Pedagogika a psychologie V

V pátém pokračování našeho seriálu se budeme věnovat osobnosti vedoucícho.

     Osobnost vedoucího

     V dětských organizacích velmi záleží na osobnosti vedoucího. Musíme si uvědomit, že vedoucí je pro děti určitým vzorem, kterému se chtějí v určitých směrech podobat. Vedoucí tedy může na děti působit daleko intenzívněji, pokud bude v daném kolektivu brán nejen jako autorita pro děti a pro rodice, ale i jako dobrý kamarád, který vždy pomůže, je na něho spolehnutí a má odpověď snad na všechny otázky, a pokud přece jenom ne, ví, kde ji najít.

     Osobnost vedoucího tedy závisí především na určitých pravidlech a zásadách, které jsou obecně platné pro jednotlivce, pokud si přeje vystupovat jako pravá osobnost.

     1. získávání důvěry

     Na prvním místě je však sebedůvěra, protože je nepsaným pravidlem, že lidé nás budou brát takové, jak se hodnotíme sami. Musíme si v prvé řadě věřit, že daný úkol zvládneme z pozice své autority a duvěryhodností svého vystupování a svými argumenty.

     Své chování podpoříme mimoverbálními prostředky, tedy prostředky řeči těla jako např. přímým, ale ne prkenným držením těla, plynulými pohyby, výrazem obličeje nebo např. úsměvem. Ne nadarmo se říká "keep smiling", kdy přirozený úsměv a laskavé chování může pomoci daleko více než váš slovní proslov. Velkou roli hraje např. i pohled do očí, tedy výměna pohledů, které by neměly přesáhnout 2-3 vteřiny a mají být jasné a upřímné.

     Mnoho lidí užívá při jednání a na schůzkách asertivitu, tj. zdravé prosazování názoru a jejich vysvětlení. Tato technika mnoho souvisí se sebedůvěrou a také je velmi prosazována v Americe.

     Naposledy bych chtěla podtrhnout tzv. první a poslední dojem, který uděláte a na základě kterého si vetšina lidí vytváří váš první obrázek. Časově jsou to asi 2 – 4 první a poslední minuty, kdy si většina lidí podrobně pamatuje váš projev a to jak verbální, tak i mimoverbální. Proto v posledním okamžiku můžete ješte zachránit některé věci, které se vám v průbehu schůzky nepovedly.

     Svoji osobnost a úspěch při vystupování můžeme ovlivnit , pokud si zapamatujeme některé poučky.
     - Naše verbální a mimoverbální komunikace musí být v souladu.
     - Naše vystupování musí vypadat opravdově.
     - Vždy vystupujte přátelsky a s úsměvem (pozitivně naladeni).
     - Vyjadřujte zájem o názory a problémy druhých.
     - Z vaší osobnosti by měl vyzařovat klid a rozvaha.

     Všechny výše uvedené zásady můžeme doplnit mimoverbálně. Tato tzv. řeč těla za nás hovoří, i když si to sami neuvědomujeme. Patří sem např. pohledy očí a jejich těkavost, dále napodobování pohybu, pokud s někým souhlasíme nebo mu vyjadřujeme podporu např. náklonem hlavy nebo úsměvem, dále svůj zájem projevíme neklidem, ztrácíme s druhým zrakový kontakt, svůj neklid můžeme dát najevo zbytečným opakováním určitých pohybů, netrpělivostí, úzkostí, zlostí.

     Velmi často nedoceňujeme mimoverbální komunikaci a přeceňujeme komunikaci verbální (slovní). Přitom mimoverbální projevy bývají méně kontrolovány ze strany mluvčího než projevy verbální.

     Někteří mi namítnou, že se přece dokážeme ovládat, ale 90% populace se dovede ovládat pouze na obličeji a dále na horní polovině těla. Pokud tedy sedíme u stolu, můžeme ze vzdálenosti pozorovat neklid nohou nebo určitý celistvý postoj jednotlivce. Uvědomte si však, že nejdříve musíte druhého poznat, abychom si nepatřičným způsobem nevyhodnotili tik u druhého, zvyklosti nebo tělesnou či fyzickou vadu.

     Způsob mimoverbálního chování je podmíněn např.:
     - temperamentem
     - situačním duševním a zdrav. stavem
     - věkem
     - pohlavím
     - geografickou a etnickou kulturní oblastí
     - sociální třídou případně společenskou skupinou.

     Celkový první dojem bývá často rozhodující a vytváří jej především:
     - vystupování (zdvořilé, nerozhodné, opatrné, arogantní..)
     - vzhled (těla, tváře, oblečení, stylu)
     - stavba a držení těla
     - pohyby těla
     - ruce a pohyby rukou
     - způsob sezení
     - způsob stoje
     - zpusob chůze.

     Při vytváření své vlastní osobité osobnosti můžeme také podtrhnout určité mimoverbální chování, kterým pouze zvýrazníme obsah sdělovaného a můžeme tak získat důvěru v nás.

     1. pravda a lež
     Při komunikaci se snažíme udržovat oční kontakt. Potvrdilo se např. ve většině případů, že pokud si někdo danou informaci vymyslel nebo sděluje nepravdu, pohybují se duhovky očí doleva, také pokud sdělujeme nějaký vizuální vjem, tak se pohybují nahoru nebo audiový vjem tak duhovky se pohybují střídave ze strany na stranu.

     2. přátelství a nepřátelství
     Přátelství můžeme nastínit tak, že napodobujeme pohyby druhého, nebo posed či náklon hlavy. Opět zde velkou roli hraje úsměv.

     3. zájem a nezájem
     Svůj zájem můžeme projevit náklonem těla nebo hlavy, dále poposunout nohy vpřed. Naopak svuj nezájem projevit neklidem nepozorností, ztrátou očního kontaktu atd.

     4. klid a nervozita
     Klidné, opravdové a usměvavé podání určitého sdělení má velký význam pro posouzení osobnosti mluvčího stejně jako jeho klidné a jisté vystupování. Rozhodně můžeme u mluvčího, který se pohybuje po místnosti a pozorujeme jeho rostoucí nervozitu nebo klesající pozornost při kladení otázek, kdy může ovládat především obličej nebo horní polovinu těla nebo opakovat zbytečné pohyby, zjistit jeho slabá místa, mezery a jeho vliv na skupinu tím velmi klesá.

     Je však velmi důležité posuzovat nejen osobu mluvčího samotného, ale posuzovat ho ve vztahu k prostředí ve kterém se pohybuje a také atmosféře, ve které se skupina nachází. V tom případě můžeme chybně posuzovat znaky , kdy např. mluvčí je ve stavu zlosti, úzkosti či nejistoty nebo netrpělivosti.