Patnáct let po sametové revoluci

Před patnácti lety nám studenti přinesli svobodu. Co jsme za těch 15 let dali jako společnost my jim a dnešním dětem?

     Máme svobodu, můžeme cestovat do zahraničí, padla železná opona. V průměru se máme lépe, vzrostla průměrná životní úroveň. Nečekáme v pořadnících na auta, nejsou fronty na maso a ovoce. To jsou neoddiskutovatelné skutečnosti. To je ale jedna stránka života a to ta materiální.

     Druhou stránkou lidského života je stránka duchovní, tedy ohleduplnost, morálka, přátelství, láska a další hodnoty. A v těch bohužel silně naše společnost pokulhává. A bohužel tak silně, že k těmto deformacím vychováváme i naše děti.

     Je opravdu dobré, aby děti neuznávaly autority? Aby měly široké lokte a tím pádem byly bezohledné. Je opravdu nutné, aby byly od dětství obklopeny tím největším pohodlím, aniž by se o něj musely sebeméně zasloužit a měly tak představu o materiálních hodnotách, co co stojí?

     Když vidí veřejně erotiku, která byla dříve záležitostí ryze intimní, nemůžeme se divit, když budou chtít být IN a začnou se shánět po klukovi či děvčeti třeba už od první třídy základní školy nebo už od školky. Nejde přece o vztah, ale o to, s někým chodit a být IN.

     Když vidí násilné hrdiny ve filmech, proč by si z nich nebraly příklad. Jak mají chápat, že ve filmu je to trochu jiné, že hrdina vydrží kopání do břicha a do hlavy, z kterého se vzápětí vzpamatuje, ale jeho spolužák, na kterém si to vyzkouší, to prostě nepřežije. I pokud to budou chápat rozumově, stejně budou mít zmatek ve své mysli, protože v podvědomí budou mít něco jiného.

     Jak chceme vysvětlit zkraty v chování několika zcela bezproblémových dětí, které náhle napadne, že by mohly někoho zabít a ony jdou a udělají to? Prostě tím jsou obklopeny a dětské podvědomí je velice citlivé. Čtu právě knihu PhDr Marty Foučkové "Já jsem", v které píše, že zjistila, že např. i spánek dětí u televize na ně má vliv. A nejenom dětí, ale dětí zvláště, protože jejich podvědomí je citlivější.

     Kdo nevěří na zázraky a vidí věci reálně, tak se musí zamyslet nad touto společností. Nic na světě není náhoda, vše tu má své příčiny. Ani děti se nevyvíjejí samovolně. Některé věci jsou relativní a mohou se nám jenom zdát. Jako rodiče např. vyčítáme vlastním dětem to, co jsme sami jako děti dělali. Někdy to má opodstatnění, protože výchova je nutná, ale někdy ne. Ovšem podle objektivních měřítek si dnešní děti dovolí mnohem více, než generace předchozí. Je to ale výchovou. Předchozí generace byla vychovávána ke ctění autorit, ta dnešní je vychovávána k pravému opaku. Pak se ovšem nemůžeme divit snížené kázni ve škole, ale i doma.

     Kázeň je nutný atributem demokratické společnosti. Společnost, v které není kázeň, není demokratická, ale anarchistická. Problém je, že mnoho lidí z naší společnosti demokracii nikdy nezažilo a tak ji neumí odlišit od anarchie. Demokracie ale spočívá právě v duševních nesobeckých hodnotách, díky kterým se umíme uskrovnit ve prospěch jiných. Na tomto principu je i založen neziskový sektor.

     Společnost je bohužel natolik degradovaná, že spousta lidí ani nevidí význam sdružení dětí a mládeže, které výchovně preventivně působí na děti a mládež. Rodič raději dá dítě do hudební školy nebo na angličtinu, protože to mu jednou přinese peníze, než třeba do turistického oddílu. Co mu takový oddíl přinese? Rodič, který sám nějakým oddílem neprošel, to prostě neví. Že takový oddíl působí výchovně? A co si dítě koupí za to, že bude vychované? To je bohužel pohled dnešní společnosti.

