Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Rostislav je pondělí 19.04.2021



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Pedagogika a psychologie VII

V dnešní sedmé lekci se budeme zabývat řešením konfilktů. Je dobré vědět, co to vlastně konflikt je a jak vzniká, abychm se mohli snažit jim předcházet.

     Konflikty

     Lze velmi jednoduše vnímat jako "střet něčeho s něčím". Z latinského slova znamená především srážku tj. srážku jednoho názoru s názorem druhým. Většinou je vnímám velmi negativně, ale nemusí jít vždy o negativní dopad. Naopak může dojít k vysvětlení svých názorů a poté k vyřešení celé situace s tím, že celá věc nám napomůže vyřešit i např. dlouholeté nepřátelství či spor.

     Mnoho odborníků se snaží o tzv. legitimitu konfliktu. Tj. naučit lidi, že konflikt může sehrát i pozitivní roli ve vztazích a také že je nutné s nimi vycházet a naučit se s nimi "hospodařit" z důvodu , že do sporu se dostáváme v každodenním životě velmi často.

     Legitimita konfliktu v sobě zahrnuje několik demokratických prvků jako na právo na názor, svoboda slova, respekt k odlišnostem a prospěšnost těchto odlišností. Z těchto důvodů je pro nás důležité dát druhému možnost k vyjádření svého vlastního názoru a snahu o jeho pochopení a porozumění.

      Rozeznáváme dva základní typy konfliktu.
      1. Interpersonální konflikty – tedy konflikty mezi lidmi
      2. Intrapersonální konflikty – odehrávající se uvnitř lidského individua.

     Při řešení konfliktních situací se opakuje v různých variantách několik "nápadů", které zaznamenali jak etologové, studující chování zvířat, tak i historikové, popisující tisíciletou tradici konfliktu mezi lidmi. Nejjednodušší z těchto nápadů je nedělat nic a čekat, že se konflikt vyřeší sám i při nečinnosti těch, kterých se týká.

     Aktivní rešení konfliktu v zásadě bývá variací na motivy soutěžení uvnitř kruhu subjektu zainteresovaných v konfliktu, spolupráce mezi těmito subjekty nebo vnější intervence do kruhu těchto subjektů.

                                         Pasivní

     Řešení konfliktů

                                         Aktivní (násilí, delegace, jednání)

     a) násilí

     Jak jsme uvedli naším základním pravidlem je eliminace násilí. Toto pravidlo nám klade podmínky a to jak nenásilnost rešení našich konfliktu, tak i zákaz poškození třetí osoby jako výsledek řešení konfliktu.Forma násilí může představovat jak fyzické násilí ve formě fyzického napadení, tak i formu psychickou, která je záludnější, protože je často méně patrná. Typickým příkladem psychického násilí je vydírání, napadání soupeře, slovní potyčky, urážení a jiné formy nátlaku.

     b) delegace

     Strany se mohou dohodnout, že svůj problém sdělí se všemi podrobnostmi třetí straně (jiné nezávislé osobě), která problém posoudí a rozhodne v dané věci. Tomuto rozhodnutí se potom obě strany podrobí. Ve většině případech musí osoba, která o sporu rozhoduje respektovat určitá předem sjednaná pravidla nebo např. určitý zákon apod.

     Tato třetí strana musí mít autoritu u stran, které mají mezi sebou spor a většinou jím je soud, ale může jím být i jednotlivec např. expert, nadřízený, rodič apod.

     c) jednání

     Jednání je diskuse (rozhovor), kterou vedou úcastníci mezi sebou. Tento způsob konfliktu má několik výhod:
     1) osvětlení problému a jeho pojmenování
     2) vyslechnutí druhé strany
     3) řešení konfliktu berou strany do svých rukou a také o něm samy rozhodují
     4) je možné uzavřít konflikt s výsledkem, se kterým bude většina nebo i všichni úcastníci spokojeni

     Dialog má za cíl dohodu, se kterou budou obě strany souhlasit.

     Diskuse se skládá ze tří úrovní:
     1. Monolog
     2. Dialog
     3. Trialog

     1. Monolog

     Je systém, kdy o problému rozhoduje autorita. Je prosazován všude tam, kde se o problému nediskutuje.

     Je užíván např. v armádě, v totalitních politických systémech, v některých podnicích, ale může k němu docházet i v rodinách nebo v některých polovojenských oddílech či skupinách, kde je zaveden totalitní režim.

     Informace v tomto případě proudí jedním směrem a diskuse či odmítání buď neexistuje nebo není druhou stranou přijímáno. Vedle nevýhod má tento model i výhody v jednoduchosti prijímání a zjednodušenosti rozhodování.

     2. Dialog

     Obě strany si mohou vysvětlit své názory a postoje. V průběhu dialogu se shromáždí velké množství názoru, myšlenek, rešení a návrhu, které mohou prodlužovat a komplikovat dosažení dohody a výsledku jednání. Tento způsob nazýváme demokratický, protože umožňuje jednotlivci svobodně vyslovit svůj názor a aktivně se zapojit do řešení vzniklé situace.

     Obecně bude platit, že čím více subjektů se bude diskuse úcastnit, tím bude obtížnejší dosáhnout rychlého vyřešení konfliktu a dosáhnout většinové spokojenosti účastníků s výsledkem jednání.

     3. Trialog

     Trialogem nazýváme diskusi, kdy k ní prizveme třetí neutrální stranu. Tento třetí účastník se nerozhoduje věcně o problému, ale napomáhá vedení jednání k jeho zdárnému konci. Má tedy zcela odlišné postavení od dvou zbývajících "znesvářených" stran. Bere na sebe starost týkající se procesu jednání a umožnuje účastníkům, aby se lépe koncentrovali na věcnou stránku jednání. Na třetí osobě by se měly obě strany dohodnout a měly by mu důvěřovat. Mediátor je nezávislá osoba, která na sebe bere zodpovědnost za proces vyjednávání. Ovšem kontrola nad výsledkem a rozhodování jednotlivých stran je plně ponechána na straně úcastníků.

     U dialogu a trialogu je zárukou rychlého vyřešení konfliktu i pravidlo rovnosti stran, na rozdíl od monologu, kde se předpokládá vztah nadřízenosti a podřízenosti.

     Mediátor (prostředník) napomáhá stranám analyzovat situaci a formulovat jejich zájmy a postupem, který je neutrální vůči oběma stranám je vede k dohodě.

     Výsledek tohoto procesu neurčuje, nemá možnost rozhodovat. Může v nejvyšší míře navrhovat protistranám určitá řešení, ale rozhodnutí ponechá na nich.

  • Autor: Zadáková Irena
  • Datum publikace: 15.04.2001
  • Článek zařazen do: Zkušenosti
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 2507 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0032 sec. | Aktuálně máme v databázi 8126 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha