Nejužitečnější dárek

Je Štědrý den a dáváme si vzájemně dárky. Některé potěší, některé méně. Měly by být dárky užitečné? Pojďme se nad tím chvíli zamyslet.

     Děti mají na Vánoce největší radost z hraček. Dospělí se už radují spíše s radostí dětí, které mají radost z jejich dárku. Už je ta atmosféra Vánoc tolik neoslovuje. Ostatně čím může na Vánoce dítě překvapit své rodiče? Užitečným dárkem těžko, ale spíš nějakým dárkem z lásky, do kterého dá kus samo sebe.

     Mám-li přemýšlet nad tím, který z vánočních dárků, za těch několik desítek let, co chodím po tomto světě, mě potěší nejvíce, tak je to vzpomínání náročné. Přesto se mi jeden dárek, z kterého jsem měl velkou radost, vybavil. Byly to hodinky, které jsem dostal ve čtrnácti letech, tedy čtvrt roku před dovršením patnáctých narozenin.

     Mám-li posoudit užitečnost těchto hodinek, tak to už tak složité není. Na své ruce mám tyto Primky dodnes. Sice mi už dělá problémy přečíst datum na datumce a pokud nejsem na hodně dobrém světle, musím si na to brát brýle, ale jinak slouží stále a za těch víc než třicet let byly v opravně jenom minimálně. Jednou to byla výměna péra a jinak vždy maličkosti, tedy výměna prasklého sklíčka.

     Na tyto hodinky jsem si už zvykl a i když je musím každé ráno natahovat, vždy na nich vidím, kolik je hodin a to i za horších světelných pomínek. Na digitálky bych si asi zvykal hůř a navíc by na nich byl asi stejný problém, jako mám na těhle s datumkou.

     A pak, že z užitečného dárku nemůže být radost. Já ji měl už tenkrát, jako dítě. I když je fakt, že dnešní děti se už asi hodně změnili a ke skromnosti moc vychovávány nejsou.