Do nového roku s Galénem

Nadpis je samozřejmě symbolický, protože Galém už nebydlí v Praze, ale je u své rodiny v Táboře. Jeho symboliku vysvětlím hned v článku.

     Hned po Vánocích jsem vyzkoušel na počítači program Audacity, který je popsán, včetně plné instalace na přiloženém CD v knize "Základní výbava počítače", kterou jsme recenzovali před časem v našem magazínu pro nakladatelství Computer Press. Dlouho jsem hledal, jak zdigitalizovat hudbu nebo mluvené slovo, což se mi nepodařilo ani za pomoci pana Bartáska. Tento program splnil můj sen, si zdigitalizovat na CD Josefa Melena a Pavla Horňáka, z nichž Meleovy písničky nevyšly na CD nikdy, některé dokonce nevyšly ani na desce, a z Horňákových písniček jich nevyšla na CD většina, z těch prvních žádné.

     Když jsme si zdigitalizoval Melena s Horňákem, tak jsem přistoupil k digitalizaci pamětí Galéna. V letech 1997 až 1998 jsme začali s Galénem natáčet na magnetofonové kazety rozhovory z minulostí, k nimž se nám osnovou staly události popsané v čísle 9 ? 10 z roku 1993 ve Zpravodaji Sdružení přátel Jaroslava Foglara pod názvem "Generace Jan Šimáně - Galén Mé životní výhry". Osnovu jsme si sami doplnili, aby byla úplná a postihla období od Galénova narození až do současna, myšleno doby, kdy jsme rozhovory natáčeli.

     První kazety se začaly natáčet v Horažďovicích, kde jsme s Galénem besedovali v základních školách a posléze v základních školách v okolí Horažďovic, které jsme vždy dělali na začátku a na konci školního roku. Po pár letech besedování vznikl nápad, začít natáčet tyto rozhovory. Dopoledne se besedovalo a odpoledne či spíše v podvečer, když jsm es evrátili, jsme natáčeli Galénovy vzpomínky. A protože tzěch vzpomínek bylo hodně, 20 devadesátiminutových kazet, tak se některé kazety natáčely i mezitím u Galéna doma.

     Tyto kazety tedy  digitalizuji a střídavě sedím a poslouchám, střídavě u toho něco dělám, protože tolik času zase nemám, ale stejně aspoň částečně musím poslouchat a hlídat konec kazety, abych zastavil nahrávání, vyměnil kazetu a začal digitalizovat další stranu.

     V onom roce 1997 a začátku roku 1998 jsme natočili kazet třináct. Čtrnáctá byla natočena až po přestávce rok a půl, kdy byly patrně přerušeny i besedy. Už si nepamatuji proč, patrně z důvodu rekonstrukce Lorety. Těžko říct. Hlavní je, že jsme se pustili do pokračování a natočili nakonec 20 kazet, které patrně zachycují období až do tehdejší současnosti, která byla zřejmě v roce 2000, kdy bylo natáčení dokončeno.

     Po nahrání oněch 30 hodin, mě čeká ještě více než 30 hodin práce s úpravou zvuku, kdy bude třeba nejenom odstranit šum, ale udělat redukce intenzity zvuku, protože Galén bohužel při vyprávění ťukal, a občas v horlivosti až bouchal do stolu, na němž byl mikrofon. Díky tomu automat v magnetofonu následně zeslabil další nahrávaný signál, takže bude třeba jej v daném úseku uměle zesílit, aby bylo Galénovi vůbec rozumět.

     Otázkou je, zda oněch 30 hodin sestřihat. Je to hodně, ale Galénovo vyprávění je velice zajímavé. I když se občas opakuje, vždy ale v jiných souvislostech, takže je opravdu obtížnmé něco vystřihnout a vyřadit. Jistě by bylo dobré to doplnit i nějakými krátkými hudebními předěly a vzpomínkami lidí, o kterých je řeč na téma, jak poznali Galéna oni a co jim dal. A hlavně, aby i doplnili Galénovo vyprávění, protože občas jsme narazili na skutečnosti, na které si už Galén nepamatoval. Ne všechny moje otázky dokázal zodpovědět.

     Nahrávka byla původně pořizována k tomu, aby byla přepsána do písemné podoby a aby se stala základem pro knihu o Galénovi. Přepis na sebe čekal deset let a není v dohlednu. Doufal jsme v chytrý porgram, který umí přepis mluveného slova provést, sice s chybami, které je třeba opravovat, protože jej ruší všechny zvuky, ale i to by byla úleva v náročném přepisu 30 hodin. Navíc, ajk pozvávám nyní, s ohledem na kvalitu některých míst, by to zmíněný program patrně nezvládl vůbec. I když byla nahrávka určena k přepisu, myslím, že bude zajímavá i v mluvené podobě na CD. Pouze těch CD mi nyní vychází asi 16, za předpokladu, že jej doplníme pouze zhruba 90 minutami vyprávění osob, o kterých Galén vypráví, včetně krátkých hudebních předělů. To je ale mnohahodinová práce, kterou je otázka, zda stihnu v letošním roce. Spíše to asi bude práce na dva až tři roky. Uvidíme. Jde o to, kolik lidí bude ochotno se do vzpomínek na Galéna zapojit, kolik toho povědí a jakým způsobem se to nakonec zpracuje. Pokud by bylo aspoň 50 zájemců, dalo by se to nechat vylisovat. Menší náklady bohužel myslím nikdo nelisuje.