Další soutěžní příspěvek do literární soutěže Internet budoucniosti má zcela jiný charakter. Dalo by se říct, že je dobrodružně hudební :)))
Je tu pes ve tmě. Neštěká,jen se na mě zle dívá,jakoby mi chtěl porozumět. Když ležíte hlavou v blátě a máte líbat kožený boty nějakýho úředníka, tak se na vás i psi dívají s opovržením.
Stojí nade mnou, v ruce má pistoli a něco hrozně zapáleně vypráví, ale pohádka na dobrou noc to asi nebude. Má na sobě jemu špatně padnoucí kožený kabát, jaký nosívali důstojníci komunistických armád.
Povídá a ten pes se na mě pořád dívá a nakonec tomu chlápkovi ty boty políbím jen proto, aby mi ten pes už dal pokoj. Jenže nedal.
Komunista se hrozivě zasměje a střelí někam pryč, potom pistolí zamíří na mě. Už nic neříká.
Jenže než vypálí mou poslední písničku, uslyším budík a dojde mi, že zatím žiju.
Jen se probudím a nasnídám a půjdu do práce.
Ale tohle je přízračně děsivé - jako v Noční můře v Elmstreet. Nemůžu se probudit, dokud se mnou Pistolník neskončí. Pak ale nevypálí a narovná se. Něco řekne a konečně mě pustí. A já se probouzím.
,,Zatraceně“ říkám jako první věc, když otevřu oči a udeří mě do očí televize, kterou jsem naprogramoval na stejnou dobu, jako budík. Jsem totiž moc velkej spáč.
,,Co to probůh bylo?“, ptám se a zvednu se.
Oblíknu si župan a udělám kafe, potom se relativně v klidu podívám na zprávy. Říkají hrozný věci, jako od roku 2008.
Je rok 2010, ale je to tu jako za druhý světový války, válka v Iráku se tak nějak neodvolala a Američani jako já teď maj pěkně nahnáno z bombovejch útoků.
Zapnu počítač a napiju se z hrnku černýho kafe, který ale moc dobře nechutná.Není kolumbijský.
Potom mi ale dojde, že jediná věc která tu chybí je slunce.
Roztáhnu rolety a vytrysknou mi slzy ironického smíchu - venku totiž nesvítí slunce, ale je tam měsíc.
A jen tak mezi námi, netváří se moc na to, že by se mu chtělo odejít.
Když vstáváte ve čtyři ráno, slunce asi nenajdete.
Když si zase sednu, zapnu Internet a odstartuju revoluci, nebo tak nějak. Jsem totiž kytarista jedný rockový kapely.
Otevřu si poštu a musím se zasmát - je tam pět dopisů. Pět v poslední době je všechno - pět dní jsem se pořádně nevyspal, pět minut trval ten hroznej sen a pět bylo členů mí kapely. Doprovodnej kytarista od nás odešel.
Spěšně si prohlídnu titulky s názvy dopisů a tři z nich ihned vymažu - jeden je od mé matky, druhý od otce a třetí účet. Ale ty dva mě dostali.
Jeden je od Gabea Logana, našeho baskytaristy a mýho nejlepšího kamaráda už od…jak živa.
Otevřu ho a čtu.
Ahoj Johny, tady Gabe. Jen mě tak napadlo, jestli by si s náma nechtěl jít do baru Heart Shaped, moc dobře víš kde je. Pak si možná půjdeme zahrát nějakou naší písničku, Be evil or death man potřebuje ještě nějaký úpravy, co se týče tvýho sóla. Tak zatím.
Pokývám hlavou. Jo, tam půjdu. Mám to tam rád. Ale vzpomenu si na druhý dopis a zírám s očima do kořán. Na takovej dopis čeká každá kapela na světě a nám napsali! Ihned jsem ho otevřel.
Pane Johne Colonale, jmenuji se Anthony Tailgun a moc rádi bychom vám dali možnost prezentovat se na Souboji Kapel 24. srpna 2010 v 18 hodin přesně. Z vašeho vystoupení na konkurzu je jasně vidět, že víte o co jde. Dostavte se.
Tak to je přesně to,o čem jsem mluvil. Zlatej Internet.Díky.
,,To že ti napsal?“ Žasl Gabe to dopoledne, kdy jsme se sešli v baru. ,,Ano“ říkám mu, Gabe se napije whisky. Na chlast je trochu brzy, ale já na tom trval.
Jessika, která hraje na klávesy se poškrábe na hlavě a podívá se na mě starostlivým pohledem. ,,Nezdálo se ti to?“
,,Ne. Prostě nás vybrali. Jsme dobrý!“ zajásám a napiju se. Náš bubeník Devil Allgood se porozhlédne.
,,Tak to tedy vyšlo. Měli bychom cvičit Be Evil or Death Man.Zahrajeme ji tam,že?“
,,Ano. Je nejlepší ale pamatujte. Tohle už není konkurz .Je to natvrdo. Musíme to tam rozjet, ať se děje co se děje, souhlas?“
,,Až do zkázy mých rukou“ řekl Gabriel a podíval se na svou sestru, Jessiku Loganovou. ,,Mám pravdu?“
,,Zkroutí se mi prsty v křečích, jak do těch kláves budu řezat“, řekla a všichni se smějeme. Devila se ani nemá cenu ptát. Ten do bubnů řeže vždycky, ten chlap je jak metronom. Tak jsme šli cvičit.
Zadávám do počítače Souboj Kapel 2010 a pyšně se dívám, jak tam jsme spolu s devíti kapelami.Byli jsme seřazeni podle toho, jak jsme se líbili a byly jsme na třetím místě. První byly No Macansy a druhý Lords of Bones. A potom Delivery.
Ten název jsme původně neplánovali ,ale při zapisování tam byl poslíček a tohle zavolal, tak se tak jmenujem. Jsme rockový bohové.
Dočítám se, že vítěz dostane 10000 dolarů a smlouvu na desku. Paráda.
Do seznamu zadávám sice druhé na papíře,ale s působivějším názvem Lords of Bones. Ukázali mi fotku pěti chlapíků, kteří jakoby z oka vypadli finské kapele Lordi. Měli vizáž, která měla připomínat něco jako anděle s černými křídly.
Tak to na mě udělalo dojem. Hlavně jejich leader, který mi někoho zoufale připomínal. Měl fajn kabát.
Pak zadávám No Macansy a jako bych viděl živý odraz Pink Floydů. Bylo jich 7. Sedm v jedný kapele, ach bože. To je šílený.
Najednou mi dojde zpráva.
Otevřu ji.
Není důležité jak se jmenuji,ale mám pro vás zprávu. Co se týče No Macansy, nemusíte mít strach, v porotě jsou samí Hard Rockeři. Lords of Bones jsou ale moc zlí a umí hrát.Když mi dáte 3 tisíce dolarů, pošlu vám píseň, kterou budou hrát ,abyste mohli dobře postavit konkurenci. Váš přítel, Decard.
Cože?
To je něco jako úplatek?
Tak rychle, jak jsem to zavrhl, tak rychle se mi objevil fakt, že bychom mohli.
Vyděláme si deset tisíc dolarů.Každý dostane něco přes dva tisíce,já bych to potom doplatil.Píšu na zpáteční adresu,že souhlasím.
O dva dny později stojíme my čtyři za oponou a posloucháme oponenty, jak hrají. Mě vrtá v hlavě Decard.
Právě dohráli No Macansy a upřímně, moc úspěchu nepobrali.
Nastupují Lords of Bones. Jdou tvrdě a arogantně, z jejich leadera je cítit skutečný respekt. Chrlí jiskry ze svého kabátu, aby zapůsobil, což mu snad nevyjde. Druhé místo nemá stříbrnou medaili, jen potupu a posměch.
,,Jste připraven na Soudný Den!!??“ Volá, publikum radostně skanduje.
,,1,2,1,2,3,4“ zařve a bubeník začne hrát na bubny skoro tak dobře, jak náš Allgood. Přidávají se dva kytaristi a leader uchopí mikrofon.
