Patří děti na Internet? Je pro ně Internet přínosem nebo jim naopak škodí? Tohle jsou otázky, nad kterými se chci zamýšlet v tomto článku.
Některé ze zmíněných problémů byly už
částečně "nakousnuty" v diskusi kolem článku Martina
Fencla: "Co
dělají děti na Internetu" a v diskusi kolem mého článku
"Bezpečnost
dětí na Internetu", které vyšly na Živě.
Zase se trochu vrátím ještě k bezpečnosti dětí
na Internetu. Nebezpečí pro ně hrozí dvojího druhu. Ten
první druh, o kterém jsem psal ve zmíněném článku, tvoří
nebezpečí, kterými je ohrožují jiné osoby jako např.
hackeři, pedofilové apod. Druhé nebezpečí naznačil v
diskusi k mému článku o bezpečnosti dětí pan Jan. Jsou to
vlastně nebezpečí, na kterých se nepodílí nikdo další,
ale pouze dítě samo. Toto nebezpečí může vznikat
především u dětí s velkou fantazií, které jsou navíc
méně průbojné a neumí se samy plně prosadit v dětském
kolektivu. Reálné kamarády jim pak nahrazují kamarádi
virtuální. Pokud jsou to kamarádi z jim dostupného okolí a
je šance, že se mohou přeměnit na reálné kamarády, může
to být samozřejmě přínosem. Pokud se však díky Internetu
pohrouží ještě více do světa fanzasie, pak to vede ještě
k větší izolaci od reálného světa a může to být
nebezpečné. Tady pak asi mohou pomoc jedině rodiče, kteří
by se měli o své dítě zajímat.
Mě osobně tato problematika oslovuje poměrně dost,
neboť jako dítě jsem byl velice zakřiknutý a neprůbojný.
Všechny své kamarády jsem získal tak, že se oni skamarádili
se mnou, protože mě moje stydlivost zabraňovala navazovat
téměř jakékoliv kontakty. Realizoval jsem se ve světě
fantaze - v psaní nejrůznějších povídek. A ani jsem k tomu
nepotřeboval Internet, který v té době nebyl, protože v té
době snad teprve začínaly počítače. Osamostatnil jsem se
až v 15 letech na internátu v Brně, kde jsem se učil. Můj
osamostatňovací proces pak dovršilo období, kdy jsem jako
vedoucí začal vést děti, neboť o ně bylo nutno se postarat,
což bylo spojeno s nejrůznějším vyřizováním (zajištění
ubytování, stravy a jízdenky pro výlety a pod.). No a k
práci s dětmi mě přivedlo svým způsobem to, že jsem sám
moc dobrodružství ve svém dětství neprožil.
Během těch víc než 15 let, co pracuju jako vedoucí
s dětmi, jsem se vždycky snažil děti vést k tomu, aby se
uměly aktivně bavit. S tím mají bohužel některé dnešní
děti problémy. Nic jim neříká posedět si u táborového
ohně při zpěvu doprovázeném kytarou a nahrazuje jim ho
magnetofon. Neumějí se samy zabavit různými hrami. Tráví
celou sobotu a neděli u televize, která mimochodem v
některých domácnostech běží celý den jako kulisa. S
rozvojem civilizace se oběvil počítač, který se stává
stále dostupnější. S tím přichází i to, že s
počítačem se dnes setkáme prakticky všude a člověk, který
s ním neumí dělat, získává v naší společnosti čím dál
hůře pracovní uplatnění. S rozvojem počítačů se objevil
Internet a i ten se rozvíjí velmi rychle, takže postupně
proniká nejenom do škol ale i do domácností.
Dnešní děti už nevystačí jenom s míčem a
pláckem za domem nebo s partou svých kamarádů. Postupující
civilizace je zákonitě také oslovuje. Je to ale myslím celkem
přirozené. Třeba na škole mají děti cizí jazyk až od 5.
třídy, přesto dost dětí se učí cizí jazyk z iniciativy
rodičů už dříve. Každému je jasné, že je to k jejich
prospěchu. Je známo, že čím dříve se dítě začne jazyk
učit, tím se ho naučí snáze. Stejně to je ale se vším,
tedy nejenom s jazyky, ale i např. s plaváním, počítači a
pod.
Podívejme se na možné přínosy Internetu pro děti.
Většina dětí moc ráda nepíše. Internet je však staví do
trochu jiné role. Tak si pomocí emailů dopisují děti, které
by jen s velkým sebezapřením sedly, vzaly papír a tužku a
napsaly reálný papírový dopis. Navíc pomocí emailů je to
rychlejší a při dnešních cenách poštovného i levnější.
Dostávám se tak k tomu, že Internet není jen pasivní
zábavou, ale je též aktivní zábavou. Rozšiřuje dítěti
komunikační možnosti, protože má možnost komunikovat
nejenom se svými kamarády ze svého okolí, ale má možnost
získat další virtuální kamarády. Díky tomu se děti třeba
na Xchatu zapojují do diskusních fór, některé samy
vytvářejí a v těchto fórech dokáží diskutovat zcela
rovnocenně s dospělými. Internet tak beze sporu nevídaným
způsobem rozšiřuje jejich obzor. Vždyť na Internetu se dá
najít spousta nejrůznějších informací, které by jinak
dítě shánělo dosti obtížně. Samozřejmě informace lze
sehnat třeba i v knihovnách, ale ty jsou už některým dětem
méně dostupné. Většina dětí se bez problémů dostane do
dětské knihovny, pokud ho však zajímá něco speciálního,
je tu problém. Mladší dítě není schopno si samo dojet do
specializovanější knihovny a spoléhat se jenom na rodiče,
kteří mnohdy na svoje děti nemají dostatek času, není
nejideálnější řešení.
Internet svým způsobem též snižuje generační
rozdíly. Důkazem toho je např. web Majáky, na kterém spolu
komunikují nejenom děti, ale s přibývajícími hodinami i
dospělí. Jak děti odcházejí spát, střídají je rodiče. A
protože v každé domácnosti se tento proces děje v jinou
hodinu, komunikují tak v přechodném období děti, které
mají doma večerku později, s rodiči dětí, které mají
večerku dříve. Chatování na Povídej je na Majácích tak
přirozené, že si ani děti neuvědomují, že si tykají s
rodiči svých kamarádů, kteří jsou ve věku jejich
vlastních rodičů. Pokud dítě takto komunikuje s dospělými,
zákonitě postupně přebírá jejich slovní zásobu, jejich
vyjadřovací schopnosti a tím se sám rozvíjí. Ve virtuální
podobě je tato komunikace jaksi přirozenější, protože
dítě nemá zábrany, které by mělo, kdyby stálo při
rozhovoru svému dospělému protějšku tváří v tvář.
Dítě má možnost na internetu publikovat formou
vlastní stránky. Dost dětí si ji dnes už umí vytvořit a
nebo mají možnost, jsou-li zapojeny do nějaké organizace, že
jim je vytvořena na základě jejich podkladů. Takhle to třeba
funguje na našich klubových stránkách ve Sdružení klubů
správných kamarádů ČR, kde 1. a 2. Středisko mají své
klubové stránky a v rámci nich mají někteří členové i
své osobní stránky. Dítě může navíc přispívat do
různých dětských internetovských časopisů, z nichž k
nejznámějším snad patří Zavináč, který si dělají děti
úplně samy. Šéfredaktorovi je 12 let, webmasterovi 14 let. V
redakci jsou děti do 15 let.
Každá věc má své klady i zápory. Tak například
nůž v rukách chirurga zachraňuje lidské životy ale v rukou
vraha zase lidské životy bere. Člověk dokáže snad každou
věc využítk ku prospěchu lidstava stejně jako ji dokáže
zneužít. Stejně tak je tomu samozřejmě i s Internetem.
Zmínil jsem, že dítě zde snadno najde informace. Ne všechny
informace jsou však pro děti vhodné. Bohužel na internetu
existují například návody jak vyrobit bombu, jak vyrábět
drogy apod. Dalším záporem může být to, že dítě
Internetu "propadne" a zcela se pohrouží do světa fantazie a
realita mu začně stále více unikat.
Jak z toho všeho ven? Říká se všeho s mírou. A to
myslím platí pro Internet obzvláště. Svoji roli tady mají
samozřejmě rodiče, pokud se dítě připojuje na Internet z
domova. Připojuje-li se dítě z kroužku, musí se starat
vedoucí kroužku. V tu chvíli asi odpadají problémy s tím,
že by dítě vysedávalo u Internetu celý den, neboť je
omezeno pouze na určité hodiny, kdy je kroužek. Jenže jak má
na své dítě, které se po Internetu pohybuje jako doma,
dohlížet rodič, který s Internetem moc kamarád není? To je
další problém. Porto si myslím, že by toto téma včetně
bezpečnosti dětí na Internetu mělo být věcí veřejnou.
Týká se to nás všech. Jak vidíme, vše souvisí se vším a
opět se dostáváme k bezpečnosti. Tentokrát z trochu jiného
pohledu. Pokud si dítě podle návodu vyrobí bombu, nejde už
jenom o bezpečnost jeho, ale o bezpečnost celé společnosti.
Tu bombu si ale může vyrobit nejenom dítě, ale třeba i
dospělý člověk (u nás dle zákona osoba starší 18 let).
Problém je tedy asi spíš v tom, děti vychovávat
tak, aby si uměly třídit informace a aby se naučily posoudit,
které pro ně jsou prospěšné a které škodlivé. S tím je
ale nutno začít v útlém věku. Začíná-li s Internetem osmi
či devítileté dítě, nebude asi problém, aby si vedle něj
sedl jeho rodič a začali po Internetu "surfovat" společně. To
má bezesporu velké množství výhod. Rodič ví, co jeho
dítě na Internetu dělá, učí se na něm orientovat spolu s
ním a může na něj výchovně působit. Chceme-li dohlížet
takto nad dítětem v pubertě, narazíme na problém. Dítě v
tomto věku třeba uvítá pomoc s tvorbou vlastních stránek,
pokud mu ovšem budeme schopni poradit, protože tato tvorba až
zas tak jednoduchá není. Pokud však bude sedět u počítače
a bavit se s kamarádkou v chatu (jeho slovy se svojí holkou),
asi už o přítomnost rodičů nebude stát, protože bude
chtít mít na toto virtuální "rande" své soukromí.
Tento problém může taky vyřešit existence dobrých
stránek, vhodných pro děti, které je zaujmou. Asi každé
dítě v pubertě, když přijde na Internet, se podívá na
porno stránky. Prohlédne si je a jde pryč. Maximálně se jima
po čase pochlubí kamarádovi, aby ukázal, jak už je
dospělý. Pokud však objeví stránky, které ho opravdu
zaujmou, bude se na ně vracet, tak jako se vrací děti třeba
na Majáky.
Nejproblematičtější věk u dětí je samozřejmě
věk puberty. V tu chvíli se dítě už stydí chodit na
dětské weby a chtějí vypadat hodně dospěle. Přesto ale i
tyto děti zůstávají hravé. Proto asi není dobré, některý
web prohlásit jako "dětský", protože bude-li se to o něm moc
propagovat, přestanou na něj tyto děti, které jsou v
pubertě, chodit, aby náhodou nevypadaly jako děti.
Nejideálnější stránky by asi měly mít něco jak pro ty
nejmenší, tak pro střední věk, ale i pro ty již
odrostlejší. Je-li to skloubeno do jednoho webu, je to výhoda,
protože dítě tento web zná a postupně s ním roste. V
ranném věku začíná třeba na pohádkách, pak chatuje a
postupně se dostane k náročnějším činnostem, kterého v
začátcích vůbec nebavily. Tímto směrem se v současné
době ubírají Majáky, kde snad žádný jejich návštěvník
nevyužívá ze 100% jejich nabízeného sortimentu. To je ale
celkem přirozený stav skutečnosti, neboť zájmy dětí se s
věkem mění.
Věřím, že by se našlo ještě dost pro i proti,
které jsem v tomto článku nezmínil. Věřím, že je
čtenáři vzpomenou v diskusi a že se potom stanou podnětem
pro činnost Virtuálního oddílu informatiky, který chystáme
pro děti a kterému chci věnovat samostatný článek.
Závěrem tedy pár slov. Vzhledme k tomu, že pokrok
nelze zastavit, děti na Internet beze sporu patří. To, co na
něm dělají, je věcí nás všech. Dítě je vychováváno
příkladem a to jak v reálném tak ve virtuálním světě. S
tím musíme počítat. Už od útlého věku dítě napodobuje.
Však se také ne nadarmo říká, že člověk pochází z
opice. Podle toho, jaké bude mít dítě příklady a vzory,
podle toho se bude samo chovat. A toto můžeme nejlépe ovlivnit
právě my dospělí. Vyhánění dětí z Internetu není
řešení. To by jsme se vraceli do minulosti, kdy pracující
rozbíjely stroje, které je připravovaly o práci. Na Internetu
už lze nalézt nemalé množství dětských výtvorů, které
je možno jenom tiše obdivovat. Takže dle mého názoru klady
Internetu jednoznačně převažují jeho zápory.
Sdílet na Facebooku
© Stránka vygenerována za 0.0035 sec. | Aktuálně máme v databázi 8402 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha