Jak jsem si našel pána

Zajímají vás osudy štěněte, které se rozhodlo, že si svého pána najde samo? Jak se takový pán hledá? Podle čeho si ho vybrat?

     Jsem labradorský retriver a narodil jsem sa jako třetí štěnátko ze sedmi sourozenců mojí psí mamince v jedno letní ráno. První dny mého psího života bylo nejdůležitější být co nejblíže u maminky a jejího mlíčka. Později jsem s ostatními štěnaty začal podnikat krátké výlety po okolí, ale naše maminka nás vždycky odnosila zpátky do pelíšku.

     Když jsme ještě trochu povyrostli, začali k nám chodit cizí lidé a brát nás do rukou, prohlížet nás a některé sourozence si odnášeli pryč. Pochopil jsem, že začíná být zle. Rozhodl jsem se tedy, že já si svého pána vyberu sám. A tak jsem pozorně očichával a ochutnával boty každé návštěvy, která k nám zavítala.

     Jednou před naší zahradou zastavilo auto a z něho vystoupili dva lidé a jejich dvě mláďata. Ta se hned rozeběhla k našemu výběhu a začali na nás žvatlat a hladit nás. To menší mládě se mi hned zalíbilo.

    "Toho si ochočím.", řekl jsem si. A tak když mě vzal do náruče a mazlil se se mnou, ze samé radosti jsem ho počůral. On se ale tomu jen smál a vůbec mi nehuboval.

     "To je ten pravý", byl jsem si naprosto jist. A tak jsem se od jeho nohou již nehnul. Běhal jsem za ním po celé zahradě a skákal mu na boty a pletl se mu pod nohy. Když hladil jiné štěně, začal jsem vrčet a štěkat. Pak odešli do domu a mě nechali venku. Tak jsem aspoň sebral jeho tenisku a smutně žvýkal tkaničky.

     Po dlouhé době vyšli všichni z domu a začali nasedat do auta. "Haloo, tady jsem ještě já!" , začal jsem štěkat a utíkal jsem s botou k autu. Můj chovatel mi vzal botu a mě držel na rukou. Pak mě podal tomu klukovi do auta na klín a zavřel za mnou dveře. Poznal jsem že si ten kluk vybral mě stejně jako o něco dřív já jeho. Spokojeně jsem usnul.

     Pojmenovali mě na Arana a ukázali mi nový domov. Byl docela slušný, velký dům a obrovská zahrada. Těch stromů, to bude práce je všechny podepsat. Páníček mi připravil na zahradě kotec s výběhem. "Ale to snad ne!" Já přece chci být u něho co nejblíže i v noci! A tak jsem celou první noc proštěkal a prokňučel. Páníček to nevydržel a přišel si lehnot s takovým divným pytlem ke mě . Zalezl do pytle a co já? Vlezl jsem si rychle k němu a olízl mu celý obličej ze samé radosti, že jsme spolu.

     Druhou noc to pán zkoušel znovu, ale já už věděl jak na to. Brečel jsem tak nahlas až opět přišel s tím pytlem za mnou. Třetí noc přšelo a bylo ošklivě. Stál jsem na kraji boudy a štěkal a brečel až přišel pán a vzal mě v náručí k sobě do pokoje.

     "Vítězství !", pomyslel jsem si a klidně usnul na připraveném koberečku. Má důslednost při výchově mého pána se vyplatila. V pokoji s ním spím dodnes, i když jsem už velkej pes. A jak se výchova mého nového pána dařila dále, vám povím zase někdy příště. HAF