí dr. Fifková. Není přece pravda, že kdo má vzrušivější penis, tak je kvůli tomu bezohlednější a méně se umí ovládat než ten, kdo je impotentní. To Fifková nepochytila z vědeckých poznatků, ale nejspíš z nějakých bláznivých feministických teorií. Pokud nějaký pedofil oblizuje kolemjdoucí děti bezohledným mlsným pohledem, i když přitom nemá erekci, může tím dětem ublížit víc, než kdyby je si s nimi třeba pěkně popovídal.
Když bych měl srovnat případ, kdy se pedofil a dítě, třeba při tom koupání, vzájemně dotýkají, a každý z nich ví, že jemu samému i tomu druhému je to příjemné, s případem, kdy se pedofil "profesionálně ovládá", ale přitom už myslí na to, jak se pak tajně vymasturbuje, tak ten první případ bych nepovažoval za zneužití, a ten druhý ano. V obou případech by ale kriminalizace napůsobila nesrovnatelně větší škody na duši dítěte než ty dotyky. Rozhodně nejde o nic nebezpečnějšího, než stovky dalších situací v životě dítěte, které s pedofilií nemají nic společného.
Vážná situace by nastala tehdy, když by se dítě koupání se strýčkem chtělo vyhnout, ale strýček nebo rodiče by jeho pocity nebrali vážně a z odůvodněním, že na koupání není nic špatného, by jeho přání neuposlechli. Pro soud by asi tenhle moment nehrál žádnou roli, ale z hlediska vlivu na dítě je právě tento moment rozhodující.
Rodiče, strýčkové, dědové, ... děti také běžně koupou a není to nic negativního. Dítě nemůže nic poznat, pokud samozřejmě pedofil nebude slintat vzrušením, funět přitom nebo něco podobného. Jemu to pomůže, dítěti to ale v žádném případě neublíží. Jako děti nás ve školce také koupali a co když někteří z těch několika málo mužů kteří tam pracovali, byli pedofilové (vzhledem právě k tomu, že v té školce pracovali je to docela dobře možné)? Byl jsem snad zneužit?
To je stejné jako když MUDr. Fifková psala, že pedofil by snad dítě neměl ani hladit, podat mu ruku, pomazlit se s ním protože jej to vzrušuje a ve své podstatě je to také zneužití (já osobně bych se s dětmi tedy neměl ani bavit, usmívat se na ně, apod., protože už pouze to mě vzrušuje). To by pak pedofil nesměl skutečně nic.
Chápu že sex s dětmi může ublížit a neměl by být tolerován, ale pokud pedofil smí být s dětmi pouze kamarád, pokud jeho vztahy nesmějí překročit platonickou úroveň a pokud nesmí mít ani žádnou kompenzaci sexuální touhy, nač je mu žít na tomto světě? Kompenzace v podobě práce s dětmi je určitě pozitivní, ale musí to být skutečně jediné, co smí?
To, jak se kdo chová při sexu, je samozřejmě individuelní. Je to dáno nejenom jeho povahou, ale i jeho případnými kombinacemi sexuálních orientací, která nemusí být vždy čistá. Někteří lidé třeba mají sklony k masochismu či sadismu a jeho míra také není u všech stejná. To už bychom ale zacházeli asi opět mimo téma.
Pokud si muž sáhne, tak jak to bylo myšleno i v příspěvku, nemusí jít o znásilnění. Je mnoho případů, kdy muži obtěžují ženy, někdy třeba pod záminkou nacpaného dopravního prostředku, že se k ním více přitisknou a při tom si sáhnou, což ženu obtěžuje. Samozřejmě mohou nastat i případy, kdy to bude ženě příjemné. To samozřejmě nejde klasifikovat jako znásilnění, neboť při tom k sexu v pravém slova smyslu nedojde. Ke vzrušení muže ovšem ano. Toto srovnání by asi bylo nejpříhodnější k onomu osahávání dítěte pod záminkou např. koupání.
