Alternativní tresty

Alernativní tresty na školách bylo téma nedávno vysílaného pořadu na Frekvenci 1, kde zazněly zajímavé názory, či spíše podněty.

     Téma pořadu na Frekvenci 1 mělo řešit, jak zvládnout děti vě kolách, které jsou stále méně zvládnutelné. Jak víme, na školách roste šikana, děti si ji ještě navíc točí na mobily.

    Zaznělo tu poměrně mnoho názorů, některé k zamyšlení, jiné zase spíše k pousmání. Například jedna SMS, kterou moderátorka četla, radila, se na děti usmívat, že pak budou určitě hodné. Dobrý nápad, až uvidíte děti, jak někoho čikanují a točí si to na mobil, zkluste se na ně usmát. Třeba to pomůže.

     Ale teď vážně. Jedna maminka napsala, že má doma andílka, který ji doma se vším pomáhá a je hodný, ale ze školy nosí jednu poznámku za druhou. To je myslím modelová situace. Jak známo, děti se chovají zcela jinak v kolektivu dětí, než v přítomnosti rodičů. Druhou věcí je, že škola má minimum prostředků, jak žáka. ukáznit. Jejími oficelními prostředky jsou poznámka, což ale není trest, ale informování rodičů a případně snížená známka z chování. Opravdoví grázli si ale ze snížená známky z chování nic nedělají.

     Když už je řeč o snížené známce z chování, pak s emi příčí to, že stejnou dvojku z chování má např. jeden žák za šikanu spolužáka a stejnou dvojku z chování má jiný žák třeba za zapomínání školních pomůcek či přezutí. Cítíte v tom ten rozdíl?

     Kdo jiný by měl mít u dítěte větší autoritu než rodič, na kterém je na něm závislé. Rodič hio nejenom živí a šatí, což je jeho povinnost ze zákona, ale uspokojuje i jeho volnočasové aktivity a rozhoduje např. O výši jeho kapesného, co mu koupí nebo ne z toho, co nezbytně nepotřebuje. Málokteré dítě tedy žije se svými rodiči na válečné noze.

     Dnešní děti jsou jiné a tak už na většinu z nich neplatí ani rada dalšího posluchače, který doporučoval poznámku, po níž následuje doma od rodičů domácí vězení. Jsou i děti, které vůbec netouží po tom jít běhat ven s kamarády, ale raději prosedí celý svůj volný čas u televize nebo počítače. Takovým dětem pak rodiče domácáí vězení nedávají, protože jsou naopak rádi, pokud někdy jejich dítě jde ven, kam ho většinou musí sami vyhnat.

     Relativně dost posluchačů bylo pro občasné použití tělesného trestu ve škole. Paní moderátorka ale chtěla alternativní tresty mimo tělesných trestů. Tady celkově vyhrál trest prací, aby si žák svůj prohřešek odpracoval a když to udělá dobře, aby za to byl pochválen.

     Zajímavý byl i názor, aby alternativní trest za prohřešek dostali rodiče. Ti by si pak sami své dítě srovnali. I to zní zajímavě. Šli by uklízet třeba do parku, kam by si s sebou nejspíš vzali svého potomka, aby jim pomohl. K tomu ale samozřejmě nemá škola ždádnou pravomoc. Pryč jsou ty časy, když třeba rodiče výtečníka, který ušpinil ve třídě malbu, šli třídu vymalovat.

     Jaká ale je pozice školy? Dřív bylo běžné, že učitel žákovi zabavil to, s čím zlobil nebo že ho nechal po škole. Jenže dnes, když rodič nechá dítě po škole, přiběhne rozzuřený rodič, že jeho dítě má zaplacený trénink tenisu či angličtinu. A jaký povyk by udělal rodič, kdyby se dítě vrátilo domů třeba bez mobilu, že s ním podvádělo či rušilo při hodině a že si pro něj mají přijít do školy rodiče?

     Dost rodičů hází zodpovědnost na školu, ale pokud by se učitelé pokusili nějak účinně jejich potomka vychovávat, setká se to okamžitě s nevolí. Když napíší poznámku, tak je otravují. Pokud udělají cokoli jiného, tak se jim to také nelíbí. Není to přece oficiální trest podle školního řádu.

     Liberální výchova dětí se začíná projevovat neblaze. Někteří rodiče se s tím vyrovnají a své děti zvládají. Na nich to pak je vidět i ve škole. I když se mluví, jak jsou dnešní děti nezvladatelné, přiznejme si, že potkáváme i děti slušné. Každé dítě je individuální osobností, na kterou platí něco jiného. S někým to jde po dobrém, s někým ne. A tomu by měla být přizpůsobena výchova. Tady žádná výchovná šablona nepomůže.