Zajímají vás osudy štěněte, které se rozhodlo, že si svého pána najde samo? Jak se takový pán hledá? Podle čeho si ho vybrat?
Jsem labradorský retriver a narodil jsem sa jako třetí štěnátko ze sedmi sourozenců mojí psí mamince v jedno letní ráno. První dny mého psího života bylo nejdůležitější být co nejblíže u maminky a jejího mlíčka. Později jsem s ostatními štěnaty začal podnikat krátké výlety po okolí, ale naše maminka nás vždycky odnosila zpátky do pelíšku.
Když jsme ještě trochu povyrostli, začali k nám chodit cizí lidé a brát nás do rukou, prohlížet nás a některé sourozence si odnášeli pryč. Pochopil jsem, že začíná být zle. Rozhodl jsem se tedy, že já si svého pána vyberu sám. A tak jsem pozorně očichával a ochutnával boty každé návštěvy, která k nám zavítala.
Jednou před naší zahradou zastavilo auto a z něho vystoupili dva lidé a jejich dvě mláďata. Ta se hned rozeběhla k našemu výběhu a začali na nás žvatlat a hladit nás. To menší mládě se mi hned zalíbilo.
"Toho si ochočím.", řekl jsem si. A tak když mě vzal do náruče a mazlil se se mnou, ze samé radosti jsem ho počůral. On se ale tomu jen smál a vůbec mi nehuboval.
"To je ten pravý", byl jsem si naprosto jist. A tak jsem se od jeho nohou již nehnul. Běhal jsem za ním po celé zahradě a skákal mu na boty a pletl se mu pod nohy. Když hladil jiné štěně, začal jsem vrčet a štěkat. Pak odešli do domu a mě nechali venku. Tak jsem aspoň sebral jeho tenisku a smutně žvýkal tkaničky.
Po dlouhé době vyšli všichni z domu a začali nasedat do auta. "Haloo, tady jsem ještě já!" , začal jsem štěkat a utíkal jsem s botou k autu. Můj chovatel mi vzal botu a mě držel na rukou. Pak mě podal tomu klukovi do auta na klín a zavřel za mnou dveře. Poznal jsem že si ten kluk vybral mě stejně jako o něco dřív já jeho. Spokojeně jsem usnul.
Pojmenovali mě na Arana a ukázali mi nový domov. Byl docela slušný, velký dům a obrovská zahrada. Těch stromů, to bude práce je všechny podepsat. Páníček mi připravil na zahradě kotec s výběhem. "Ale to snad ne!" Já přece chci být u něho co nejblíže i v noci! A tak jsem celou první noc proštěkal a prokňučel. Páníček to nevydržel a přišel si lehnot s takovým divným pytlem ke mě . Zalezl do pytle a co já? Vlezl jsem si rychle k němu a olízl mu celý obličej ze samé radosti, že jsme spolu.
Druhou noc to pán zkoušel znovu, ale já už věděl jak na to. Brečel jsem tak nahlas až opět přišel s tím pytlem za mnou. Třetí noc přšelo a bylo ošklivě. Stál jsem na kraji boudy a štěkal a brečel až přišel pán a vzal mě v náručí k sobě do pokoje.
"Vítězství !", pomyslel jsem si a klidně usnul na připraveném koberečku. Má důslednost při výchově mého pána se vyplatila. V pokoji s ním spím dodnes, i když jsem už velkej pes. A jak se výchova mého nového pána dařila dále, vám povím zase někdy příště. HAF
Sdílet na Facebooku
© Stránka vygenerována za 0.0030 sec. | Aktuálně máme v databázi 8402 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha