Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Zlata je pátek 25.09.2020



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

Studnička

A je tu ještě jedna pohádka před koncem školního roku.

     Na Blatech vyvěral a stále vyvěrá pramen dobré pitné vody. Nad pramenem stojí kaplička, podél níž vede cesta na nedaleký vrch k poutnímu kostelu sv. Trojice.

     Kdysi dávno chodil každé jaro kolem studánky ke kostelíku průvod poutníku. Vždy se zastavili u studánky osvěžili se a šli dál. Jednou šel s procesím i mladý Rohan. I když byl po dlouhé cestě unaven, nemohl usnout. Koukal do vody a počítal komáry a světlušky. Tu ze studánky vyšla suchá stařenka, zahalená do šedého splývavého šatu - Studnice. Za ní vyšla mladá dívka v blankytně modrých šatech - Studnička. Studnice ukázala Studničce jak pomocí vrbové větvičky vyčistit studánku od listí a prachu z cesty. Rohan strnule ležel, ani se nepohnul. Bál se, že by se ty dvě éterické bytosti rozplynuly. Po chvíli obě odešly zpět do studánky. Rohan zavřel oči a snil o Studničce. Ze snu ho probudilo zpívání kosů.

     Byl již den. Poutníci sbírali své věci a pomalu se vydávali na další cestu. Jen Rohan celý okouzlený ležel a nebalil se. Všichni již odešli a Rohan stále ležel a koukal tam, kde se včera objevila Studnička. Když tu náhle se v jeho zorném poli, objevila ta, na kterou tak usilovně myslel. Rohan nebyl sto pronést jediné slovo. Studnička se jen usmála a pravila: „Vládkyně všech víl určuje každé víle tůňku, nebo studánku. Starší víly učí ty mladší. Jen jedno nesmíme, odejít s člověkem, pokud on nesplní tři úkoly vládkyně víl." Rohan jen smutně svěsil hlavu, ale Studnička pokračovala, "já ti nemohu říci, kde vládkyně víl sídlí, ale pokud je tvůj pohled mluvný, jak si myslím, můžeš ji zkusit najít.“ Jen domluvila rozplynula se v ranních paprscích slunce. Rohan se zamyslel. Víla Studnička se mu velice líbila, ale nevěděl, jestli i on se jí líbí. Zeptat se jí už nemohl. Promýšlel a uvažoval, až se rozhodl najít vládkyni víl a požádat ji o Studničku. Začal přemýšlet: „Víly se drží u vody. Vládkyni víl bych měl hledat u větší vodní hladiny. Největší rybník v okolí je u Blátivého mlýna. Inu tak se vydám tam“.

     Šel celý den, brodil se houštinami a procházel po uzoulinkých stezkách, které si po věky vyšlapávají zvířata v lese a pozdě večer došel k Blátivému mlýnu. Věděl, že mlynář ve mlýně již dávno není, vždyť pořádná cesta dávno zarostla a proto vešel do sednice, kde si ustlal na staré peci. Ráno se  vzbudil, když slunce poslalo na zem první paprsky. Protáhl se a vydal se do bludiště bahnitých cestiček kolem mlýna. Zaplétal se, motal, až vůbec nevěděl, kde je a jak se dostat ven. Tu se před ním otevřela nádherná scenérie. Z bažinaté vody vystupovaly jasně ohraničené travnaté ostrůvky, které tvořily šachovnicovou cestičku do středu močálu. Zde bažinatá voda průsvitněla a uprostřed všeho seděla na šedivém kameni stará víla. Jakmile Rohana uviděla, zaskřehotala: „Tak ty by jsi chtěl vílu Studničku. Pokud splníš mé úkoly dám ti ji." Rohan ani nestačil odpovědět a ona pokračovala. "Nejdříve mi najdi květinu, jež není naší původní rostlinou. Podporuje trávení a roste v rákosinách nebo na zastíněných bahnitých územích. Aby jsi splnil druhý úkol musíš najít místo, kde bys vydržel celý život a nikdy by sis nevyčítal, že jsi si ho vybral. A za třetí na tom místě postavíš domek. Nemusí to být žádné velké sídlo, ale místo, kde se dá schovat před větrem i deštěm a zimou i vedrem. Neměl by ses za něj stydět, protože pokud vše splníš, přijde do něj Studnička za tebou.“

