Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Rostislav je pondělí 19.04.2021



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Slovo do pranice aneb omyl č. 26

Tentokrát je řeč o bibli, její pravosti a důvěryhodnosti.

      Mnozí věří, že Bible je kniha plná omylů a mýtů

     Myslím, že je lepší nejprve tu nejpřekládanější a nejrozšířenější knihu všech dob – Bibli - přečíst, a pak teprve říkat, co v ní je. Vzpomínám, jak mnoho významných lidí odsoudilo Chartu 77 (po lednu 1977) aniž ji četli. Stejně tak v roce 1950 mnoho lidí souhlasilo s popravou Milady Horákové a psali po stovkách petice k jejímu odsouzení, aniž by si dali práci zjistit, oč jde – takže se podíleli na její vraždě spolu s komunistickou justicí. Jsou dvě knihy, které nám vyprávějí o Bohu a o životě, a obě stojí za to číst. Na obě z nich můžeme mít hrubě zkreslený názor, plný omylů.

     Jedna je kniha přírody, druhá Bible. Potkal jsem už mnoho lidí, kteří o Bibli nevěděli zhola nic, ale s jistotou tvrdili, že byla zfalšována, že do ní psal “kdekdo kdeco kdyco”, a že je to kniha plná pohádek a mýtů. Tento mýtus šíří převážně lidé, kteří jsou šťastni, když mohou věřit, že není žádný Bůh a nejde poznat žádnou pravdu, že vlastně “nikdo nic neví” a všechno je relativní – jakápak starost ještě s nějakým Pánem Bohem. Proč si komplikovat život?

     “Dolce vita” (sladký život) v nevědomosti. Já tomu říkám nekomplikovat si život pravdou. A víte, jak to dopadne? Pravda pak zkomplikuje život nám. “Na nějakou Bibli nemám čas” - ale na zábavu, lelkování, kino, televizi, hry, sport, žvanění, dovolené, toulky po přírodě, cestování, studium všeho možného, kulturní akce – na to se čas najde. Ale zjistit, proč tu jsem, komu mám být vděčen za to, že žiju, že mohu do přírody, vidím, slyším, mohu jíst a mám k dispozici nejsložitější stroj na světě, své tělo – na to času už nějak moc nezbývá. Prázdnotě mysli pak dominuje pocit vlastní spravedlnosti.

     Víte, kde je největší koncentrace spravedlivých a nevinných lidí? Přece ve vězení! Někteří jsou tam nevinně třeba už “po páté nebo po desáté”! Mohu potvrdit, že vězňové často takto o sobě smýšlí. My všichni jsme vězňové: své nevědomosti a hlouposti, často s pocitem neviny a sebespravedlnosti. Při pozorné četbě Bible může člověk z těchto omylů vystřízlivět a poznat, že téměř všechno je dost jinak.

     Několik základních informací

     Slovem Bible se dnes označuje kniha o přibližně tisíci stranách, která se dělí na Starý a Nový zákon (Židé, kteří nepřijali Krista, uznávají jen Starý zákon bez přívlastku starý). Starý zákon se skládá z 39 knih, které byly psány během asi patnácti století před Kristem a byly pak spojeny v jeden celek. Nový zákon sestává z 27 knih, které byly napsány po Kristově smrti a vzkříšení v 1.století, a rovněž pak byly spojeny do jednoho celku. Takže Bible (slovo biblia, latinsky knihy, pochází od fénického města Byblos, odkud se dovážel papyrus) je tvořena dohromady 66 knihami, které během asi 16 století psalo celkem kolem 40 lidí – byli to Židé. Mnozí z nich se neznali, žili v různých dobách i místech světa, a přece napsali události, které na sebe navazují, zapadají do sebe a vypovídají o stvoření světa, jeho pádu do hříchu, historii národů i jedinců, bolesti, smrti a o spasení (záchraně) tohoto světa v Ježíši Kristu.

     Historická ověřitelnost Bible

     Výjimečnost Bible je v tom, že to není kniha pouze filosofická, poučující a kárající, ale je to kniha popisující reálnou historii lidstva. To je velmi odlišné od jiných náboženských knih, protože u Bible se hmatatelně ověřovat její pravdivost. Ukažme si tento rozdíl na příkladu: budeme-li v nějaké náboženské knize (třeba v Koránu nebo Bhagavadgítě – viz Omyl č.19) číst, že Bůh odsuzuje nemravnost – tak co? Řekneme si: a je vůbec nějaký Bůh? Kdoví, kdo si to vymyslel, a co to vůbec ta nemravnost je, že? A tak snadno kárání nemravnosti “hodíme za hlavu”. Knize, která jen kárá nemravnost, nemusíme moc věřit.

     Sodoma - Gomora

     Když ale čteme o nemravnosti v Bibli, je to více konkrétní. Mojžíš tam píše, že jistý muž jménem Abraham, který se narodil ve městě Ur Kaldejských, dostal nedaleko Hebronu informaci, že města Sodoma a Gomora budou zničena kvůli nemravnosti, protože sodomští a gomorští dělali ty a ty věci. Toto jsou už údaje, které se dají ověřovat. Můžeme zjišťovat, zda existoval Mojžíš a Abraham a města Hebron a Ur. A jestli existovala Sodoma a Gomora a došlo k jejich zničení, a kde a kdy se to vlastně všechno odehrálo. Pokud nám to třeba archeologie potvrdí, pak tvrzení, že se Bohu nelíbí nemravnost, dostává určité konkrétnější rysy a větší závažnost – alespoň pro některé lidi.

     Můžeme si také zajet k Mrtvému moři, lehnout si do vody nasycené solí a číst na hladině noviny, aniž bychom se potopili. Vidět na vlastní oči, jak pustá krajina bez života tam (následkem starověké nemravnosti) zůstala dodnes. Snadno si uvědomíme, že na tom biblickém vyprávění o trestu ohněm, sírou a solí, pro nemravnost - “něco asi bude”! Místo novin můžeme také na hladině Mrtvého moře číst Herodotovy Dějiny z 5.stol.p.n.l, kde se o Sodomě a Gomoře mluví. Jedinou Bibli, ze všech náboženských knih světa, můžete takto “křížově” ověřovat. A při tom si uvědomit závažnost jejího učení i v duchovních oblastech – třeba pokud jde o tu nemravnost, ale i další věci.

     Archeologie a Bible

     Právě proto je Bible kniha, která ze všech nejvíce byla napadána nejrůznějšími kritiky (tzv.vyšší kritika). Je zajímavé sledovat, jak kritika musela ustupovat pod tíhou nových zjištění, např.z archeologie. Už jsem zmínil místo Abrahamova dětství, Ur Kaldejských (Babylonie, dnes Irák-Perský záliv). Samotná existence tohoto města byla dlouho nejistá a kritikové prohlašovali, že např. Mojžíš nemohl napsat první knihy Bible, protože v jeho době ještě nebylo známé písmo. Ur Kaldejských však bylo objeveno a podrobně zkoumáno. Bylo zjištěno, že mnoho set let před Abrahamem bylo písmo velmi rozvinuté. Nedávné objevy řady starověkých měst a civilizací potvrzují nikoli “postupnou evoluci písma a kultury”, ale to, že civilizace po počátečním rozkvětu vždy upadaly, také směrem od monoteismu (víra v jednoho Boha) k polyteismu (mnohobožství). Až k ateismu, magii, čarodějnictví a pověrám současnosti (evoluční pověra, že se hmota oživila sama).

     Zkáza Sodomy a Gomory je bohatě potvrzena výzkumem regionu na břehu Mrtvého moře, kde se tato města nacházela. Velké množství soli, síry a živce, sopečné horniny obsahující sirné plyny – to vše ukazuje na velikou pohromu, ke které tu muselo kdysi dojít.(Bible a současná věda, dr. Henry Morris)

     Chetité, Edomité

     V této oblasti bydleli Chetité (Hetité), o kterých Bible hodně mluví. Avšak z jiných pramenů nebylo až do začátku 20. století o tomto národu nic známo. To bylo příčinou další mocné kritiky Bible jako knihy historicky nespolehlivé. Později bylo zjištěno, že Chetité tvořili jeden z nejmocnějších a nejvlivnějších národů starověku.

     Totéž platí o Edomu a Edomitech a dalších národech. Asi nejznámější knihou, populárně dokládající historickou pravdivost Bible, je A Bible má přece pravdu od Wernera Kellera. Další práce na toto téma jsou od Freeho, Ungera, Pfeiffera, Allise a jiných. Význačný archeolog dr. Nelson Glueck řekl: "Mohu kategoricky prohlásit, že zatím není archeologického objevu, který by vyvracel záznamy Bible. Desítky archeologických nálezů potvrzují v jasných konturách nebo v přesných detailech historické líčení Bible.” (Rivers in the Desert) Dr.Zeev Shremer, vůdce geologické výpravy na sinajský poloostrov, prohlásil:

     “Máme své vlastní mapy a přehledné geodetické náčrty, ale samozřejmě tam, kde se Bible a mapy rozcházejí, dáváme přednost Knize knih /Bibli/.”(Je Bible skutečně Boží slovo? – The Sun, San Bernardino, Kalifornie)

     Homo sapiens sapiens a jeho plemena

     Studium lidských plemen potvrzuje biblický záznam historie člověka. H.Benedict a G.Weltfisch (antropologové) vyjadřují tuto myšlenku: “Co je v Bibli již po staletí psáno o Adamovi a Evě, otci a matce celého lidského pokolení, to dokázaly vědecké výzkumy, že totiž všechny národy země tvoří jedinou rodinu a mají společný původ. Věda popisuje složitou stavbu lidského těla, v němž všechny orgány spolupůsobí, aby je zachovaly na živu, jeho pečlivě vymyšlenou stavbu, která by se nemohla náhodně vyvíjet u všech stejně, kdyby lidé neměli žádný společný původ...Lidé všech ras jsou bratři, jak totéž říká Bible.” (Rasy lidstva)

     Ve spisu Co je rasa? vydaném UNESCO čteme: “Kdybychom šli stovky generací zpět, dospěli bychom ke kořeni stromu lidské rodiny, k  prvnímu ´homo sapiens´...Můžeme zcela dobře nazývat svého společného předka Adamem, což znamená hebrejsky člověk, neboť známá biblická zpráva naznačuje vědecké svědectví, že dnešní lidé jsou společného původu.” (Věda a Bible).

     Rodiště lidstva, jazyky, písmo a lidské schopnosti

     Evoluční fantasté nám předkládají nové a nové hypotézy o místě, odkud se rozšířily lidské rasy a odkud pochází člověk. Jednou je to Asie, jindy Afrika nebo Evropa. Tisíce let před těmito domněnkami čteme v Bibli, že člověk byl stvořen v místech, kde dnes tečou řeky Eufrates a Tigris – před potopou tam tekly řeky čtyři. Toto místo je na Blízkém východě, v místě nazývaném řecky Mezopotamie (Země mezi řekami), kde žili Sumerové. Po celosvětové potopě (za Noe) se člověk usadil nejprve v okolí pohoří Ararat – dnešní Turecko. V těchto místech můžeme hledat pomyslný střed, odkud se do celého světa rozšířil člověk: střed vědecký, kulturní, rasový, jazykový i literární. Nedaleko odtud byly zmateny jazyky při stavbě babylónské věže a lidé se tak rozešli do všech stran. Je to jen pohádka?

     Archeolog J.P.Free prohlásil: “Není důvod k pochybnostem o tom, co říká Bible o původní jednotě řeči nebo o náznaku, že lidé měli na začátku jednu řeč. Žádný nález ze staré nebo z nové doby nedokázal opak.” (Archeologie a biblické dějiny) Pokud jde o složitost jazyků, panuje všeobecně rozšířený omyl, že se jazyky vyvinuly z nějakých chrochtavých zvuků ve složitou řeč. Dr.Mason však zjistil, že se jazyky zjednodušují od původních komplikovaných forem. Časopis Science ilustrated napsal: “Starší formy dnes známých jazyků byly daleko těžší než jejich moderní odvětví...je zřejmé, že člověk nezačal s jednoduchou řečí, která by se postupně komplikovala, ale zdá se, že někde v minulosti, z níž nemáme žádná písemná svědectví, měl nanejvýš rozvinutou řeč, kterou postupně zjednodušoval v moderní formu.” (Věda a Bible)

     V knize Od doby kamenné ke křesťanství píše profesor W.F.Albright: “Archeologická bádání jednoznačně dokázala, že na zemi neexistuje žádné kulturní středisko, které by se mohlo co do stáří a výsledků rovnat se zeměmi v kotlině Středozemního moře a východně od něj....Ostatní kultury Starého světa všechny pocházejí z tohoto kulturního centra nebo jím byly silně ovlivněny.” Pokud jde o písmo, historik Berosus (3.stol.p.n.l.) napsal, že umění psát vynalezl lid v jižní Mezopotamii. David Diringer ve své knize Abeceda o tom píše: “Klínové písmo je pravděpodobně nejstarší systém psaní...Zdá se, že tento velkolepý vynález pochází od Sumerů...neboť nejstarší dokumenty v klínovém písmu – přes tisíc tabulek a zlomků tabulek – byly nalezeny hlavně v Uruku nebo Maraka, v biblickém Erechu a patří k ´uruckému období´, před dobou mezopotamských dynastií.” Také matematika, astronomie, medicína, chemie a další vědy byly rozvíjeny v těchto biblických místech poprvé na světě.

     Bible – Boží slovo člověku

     Bibli můžeme chápat jako takový osobní dopis každému člověku. Poněkud dlouhý dopis - vždyť také není na přečtení při kávě. Já čtu Bibli skoro denně, zvláště ráno po poděkování Bohu za nový den a prosbě o požehnání pro lidi, které znám. Postoj k Bibli může být zhruba trojí: “nad”, “pod” a “v”.

     Nad Biblí – to je víra, že žádnou Bibli nepotřebuji, “sám vím”, co je dobré a co je špatné, nemusí mi radit ani Bible ani papež ani žádný věřící. To je postoj slepé nafoukanosti (často u ateistů, ale nejenom tam), mnohokrát jsem se s ním setkal a pojednává se o něm v Omylu č.32.

     Pod Biblí – to je postoj slepé poslušnosti a je také rozšířený. Takový člověk zná desatero a řadu církevních nauk (více či méně biblických) a slepě je dodržuje. Ne vždy, ale mnohdy je schopen odsoudit někoho, kdo takto nejedná – ať už proto, že je “nad” anebo “v” Bibli.

     V Biblito je takový postoj, kdy dotyčný člověk by mohl sám Bibli psát (pokud by se ještě psala – psaní bylo ukončeno v 1. století, viz výše) a svým jednáním a slovy ji takový člověk v podstatě píše. Je tedy chodící Bible – ne v tom smyslu, že zná nazpaměť texty z Bible, ale v tom smyslu, že má ducha Bible. Takový člověk ani nemusí moc z Bible znát, ale je s ní v souladu, s Božími záměry. Je to člověk, který přijal Pána Ježíše Krista za svého Pána. Je to člověk ušlechtilé víry (Omyl č.12).

     Bible předběhla vědu

     Že je Bible zcela zvláštní kniha, o tom svědčí řada dalších mimořádných věcí. Nikde se nedočtete v této tisíce let staré knize o tom, že Země je plochá placka. Naopak, Bible již staletí před Kristem hlásala, že Země je kulatá, “zavěšena na ničem” a není hodna žádného uctívání – jen normální péče, tak jako pečujeme o svůj domov. Také tisíce let Bible učí lidi základní hygienická pravidla, např. karanténu pro infekčně nemocné lidi – zatímco lékaři, kteří Bible nedbali, ještě v 19. století zabíjeli pacienty svýma rukama, když si je nemyli a nesterilizovali. (Až v 19. století proti tomu vystoupili profesoři Semmelweis, Pasteur a další – a jak jinak, byli vysmíváni).

     Proroctví

     Na celou tlustou knihu by vydalo napsání všech proroctví, která byla v Bibli vyřčena a splnila se hned poté, nebo po desítkách či stovkách let – a další ještě čekají na svoje splnění a postupně se plní. Zničení starověkého Tyru, pád Babylóna, obnova Jeruzaléma, vzestup a pád médoperských a řeckých králů byly předpověděny tak podrobně, že se kritikové ze všech sil snažili dokázat, že tato proroctví byla napsána až po oněch událostech. Zcela marně – za nález století jsou považovány svitky od Mrtvého moře, které začaly být objevovány v letech 1947 až 1955 (Starý zákon) a které potvrdily, že Bible byla psaná a předávaná s naprostou přesností a pečlivostí a řada prorokovaných událostí musela být napsána dávno před jejich splněním.

     Jen o Kristu existuje asi 330 splněných proroctví ve Starém zákoně, tedy stovky let předtím, než se naplnila – např. ve kterém městě a kdy se narodí, z jakého židovského kmene bude, mnoho detailů okolo jeho smrti a vzkříšení, a že založí církev, která přes pronásledování zůstane až do konce světa.(církev/církve viz Omyl č.16) Většinu z těchto proroctví Kristus nemohl naplnit prostě jen tím, že by je znal a snažil se o to (události kolem jeho narození a krátce po něm, okolnosti jeho smrti a vzkříšení a poté). Kristus sám vyslovil podrobné proroctví o zkáze Jeruzaléma a rozptýlení Židů do celého světa. To se začalo plnit necelých 40 let po jeho smrti a plní se to dodnes.

     Starý zákon, Kristus a další autoři novozákonních knih popisují také konec světa, jako spád řady událostí. Tyto události se mají seběhnout v době pro lidstvo značně pochmurné: mají přijít velké války, kdy se mnoho národů postaví proti sobě, dále jsou předpovězeny epidemie a zemětřesení a velký strach lidí z budoucnosti. Není bez zajímavosti uvést, že Starý zákon předvídá pro časy konce konflikt mezi severem a jihem. Je to překvapivé, když se donedávna jevil mnohem pravděpodobnější konflikt mezi východem a západem. Právě nyní, když píšu tento omyl, slyším od odborníků v televizi, že dnes probíhá konflikt mezi severem a jihem (7.10.2001 – ČT1). Týká se státu Izrael a má mnoho společného s biblickými událostmi – což je 2000 let po dopsání Bible jistě pozoruhodné.

     V Bibli je do detailů popsána i rozšiřující se nemravnost a rozvrat rodin, vzpoura dětí proti rodičům a sexuální zvrácenosti. Jistě, nad tím vším lze mávnout rukou (“vždyť to bylo vždycky”) – ale jen do chvíle, než to na člověka přímo dopadne. Pak se rukou mává špatně a hlavně pozdě.

     Závěr

     Chtít někomu přiblížit Bibli, která má kolem tisíce stran a byla psána přes půl druhého tisíce let, na čtyřech stranách A4 papíru nebo v rozsahu asi 80 kB, je jednak nemožné, jednak troufalé. Ježíš však sám shrnul celý Starý zákon do dvou vět: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a bližního svého jako sebe samého (Mat 22:40) O tom, jak tato láska má vypadat, je Bible. Jak jsem již naznačil, Bible je dopis – dopis milujícího milovanému. Není psaný z romantické lásky, kde zpravidla chybí pravda. Je v něm vysvětleno, proč Bohem milovaný člověk žije ve světě, kde je utrpení, bolest a smrt – jako příčina je označen hřích, tedy odklon nás, milovaných, od milujícího. “A ukryl se člověk (Adam) a jeho žena před Bohem”, když uslyšeli jeho hlas - to čteme hned na začátku. Ukrývat se před Bohem, zaslechneme-li jeho hlas, lze různě. Nedoporučuji to. Pokud si myslíte, že díky tomuto článku už o Bibli víte dost a nemusíte ji číst – tak jsem vám k jednomu takovému ´ukrytí se´ velmi nerad napomohl. A vy se pak už nedovíte, jak lze nad hříchem (a jeho důsledky) vyhrát.

  • Autor: Kábrt Pavel
  • Datum publikace: 11.10.2001
  • Článek zařazen do: Zkušenosti
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 3097 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0036 sec. | Aktuálně máme v databázi 8126 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha