Věrní přátelé - 3. část

Děj příběhu se začíná rozvíjet a vzniká první zápletka. Vašek s Mirkem mají první poradu.

     DÍL I. – První tři…

     Povídka 1. : PROTI ONDROVI

     3. Porada

     Vašek seděl u stolu a tichounce si pohvizdoval. S uspokojením si prohlížel právě dolepený model letadla.
     Ozvalo se krátké zazvonění.
     “Snad to nejsou už naši?” pomyslel si a spěchal otevřít.
     “Ahoj! Musím s tebou nutně mluvit,” chvatně říká Mirek.
     “Ahoj! Tak pojď dál,” pobízí ho přítel. “Hned po škole jsem byl u tebe, ale nebyl jsi doma.”
     “Šel jsem právě k tobě, ale viděl jsem Ondru a kluky, jak jdou do lesa, tak jsem šel za nima!”

     Mirek pověděl Vaškovi všechny ty zajímavé věci, které slyšel na lesním palouku.
     “A ještě říkali, že si v lese postavili taky něco podobnýho, jako my. Nejspíš tam kouří – aspoň nevím, že by podnikali něco jinýho…”

     “O tý boudě zase něco vím já,” skočil mu Vašek do řeči, “mají v lese jenom nějakej starej bunkr, kde si hrajou na bandity. Slyšel jsem Ondru, jak se o tom bavil s Karlem. Říkal, že se budou snažit nás tam dostat a že si s námi zahrajou na bělochy a indiány! Potom prý jim o pokladě povíme všechno! Byl tam s nimi taky Ota!”

     “Zrádce jeden!” utrousil Mirek pohrdavě.
     Oba totiž dříve s Otou kamarádili. Když si udělali poklad, uspořádali dobrodružnou hru a pří té se chystali ho někde zakopat. Jenže Ota se bál jít s nimi večer do lesa. Byl hrozně bázlivý, a proto mu nikdo jinak neříkal, než “strašák”. Mirek a Vašek se ho snažili toho jeho nesmyslného strachu zbavit, ale asi na to nešli dost chytře. Nakonec byli i rádi, že se jim to nepodařilo. Den po zakopání pokladu se s nimi totiž “strašák” pohádal a začal jim vyhrožovat, že všechno řekne Ondrovi. Oba ho potom s opatrnosti s sebou už ani nebrali do míst, kde stavěli lesní chýši, Ota se urazil a své výhružky splnil.

     Tenkrát se poprvé s Ondrou doopravdy servali. Vyčíhal si je na okraji vsi s několika svými kumpány. I když dostali “válečky” a “pupendo”, neprozradili mu nic. Jenže on si je zase chytí a jistě si vymyslí nějaké další trápení! Co když někoho z nich bolest nakonec přemůže a on všechno vyklopí? Na takovou ostudu nechtěli ani pomyslet. Nebylo by lepší poklad vykopat a odnést domů?

     Oba tuto myšlenku okamžitě zavrhli.
     “Všechno mu jednou vrátíme!” řekl Mirkovi Vašek na konci rozmluvy.
     “I s úroky,” odpověděl mu Mirek, “třeba ale dostane rozum a nechá nás na pokoji, i když tomu moc nevěřím. Se surovostí to už taky dál nemůže přehánět – minule se to nelíbilo i někomu z jeho party. Poklad mu rozhodně dobrovolně ani z donucení nevydáme!”

     “Ale mělo by se přece jen něco udělat pro jeho větší bezpečnost,” pomyslel si v duchu.