Pedagogika a psychologie II

V druhém dílu našeho cyklu se budeme věnovat motivaci a vším, co s ní souvisí. Dozvíte se, jak motivovat děti v oddílu, klubu či kroužku.

     Motivace

     Každé chování či jednání člověka je motivováno. Motivací lidského chování rozumíme souhrn činitelů, který jedince podněcuje, podporuje, aktivizuje, dodává mu energii k určité činnosti či chování k sobě i k ostatním, nebo naopak tuto jeho aktivitu tlumí, nerozvíjí.

     Poznat motivační síly svého konkrétního chování, porozumět motivaci druhých, znamená lépe poznat sebe a vyznat se v sobě, lépe poznat ostatní a vyznat se v nich. Poznávání motivu lidského chování nepochybně ztěžuje to, že stejné chování několika lidí může být (a zpravidla je) výsledkem odlišné kombinace motivačních sil, že některé pohnutky svého chování si človek uvědomuje, jiné jen částečně či vůbec ne. Někdy si člověk uvědomuje jen vnější cíle (dostat dobrou známku), ale už méně vnitřní pohnutky k jejich realizaci (radost z poznání právě v tomto oboru).

     Mezi motivy lidského chování počítáme:
     - potřeby,
     - zájmy a záliby,
     - návyky,
     - perspektivy a cíle,
     - hodnoty a postoje,
     - city a citové vztahy.

     1. Potřeby

     Rozlišujeme potřeby biologické a psychosociální, které se vzájemně doplňují a ovlivňují.

     Potřeba sociální interakce

     Potřeby výkonu a společenského uznání

     Potřeba činnosti                         Činnosti v zájmovém kroužku (potřeby)

     Potřeba poznávací

     Potřeby vztahující se k realizaci životních záměrů

     2. Zájmy

     Představují získané motivy, v nichž se projevuje vztah jedince k určitému druhu činností, k určité skutečnosti. Zájem se projevuje soustředěním pozornosti, zameřením na určitou oblast, která se k zájmu vztahuje, radostí z uskutečňování zájmu. Zájmy se vztahují k nejrůznějším oblastem činností člověka. Zejména mladí lidé se zajímají o více druhů činností a hledají mezi nimi ty, kterým by se rádi věnovali dlouhodobě. Můžeme je rozdělit podle obsahu do několika skupin:
     - sportovní činnosti
     - kulturní a vzdělávací činnosti
     - činnosti ve vztahu k přírodě
     - technické činnosti a programování

     3. Návyky

     Jsou získané způsoby reagování a chování v určitých situacích. Člověk se dosti často chová bezděčně, bez vědomého rozhodování. Návyky usnadňují chování člověka v běžných životních situacích.

      4. Perspektivy a cíle

     Souvisejí s realizací různých činností a záměrů, od dílčích a krátkodobých až po celoživotní, cílů individuálních i společenských. Mladí lidé plánují své povolání, svou budoucnost, zájmovou činnost, osobní život. Tyto plány jsou motivační silou, která společně s ostatními potřebami a zájmy aj. udává směr životu člověka. Při jejich uskutečňování člověk zdolává i řadu překážek, záleží pak i na jeho volních a osobnostních vlastnostech.

      5. Hodnoty

     Vyjadřují cíle nebo dílčí momenty, ke kterým se vztahují potřeby člověka. Každý z nás má svou hierarchii hodnot, která určuje, čemu před čím dám přednost. Hodnoty, hodnotové orientace patří k směrovým složkám motivační struktury.

      6. Postoje

     Představují specifické získané dispozice, které dávají impuls k určitému chování či jednání na základě poznávání jevů, k němuž se vztahují, a jeho citového hodnocení. Utváření postojů je neobyčejně komplikovaný proces, do kterého jsou zapojovány i ostatní motivační síly, zejména potřeby, ale i sociální aspekty např. příslušnost k určité spolecenské skupině, vliv rodiny či vrstevnické skupiny.

      7. City a citové vztahy

     Často vyplívají ze splnění nebo naopak z nesplnění biologických nebo sociálních aspektů motivace. Citové vztahy k blízkým lidem mohou více či méně trvale působit na naše chování i jednání, ovlivňovat cinnosti, kterým se věnujeme.

     Motivační struktura člověka se vyvojem mění v průběhu jeho života. Vlivy sociálního prostředí působí na motivaci či změnu tím, že ji upevňují a rozvíjejí nebo oslabují a narušují nežádoucími aspekty. Motivace zahrnuje jak vnější pobídky tak i vnitřní motivy.