Omyly v informatice

O informatice již řeč byla. Podívejme se na ni ale v trochu širších souvislostech. Co to vlasně je informace? Jaká je specifika informatiky v neziskovém sektoru?

     Kolem informatiky a informací existuje mnoho omylů. Zkusme si odpovědět na pár otázek?

     Je informace zboží? Někdo odpoví ano někdo ne. Kdo má pravdu. Argumenty pro NE. V televizi vidíte reklamy zadarmo, denně dostáváte spoustu reklamních letáků zadarmo do schránky, i v informačních centrech pro mládež docházkového typu jsou informace zadarmo a i některé noviny se také dají získat zadarmo.

     A teď argumenty pro ANO. Tu televizní reklamu sice neplatí divák, ale velmi draho ji platí ten, kdo si ji tam zadává. Reklamní letáky je třeba vytisknout a distribuovat. To také není zadarmo a platí to sice zdánlivě ten, kdo si reklamu zadává, ale ve skutečnosti to platí zákazník, protože náklady na reklamu jsou samozřejmě zahrnuty do ceny zboží. Provoz informačních center je dotován a dotace jsou z našich daní. Ani tyto informace tedy nejsou zadarmo. A noviny, které jsou zdrama. Ty jsou zaplaceny buď z reklamy, např. pražské Metro a nebo z daní, např. místní noviny.

     Další příklady, kdy platíte za informace si mnohdy ani neuvědomujeme. Koupíte si noviny, koupíte si knihu, koupíte si jízdní řád. Příkladů by se našlo hodně.

     Tak ale proč to nefunguje v neziskovém sektoru? Protože neziskový sektor nemá peníze na to, si platit reklamu. To, že je soběstačný, je velká nepravda, kterou říkají mnozí politici pro to, aby urychlili vstup naší republiky do Evropské unie. Chtějí se tak zbavit zodpovědnosti. Bohužel informatika v neziskovém sektoru a zejména v oblasti dětí, nemá správnou a účinnou koncepci.

     MŠMT ČR sice podporuje informatiku mládeže. Zcela v ústraní ale zůstávají děti. Většina dětí a rodičů není informována. Při tom mládež se umí ve světě informací pohybovat daleko lépe, než některé děti a jejich rodiče. Pro mládež, která již umí ze škol ovládat Internet, není problém si informace na Internetu najít, zejména ve větších městech. Např. málo kdo ví, že v Praze nabídka levného přístupu na Internet mnohonásobně převyšuje poptávku. Např. internetstudio pro děti a mládež je využito pouze ze 4% strojového času. Při tom zde jsou ceny od 24,-- Kč/hod pro děti do 15 let a níže a od 40,-- Kč/hod a níže pro studenty.

     Právě v Praze se ale o informatiku o sdruženích dětí a mládeže a o akcích pro děti a mládež starají zcela minimálně. Před pár lety byla informatika podporována Magistrátem hl. m. Prahy. To je ale již minulostí. A tak spousta zajímavých aktivit, o které by byl zájem, kdyby se o nich vědělo, končí nezdarem. Zůstávají za nimi dluhy dobrovolných lidí, kteří chtěli něco z nadšení udělat a byli nuceni do toho mimo svého času investovat i své peníze. To je nejlepší cestou, aby tito nadšenci, kterých je rok od roku méně, úplně vymizeli.

     Jak by se to dalo vyřešit? Opravdu účinně podpořit několik nezávislých projektů, které se věnují nejenom informatice mládeže, ale i dětí a jejich rodičů. Zavázat tyto projekty vzájemnou spoluprací. Tyto projekty nebývají nijak finančně náročné. Velké množství jich je na Internetu, ale chybí propagace. Projektům dále chybí zázemí a tak některé končí či se na delší dobu odmlčují. Má-li člověk, který projekt dělá, osobní problémy, pak své stránky delší dobu neaktualizuje.

     Jaké jsou náklady na takové projekty? Řekněme řádově 1.000,-- Kč na doménu, cca 5.000,-- až 10.000,-- Kč na roční webhosting a případně dalších 5.000,-- až 15.000,-- Kč na další náklady kolem propagace či poplatků za připojení. Kdyby fungovalo řekněme 20 až 30 podobných zpravodajských webů, které by spolupracovaly a byly by odkazově vzájemně propojeny, pak by se mnohé vyřešilo. Náklad by byl pod milion a bylo by zde 30 nezávislých funkčních zdrojů informací, které by se vzájemně zálohovaly. Pokud by jeden na měsíc vypadl z důvodu třeba nemoci autora, věděli by jeho návštěvníci, že najdou 29 dalších, které pořád fungují.

     V čem je problém? Velmi se podceňuje akčnost malých sdružení a jednotlivých nadšenců. Většinou je tendence svěřit nějaký úkol dvěma až třema profesionálům. Jejich servery mají sice relativně dobrou čtenost, přesto ale odezva není taková, jakou by jsme si představovali. Možná je to tím, že není vykryto celé spektrum populace a zájmů a ta "díra" je opět v oblasti dětí. Bohužel nefunguje ani systém propagace přes školy.

     Uvedu několik příkladů. Kroužky pořádané na pro děti o Internetu jsme nenaplnili. A to přesto, že jsme poslali letáčky na 60 základních škol v naší spádové oblasti a deset osmiletých gymnázií a že naše ceny se pohybovaly na či pod nižší cenovou hranicí. Článek o našich kroužcích proběhl i na Adamu. Obdobné to bylo s příměstkými tábory, které jsme pořádali o prázdninách. Zde jsme z 6 turnusů obsadily dva na 50 a 70%. Děti, které se zúčastnily, byly spokojené, máme zpětně kladné ohlasy od dětí i od rodičů. Většinou se ale o nás dozvěděli z Internetu ze stránek našeho internetstudia.

     V článku S.O.S Informatika a v diskusi k němu také některé problémy již zazněly. Je to třeba tím, že informaci o volných místech na táborech někde nechtějí zveřejnit bezplatně. Bohužel někde jsme na toto téma museli jednat i se samotnými informačními centry mládeže docházkového typu. Hodně by pomohlo, kdyby určitá povinnost informovat byla dána i školám. Netvrdím, že by škola měla bezplatně propagovat tábory pořádané komerčními agenturami či cestovními kancelářemi. Ty mají peníze na to, si tuto propagaci zaplatit a může to být i vhodný doplňkový příjem školy. Je ale absurdní, aby si tuto propagaci platila sdružení dětí a mládeže či jiné neziskové organizace, protože jde pouze o přelévání státních peněz. Je-li dotovaný tábor, pak samozřejmě musí být neziskový a abych platil reklamu škole z dotace poskytnuté na tábor, mi připadá absurdní. Už takhle se nemalá část státních dotací na děti a mládež vrací zpět do státního rozpočtu formou daně z přidané hodnoty.

     Na závěr naše více než roční zkušenost z toho, když jsme se jako malé sdružení chtěli zapojit od sítě informačních center mládeže docházkového typu, které jsou zaštítěny Asociací ICM. Zde jsou kladeny vysoké nároky na rozsah služeb, což bych dovedl pochopit. Mají předepsaný určitý minimální počet hodin provozu týdně, který je tuším zhruba kolem 40. Mají předepsaný rozsah poskytovaných informací. To vše jsme byli schopni splnit až v okamžiku, kdy jsme otevírali internetstudiu, jehož součástí ICM snad někdy bude.

     Anabázi tohoto našeho snažení by zde jistě čenář našel. Těžko bych asi hledal konkrétní odkazy na články, v kterých jsme to již několikrát vzpomínali. Šlo v podstatě o to, že původně jsme nebyli schopni rozjet ICM v tomto rozsahu pouze amatérsky. Dotace mohla přijít až po provozu, ale nikdo nezaručil její výši, přičemž rozsah provozu byl závazný. Dobrovolníka na 40 hodin týdně neseženete. Z čeho by žil? Vzít na to brigádníky a pak když se to nepovede je nezaplatit? Je pravda, že hodně podniků dluží mzdy svým zaměstnancům. Ale lidé pracující v neziskovém sektoru myslí asi trochu jinak a nemají na takovéto jednání "žaludek".

     Nyní jsme měli podmínky splněny, protože obsluha v internetstudiu musí být stejně. Takže šlo pouze o to, sehnat peníze na šanony a okopírování materiálů. Na to jsme si napsali projekt a vstoupili jsmne do Asociace ICM. Na rovinu jsme řekli naši situaci, byli jsme pochopeni (aspoň to tak vypadalo) a naše požadavky byly označeny za reálné, spíše skromné.

     S přípravou internetstudia jsem měl hodně práce, takže na nějakou větší komunikaci s Asiciací ICM nebyl čas. Ostatně nic mimo běžných informačních materiálů jsme od nich nedostávali. V naší finannčí situaci ale pro nás byl problém tisknou materiály zasílané emailem, protože na inkoustové tiskárně je to drahé. Vše tedy čekalo na dotace.

     Začátkem června jsem dělali slavnostní otevření internetstudia, které bylo spojeno s tiskovou konferencí. Byla to první fáze, druhou mělo být na podzim otevření ICM. Na slavnostní otevření jsme pozvali hodně osob, včetně zástupců Asociace ICM. Z nich se nedostavil nikdo ani nikdo neodpověděl. Při tom jsme se současně ptal i na situaci kolem dotací na náš, přes Asociaci podaný projekt a informoval jsem o zámětu, ICM otevřít na podzim, nejlépe v září.

     Když přišla pozvánka na valnou hromadu, poslal jsem podklady pro porjekt na rok 2002 a návratku na valnou hromadu. Současně jsem se dotázal, zda stačí, když podklady pro dotaci v papárové podobě s podpisy a razítkem přivezu až na valnou hromadu. Odpověď žádná. Přeposlal jsme to tedy znovu. Až teď jsem se dozvěděl, že nás za členy neberou a že jsme mezi čekateli na přijetí. Předně tedy první postřeh, odpovědi z Asociace chodí vždy až po urgenci (po opětovném poslání), takže kdybych vše nezaurgoval, přijel bych na valnou hromadu a byl bych tam úplně zbytečně.

     Na můj následný email, který jsme zaslal před valnou hromadou s dotazem, zda teda má smysl, abych s ejí zúčastnil, jsme nedostal odpověď dodnes. Protože mě už nebaví ji znovu přeposílat a urgovat, tak odpověď patrně už nedostanu. Proč nikdo neurgoval, že nemáme zaplacené členské příspěvky, mi asi taky nikdo z Asociace nevysvětlí. Takže vše nasvědčuje tomu, že tudy cesta nevede. Bohužel pravidla MŠMT ČR ale daly Asociaci monopol, takže jinak než jjeím prostřednictvím nelze na informatiku granty podávat.

     Asociace ICM je sice brána jako střešní organizace, ale od dalších dvou střešních organizací se výrazně liší. V ČRDM a KSDM mají sdružení úplnou volnost a střechy je řídí pouze metodicky. V Asociaci ICM je však jednoznačně patrná nadřazenost a jakási direktiva, tedy přidělování úkolů a kdo je nesplní, nedostane peníze. Je otázka, zda to není důvodem, proč se informace k dětem nedostávají? Nebylo by vhodné založit ještě Asociaci ICD, která by se věnovala dětem?

     Pro nás z toho plyne to, že se budeme snažit udělat aspoň pouze malé informační centrum místního charakteru. Vzhledem k zadluženosti internetstudia ale nemůžeme do této oblasti nic investovat, protože tyto investice nebudou mít návratnost. Nezbude tedy než čekat, jestli se internetstudio rozeběhne natolik, aby bylo ziskové a tento zisk po té investovat do informatiky. Tím definitivně padá záměr otevřít ICM ještě letos a pokud tento záměr nepodpoří někdo jiný, nevidím budoucnost uskutečnění tohoto záměru ani v roce 2002.

     Teze, že by malé sdružení dětí a mládeže bylo schopno dotovat takovouto aktivitu, která je pro nečleny sdružení nejenom dobrovolníky, ale i penězi, je hodně utopistická. Jen hodně naivní člověk si může myslet, že rodiče dětí budou formou zvýšených členských příspvků doplácet na něco, co jejich děti nevyužijí. Je otázka, zda je rozumné potenciál našich dobrovolníků odmítat jenom proto, že nejsme schopni provoz zajistit nez dotací. Na tuto otázku ale myslím právě dává odpověď stav informatiky v neziskovém sektoru, který je bohužel velmi žalostný.