Pro práci s dětmi existuje velké množství předpisů. Říká se, že kdybychom měli všechny striktně dodržovat, nemohli bychom s dětmi vůbec nic dělat. Můžeme ale hodit za hlavu všechny předpisy?
To co nazýváme předpisy má mnohdy různou váhu. Něco je zákonná norma, něco je předepsáno vyhláškou, něco je poučka, něco je doporučení a něco je interní předpis. Předpisů je mnoho a proto se v tom zpravidla moc dobře neorientujeme. Každý předpis však většinou byl vymyšlen proto, že má nějaký účel. Někteří lektoři na školení vedoucích třeba rovnou říkají, že ten či který předpis platí, ale v praxi se většinou nedodržuje. Potom vám ale většinou taky lektor vysvětlí, za jakých podmínek ho dodržet nemusíte a proč. Z toho tedy plyne, že nejde si říct, předpisy dodržovat nebudu a proto mě nezajímají. Opak je pravdou, předpisy bychom měli dobře znát, abychom věděli, které a za jakých podmínej si můžeme dovolit nedodržet.
Začnu třeba s psychologií. Ve většině učebnic se píše, že se namají děti trestat tělocvikem ani prací, protože to v nich probouzí negativní vztah k tělocviku či k práci. Ve dost oddílech se ale dělají za trest dřepy nebo kliky, tresty prací měl třeba i legendární oddíl Jaroslava Foglara. Jen si vzpomeňte na jeho Černou almaru. A proto, že se o tom píše, tak to mnohé oddíly napodobují a používají. Musíme ale dodržet jisté podmínky. Například, když trest tělocvikem je rozumný a vztahuje se spravedlivě na všechny, tedy v případě potřeby i na vedoucí, děti to přijmou dost pozitivně. Nesmí-li mluvit sprostě dítě, není důvod, proč by to směl vedoucí. Je-li za sprosté slovo 10 dřepů, pak si je klidně může udělat i vedoucí, pokud mu to slůvko ujede. U práce zase platí, že to musí být práce potřebná a užitečná. Nejhorší je tedy trestat prací tak, že si vedoucí za každou cenu nějakou tu práci vymyslí.
Další předpis, tentokrát hygienický, třeba říká, že děti se mohou podílet na přípravě stravy pouze, před tepelným zpracováním. U velkých táborů, kde se vaří pro hodně dětí, to určitě nějaké opodstatnění mít bude. Ale jsou tábory, kde táboří na louce hrstka dětí a všechno si dělají samy. Pak je jasné, že děti pomáhají v kuchyni, mnohdy i vaří samostatně. Takže na dost táborech to prostě takto funguje a v okamžiku, kdy přijde od brány zpráva, že jede hygiena, tak prostě děti přejdou do rolí, které jim jsou povoleny.
Další předpis, který je zcela postavený nahlavu je třeba předpis finanční. Pokdu máme tábor, kde mají vedoucí vyplacenu odměnu, dělá se to vždy na dohodu o provední práce. Pro ní je předpis, že pracovník smí u jedné organizace odpracovat za rok maximálně 100 hodin a musí jít o činnost nepravidelnou a nahodilou. S ohledem na to, že tábory jsou piouze o prázdninách, tedy většou dvakrát ročně - v létě a na jaře, podmínka nepravidelnosti a nahodilosti splněna je. Těch 100 hodin je ovšem samozřejmě málo. Druhá možnost je uzavřít s vedoucím pracovní poměr na dobu určitou a zaplatit z jeho odměny nemocenské a sociální pojištění. To je ale 30% nákladů na jeho odměnu navíc. To si samozřejmě žádná dětská organizace, která tábory pořádá, dovolit nemůže. A tak se to dělá jinak. Vedoucí má zaplaceno jenom část hodin a zbytek odpracuje zadarmo. Nikde totiž není předepsána maximální hodinová sazba. Vedocí teda může mít placeno pouze 20 hodin a za ně mít třeba 200,-- Kč za hodinu. I kdyby měl 1.000,-- Kč za hodinu, je to vpořádku, protože to omezeno není. Je to legální cesta. Předpis se tím ale stejně obchází. Obchází se proto, že je nerozumný. Aspoň pro tento případ. Za jiných okolností asi tento předpis určitě svoje opodstatnění má.
Další předpis třeba hovoří o zákazu nočních přesunů. Jak třeba posuzovat noční bojovku? Je povolena nebo ne?Určitě je to rizikovější akce, u které by se mělo dbát zvýšené opatrnosti. Existuje ale i řada her, které jsou tzv. "na hraně". Třeba oddíly, které mají indiánskou motivaci používají přivazování k mučednickému kůlu. Vzato strohou řečí právníka, jde o omezování osobní svobody a týrání. Chápe to ale tak i to dítě? Jak známo, kde není žalobce, není soudce. Takováto činnost samozřejmě vyžaduje velkou znalost dětí, aby vedoucí věděl, co si může k dětem dovolit, co je pro ně ještě hra a co už ne. Překročení té hranice totiž může vést třeba až k psychickému narušení dítěte.
Například i družinová činnost v Junáku je svým způsobem porušením předpisů, není-li rádcovi, který vede schůzku, aspoň 15 let. Neměl by být sám s dětmi v klubovně, protože za ně dle právních předpisů nemůže nést odpovědnost. Jeho postavení rádce se v tomto případě opírá o důvěru vedoucího oddílu, který mu věří a bere toto riziko na sebe.
Případ předpisů, které lze za určitých okolností porušovat, by se asi našlo hodně. Vždy záleží na okolnostech a míře rizika, kterou může takové porušení předpisu znamenat. Vždy musíme mít především na mysli bezpečnost dětí.
Sdílet na Facebooku
© Stránka vygenerována za 0.0029 sec. | Aktuálně máme v databázi 8430 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha