CVVZ je i zdrojem inspirace a zábavy

CVVZ nejsou jenom přednášky a semináře, ale jsou to i setkání, navazování nových kontaktů, prezentace a inspirace.

     I když byla pro mě letošní CVVZ hodně hektická, protože přestávky mezi jednotlivými semináři jsem místo k relaxaci využíval k rychlým přesunům po zledovatělých chodnících mezi budovami škol, kde se konala, stačil jsem se tu potkat s několika přáteli, které vídám většinou jednou ža dvakrát ročně.

     Pro inspiraci jsem zamířil na Hry a hlavolamy. Od lektora Jaroslava Flejberka jsem posléze koupil i v jeho stánku Ježka v kleci, kterého snad využijeme ve 3. dílu Stínadelského příběhu, pokud se ho někdy podaří dotočit.

     Od doby, co se přestěhoval Galén do Tábora, ani jeho moc často nevídám. Naposledy jsem ho viděl před PONSem, na který nejel, protože se na to zdravotně necítil. I letos na CVVZ pobyl jenom půl dne a na noc se vracel opět domů.

     Tentokrát jsem potkával známé spíše až na zakončení v tělocvičně. I když s Rikim jsem spal na pokoji, takže toho jsem viděl častěji. Např. Besta jsem si nestačil na CVVZ ani vyfotit, protože sotva přijel, musel jet z důvodi nemoci dítěte zpět do Prahy. Takže jsem se s ním míjel akorát při svém příjezdu na CVVZ, kdy on již odcházel.

     V hale jsem při závěru viděl Piráta, u kterého jsem byl na diskusním fóru, ale i Kolčavu, s kterou jsme se celou CVVZ míjeli a také zástupce ČRDM, z nichž Pavel Trantina odchází z pozice předsedy ČRDM na MŠMT ČR.

     Lidi z Borovice vídám častěji, např. na Bambiriádách. Wikiho taká potkávám tak maximálně dvakrát do roka.

     CVVZ je příležitostí, jak si nakoupit. U stánku her a hlavolamů jsem si nejenom koupil Ježka v kleci, ale viděl jsem tu i magnetickou stavebnici Geomag, na kterou nám běží nyní reklamní kampaň.

     Kolem tohoto stánku bylo pořád hodně plno, takže člověk občas ani přes kupující neviděl, co se zde vlastně prodává. Hlavolamy, které zde bylo možno zakoupit, jsou dosti kuriozní. Však také Jaroslav Flejberk, který je tu prodává, není jenom jejich prodejcem, ale vášnivým sběratelem.

    Neustále plno bylo i v herně, kde si mohl každý vyzkoušet nejrůznější deskové hry a s výraznou slevou si je zakoupit i do svého oddílu či kroužku nebo klubu her.

     Do herny jsem se tentokrát dostal až po oficiálním zakončení CVVZky v hale. Takže jsem celkem uvítal, že bylo tak krátké. Pro náš klub stolních her a šipek jsme tu koupil dvě hry – Poštovního kurýra a Vikingy.

     CVVZ je i místem prezentace. Jsou zde k vidění desítky nástěnek sdružení či oddílů z celé republiky, které mají velmi pestrou činnost. U nástěnek jsou většinmou i stolky s výročními zprávami či letáčky, někdo tu vystavuje i kroniky. Takže se zde dají navázat i kontakty a spolupráce. Své letáčky a tu měl i náš ICOK, byly zde i jeho výroční zprávy a výroční zprávy námi založeného Nadačního fondu Internet mládeži.

     Z nedostatku času se mi osobní kontakty podařit nenavázalo. S ohledem na neustálé přesuny a nutnost sestavovat a zase skládat noteboak, jsem neměl čas ani na svých seminářích fotit. Prostě to byla CVVZ v poklusu. Ani při posezení v bufetu u kafe nebylo mnoho času na popovídání, přestože třeba Kondora uvidím zase až za půl roku.

     Nevšim jsme si ani, zda tu byl někdo známý ze Slovesnka. Medvěda ani Kikimoru jsem nepotkal, což ale neznamená, že tu nebyli. Vždyť i Kolčavy jsem si všiml až dodatečně v Praze na fotce. V tolika lidech, a pokud je ještě tak málo volného času, jako bylo letos, se lidé prostě míjejí. Ale to už bych se zase dostával k organizaci CVVZ, kterou jsem před několika dny začínal.

     Ve volných chvílích jsme stačili i počítat a tak jsem napočítal, že jsem byl již v pořadí na 12. CVVZce. Na tu první mě do Náchoda vytáhl Tomáš Studenovský – Medvěd, ze Žatce, který už ale v Žatci nebydlí. Jak ten čas letí a všechno se mění.