Sám nebo společně

Často řešíme podobnou otázku v denním životě. Navalené potíže ale i denní radosti, které člověku přináší život, může sdílet o samotě, nebo v kruhu své rodiny, kamarádů a přátel. Ke které alternativě se člověk rozhodne, to záleží především na něm samém.

     Vyberme z denních dilemat třeba způsoby trávení volného času. Také v tomto případě se záhy objeví otázka, zda ho naplnit individuálními aktivitami, nebo zda budu volné chvíle trávit společně s lidmi stejných zájmů a potřeb. Dát všeobecnou radu, jakým způsobem se rozhodnout, v obecné rovině nelze. Jinak je tomu v jednotlivých konkrétních situacích. Jsou záliby, které vyžadují spíše komorní prostředí, osobní soustředění a intimitu. Patří sem především sběratelství všeho druhu. Těžko si lze představit filatelistu, který své poklady třídí a pořádá ve skupině, i když stejně potrefených nadšenců. Samozřejmě, že docela jiná situace nastane, když chce svoji sbírku prezentovat, nebo výměnou doplnit. Tady se bez stejně naladěných přátel neobejde. Z toho plyne, že ani individuální zájmy se neobejdou bez návaznosti na ostatní sběratele. Proto se sběratelé scházejí, zakládají zájmová sdružení a kluby. Při takových setkáních časem už nejde jenom o vlastní předmět zájmů, ale rodí se tu mnohaletá přátelství a vztahy překračující běžné formy komunikace mezi navzájem cizími lidmi.

     Uvedu vlastní zkušenost: Stalo se mi asi před 10 léty, že jsem chtěl doplnit svoji sbírku kapesních kalendáříků a balených cukrů. Dal jsem si proto inzerát do novin. Překvapilo mě, kolik ochotných dárců a pomocníků se ozvalo. A co víc, kolik přátel po celé republice jsem najednou získal. Právě tento týden jsem dostal zásilku od přítele, se kterým se seznámil právě touto cestou a který mě bohatě zásoboval vším, co jsem potřeboval. Pak se odmlčel a já se domníval, že naše kontakty skončily. A teď přišel nový balíček a v něm vysvětlení: Před rokem mu zemřela manželka. Sám měl a stále ještě má těžké zdravotní a psychické problémy. Pomalu se z toho dostává, ale potřebuje kontakt. Někoho, kdo by ho vyslechl v jeho trápeních a pomohl hledat cestu jak dál. Odpověděl jsem mu obratem a rád. Našel jsem tak příležitost příteli oplatit jeho mnohaletou věrnost a ochotu. Nikdy jsme se neviděli, ale víme toho o sobě hodně a vzájemně se potřebujeme. Pomohl nám k  tomu společný zájem, pochopení a snaha pomoci si. Bez zájmů bychom o sobě nikdy nevěděli.

     Z ohlasu na zmíněný inzerát mám ještě jeden příklad: Kamarádku na Moravě. Za těch 10 let co si občas píšeme, se stačila vdát a porodit 3 děti. Na začátku nás spojilo to, že zjistila, že jako učitel pracuji v zájmové práci s dětmi. Ona měla stejný zájem, ale málo zkušeností. Ale i já jsem se hodně dozvěděl a naučil od ní, ač jsem o 30 let starší než ona. Psala mi o zkušenosti s vedením dětí a práci se skupinou se stejným zájmem. Jezdila jako vedoucí na tábory, vedla kluby a zájmové kroužky. Ani na mateřské dovolená “si nedá pokoj” a proto založila klub maminek mateřské školy, kterou navštěvují její děti. Vyrábějí pro děti drobné dárky k Vánocům, zdobí vajíčka k Velikonocům, zkrášlují prostředí školky, radí s ručními pracemi začínajícím maminkám. Věnují se dobročinné práci a pomáhají nemocným a slabým.

     Jak tohle všechno souvisí s úvodní otázkou? Velmi dobře! Vychází mí závěr, že člověk nikdy nežije a nemůže žít sám pro sebe. Všechno co dělá a umí, by měl dělat a předávat svému okolí, svým členům rodiny, přátelům a známým. A vůbec nezáleží na jeho věku , vzdělání či majetku. Měl by žít s lidmi a zajímat se o lidi. Získá tím mnoho i sám pro sebe. Když ne nic jiného, tak možnost ocenění vlastních schopností a dovedností, užitečnosti. Může si pak víc vážit sám sebe. Jeho život získá nový, pro něj dosud netušený rozměr. A tak, milí kamarádi, pracujme a sdružujme se společně. Najdeme přitom sami sebe!