     Podíváme-li se na vzorek problémových dětí, kvůli kterým by většina z nás ráda snižovala hranici trestní odpovědnosti, pak zjistíme, že mezi nimi nejsou nebo jsou jen zcela výjimečně, děti, které navštěvují nebo v minulosti delší dobu navštěvovaly oddíly např. junácké, pionýrské, tomícké či jiné. V náplni těchto oddílů totiž není jenom turistika, táboření, či jiné zaměření, ale i výchova k určitým hodnotám, ať už ke vztahu k ostatním bytostem, k přírodě apod. Tyto děti se učí se o sebe umět samy postarat na výletě či táboře. A to je práce, někdy si i uvaří a tak vidí, že i to je práce. A když poznají na vlastní kůži, co to práce je, pak se naučí si vážit i práce ostatních.

     V této společnosti nejsou sdružení dětí a mládeže vyhraněné tak, aby byla většina lidí schopna pochopit, oč jde. Možná na to má vliv i formalismus některých dřívějších pionýrských oddílů, kam některé děti tenkrát chodily jenom z donucení. To byly ale oddíly, kde byli z donucení i vedoucí. Prostě kvůli čárce a kádrovému posudku. Dali dětem míč, proseděli dvě hodiny schůzky a děti se nudily s míčem. Když nyní dospěli, nedovedou pochopit mentalitu dobrého oddílu.

     Ale pozor!!! I v té době pracovaly velmi dobré pionýrské oddíly, kde byli vedoucí, kteří tam byli proto, že je to bavilo a vymýšleli pro děti nejrůznější hry. A děti ty hry bavily. Takové děti, pokud na to nezapomněly, mají pak na věc jiný náhled, ale jde o to, jak dalece podléhají trendu dnešní společnosti, že angličtina je pro dítě důležitější. Jenže pro dítě je nejdůležitější prožít plnohodnotně svoje dětství a nikdo nemá právo mu ho uměle zkracovat. Nikdo neví, jak se projeví důsledky této uspěchané doby, která nutí děti být předčasně dospělými. Jak to ovlivní jejich psychiku. Proč má dnes tolik dětí deprese a psychické problémy, které dřív děti neměly? Určitě mezi tím bude souvislost.

     Děti, které prožily plnohodnotné dětství v nějakém oddílu, či třeba vlastním klubu jako parta, která se uměla sama smysluplně zabavit pod vlivem mnoha pozitivních vzorů, ty mají nad problémem větší nadhled. Třeba Skauti drží tradici a většinou směřují do oddílů i své děti, protože chápou hlubší smysl takové činnosti. Výjimkou ale nejsou ani další sdružení dětí a mládeže, které mají také obdobný pozitivní výchovný cíl, které jejich členy rozvíjí komplexně. Pouze nemají takovou tradici jako Skauti a nejsou tak v podvědomí této společnosti.

      Zkusme se při tomto kulatém patnáctiletém výročí zamyslet nad životními hodnotami a zkusit ty duševní posunout trochu výše a ty vyloženě požitkářské přesunout naopak trochu níže. Prostě brát více ohledy a to zejména na děti. Nekouřit před nimi, protože nás berou jako vzory a díky tomu nám přibývá dětských kuřáků. Propagovat více pozitivních hrdinů než těch negativních a i být v jejich vlastním zájmu přísnější při jejich výchově. Vštěpovat jim i duchovní hodnoty jako je ohleduplnost, soucítění a podobné lidské hodnoty. Ne nadarmo se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří, jako když najdeš. A to neplatí jenom pro materiální vzdělání, jako je matematika či fyzika, ale i pro vzdělání morální k lidským hodnotám, jako je úcta, kázeň, přátelství, solidarita, poctivost apod.