Existuje i slušná politika?

Většina lidí se asi nyní, znechucena vládní krizí ptá, zda ještě existuje i slušná politika? A nebo jsou neustálé intriky součástí politiky?

     Nastala vládní krize, kterou vyvolal někdo, komu vadil předseda vlády Stanislav Gross. Těžko odhadnout kdo, ale jisté je, že z této situace se snaží vytěžit maximální politický kapitál lidovci, což u nich ovšem nepřekvapuje. Obdobně se zachovali již několikrát. I pokud dojde k předčasným volbám, není záruka, že tyto volby, které budou stát spoustu peněz, přinesou nějaké rozřešení této krize. I když nejvíce hlasů nejspíše získá ODS, které tato krize maximálně nahrává, není jisté, že se jí podaří sestavil pravicovou koalici. Vzhledem k tomu, že současná politika ČSSD se více přibližuje středu a současné vedení této strany odmítá koalici a vůbec spolupráci s KSČM? Nepřipadá v úvahu ani levicová koalice, která by byla většinová.

     Zde bych pouze připomněl, že Gross, ač byl osočován se spolupráce s KSČM, s ní nespolupracoval, protože s Grebeníčkem mluvil pouze telefonicky a ač byl pozván, aby promluvil ke komunistickým poslancům, toto pozvání nepřijal. Při tom by paradoxně měl mít ke KSČM o trochu blíže než pravicový prezident Václav Klaus, který když sháněl hlasy při volbě prezidenta, neváhal se za komunisty vypravit a promluvit k nim. Sám Grebeníček v Pressklubu na Frekvenci 1 řekl, že on nevěří, že Goss jeho pozvání přijme a jak víme, tak nevěřil správně. To, že KSČM nakonec vládu podpořila, byla jejich vlastní iniciativa. Nakonec, bez jediného ústupku ze strany ČSSD usoudili, že tato vláda je pro ně lepším řešením, než předčasné volby a brzká pravicová vláda ODS.

     Jsou slyšet hlasy, že chybí jiná výraznější strana. To je pravda, protože v tuto chvíli mají šanci se do parlamentu dostat pouze čtyři strany a to ODS, KSČM, ČSSD a Lidovci. Pokud ale ODS nezíská přes 40% hlasů, těžko sestaví s Lidovci většinovou vládu. Druhá v pořadí bude nejspíše KSČM, s kterou ale do koalice nikdo jít nechce a preference ČSSD jsou nyní poměrně malé, lidovci pak budou mít nejspíš kolem 10% hlasů. Takže nějaká nová výrazná strana, která by zasáhla pozitivně do politického dění, zde opravdu chybí.

     Jaká by taková strana měla být. Dle mého názoru středová, tedy něco mezi ODS a ČSSD. Pokusím se nastínit zásady, jak bych si představoval, že by měl vypadat její volební program.

     1. Školství. Úkol dostat školství do pozice, která mu patří, nebude jistě snadný. S ohledem na nízké platy učitelů, odborníci ze školství utíkají do praxe, kde si vydělají mnohonásobně více. Navíc společenská prestiž učitelů je stále nižší, učit je stále obtížnější s ohledem na neukázněnost dětí. Školy by tedy měly mít větší pravomoci, aby mohly opravdu vychovávat. Tresty jsou sice nepopulární, ale někdy to bez nich ve výchově nejde a poznámka nebo snížená známka z chování není trestem. Účinnější, než psát poznámku, je nechat třeba žáka po škole, kde si může buď procvičovat učivo nebo s něčím pomáhat. V minulosti to bylo běžné a kázeň ve školách byla výrazně lepší.

     Určitě mi připadá absurdní, když jeden žák má dvojku z chování za šikanu a druhý žák má tutéž dvojku z chování za zapomínání pomůcek či úkolů. Šikana sama o sobě signalizuje dosti velkou míru společenské nebezpečnosti, zapomínání může mít různé příčiny, ale většinou nikoho neohrožuje. Takže určitě v případě zapomínání jsou účinné různé úkoly, které žákovi připomenou, aby nezapomínal.

     Pokud bych zpřísnil kázeň ve školách, určitě bych v zájmu demokracie nechal rodičům, kterým by to nebylo po vůli, si žáka vzdělávat sami a nebo mu zaplatit soukromého učitele. Na příslušné škole by pak byl pouze přezkoušen komisí, zda látku zvládl.

     2. Výchova sice není samostatným resortem, ale se školstvím určitě blízce souvisí. V dnešní době poněkud pokulhává, jsou zde trendy západní liberalistické výchovy, která však přináší společenské problémy. Rodiče by tedy neměli být určitě svazováni nesmyslnými zákazy, které by jim definovaly, co mohou a co ne. Je nesmysl chtít hnát k zodpovědnosti rodiče, který použije na dítě přiměřený fyzický trest. Hranici týrání snad dokáže každý soudný člověk rozpoznat a nebyl by jistě problém ji stanovit i zákonem. Zákazy fyzickým trestům rodičům pouze omezí svědomité rodiče ve výchově a ti, kdo budou chtít děti týrat, si stejně najdou cestu, jak je obejít a nebo zvolí mnohem horší formu psychického týrání.

     S výchovou souvisí s odpovědnost rodičů za výchovu, ale i možnosti jim pomoct v obtížných případech, kdy si nevědí rady a o pomoc požádají.

     3. Věková hranice trestní odpovědnosti. V této oblasti si myslím, že body 1 a 2, pokud by byly naplněny, vy vyřešily situaci natolik, že by nebylo třeba, se snižováním věkové hranice trestní odpovědnosti zabývat. Na západě ji řeší proto, že nyní sklízí plody liberalistické výchovy. Děti, které nejsou schopny výchovně zvládnout rodiče, nevychová vězení. Od toho jsou různé výchovné ústavy, kam může být dítě zařazeno tehdy, je-li to potřeba a to i před tím, než spáchá nějaký zločin. Samozřejmě je ale třeba takovéto ústavy zabezpečit, aby z nich děti nemohly utíkat. Určitě není řešením umístit dítě, které např. zabije rodiče nebo spolužáka do dětského domova mezi děti, které tam jsou proto, že se o ně neumějí postarat jejich rodiče, či je týrají apod.

     Ve vězení se děti přiučí tomu, co ještě neumí a navíc zde nebude možnost jejich vzdělávání. Takže si můžeme být jisti, že pokud zavřeme ve 14ti letech do vězení dítě, že v 95% z něj bude už navždy člověk, který bude společnosti na obtíž.

     4. Ekonomika hýbe společností. Jak na daně? Protože ve společnosti musí být určitá solidarita a silnější mají pomáhat slabším, jsme pro daňová pásma. Kdo si více vydělá, je schopnější a měl by tedy více pomáhat a více přispívat pro blaho společnosti. Pořád je i pro tyto bohatší lidi lepší takto pomoct méně schopným lidem, kteří ale nejsou povaleči a mají zájem pracovat. Pokud bychom ale jejich malé příjmy zatížili stejnými daněmi jako příjmy bohatých, pak bychom jim mohli vzít i tuto motivaci k práci. A to by pravděpodobně přišlo tyto boháče ještě dráž, protože jak známo, hodně chudý člověk nemá zábrany, protože nemá co ztratit. A ostraha majetku, vězení apod. není zrovna levnou záležitostí.

     5. Sociální politika s ekonomikou přímo souvisí. Zde bych navázal na zrušení povinné vojny a tím i zánik civilní služby. Civilkáři chybí zejména v neziskovém sektoru. Proč by je tedy nemohli nahradit nezaměstnaní. Nedávno jsem slyšel, že člověk, který je bez zaměstnání dva roky, ztrácí zájem hledat práci. Za dva roky se vybudují jiné návyky a těžko se už pak ráno vstává a mění životní stereotyp. Pokud by byla podpora v nezaměstnanosti podmíněna aspoň 4 hodinami denně společensko prospěšné práce, byl by myslím problém vyřešen. Takový nezaměstnaný by si mohl najít jakoukoli třeba i dobrovolnickou činnost třeba i v neziskovém sektoru. Při tom bych výši podpory odstupňoval podle rozsahu práce od 4 až do 8 hodin denně. Pokud někdo je funkcionářem nějaké neziskové organizace, které po práci věnuje např. 4 hodiny denně a ztratí-li práci, pak by se mohl sám rozhodnout, zda zůstane jako dobrovolník v této organizaci, kde si může třeba přibrat i další práci navíc a nebo zda bude hledat nové zaměstnání.

     V příštím pokračování se budu věnovat dalším důležitým oblastem, mezi které patří určitě zdravotnictví, trestní právo, kultura, ekologie a další oblasti.