Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Gizela je úterý 18.02.2025



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Nešťastný život a šťastná smrt

Povídky jsou optimistiské a pesimistické. Tato je mimořádně pesimistická. Nevěříte? Tak čtěte a přesvědčíte se sami.

    „Nemůžete jen tak řídit můj život!“ Křičím na rodiče, beru bundu a utíkám ven. Vztekle bouchnu dveřma a zmizím v ulicích.

     Poslední dobou jsou rodiče fakt hrozný, furt se do něčeho pletou a člověk nemá ani trochu soukromí… Myslím, že bych si zasloužil alespoň kapku soukromí a úcty. Už se mnou ani moc nemluví o mých problémech (vlastně oni se mnou nikdy nemluvili). Když tátovi řeknu, že bych si s ním chtěl promluvit, tak se slovy „Kolik chceš?“, otevře zásuvku, vyndá peněženku a vrazí mi pětikilo.

      Už mě to fakt štve! Peníze, to má, ale aby si se mnou alespoň chvilku promluvil, to ne! Teď závidím ostatním klukům a holkám jejich rodiče. Jejich rodiče si s nimi kdykoli promluví. Mají na ně více času. Moje mamka je doma jednou za čas a můj táta? To radši ani nebudu povídat. Nemám prostě nikoho, komu bych se mohl svěřit… Nejsem zamilovaný… Ani nemám fajn kamarády, jako ostatní… Se mnou mluví pár lidí ze třídy a to jen o tom, co zajímá je.

     Všichni mě jen využívaj. Dokonce na mě padla věta: „Když mi nahraješ do středy tu Olympiádu, tak v sobotu ke mně můžeš jít na oslavu“. Sem na tom asi fakt špatně, protože sem to nakonec přijal – byla to jediná šance jak se někam dostat. Ale tohle už nebude – už nebudu ten poslíček, co se nechá využívat… Celý to skoncuju – teď a tady! Jo! Už sem pevně rozhodnut! Nikomu už na mně nezáleží, tak proč by jsem nemohl odejít? Tam to bude lepší – je tam klid… A tady? Tady někdo nanejvýš řekne: „No a ten počítač neopravil… Teď to musím vzít do opravny… To bude peněz!“.

     Vytahuju z kapsy kudlu a nehtem ji otevřu. Lesklé ostří se ve tmě občas zablýskne. Chvíli váhám, ale pak nůž
obracím proti sobě a v modlitbách k bohu - bodnu! Padám na zem – celý život se mi odehrává před očima. Cítím to… Mám to v hrudi.

     Vidím sebe jako malého kluka… Jedu na koloběžce, jsem poprvé na rybách… Najednou ucítím volnost. Všechny starosti odplouvají… Já jsem mrtvý! Nemohu tomu uvěřit! Haló! Slyšíte? Jsem šťastný! Haló? Proč mě nikdo neslyší…?

  • Autor: Redakční poštou
  • Datum publikace: 03.05.2001
  • Článek zařazen do: Povídky
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 2490 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0169 sec. | Aktuálně máme v databázi 8430 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha