Člověk potřebuje světlo aby našel sám sebe

Člověk se odcizil sám sobě, odcizil se i jiným lidem. Osobnost a hloubka mizí.

     Moderní doba trpí rozpadem a rozkladem hodnot. Moderní člověk propadá stále více lhostejnosti, nemá dostatek kritického ducha. Moderní člověk zbudoval si špatnou ideologii. Chce jen chléb a hry jako za stara. Je to nová, šedá, nízká robota lidí nesvobodných - jsou oklamáni životem.Veškeré úsilí moderního člověka je obráceno k ovládnutí vnější přírody, místo k ovládnutí a poznání sebe-zde je kořen lidského nedorozumění-zla.

     Vědy technické odvádějí člověka od člověka. Utvrzují ho v představě, že pokrok je v tom, oč dokonalejší máme stroje a ne v tom, jsme-li dnes lepší, než jsme byli včera. Rozvojem věd technických nedovede si člověk pomoci. Moderní doba vítězné techniky selhala na poli mravním, poněvadž techničtí lidé ztratili smysl pro mravní a právní základy života. Moderní člověk nemůže své hodnoty ducha uskutečnit dokonale. Není-li duševní jednoty, není duch bystrý a intelekt i charakter silný. Objevují se síly egoismu, hrabivosti, nesnášenlivosti, je to zlo.

Lidstvo nespasí přehodnocování chleba, velební hmoty, jako největších úspěchů.

      Moderní člověk ztratil životní absolutno a tím se dostal do nížiny, kde jde jen o biologické udržení života ze dne na den. Člověk není pouhý nadživočich, ale je intelekt - rozum a vůle, proto musí opustit svůj hrubý stav - vyrvat zlo ze sebe! Ideologické normy působí zmatek, proráží nespokojenost, bojuje se s protichůdnou ideologií. Jen logika a skutečnost zdokonalují člověka a dávají jádro života.

     Moderní člověk ztrácí vědomí svého života, je postižen duševní tmou a nevědomostí. Celý svět je otevřen pro člověka. Putování je život člověka na zemi. Není dobře poutníku, je-li jeho cesta zahalena tmou. Pro bezpečnou cestu potřebuje světlo, aby šel přímo k cíli a nezbloudil.

     Pravda a věda stojí v čele lidstva. Věda objevuje a zjišťuje pravdu. Hledání pravdy je úkon mravní. Mravné je to, co prospívá jednotlivci i celé společnosti.

Musíme se moudrostí dát podmanit, aby osvětlovala naše kroky a udávala životní směry. Moudrost osvětluje vůli, aby objevů vědeckých nebylo zneužito v neprospěch lidstva, k jeho zničení.

     Pro tento pravý, skutečný život musíme sebe přetvořit, musíme provést reformu. Přetvořeni sebe jest bolest, jest práce jest přemáhání sebe, jest operace provedená na vlastním těle a duchu, která zasahuje do hloubky. Jest bořením toho pochybného, s čím jsme chybně srostli.

     Za cenu vyššího odstraňovat vše nižší, aby tělo a duše v pravdách sílila. Z rozkazů tvrdých, sobě daných plyne mír, štěstí a požehnání nového života. Snažme se žít život, který něco platí. Opusťme svoji vyšlapanou cestu a rozhlédněme se po novém světle.

     Mezi pesimizmem a životem jest velká propast. Pesimista se nerozvinuje, ale bourá to, co ještě zůstalo. Duch sebeobnovy jest duch nového života, jehož heslem jest: Stále výše! Jest duch pohotovosti! Pesimismus zná jen stíny života. Jeho oko jest upřeno do temnot a nocí, není v něm radosti ze života. Zapřel život a život zapřel jej. Je to dobrovolná otrava sama sebe pesimismem, je to zločin, sebevražda.

     Pesimista ztrácí sama sebe. Trpí moderní krizí života. Nehledá vyjasnění, není schopen zkoumat život a sama sebe. Není schopen seznámit se s novými pravdami, nemůže nalézt sebe, zůstává v duševní nevyspělosti.

     Všichni běžíme závod o život, všichni klopýtáme a dostáváme životní rány. Je to již v slabosti lidské a nevyhneme se tomu. Je třeba poznat cestu zkušenosti, je třeba burcovat sebe a připravovat obrat k lepšímu životu. Nejlepším darem jest včasné poznání sebe a náprava života.