Rubriky

Vyhledávání v článcích
Co hledáte ?



Provozuje:
icok


ikonka partnera
ikonka partnera
Dnes má svátek Kamil je neděle 03.03.2024



Novinky





Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).

O hvězdičce, kapičce a jiskřičce

Po delší době vám opět přinášíme pohádku.

      V malém zchátralém domečku, jediné památce po rodičích, žil mladý muž, Kazan. Pořádné řemeslo neuměl, ale měl kuličku s třemi trny, kterou jednou nešel v mezi dřívím  na zimu. Líbila se mu princezna Lidka, která neměla ráda nikoho kromě sebe.

      Na zámek se snesl velký černý mrak. Zvedl se vítr a na zem dopadly kapky velké jako slepičí vejce. Zahřmělo se. Neznámý hlas se zachechtal a zahřměl: “Až pozná lásku, vrátí se.“ Mrak se rozplynul a s ním i pyšná princezna Lidka. Lid pro ni netruchlil, kromě krále a Kazana. Protože se do úplňku neobjevila, vydal se ji Kazan nají.

      Do mošničky si uložil skromné zásoby jídla a malou kuličku se třemi ostny. Vydal se do širého světa. Procházel cizí města, potkával cizí lidi. Všech lidí se ptal, zda neví, kam letěl černý mrak. Až jednou potkal vetchou babičku, ta sama načala hovor: “Vítám tě, Kazane. Dlouho jsem na tebe čekala." Kazan se na ni nechápavě podíval, ale babička pokračovala, "Černý mrak je zlý, není to jenom oblak, ale také vládce, kterého se všichni bojí. Tvoje zvláštní kulička po zaražení ostnu do země přivolá pomoc:...“ V tu chvíli se zahřmělo a babička zmizela.Kazan se nezmohl ani na slovo. Když se vzpamatoval pokračoval v cestě dál. Míjel lesy, pole, pastviny. Stoupal do hor. K večeru si ustlal pod rozložitým dubem. Vytahoval krajíc chleba z mošničky, tu se před ním objevila babička: “Dopovím ti radu. Jeden osten přivolá hvězdičku, druhý jiskřičku a třetí kapičku.Kuličku po osten musíš vrazit do země a zavoláš koho potřebuješ.“ Jak domluvila tak zmizela.

     Když se Kazan ráno probudil uviděl Černý hrad, ztrácející se v mlhovém oparu. Po celodenní chůzi přišel k bráně, prošel jí a ta se za ním z hřmotem uzavřela. Kazan se stal vězněm. Brána byla jediná cesta ven. Začal hledat Černý mrak, procházel komnatami a sály až došel do Černého sálu. Byl největší a ponurý. Na stěnách visely závěsy z pavučin a na zemi vířily oblaka prachu. Jen vyřezávané křeslo se lesklo čistotou.Kazan zvolal: “Černý mraku, vrať Lidku a ...“ Náhle se zablesklo a na vyřezávaném křesle seděl starší muž, vlasů prokvetlých bílými nitkami, černý hábit vyšívaný ornamenty z drahých kamenů. Z vysoka se zachechtal a promluvil: “Ty jsi si přišel pro Lidku. Myslíš, že ti ji dám jen tak? Musíš splnit má tři přání. Do zítřejšího večera touto naběračkou přelij jezero do rybníka, který je vyschlý. Chá Cha chá.“

     Kazan sebral ze země zrezavělou naběračku a celý nešťastný se vydal k jezeru. Přeléval, přeléval, ale vody přibývalo jen nepatrně. Tu si vzpomněl na kuličku s trny. Vyndal ji a vrazil jeden osten do země a zvolal: “Kapičko, Kapičko pomoz mi.“ Než se nadál objevila se před ním modrá průsvitný postavička, který byla celá zahalena do závoje z kapek a vesele se usmála. “Pomohu ti proti tomu odpornému Černému mraku. Jdi za Lidkou a než se vrátíš bude voda tam, kde má být.“

     Kapička zamávala rukama, opsala kruh a zamumlala záhadné kouzlo. Voda z jezera se zvedla a ladným obloukem se přelila do vyschlého rybníka. Mezitím Kazan šel za Lidkou. Našel ji v nejvyšší věži. Nechtěla s ním mluvit. Kazan odešel zpět k rybníku. Poděkoval Kapičce a ta zmizela.

     S večerem přišel Kazan do síně, ve které stál uprostřed trojhranný  stůl. Celý byl pokryt černým plátnem. K jedné straně usedl Černý mrak, k druhé Lidka ke třetí Kazan. Černý mrak se mračil jako deset čertů a pronesl: “Uvidíme, jak se ti povede splnit druhý úkol. Přines Lidce Polární hvězdu na svatební diadém. Za tři dny tě očekávám." Zbytek večeře proběhl v absolutním tíživém tichu.

     Ráno se Kazan vydal na cestu. Celý den šel hlubokými lesy až došel k malé chaloupce.Kazan vstoupil.Na široké lavici seděla vetchá stařenka.“Vítám tě u mě, abys splnil přání Černého mraku, musíš zavolat Hvězdičku a požádat ji o záři Polární hvězdy“. Než se Kazan vzpamatoval chaloupka i s babičkou zmizela a Kazan stál na lesní pasece. Vyndal kuličku s ostny. Jeden zabodl do země a zavolal: “Hvězdičko, Hvězdičko pomoz mi.“ Ve chvíli se před ním objevila mladá dívka, celá zahalená v zářivě žlutých šatech pošitých malými hvězdičkami. “Co potřebuješ Kazane?“ „Potřebuji záři Polární hvězdy na svatební diadém pro Lidku,“ řekl Kazan.

     “To tě jistě poslal Černý mrak, dám ti ji. Do diadému ji vlož v tmavé místnosti, aby ti neuletěla.“ Než se nadál ležel mu u nohou měšec naplněný k prasknutí. Hvězdička zmizela dříve než stačil poděkovat. Kazan se vydal do hradu. Prošel hluboké lesy a do hradu došel akorát v čas. Černý mrak si Kazana zavolal a dal mu třetí úkol: “Zasaď Polární hvězdu do diadému.“ Kazan šel do nejčernější hradní komnaty, kde zavolal Jiskřičku:“Jiskřičko, Jiskřičko pomoz mi.“ Zjevila se, ve velké tmě však svítily jen zářivě rudé vlasy. „Polož diadém na stůl a vedle něj měšec se září Polární hvězdy.Přijď si pro diadém při západu slunce.“ „Děkuji Jiskřičko,“ řekl Kazan a odešel. Chtěl navštívit Lidku v její věžní komnatě. Potkal ji na schodišti a Lidka se ho nevěřícím hlasem zeptala, proč plní úkoly Černého mraku.“Tvůj otec je velice nešťastný a nikdo mu nechtěl vrátit smích ani tebe.“ „Opravdu?,“ pronesla Lidka a zamyšlena se vrátila do komnaty. Úplně zapomněla kam chtěla jít.

     Kazan se vrátil k Jiskřičce, od které si vzal již hotový diadém. K večeři ve velké síni přinesl diadém. Černý mrak se mračil, ale připjal Lidce diadém. Hrozivým hlasem řekl: “Nyní jste volní, odejděte dříve než se slunce objeví na východní světa straně.“ Po večeři se vydali na cestu. Šli dlouho mlčky až Lidka řekla Kazanovi: „ jsem ráda, že jsi mě vysvobodil a moc ti děkuji.“ Po celodenní únavné cestě se octly před branami zámku. Lidčiny zaprášené a otrhané šaty velkou parádu nebudily a protože ani Kazan nevypadal jako pán, nesměle vstoupili do zámku. Když se octly před králem,ten měl velkou radost, že ji vidí. Zeptal se Kazana: “Co by jsi si přál, za svou službu?“ Kazan měl jedno přání: „Potřeboval bych si opravit dům a vyučit se nějakého řemeslu, abych se uživil.“ Král se podivil: „Většina mužů, by požádala o ruku Lidky, ale tvoje přání se mi líbí. Tady máš tři váčky, v každém je 100 zlatých. A řemeslo si vyber jaké chceš, já ti přeji mnoho úspěchu.“

  • Autor: Koukalová Světlana
  • Datum publikace: 17.05.2006
  • Článek zařazen do: Povídky
  • Počet komentářů ke článku: 0 přidat komentář
  • Článek si přečetlo 5060 čtenářů

    Sdílet na Facebooku

© Stránka vygenerována za 0.0042 sec. | Aktuálně máme v databázi 8255 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz

Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha