Policejní versus právní stát

Často se používají pojmy policejní stát a právní stát. Pojďme se zamyslet nad těmito pojmy, zda spolu nějak souvisí.

     Většina lidí říká, že chce žít v právním státě. Co to znamená právní stát? Podle mě je to stát, v kterém se dodržují zákony. Má-li ale mít právní stát smysl, nestačí mě pouze to, že soud rozhodne o tom, že mám na něco právo, ale toto právo musí být také vymahatelné. Na otázku, zda se právní stát obejde bez represivních složek, tedy odpovínám NE.

     Srovnáme-li pravomoce české a třeba americké policie, je v nich velký rozdíl. Nikdy jsem sice v Americe nebyl, ale od několika lidí jsem například slyšel vyprávět, jak tam probíhá dopravní silniční kontrola. Mě to tak trochu připomíná zatčení, protože při ní prý musíte vystoupit z auta a dát ruce na kapotu. Má to zabránit tomu, pokud máte u sebe zbraň, abyste ji na policajty nepoužili. U nás nic takového není a také už bylo při silničních kontrolách pár policajtů zastřeleno. Takže to asi svůj význam mít bude.

     Dost často jsem slyšel i kritiku, co vše musí policajt udělat, před použitrím služební zbraně. Je to nejméně jedna výzva a pak ještě výstřel do země nebo do vzduchu. Takže ozbrojený pachatel bývá zpravidla rychlejší. O absurdnosti tohoto předpisu svědčí např. i to, jak dopadl před časem policista, který šel domlouvat útočníkovi v metru s ostrou tyčí, kterou jej útočník probodl.

     Bez donucovacích prostředků se asi neobejdeme. Těžko mi pomůže, pokud mě někdo na ulici napadne a bude mě mlátit, když mu bude přivolaný policista pouze domlouvat, aby mě nemlátil. Pokud nepomůže jedna výzva, je logické, že musí policajt použít síly, aby mě ochránil. Domluvy mi nepomohou.

     Kritizuje-li někdo policii, měl by si uvědomit, že nikdo není neomylný. Kdo z nás může říct, že v životě neudělal jedinou chybu? Splést se může i policajt. I on je jenom omylný člověk. Určitě to ale není důvod kvůli tomu na něj zaútočit. Proto ve všech demokratických zemích platí zákon, který říká, že policajta je nutno poslechnout vždy. Potom si je možno ovšem stěžovat a žádat náhradu za způsobenou újmu.

     Závěrem použiji srovnání z dvou zdánlivě velmi podobných akcí a to Czechteku a CZ teku. Ta první skončila rozehnáním policií s velkým počtem zraněných, ta druhá probíhá v poklidu a policie ruku v ruce spolupracuje s pořadatelskou službou. V čem je ten rozdíl? Pořadatelé druhé akce jsou ohleduplní a respektují zákon. Akci řádně nahlásili, zajistili pořadatelskou službu, což je jejich povinnost a protože jde o velkou akci, asistuje jim při tom i policie, která jim s akcí zadarmo pomáhá. Díky tomu se zcela bez problémů zvládlo i to, že parkovičtě pro účastníky bylo nakonec malé a nevešly se na něj všechna auta a i to, že někteří technaři přespávají mimo vyhrazené pozemky. Oboustranná snaha zmůže hodně.

     V tom prvním případě se pořadatel nezabýval pořadatelskou službou vůbec a zákony obešel tím, že řekl, že je to akce pouze pro pár jeho známých a ostatní, kteří na ni přišli, že ho nezajímají a nezodpovídá za ně. Už ale nevysvětlil, jak se o této akci oni nezvaní nadpočetní návštěvníci dozvěděli. Proto také tato akce skončila tak, jak skončila. Důkazem toho, že tak skončit nemusela, je průběh akce druhé, která probíhá v poklidu. Její organizátoři se také od organizátorů Czechteku zcela distancují. Jak je vidět, nejde tedy o druh hudby, ale o lidi, kteří akci organizují a lidi, kteří se jí účastní. Zahraniční násilníci patrně usoudili, že na této akci by nebyli pořadateli vítáni, že pořadatelé této akce nestojí o rvačku s policií, a tak nepřijeli. Počkají si zase na další Czechtek.

     Rozdíl mezi policejním a právním státem tedy vidím v tom, že stát musí být policejní vždy, je-li právním, současně musí být i policejním, protože právo nelze jinak stoprocntně zajistit. Za totality jsme ale žili ve státě, který byl jenom poklicejní a nebyl právní. V tomto státě nebyla oddělena zákonodárná moc od výkonné.

     Záměna těchto pojmů je obdobná jako záměna pojmů demokracie a anarchie. I ty si dnes hodně lidí plete. Demokracie je svoboda, která někde začíná a končí tam, kde začíná svoboda druhého. Kdežto anarchie je bezbřehá a bezohledná svoboda jedince na úkor svobody druhých. V anarchii má v podstatě svobodu pouze silnější a drzejší, který se dokáže bezohledně prosadit nad slabšími.