Z kuloárů CVVZ 2005

CVVZ je velkou akcí, na které se schází několik set lidí. V Třebíči to bylo přes tisícovku. Zákonitě se zde tedy mimo oficiálních programů odehrávají též kuloární jednání či přetelská setkání lidí, kteří se dlouho neviděli.

     Na CVVZ do Třebíče jsem jel společně s Janem Šimáněm – Galénem, Vláďou Hobzekem – Pinkem a Rudou Kašparem – Pegasem. Cesta ve čtyřech utíkala rychleji, i když v Jihlavě jsme zažili dramatický přestup, kdy jsme nevěděli, jeslti na nás počká rychlík do Třebíče.

     První na koho jsme narazil přímo na místě byl Jan Burda – Tatanka, s kterým jsme se přivítali, ale průvodce při bloudění školou mi posléze dělal Miroslav Hrabinec – Nemo. S ním jsem také spal na pokoji. Naše první cesta vedla za nástěnkami, tedy i infu. Nemo se mnou byl i na slavnostním zahájení. Tady byl hlavní důvod, proč jsme se drželi pohromadě, společný klíč od pokoje.

     Nemo nezahájel a sháněl kontakty. A tak krátce po svém příjezdu už měl vizitku na ředitelku odboru pro mládež MŠMT ČR ing. Evu Bartoňovou.

     Na žádné CVVZ nechybí ani prodejci věcí, bez kterých se neobejde téměř žádný oddíl. A tak jsme se zastavili na kus slova s Mexičanem z Ostravy.

     Dále nás zaujal prodej sportovních potřeb, tedy zejména pohárů. Ten největší jsme jen tiše obdivovali.

     Snad na žádné CVVZ nechybí Jiří Řeháček – Riki. Ten zde byl také jako lektor několika seminářů a dílen, takže o něm ještě bude řeč.

     Příjmené bylo i setkání s ostravskou Wiki. Bohužel známých, které jsme zde kdysi pravidelně potkával, a ubývá. Kdo všechno mi tu chyběl? Například Kšanďák, Kolčava, Cvrček, ale i žatecký Medvěd a třeba i Řešetlák, ale také liberecký Kondor a samozřejmě i Břéťa Boháč.

     Petr Molka – Best je sice skoro pražák, ale vídáme se už pomalu jenom jednou ročně na CVVZ. A tak jsme si několikrát našli chvilku času na společné popovídání v bufetu.

     A pak zde bylo sopusta dalších známých tváří, např. koordinátor Bambiriády Pavel Hofrichter – Bobr. Potkávali jsme samozřejmě i předsedu ČRDM Pavla Trantinu.

     Z PONSů se zase znám s Matějem – radarem ze Sokolova, který zde byl také jako lektor. I jeho jsme párkrát potkal a spoloečně jsme čekali ve frontě do tělocvičny na závěrečný rituál. Matěj se strará o své odchovance a tak i tentokrát tu měl s sebou svého instruktora.

     Známých tváří jsem zde zahlédl smaozřejmě ještě více a nevyklučuji ani, že v té spoustě lidí jsem se mohl s někým i minout.