Jistě, Ty jsi ještě dítě na rozdíl od nás ostatních diskutujících, Ty se ještě se svými rodiči stýkáš jinak než my. Někde buď v diskusi nebo tady v komentářích jsem psal že "nepochybuji, že drtivá většina dětí má své rodiče ráda" a Ty to potvrzuješ. I já měl rodiče rád a dodnes mám. Jak jsem psal, tak jako pedofil jsem dětinský, bydlím stále u nich a v mnoha věcech se ke mně chovají jako k Tobě, protože stále v lecčems potřebuji radit.
Jen si myslím že rodiče se nedokáží vžít do myšlení svých dětí. Když dítě zlobí tak nedělají rozdíly v tom, jestli to jsou opravdové lumpárny za které jsi i Ty dostal, nebo jestli se mu zkrátka nelíbí že třeba už musí jít spinkat, tak vzdoruje. Já osobně si myslím že děti by se bít neměly, ani by se na ně nemělo příliš křičet. Na mne jen křičeli, facek jsem dostal jen pár a také to šlo. To, že jsem pedofil není jejich vina, to by ze mne bitím nevytloukli, ani to že jsem kvůli tomu dětinský takže občas dělám nějaké hlouposti. Jinak si ale myslím že jsem velice slušný člověk, takže i bez bití mě vychovali dobře. O to mi šlo, ne snad o to říci že rodiče jsou špatní a děti neumí vychovávat nebo že si s nimi neumí hrát. To vůbec ne. Oni toho ale někdy ani mnoho nezmůžou když Vy děti se dost kazíte i mezi sebou. Co je platné že Tě maminka dobře vychovává, když se můžeš setkat se spoustou chlapců kteří se nechovají zrovna nejlépe a Ty od nich něco pochytíš.
Jinak se Ti omlouvám, že se bavíme hlavně my dospělí a že na Tebe moc nemyslíme. Ale některá témata si připravuji dopředu a už se tam sem tam odkazuji na Tebe, takže pro Tebe tam bude více místa.
Váš pohled na rodiče je příliš zjednodušený a v mnohém zkreslení. Jistě, že jsou i takoví rodiče, jaké popisujete, ale nejsou takoví zdaleka všichni. Moji rodiče si samozřejmě na mě čas udělají, s tátou si dost často hrajeme a někdy docela klukovsky, že s tátou i zápasíme a podobně. Táta se prostě na tu chvíli dokáže vžít do role mého kamaráda a dokáže se chovat, jako by mu bylo stejně jako mě.
Budete se asi divit, ale přesto, že mezi mnou a ním je velmi pěkný rodinný vztah, tak došlo občas i na to Vámi tolik odsouzené bití. Samozřejmě v rozumné míře, kdy se mnou prostě už nebylo k vydržení. Nikdy jsem ale kvůli tomu neměl tátu rád méně. Vždy jsem dopředu věděl, kdy mě to hrozí, takže leckdy i taková lumpárna měla nádech dobrodružství. A naopak jsou chvíle, kdy vím, že se můžu tátovi svěřit s čímkoliv. Prostě ví, kdy je na místě trest a kdy mi naopak je potřeba pomoct a poradit.
Víc na toto téma nebudu psát, protože výchově bude věnovaný jeden z dalších diskuzních stolů, až skončí tento o pedofilii. Pak budeme moct prodiskutovat vše úplně samostatně.
Tady se bohužel hodně věcí pořád opakuje dokola a některé diskuzní příspěvky jsou strašně dlouhé, takže se ani nedají pořádně číst. Člověk si těžko vybírá na co by z toho odpovídal. Ale myslím, že vše podstatné jsem řekl jak v článcích samotných tak nyní v této diskuzi.
