Zkušenosti vedoucích II

Naše rubrika o zkušenostech vedoucích pokračuje. Dnes něco o tom, jaké to je, když přijde oddíl do styku s policií.

     Na dnešek jsem pro vás připravil dva příběhy z jednoho oddílu. Jsou to příběhy ze dvou výletů, které měly svoji zápletku, kterou pomáhala řešit policie. Kde se stala chyba? Dalo se tomu zabránit? Určitě ano. Poučme se tedy s vedoucím, kterému se to stalo.
     Na prvním výletě šlo přes třicet dětí různého věku od 8 do 15 let spolu s dvěma vedoucími. Proto i tempo chůze bylo s ohledem na malé děti pomalé, což se moc nelíbilo starším. Proto, že mezi nimi byli kluci, kteří byli poměrně zkušení a v oddílu už byli delší dobu, souhlasil vedoucí s tím, že můžou jít napřed po značce a počkat na nádraží. Sám pak s kolegyní vedoucí šel s menšími dětmi, které různými způsoby motivovali k rychlejší chůzi, aby jim neujel vlak. No zas tak moc na spěch neměli, u nádraží měli více než půlhodinovou rezervu. Jenže zádrhel byl v tom, že rychlejší skupinka tam nebyla. Vedoucí teda koupil lístky, protože nádraží (vlastně zastávka) se mělo zavírat. Po tomto vlaku jel už pak jediný, který byl v cíli až po půlnoci.
     Vedocí šel nejdřív kus cesty dál hledat, jestli skupina nádraží nepřešla. Ale bylo hned u cesty, takže to moc pravděpodobné nebylo. Přijel vlak, který nechali odjet, protože nechtěli nechat skupinku starších samotnou. Vedoucí zavolal na policii. Ti vyšli ochotně vstříc a přijeli. Teď se vedoucí dozvěděl, že čekají na zastávce a v tomto městečku je ještě i vlakové nádraží. To ale nebylo při turistické značce. Jeli tam a tam našli vzkaz od starších kluků, že na ně čekali a protože to byl poslední vlak, že jeli sami domů.
     Policajti nakonec sehnali pro větší skupinku dětí autobus, který je poměrně levně odvezl do ubytovny. Byli natolik ochotní, že se telefonicky spojili se svými kolegy v místě ubytovny a ti tam vyslali policistu, který čekající děti informoval, že vedoucí se zbylými dětmi přijedou později a že na ně mají čekat a být v klidu.
     Vše dopadlo dobře, akorát to stálo víc peněz. Rychlejší skupina opustila turistickou značku, což nebylo domluveno a tudíž to neměla dovoleno. Měla dovoleno jít napřed po turistické značce a počkat na nádraží. V tom případě pro ně bylo nádražím ona zastávka, kde čekali vedoucí se zbytkem dětí. Žádná aféra z toho nebyla. Děti z rychlejší skupinky zaplatily každý asi 10,-- Kč, z čehož byl uhrazen autobus. Většina z nich uznala svoji chybu a podřídili se tomuto rozhodnutí.
     Zabránit se tomu mohlo dvěma způsoby. Kdyby byl vedoucí hned místo hledání dětí volal policii. Byli by včas objevili skupinku kluků na nádraží a mohli stihnout vlak. Jenže komu by se chtělo hned burcovat policii, když věřil, že třeba děti najde sám. Druhé řešení je paradoxní. Kdyby se byli na děti "vykašlali", nastoupili do vlaku a nechali je osudu, tak by je byli ve vlaku potkali, neboť oni právě tímto vkalem odjely. Že se vedoucí takto nerozhodl, je ale myslím dost pochopitelné.
     Na druhém výletě měl vedoucí instruktora, kterému už nechybělo moc do 18 let. Dětí tu bylo asi kolem třiceti. Asi v půlce cesty se některým dětem nechtělo jít pěšky celý výlet. Byly to vesměs starší děti. Nakonec tedy vedoucí svolil, aby tato skupina šla s instruktorem, kterému nechybělo moc do 18 let. Bylo dohodnuto, že na nádraží nastoupí do vlaku a přijedou vlakem. Vedoucí s ostatními, kteří chtěli vidět ještě i další skalnaté útvary, šli pěšky dál. Dokončili výlet, nasedli na vlak a jeli zpět. Druhou skupinku nepotkali ani po cestě, ani je nenašli v ubytovně. Vedoucí měl straosti. Musel vařit pro děti večeři a ještě hledal v jízdním řádu, kdy můžou ti chybějící přijet. Mnoho možností nebylo, další vlak měl přijet něco před půlnocí. Dorazil opět policajt. Vedocuí se trochu lekl, co se stalo, ale vzápětí se uklidnil. Policajt tu byl v roli posla, který vyřizoval, že kluci sedli omylem na jiný vlak a přijedou později. Tím tedy potvrdil domněnku vedoucího, protože skutečně přijeli jim vytypovaným vlakem.
     Tyto dva výlety mají společného nejenom, že se v obou vyskytují policajti, ale přenesla se i zkušenost. Jeden z patnáctiletýh kluků, který byl i na prvním výletě, zaregistroval, že je přišli informovat policajti o druhé skupince. Proto řekl instruktorovi, že by měli jít na policii, tam říct, co se jim přihodilo, a požádat je, aby informovali vedoucího. To také udělali.
     Důvodem, proč nepřijela tato skupinka tím správným vlakem bylo to, že v onom nádraží omylem nastoupila do vlaku, který jel na druhou stranu. No, to se stát může. Za ocenění stojí fakt, že se snažili vedoucího informovat, aby neměl zbytečně starosti.
     Oddíl tedy přišel do kontaktu s policií dvakrát, naštěstí to vždy dobře dopadlo. Děti to pak braly i trochu s humorem, takže v kronice oddílu je to zapsáno stylem, že policajty mají rádi. Máte podobné zkušenosti i vy? Jestli ano, napište nám a podělte se o ně s ostatními.