     Rohan nevěděl, kde by začal a jak tak přemýšlel rukama probíral trávu, tu pošel dva tři kroky doleva i doprava a náhle se zarazil. Těsně před ním rostl krásný puškvorec a vedle druhý, třetí, čtvrtý, pátý, celý trs. Rohan se usmál protože první úkol už splnil. Z kapsy kalhot vylovil malou kudličku. Několik puškvorců uřízl a spletl z něj cop, který si přidal do ranečku. S druhým úkolem to bylo horší. Rohan se vypravil od rybníka do luk a polí. Procházel se a procházel a tu si uvědomil, že má hlad a slunce se sklání nad obzorem. Přicházel k samotě. Z komína na domku se kouřilo. Rohan si dodal odvahy a zaklepal na dveře. Nikdo mu však neodpověděl. Zaklepal po druhé a zase ticho jako v hrobě. Rohan vstoupil. Světnička tmavá, ale čistá,  na plotně bublal hrnec a na stole ležel nachystaný talíř se lžící. Rohan sundal poklici z hrnce a naběračkou si nandal polévku do talíře. Do kamen přihodil několik polínek, aby polévka nevystydla a nesl si talíř ke stolu. A co nevidí, na stole leží vedle lžíce krajíc chleba na dva palce tlustý. Rohan se pořádně navečeřel a natáhl se na lavici. Za nedlouho usnul.

     Ráno se vzbudil a na stole ležel krajáč mléka, silný krajíc chleba a kus sýra. Rohan se pořádně najedl, uklidil po sobě, v duchu někomu neznámému poděkoval. Vydal se na další cestu. Procházel přes kopce a doliny, až došel ke kostelu a koho u něj nevidí:, lidé s kterými šel na pouť a ten kostelík, ten je sv. Trojice. A nedaleko odtud vyvěrá studánka, kde je Studnička. Rohanovi to připadalo jako vnuknutí. Postaví si domek nedaleko studánky. Do lesa je to co by kamenem dohodil a vody budou mít taky dostatek, jen vesnice leží přes les.
Přešel les do vesnice, kde si půjčil sekeru, pilu a další potřebné nářadí. Vrátil se do lesa, kde si vybral několik stromů. Pokácel je a než se nadál byl večer. Druhý, třetí i čtvrtý den kácel stromy a pátý den je s pomocí koně z vesnice dopravil ke studánce. Kmeny řádně opracoval a začal se stavbou domku. Víc než domek připomínala stavba srub.

     Rohan si došel do vesnice pro kamnáře, kováře, sklenáře a zručnou paňmámu, pořádal o ušití záclon, ubrusu a další drobnosti. Všem jim slíbil jejich pomoc vrátit až bude z čeho. Než se sešel týden s týdnem byla chaloupka připravena k obývání. Rohan se těšil na Studničku, nemohl v noci spát. Sedl si na zápraží a přemýšlel, náhle se před ním objevila královna víl a pravila: „Dokud bude Studnička s tebou šťastná bude vám přáno, ale bude-li nešťastná a ty se ani nepokusíš tento stav změnit, bude pro tebe nenávratně ztracena.“

     Studnička se po týdnu objevila na prahu srubu. Rohan neváhal a objel ji. Byl moc rád. Studničce se v domku také líbilo a Rohan ještě víc. A žili tak dlouho dokud si sebe navzájem vážili a měli se rádi.

  • Autor: Koukalová Světlana
  • Datum publikace: 28.06.2006
  • Článek zařazen do: Povídky
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 4480 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0031 sec. | Aktuálně máme v databázi 8094 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha