Jestřábovy chodníčky

Přinášíme vám zajímavý článek, který vyšel v publikaci Fenomén Foglar, jejímž editorem je Ivo Jirásek a vydavatelem Prázdninová škola Lipnice. Tato publikace vyšla v edici časopisu Gymnazion.

     Když člověk mužského rodu přestává být malým dítětem, ale ještě nedorostl do věku dospělosti, říká se mu chlapec. Tedy podle slovníku. Častěji se mu říká kluk, někdy také uličník, občas i darebák, boží dopuštění - to když neví, co dělat s přebytkem energie, která se v něm hromadí.

     Aby se v chlapci jeho vzrůstající energie vybila pokud možno bez větších škod pro něho i pro okolí, je rozumné vytvořit mu pro takové vybíjení podmínky. Jinak si je přirozeně podvědomě vyhledává sám, a protože v tomto období se mu teprve tvoří žebříček morálních a sociálních hodnot, může to dopadnout ne právě nejlépe, někdy i dost zle. Počínaje vulgaritou, vyzývavostí, a konče třeba vandalismem, někdy i něčím horším?

     Naštěstí jsou na této planetě stále ještě dospělí muži, co nezapomněli na trápení s energií svého chlapeckého věku. Važme si těch, kteří se dokážou stále ještě vžít do tohoto světa hledání, tápání a výbojů zhruba mezi desátým až patnáctým rokem života, a dokážou pro tyto chlapce něco udělat.

     Jedním z těchto skromných velikánů v Čechách se stal i Jaroslav Foglar, mezi přáteli a veřejností známý pod svou přezdívkou Jestřáb.

     Narodil se v době, kdy o nějaké propracovanosti péče o mládež mimo povinnou školní docházku nemohlo být ani řeči. Přirozená potřeba vybití a hledání různých dobrodružství, to vše tehdy bylo chápáno jako nevhodné špatné chování. Přípustný byl ještě tak Sokol, kde se v tělocvičnách "tužilo tělo" převážně na povel, o nějakých dalších uznávaných fyzických - a s nimi spojených psychických - aktivitách si česká mládež mohla nechat jen zdát.

     Velkou změnu přineslo skautské hnutí, byť organizované z velké části téměř vojenským způsobem, a také svobodomilný až anarchistický tramping. Skauting, či v českých zemích "junáctví", však byl především pro mládež ze středních vrstev, která si díky svým rodičům mohla dovolit např. dosti drahý skautský kroj, jízdné a kapesné na výpravy, tábor apod. V trampingu se objevovali ze začátku nespokojení odrůstající skautíci, kterým se nelíbila vojenská organizovanost, ale také chudší hoši z dělnických vrstev, hledající v lesích a u řek aspoň kousek romantiky a zapomenutí na těžký život všedních dnů. Jednalo se ovšem už o většinou starší věkovou kategorii, než o které zde byla řeč.

     Dobrodružství se ale dalo prožívat i četbou knih. Napodobovat ovšem už hůře, protože se jejich děj převážně odehrával v cizích romantických krajinách, historických (také romantizujících) dobách - nebo byl zase jejich děj tak školometsky didaktický, že malé zrnko napínavosti bylo v příběhu nutno hledat lupou... Jindy se četly zcela nepravděpodobné příběhy, kdy třeba malý chlapec řídí letadlo, pronikne načerno do vzducholodi, žije mezi divokými zvířaty bez újmy na inteligenci v džungli atd. Jistě takové knížky znáte. Já je nijak neodsuzuji, a mám některé z nich dokonce velmi rád, ale příběhy v nich se napodobovat nedají. Nad nimi se dá jen snít.

     Malý Jaroslav, jak několikrát přiznává ve svém díle, nemohl prostě v příslušném věku najít tu "správnou" knihu, která by byla nejen "o chlapcích", ale také "pro chlapce". Která by vyjadřovala jejich vnitřní pocity způsobem jim vlastním, bez prvoplánovaného poučování, s příběhy a příhodami, které by mohli sami podobně reálně prožít.

     Nelze říci, že by u nás takové knihy z pera českého autora, blížící se klukovským představám, do té doby vůbec neexistovaly. Před foglarovkami si už mohli dychtiví chlapci přečíst třeba "Skautská srdce" Jaroslava Nováka nebo "Prázdniny" Petra Drába. Takových titulů ale bylo málo, nebyly příliš známé, anebo - v případě "Skautských srdcí" - byly poměrně drahé a chápané spíše jako "spolkové".

     Když tedy Jaroslav nemohl stále narazit na knihu, která by splňovala jeho chlapecké představy a ideály, začal ji prostě psát, už jako dospělý, sám.

     V té době měl slušně placené zaměstnání u firmy Oskar Stein, vedl již deset let skautský chlapecký oddíl pražskou Dvojku. Nechtěl ale svou knihu psát jen pro skauty, zamýšlel obrátit se s ní k nijak neorganizované mládeži "z ulice", ke všem těm "chlapcům, jací opravdu jsou".

     Nebudu dál popisovat genezi vzniku knihy "Hoši od Bobří řeky", ta je všeobecně známá z Jestřábových vzpomínek a z knih různých autorů i badatelů. Jen bych chtěl zdůraznit charakteristiku doby, když tato jeho stěžejní významná knížka vyšla tiskem až jako třetí z jeho díla (po knihách "Přístav volá" a "Boj o první místo"), protože ji nakladatelé odmítali jako "málo dějovou a málo dobrodružnou". Jaké však bylo překvapení všech skeptiků, když knížka po svém vydání zaznamenala neuvěřitelný úspěch! A proč? Byl to vlastně přitažlivý návod, jak prožít sám a v tomto čase podobná dobrodružství. Každý chlapec si to mohl okamžitě už při četbě ověřit. Kniha ho vyzývala k postupnému plnění třinácti obtížných (přiměřeně k jeho věku) zkoušek, jejichž pravidla byla v knížce podrobně popsána. Jednalo se o slavný "lov třinácti bobříků", které od té doby plnily stovky a tisíce českých chlapců.

     Tím se kniha "Hoši od Bobří řeky" zcela vymyká veškerým předchozím knihám i většině pozdější dětské literatury. Mezi české chlapce na mnoho desítek let vstoupil fenomén "foglarovek", stejně jako byly "verneovky" či "mayovky".

     Jestřábovy knížky jsou chodníčky k vybití chlapecké energie, usměrnění k ideálu dobra, a to bez nucení a příkazů. Stávají se jedním z velkých a prvních poznání, že se lze bez úhony "vyřádit", zažít dobrodružství, a přesto přitom směřovat k dobru a kráse. K dospělosti, plné vzpomínek na krásně prožité dny chlapectví.

     Během válečných let se na podobnou "strunu" snažili zahrát další autoři, známými a nejtalentovanějšími z nich byli Miloš Kosina, F.H. Šubert a J.K. Čemus. Jejich nejlepší dílka se dají číst ještě dnes. V poválečných letech pak zcela jednoznačně mezi chlapeckou literaturou "foglarovského" typu vedou romány Miloše Zapletala. Ten sám přiznává, že pro něho byly foglarovky velkým vzorem i výzvou.

     Jestřáb objevil i velkou přitažlivost komiksu pro dětské čtenáře. Jeho "Rychlé šípy" nebyly svou popularitou dodnes překonány. Díky svému komiksovému zpracování se čtou i v současnosti, dokonce se do podoby komiksu převedly (a převádějí) další Foglarovy romány.

     Knihy Jaroslava Foglara - Jestřába si nehrají na "velkou" literaturu, ani jí nechtějí být. Kdo je v mládí nečetl, těžko jim v dospělém věku přijde na chuť. Jestřábovy chodníčky jsou zpravidla určeny jen pro chlapecké nohy. Většinou pouze ten, kdo jimi prošel v tom "správném věku", dokáže po nich chodit i v dospělosti, více rozumět svým potomkům v jejich nazírání na svět.

     Přejme si, ať chodníčky ještě dlouho nezarostou, ať mají co říci chlapcům i dnes, v atomovém a počítačovém věku. Dokud nám bude jaro vonět. Dokud bude obloha modrá a dokud bude svítit slunce na tuto stále ještě krásnou malou zem v srdci Evropy.