Vozík

Poezie je v našem magazínu vzácná, ale dnes vám přinášíme v pořadí už druhou básničku, která vás doufáme zaujme.

Život ve světle tmy
život v hudbě ticha,
život v pohybu strnulosti,
život s myšlenkami jak nepopsaný list papíru,
život uzavřený v nehybné schránce těla,
život jen pro život.
Však srdce v té schránce stále bije,
to srdce plné emocí a citů,
to srdce jež kráčí dál, tam kde tělo polevilo.
Tak proč ty pohledy stranou ?
Proč ta odvrácená tvář ?
Proč myšlenky uhýbají ?
Proč nevykouzlm úsměv na tváři své ?
Proč nepodám ruku svou jen ?
Proč neřeknu : "Jsem s Tebou a zůstanu !"
Snad stud za rychlé nohy,
snad stud za hbité ruce,
snad stud za jaro za oknem .......
Ty jsi byla silnější než já,
ty jsi první řekla : "Jdeme dál ..." !
Pak již čekal nás park se svými pěšinami,
a koruny stromů se klenuly jako chrám,
a všude kolem pohyb byl,
a jaro přicházelo k nám.
Pak natáhla jsi ruku svou
a pevně stikla mou
a řekla jen: "Neboj !
POJEDU životem dál !".