Věrní přátelé - 27. část

Záhada se zradou poračuje. Petr sleduje Honzu a Vaška, které podezřívá. Sám je ale také sledován. Jak vše dopadne? Jaké bude nakonec rozuzlení?

    7. Sledování

     Příležitost dokázat, že je tenkrát na výletě Honza s Vaškem opravdu zradili, se Petrovi naskytla už za několik dní. Jednoho odpoledne vyhlížel z okna a uviděl oba dva, jak se kolem sebe neustále ohlížejí (to bylo podezřelé) a jak mizejí za ohybem cesty na okraji vsi.. Ještě stačil zpozorovat, že uhnuli hned doleva.

     “Zrovna na tu polní cestu, kterou jsme šli tenkrát,” mihlo se Petrovi hlavou.

     Vytratil se z místnosti, opatrně přeběhl silnici a začal oba kamarády sledovat. Kradl se tiše za nimi – a myslel si, že by mohlo stačit pro důkaz jeho neviny to, že je třeba uvidí pohromadě s kluky, co je tehdy přepadli. Že jdou zrovna za nimi, o tom nepochyboval.

     “Potom mi všichni z družiny uvěří a všechno bude zase v pořádku,” uvědomoval si radostně.

     Zatím se však spíš dostával do ještě většího podezření! Sledoval jiné, ale sám byl sledován…

     Tonda byl zrovna venku, když uviděl Honzu s Vaškem a za nimi Petra. Rychle zazvonil na Slávka – a oba se pak také za trojicí pustili.

     “Tak to sám vidíš,” říkal Tonda polohlasem Slávkovi, když opatrně kráčeli po zaprášené cestě.

     Slávek byl celý udivený.

     “Tak přece,” proběhlo mu hlavou, “přece jen je on tím zrádcem…?”

     A Petr neměl, bohužel, sluch ani zrak pro to, co se děje za ním.

     Pospíšil si předtím dost kupředu a teď musel chvíli čekat, aby se Vaškovi a Honzovi neprozradil.

     Zatím si ho nevšimli. Jak mohl pozorovat, o něčem se usilovně dohadovali. Ani jednou se neohlédli za sebe!

     Po dvou hodinách se již všichni přiblížili k osudnému lesíku. Petr se teď musel každou chvíli skrývat, protože se Vašek a Honza opět začali okolo sebe víc rozhlížet. Oba šli sice stále po pěšině, ale často se zastavovali a mizeli v okolním křoví. I Petr z opatrnosti často zabíhal do houštin.

     Slávek, nedočkavý nyní už jistého odhalení, šel tak rychle, že ho musel Tonda mírnit. Začal být tak přesvědčený o Petrově zradě, že by mu bývalo stačilo, aby se dal Petr s Vaškem a Honzou do hovoru. Vždyť jsou to jeho spojenci! Proč jenom jde pořád za jejich zády a schovává se?

     “Rychle,” pošeptal Tondovi, “už zmizeli v lese!”