Věrní přátelé - 9. část

Prázdniny skončily, situace se mění. Dochází k další rvačce a děj se dále zamotává.

     Stalo se v září

     Prázdniny mizely den po dni. Končily parné dny a nastávalo příjemné teplo. Zeleň již dávno nesvítila svěží barvou, a to bylo znamení přicházejícímu podzimu a novému školnímu roku.

     Ke svému žalu se Vašek dověděl, že se budou za nějaký čas stěhovat do nového sídliště v nedalekých Hořičkách. Ještě se nevědělo, kdy to přesně bude.

     I Mirka samozřejmě mrzel Vaškův budoucí odjezd. Vlastně to byla hrozná smůla – v jejich třídě se mnoho věcí dál měnilo v jejich prospěch. Kluci už se tolik nebáli Ondrovy síly a začínali se s Mirkem i Vaškem víc kamarádit. Několik jich začalo dokonce s nimi plnit už dosti proslulé bodované zkoušky.

      Co proti tomu mohl Ondra se zbylou malou hrstkou přívrženců dělat? Nepochopil vůbec nic, a tak stále používal jen své pěsti.

     Jednoho dne o přestávce stáli Vašek s Mirkem jako obvykle u okna a probírali novou bodovanou zkoušku, kterou si na sebe připravili. Ondra se rozhodl znovu vyzkoušet svou sílu a pod malichernou záminkou se na ně se zbytkem své party vrhl.

     Tentokrát se ale přepočítal. O prázdninách se totiž Mirek i Vašek v jedné ze svých zkoušek naučili základům sebeobrany, a tak se teď bránili přesile zuby nehty. Už se nehodlali nechat mlátit jen tak pro nic za nic!

     Ostatní kluci stáli u lavic a nevěděli, co mají dělat. Měli čím dál větší chuť oběma kamarádům pomoci, ale strach před Ondrou nepřekonali ještě úplně. To je teď drželo na místě.

     Jak to jen všechno dopadne?

     Mělo být právě kreslení. Děvčatům, která bitku také pozorovala, bylo najednou Mirka a Vaška líto. Proč se s nimi ten Ondra musí pořád rvát?

     Začaly je povzbuzovat: “Do nich, kluci!”

     Pak už to nevydržely, popadly desky na výkresy a začaly s nimi mlátit do Ondry a jeho poskoků hlava nehlava! Byly sice mnohem slabší než oni a prát se nedovedly, jenže jich bylo víc.

     Nastala všeobecná vřava… Teď byl poměr sil zhruba vyrovnaný, a to Ondra nečekal. Zmátlo ho to tak, že se zmohl už jen na pár posměšných poznámek. Když přišel učitel, byl ve třídě, překvapené vlastní silou, podivuhodný klid. Za těch pár minut se něco změnilo a všichni věděli, že už to nikdy nebude takové, jako dřív. Poprvé zapracoval rozum, který otevíral nové vábivé obzory…

     Když byl Mirek toho dne na návštěvě u Vaška, oba se stali nechtěnými svědky další příhody.

     Dívali se právě z okna na těžké černé mraky na obloze. Mrholilo a ze zaprášených stromů klouzaly dolů velké těžké kapky. Kolem nich projel nějaký cizí chlapec na kole.

     Tu se náhle v záhybu ulice přímo proti jedoucímu objevil Ondra a zastoupil mu cestu. Zaskřípěly brzdy a kolo zastavilo. Ondra ho chytil za řídítka.

     Oba hoši skočili okamžitě ke dveřím u verandy. “To se ti hodí, vytahovat se na cizího, srabe!”

     Co je vám do toho?” ohlédl se na ně Ondra a mimoděk pustil řídítka kola.

     Toho využil cizinec a bleskurychle se rozjel. Zmizel za zatáčkou a Mirek s Vaškem se rozzlobenému Ondrovi jen smáli.

     Za nějakou dobu na tuto drobnou epizodu úplně zapomněli. Ale bylo jim ještě souzeno si na ni vzpomenout.