,,Jste připraveni na soudný den? Tady je váš spasitel, volejte Hallelujah! Zpěv ze srdce je jediná cesta, jak si zaručíte Boží obdiv a neodejdete z večírku jako první! Pamatujte - zde je váš Mesiáš, volejte HALLELUJAH!!!“
Znělo to dokonale a ostatní z Delivery byly uchváceni.Já prve také. Jenže už jsem to slyšel.
Před dvěma dny.
Rockovali dokonale a když skončili, všechny zvedli ze židlí v bouřlivém potlesku. ,,Teď mi teprve dochází, proč jsi Be Evil or Death Man pozměnil. Jako kdyby si to věděl,co budou hrát.“ Chválí mě Devil Allgood a Lords of Bones odcházejí z jeviště.
Přesně jak zpívali - neodejdeme z večírku jako první.
,,A nyní, ve všem očekávání prosím uvítejte naše poslední soutěžící Delivery!“ Ozvalo se z reproduktorů a my, plni jistoty vcházíme na jeviště.
Devil a Jessika zasednou za nástroje, zatímco já a Gabriel vytáhneme z pouzder kytary. Dám si mikrofon na stojanu blíž k ústům a zvolám ,,Dobrý den, Aviar aréno. Jmenuju se Johny Colonale a dnes vám tu budu hrát. Jste připraveni na Rock!!!???“ Řvu ,publikum radostně skanduje. Tak jedem.
,,Buď zlý nebo mrtvý chlápek, jiná cesta není! Před světlem a osvícením spasí tě jen tma…“ začal jsem potichu a brnkal jsem na kytaru, Jessika dodala klávesami něco, co znělo jako zvonky. Gabriel se přidal na basu.,,…a ať má a nebo nemá, tvou duši si snad neponechá…Yeah!!“ Zařvu a přidá si i Allgood a Jessika začne hrát na klávesy tak, jak to umí jenom ona.
Chvíli jsme jeli beze slov, jen hudbou, a potom jsme se vrátili ,,Jestli ti jede vlak, skoč! Jestli umíráš – choď! Jestli si pro tebe jede smrťák, na velkym černym koni, vem ho lopatou a rockuj!! Buď zlý nebo mrtvý chlápek, jiná cesta není! Před světlem a osvícením spasí tě jen tma a ať má a nebo nemá, tvou duši si neponechá!!! YEAH!!!“
Začal jsem poklepávat hlavou do rytmu a zpívali jsme.Lidem jsme se líbili a porotě?Ani nestačila kulit oči, jak jsme dobří.
Díky Internetu a Decardovi,vyhrajeme. To ostatní nemusí vědět.
Ke konečnému refrénu se přidali i diváci. ,,Buď zlý nebo mrtvý chlápek,jiná cesta není! Před světlem a osvícením spasí tě jen tma a ať má a nebo nemá ,tvou duši si neponechá!!! YYYYEEEEAAAAHHHH!!!“
A dalo by se říct, že jsme tím vyhráli.
Vyhlásili nás a potom jsme si balili věci.
Delivery čekali v Devilovo dodávce, jen já jsem chvíli zůstal.
Přišel ke mně ten člověk z Lords of Bones,v tom kabátu a usmál se na mě.,,Bylo to dobrý“ řekl, já kývl.
,,D…“ Vytáhne pistoli a střelí mě do břicha.
Padnu na zem a svíjím se v bolesti.,,Já jsem Decard. Zaplatil jsi mi 3 tisíce, jak jsme se domluvili a k tomu si mi dal ještě jackpot - platil jsi přes Internet. Já s ním umím a tak už nemáš ani dolar. Vybral jsem tě“ řekl a prošel se okolo mě do půlkruhu.
Potom se zastaví a za něj nastoupí…PES!!! To je můj sen!Můj hororový sen!!! Jenže teď už je to natvrdo.
,,Internet sice slouží k šíření informací, ale dá se i slušně využít. Dávej si pozor na to, kam chodíš. Nasadil jsem ti do počítače špióny a mám i vaše songy. Vezmu si je a budou naše a Delivery se rozpadnou a nakonec nám budou muset přenechat smlouvu na desku! Co ty na to?“
Já na to, že zbytek už si domyslíte.
Sdílet na Facebooku
© Stránka vygenerována za 0.0035 sec. | Aktuálně máme v databázi 8402 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha