Věrní přátelé - 13. část

Situace přiostřuje a je tu první bitva mezi Mingy a Delawary. Zajímá vás, jak dopadla?

     3. Mingové útočí

     “Tak pěkně všechno začalo – a takhle to dopadlo…” pomyslel si Vašek sklíčeně.

     Hned příští sobotu se vypravil na kole za Mirkem. Byl u něho jen chvíli, ale i to ho posílilo.

     “Musíš to nějak vydržet, ale hlavně se tomu nepoddávej. Vidíš všechno moc bíle, a pak zase moc černě. Někdo se postupně vybarví tak, někdo jinak. S tím se asi nedá nic dělat, tak to na světě chodí,” řekl mu Mirek. A Vašek mu musel dát za pravdu.

     “Možná to opravdu beru moc osobně,” přemýšlel cestou domů, “snad přece nejsou takoví, jak se mi to někdy zdá. Vždyť se známe tak krátce! Kdo ví, co si teď Mirek o mně myslí.”

     Zadumaný vešel do dveří. Málem ho porazil Milan, který se řítil se schodů.

     “Jdeš na pomoc?”

     “Komu?” nechápavě se zeptal Vašek. Ani si neuvědomil, že je už doma.

     “Našim přece! Rychle!”

     A už běží oba dva. Vašek si pořád ještě nemůže nějak uvědomit, co se vlastně stalo.

     Zahnuli doleva k haldám na okraji sídliště.

     “Rychle, už útočí!” volá Milan.

     Vašek pohlédl před sebe. Teprve teď se mu v hlavě rozjasnilo.

     Uviděl dva kopce z navezené hlíny. S jednoho právě sbíhali Mingové a na druhém spatřil kluky od nich – Delawary.

     Dobíhali ke svým už za boje. Snesla se na ně sprška drnů a hliněných kuliček, kterými obě strany válčily. Taková kulička se napíchne na pružný klacek, s tím se mávne a “střela” pak letí velmi daleko a má neuvěřitelnou razanci. Milan, Vašek i ostatní ale na bolestivé zásahy nic nedali a snažili se postupovat stále blíž k nepřátelům. Pak se ztratili jeden druhému z dohledu.

     Začínal boj “muže proti muži”. Jeden z Mingů se vrhl také na Vaška. Myslel si, že menší Vašek pro něho bude snadným soupeřem, ale ten byl hbitý jako úhoř. Ne nadarmo byl vytrénovaný ze soubojů s Ondrovou partou! A tak, než se Ming vzpamatoval, ležel potupně na lopatkách a vzdal to. Podle dohodnutých pravidel odešel opodál k ostatním poraženým a sledoval bitvu už jen jako divák.

     Vašek si ani neměl čas příliš oddechnout, když se k němu přiblížil další protivník – ale vždyť to není Ming! A teď, když ho uviděl, začal rychle couvat a utíkat pryč. Vždyť on to je… Kaštánek, ano, určitě!

     Vašek si uvědomil, že se mu už před několika dny zdálo, jako by mezi Mingy zdálky viděl samotného Ondru. Tenkrát si pomyslel, že se asi plete. Teď už si to nemyslí! Kaštánek – nepřítel z Černovic. A je tady – v Hořičkách!

     Rozeběhl se za Kaštánkem, jak nejrychleji uměl. Teď mu to konečně nandá! Skočil mu na záda, ale vzápětí do něho kdosi prudce vrazil. Kaštánek se mu vysmekl a Vašek už v zápase s dalším nepřítelem neměl ani čas, aby zahlédl jeho rozčilenou a smutnou tvář…

     Situace se pro Delawary začala vyvíjet nepříznivě. Vašek zbledl zlostí, když zahlédl během souboje Oldu, jak nechává všeho a běží za Alešem, který na něho nedaleko odtud mával.

     Tábor poražených Delawarů se viditelně zvětšoval. Bylo zřejmě jen otázkou krátkého času, kdy se zbylí neporažení dají na útěk.

     Tu najednou bitvu přerušil silný hlas: “Uličníci, dáte tady pokoj! Já vás spořádám, to si pište!”

     Postarší pán vyhlížel ze dveří nedaleké vilky a hrozil rukou. Jedna z kuliček přistála až na jeho čele. Měly opravdu velký dolet…

     Mingové urychleně opouštěli bojiště. Padla ještě nějaká silná slova, ale kluci se raději stáhli. Tak to dopadá, když se “dospěláci” míchají do klukovských záležitostí… Jenom všechno pokazí!

     Ten pocit měli i Delawarové, když kráčeli ke své základně, aby si tam v klidu poklábosili o bitvě.

     Když obešli haldu, zůstali překvapeně stát. Z jejich boudy byly trosky!