Opět se tu slučuje pojem Pohlavní zneužívání s pojmem Násilné zneužívání. Stejně jako sex s dospělými není vždy na úrovni znásilnění, vnucování se, apod. tak ani sex s dítětem není vždy takový, i když pochopitelně přesto ublížit může. Jsem však přesvědčen o tom, že většina "zneužívání" probíhá v podstatě nevinně a že ani sexem v pravém slova smyslu není. Svlékají-li se rodiče před dětmi, vodí-li je na nudistické pláže a vysvětlují-li jim různé věci přičemž může dojít i k detailní prohlídce genitálií (mnozí rodiče to skutečně dělají), dělají-li totéž ze zvědavosti a pro příjemné pocity děti mezi sebou, obvykle to žádné negativní dopady nemá a odborníci obojí hodnotí kladně. Takovéto aktivity ale ze strany pedofilů kteří svým touhám podlehli převládají, rozhodně většinou nejde o soulož, vzájemné osahávání proti vůli dítěte, orální a anální styk. Pedofil je však cizí člověk a dítě si uvědomí že před cizími lidmi je varují, že je ve škole varují před sexem, takže si jeho jednání dá do souvislostí. Hraje-li si takto s jiným dítětem, tak si mezi sebou řeknou co je jim nepříjemné (Vy sám jste uvedl že některému dítěti se mazlení líbí, jinému ne, ...), ale pedofilovi se to bojí říci, protože je zvyklé poslouchat a neodmlouvat. On sám navíc říká "Prosímtě, nikomu nic neříkej!" a dítě přemýšlí, proč musí mlčet když mu nic zlého nedělá, proč by za to měl jít do vězení a jestli to tedy náhodou není opravdu něco zlého co by dělat neměl. Dítě navíc o sexu ze školy ví jen velice málo a je zmatené.
Takže se velice často, rozhodně však ne vždy dostaví zmatek který může vést až k traumatu. Jistě, prvotní vina padá na pedofila, kdyby nezneužil, trauma by nehrozilo, ale svůj podíl viny zde má i společnost, která pedofily a její projevy staví do role pro děti nebezpečného fenoménu, ze kterého ony mají automaticky strach.
To, že někdo své sexuální touhy ovládat neumí ale přece nemusí nutně znamenat, že děti zneužívá nebo tak chce činit. Náhražkově je většinou kompenzuje s dospělými, ale hledá také ventilaci odpovídající jeho preferencím, aby nalezl plné uspokojení. Dává mu snad ale společnost možnost této ventilace? Má snad příležiost sbírat fotografie nahých dětí? Jedině když si za poměrně drahé peníze pořídí internet, tuto možnost však každý nemá. Časopisy s tematikou Lolita u nás prostě chybí. Stejně tak ne každý pedofil má možnost blízkého kontaktu s dětmi, ne nutně příliš intimního například při onom koupání, ale třeba mazlení, hlazení, podání ruky, který by mu přinesl pohlavní vzrušení, ale především naplnění citových potřeb. Navíc je ze strany sexuologů, např. i MUDr. Fifkové za takovýto kontakt kritizován, právě pro toto pohlavní vzrušení, "které dítě může poznat", což je ale zavádějící úvaha, protože Vy sám píšete "Nemyslím si totiž, že pedofilní člověk, pokud by se v podobném případě mazlil s dítětem, by při tom slintal vzrušením či se jinak nápadně projevoval", takže dítě by poznalo nanejvýš že dotyčný se o ně zajímá trochu více a hlavně jinak, než ostatní lidí, aniž by v tom spatřovalo něco zlého, nebude-li je ovšem někdo přehnaně strašit lidmi zajímajícími se o děti, což se ale bohužel děje.
Takže nedokáže-li někdo ovládnout své pudy, nemusí ještě nutně jednat nevhodně, o nebezpečném jednání nemluvě. Nevidím tedy důvod proč by se měl léčit nechová-li se vůči dětem tak, aby překračoval zákon, tedy aby pro dítě problematickým konáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu pohlavní zneužití. Proč však těmto lidem nepomáhat tyto pudy ventilovat, což je jako prevence jistě lepší než potom následná léčba když něco provedou?
Také sám připouštíte, že rodiče díky předsudkům zakáží styk svých dětí s dospělým, jakmile vyjde najevo že je pedofilem. Stejně negativní postoj má i společnost. Takže sice uznáváte že stát styky pedofilů s dětmi nezakazuje, ale co je to platné když pedofil se s nimi stejně může stýkat jen tak, že své milostné a citové potřeby naplní minimálně? Tedy sice jako vedoucí, učitel, rodič, avšak naprosto počestně, bez lásky (partnerské) či podobných citů? Kdyby se totiž k dětem choval tak jak opravdu chce a vyvíjel by hlubší přátelské nebo dokonce opravdu milostné aktivity, upozornil by na sebe že je pedofilem. A právě to by ze strany společnosti znamenalo odsouzení díky předsudkům a zákaz styku s dětmi. Ne soudně stanovený, ale na základě vyhrůžek ze strany otců a sousedů. Takže rozhodně není pravda že k negativnímu postoji veřejnosti vede jen podlehnutí některých pedofilů jejich sexuálním tužbám. Hysterii a hrubý nesouhlas znamenají už projevy milostné. A myslím že policie která by na základě udání někoho z rodičů (aniž by dotyčný děti zneužíval) při domovní prohlídce nalezla fotografie nahých dětí, by vůči takovémuto člověku jistě provedla nějaké kroky, nějaké vyšetřování, nebyl by hned propuštěn. Fotografie by jistě zabavila aniž by šlo o pornografii, daný člověk by měl ostudu, problémy, lidé by se na něj dívali všelijak.
Takže pedofil díky negativním postojům společnosti nesmí ani zneužívat (což by se ještě vzhledem k možnosti nechtěnného ublížení ještě dalo akceptovat), ani milovat. A jelikož jak několikrát zmiňuji často ani nemá možnost takové ventilace sexuální touhy, která by mu přinesla plné uspokojení (náznakem jím preferovaných aktivit), je buď odkázán na to, aby své milostné a sexuální potřeby buď NÁHRAŽKOVĚ ukájel pouze a jedině s dospělými, nebo aby celý život žil sám, bez lásky a ani náznaku sexu, pouze s možností masturbovat při několika obrázcích které má a při mučivých představách a fantaziích. Většina asi volí možnost první, ale jelikož se více stýkají s dospělými, nesnižuje se částečně jejich schopnost rozumět dětem a jednat s nimi? Já myslím že ano. Pak jim při pokusu o milostný kontakt mohou nějakým způsobem i ublížit aniž by se pokusili o zneužití.
Veškerá omezení, která by pedofilové měli podstupovat, by se tedy měla týkat jen problematické (pro děti) sexuální oblasti. Vše ostatní by mělo být nejen legální, ale i akceptované společností. To však asi bude ještě dlouho těžké, když mnoho lidí dosud odsuzuje i homosexuály, jejichž jednání problematické není a nikoho nijak neohrožuje.
Ale odsuzuje-li někdo pedofila za to, že jej přitahuje dítě, že se spolu mají rádi, občas si dají pusu a mazlí se spolu, bez ohledu na to jak moc je to sexuální (připusťme, že tomu dítěti to NIJAK neublížilo, nechme pro jednou stranou slůvko "může"), ale také si spolu hrají, povídají si, dělají úkoly, něčemu se věnují, pedofil dítě vychovává a nikdy na ně nekřičí, nikdy je nebije, přičemž však takovýto intolerantní člověk je sám na své dítě příliš přísný, vyžaduje naprostou poslušnost a nepřipouští odmlouvání ani v případech, kdy pravda je přeci jen na straně dítěte, trestá je i za maličkosti, včetně trestů bitím, ale ve skutečnosti si s ním hraje či je vychovává minimálně (protože mu více než výchovné prohřesky dítěte vadí například neuklizený pokoj, příchod o dvě minuty déle nebo malá snaha drát se někde ve školní nebo zájmové činnosti kupředu i "přes mrtvoly"), kdo tomu dítěti ubližuje více? Ke komu by si ta holčička přišla raději popovídat, pomazlit se, pro pohlazení, pro úsměv, povzbuzení, radu? Vadí tomu dítěti více "pohlavní zneužívání", které mu přináši naplnění jeho zvědavosti a příjemné pocity a ve skutečnosti NIJAK neubližuje, dokonce brzy skončí jakmile dítě přestane jevit zájem, protože pedofil respektuje co je mu příjemné, toho ostatního se chce vyvarovat, nebo takovýto přístup jeho vlastního otce? Jaké jednání bude mít na dítě horší dopady, nebude-li v dalším životě slýchat o "hnusných zvrhlých úchylácích kteří zneužívají děti a tím jim ubližují", což by mohlo znamenat že svého dospělého přítele z dětství si s nimi ztotožní a následovalo by trouma?
Každý člověk, který neumí ovládat svůj sexuální pud, může být svému okolí nebezpečný. Je jedno, jakou má orientaci. Neovládne-li se heterosexuál a prostě "si musí sáhnout", pak pokud to třeba zrovna nebude znásilnění, bude to aspoň obtěžování neznámé ženy, která jej vzrušila a kterou náhodně potkal. Neumí-li se ovládat, není zde něco vpořádku a měl by vyhledat sexuologa a léčit se. Jediný handicap pedofilně orientovaných lidí může být v tom, že bude mít obavy z návštěvy sexuologa, protože se nechce se svojí orientací chlubit.
Pokud bude mít pedofilně orientovaný člověk vlastní děti, myslím, že mu nebude nikdo zakazovat se s nima mazlit, pokud to bude normální mazlení. Těžko zde půjde asi odlišit rodičovskou lásku od té pedofilní. Nemyslím si totiž, že pedofilní člověk, pokud by se v podobném případě mazlil s dítětem, by při tom slintal vzrušením či se jinak nápadně projevoval. To je myslím stejně naivní představa, jako představovat si pedofila před školou s pytlíkem bombónů. V mnoha případech totiž bude láska tohoto člověka k dítěti poměrně přirozená. Pokud je schopen založit rodinu, bude mít i rodičovský cit a je otázka, kde je ona hranice mezi těmito city. Myslím, že ji ani neumíme definovat, že prostě docela normálně splývá, pokud zůstane v normálních mezích a nepovede k přímým sexuálním aktivitám.
Nemohu souhlasit s tím, že by se kamarádský vztah pedofilně orientovaným lidem zakazoval. Není žádná taková právní norma. I MUDr. Fifková řekla, že mezi pedofilně orientovanými lidmi je dost velmi dobrých pedagogů, vedoucích a vychovatelů. Ti, pokud se umí ovládat po sexuální stránce, mají možnost rozvinout citový vztah třeba v pozici oblíbeného vedoucího či oblíbeného učitele. Jejich orientaci na nich prostě ani nikdo nepozná.
S ohledem na postoj současné společnsoti k problému právě pedofilně orientovaní lidé, kteří se neumějí ovládat, se připravují o možnost citového vyžití. Sami mají na výběr - buď cit nebo sex. Tak to pojímá dnešní společnost. Bohužel na to ale mohou doplatit i ti, kteří sex odmítají, pokud se náhodou nějakým způsobem prozradí či je někdo pomluví. Rozhodně si totiž nemyslím, že je správné, když rodiče jsou spokojení s vedoucím, kterého mají rádi děti a který jim rozumí, dělá pro ně program a ničím se neproviní, ale po té, co rodiče zjistí, že má pedofilní sklony, které ale plně ovládá, když jej odsoudí a děti vezmou z oddílu pryč. Jak řekla MUDr. Fifková, sice těmto lidem nedoporučuje pracovat s dětmi, ale ani jim to nezakazuje a připouští, že to pro ně může být pozitivní ventil, který je může citově uspokojovat.
To je stejné, jako bychom řekli že nepedofilní člověk, který začne souložit může začít jednat vůči ženám majetnicky, bude je považovat pouze za objekt sexuálního zájmu na kterém se bude ukájet, často hrubě, sadisticky, až se nakonec stane brutálním sexuálním vrahem. Ta možnost tu jistě je, ale drtivá většina mužů k ničemu takovému neklesne, prostě proto že ty ženy (nebo homosexuál muže) mají rádi a nechtějí jim ubližovat.
A pedofil má děti také rád, nechce jim ubližovat. Proto jim nechce ubližovat ani zneužíváním, takže se toho většinou buď zcela vyvaruje nebo (v těch několika málo případech) volí obvykle mírný přístup. Ale tak jako tak se z 99 procent ovládá. Proto si myslím že ani možnost sexuálního ukojení, které by znamenalo nějaký kontakt s dítětem aniž by šlo o zneužití v pravém slova smyslu (s možným dopadem na dítě) by rozhodně neodstartovala nějaké nevhodné, nebezpečné jednání. Tím kontaktem ale mám na mysli pouze například koupání dětí, možnost mazlit se s nimi, hrát si. Dospělí, zejména rodiče děti koupou běžně aniž by hrozily nějaké negativní dopady. Pedofil má buď děti vlastní nebo navštěvuje rodiny s dětmi svých přátel a známých. Získá-li si absolutní důvěru jak dětí, tak jejich rodičů, tak je často třeba koupe, mazlí se s nimi, hrají si spolu. To samozřejmě naplňuje zejména jeho citové potřeby, ale uspokojí to i potřeby sexuální, aniž by někdy nějaké dítě musel vyloženě pohlavně zneužívat tak, aby šlo o trestný čin. Kontrolu provádí rodiče dětí, kteří by samozřejmě neměli nikoho cizího nechávat se svými dětmi bez úplného dozoru, byť jde o rodinného přítele. Pedofil sám ví, že kdyby to z jeho strany překročilo určité meze a dítěti se to nelíbilo, jistě se svěří rodičům. Ale opakuji že tyto meze většinou skutečně nepřekročí právě proto, že dětem ubližovat nechce.
Ale jinak tu jsou ony obrázky nebo podobné aktivity bez přímého fyzického kontaktu s dítětem.
Ono je hezké vysvětlovat pedofilům že dětem mohou ublížit i nejmírnějším zneužitím a chtít po nich, aby se ovládali. Ale sexuální touhy jsou nepotlačitelné a náhražka v podobě kontaktů s dospělými pedofilovi rozhodně nestačí. Takže aby se nemusel trápit touhou po sexuálním kontaktu s dítětem o kterém však ví, že na ně může mít negativní dopad takže by se toho měl vyvarovat, je opravdu nutné umožnit mu nějakou ventilaci, protože každý má právo na spokojený milostný, ale i sexuální život.
Pokud jsme ale u života milostného, tak ani blízké vztahy s dětmi, absolutně bez sexu, se pedofilům v praxi nepovolují. Umožnují-li je naše zákony (jinými slovy nezakazují-li je), tak společnost a zejména rodiče jsou výhradně proti.
Takže většina pedofilů nemá naplnění citových potřeb, o těch sexuálních nemluvě.
Je to podle Vás správné? Já myslím že rozhodně ne.
No ono jde těžko zastavit slůvkem STOP rozdiskutovanou diskusi o sexu¨, která se zde rozjela. Vyváženost jde podle mě udělat nyní pouze tím, že se začně souběžně diskutovat i o citových problémech.
Pokud někdo neumí kontrolovat své sexuální pudy, pak je otázka, kam je rozumné mu ustupovat. Jak se říká, s jídlem roste chuť. Buď si dokáže najít sám opravdu neškodnou náhražku, o které nebude ani nikdo vědět a která tím pádem nemůže nikomu škodit, jinak zákonitě svým způsobem potencionálně nebezpečný je. Jde o to, že když si sáhne, tak se vzruší a dostane se do stádia, kdy je jeho schopnost ovládání snížena právě oním vzrušením. Nějaký přísný dohled si nedovedu představit. Kdo by ho vykonával a jak? Jak by to pak působilo na ono dítě? Určitě velice škodlivě.
© Stránka vygenerována za 0.0035 sec. | Aktuálně máme v databázi 8369 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha
