Z kroniky Tuláků – 99. část

Minule jsme nedokončili oddílovou mozaiku věnovanou rádci Ingoustovi. Dnes vám tedy v kronice Tuláků přinášíme její dokončení.

Oddílová mozaika – Ingoust – dokončení

     Když jsem se vrátili do ubytovny po sobotním výletu, kde jsem vyřkl své rozhodnutí, šel jsem chystat večeři. Ostatní si šli hrát do tělocvičny a čekali, až jim naservíruji večeři pod nos. Neměl jsme vůbec chuť jim říkat, aby mi šli pomoct. „Ostatně výletů už moc nebude“, řekl jsem si. Sám od sebe mi přišel pomoct Ingoust. Ten jediný tenkrát pochopil, oč jde. Snažil s epak přitáhnout k práci do kuchyně i ostatní. Povedlo se mu to pouze u Golema. Přesto svým přístupem k celé věci nahlodal mé rozhodnutí s oddílem skončit.

      Pak přišel letní tábor, na který jsme jel jako jediný vedoucí s osmi dětmi. Tady jsme Ingousta opět skoro nepoznával, jak překypoval aktivitou a pomáhal mi s přípravou všech větších akcí. Pak s ek nám přidal Kamzík, ale to už nebylo ono. Druhý týden v Jesenících sice vařil, ale velice draho. Ingoust byl oporou i druhý týden při nákupech, např. při nákupu brambor , které si Kamzík zbytečně poručil a které jsme tam nakonec skoro všechny nechali.

      Ingousta zřejmě oddíl hodně baví a je ochoten pro něj i dost udělat. Vyrobil například velmi pěkné diplomy za měsíční bodování. Má i velmi pěkné a osobité zápisy do kroniky, ale vypáčit z něj nějaký, je úplné nadlidské úsilí. Má dost aktivity k úspěšnému vedení družiny. Jeho humor však někdy přechází do provokací a sám někdy neumí legraci na svoji adresu přijmout. Jeho některé vtípky vůči mě jsou skoro až přehnané a na veřejnosti můžou působit pohoršení náhodných lidí. Když s emu pak zlomek toho vrátí např. ve hře osídlení Wahagánie, neumí to přijmout s humorem, jak je to myšleno, a uráží se. Teď narážím na epizodu, kdy ho lehce zranila Golemova vystřelená kulka letící rourou a vzápětí Golemem vhozené kamení, které zasáhlo jeho populárního psa spáče. Dále pak třeba okamžik hry Boj o vlajku, kdy dohodu s Golemem předcházela zcela zbytečná scéna, která mohla celou hru úplně pokazit. Dále bych mohl pokračovat urážlivou reakcí na mezipořadí družinového bodování, které po jedné schůzce a jednom výletu se ještě velice výrazně změní. To, že je po jedné schůzce někdo úspěšnější v soutěžích, vůbec nic neznamená. Otázkou je, jestli se na této příčce udrží i na konci měsíce.

     Z epizody Osídlení Wahagánie vyplývá i Ingoustova zbyteřná nerozvážnost. V této etapě, nebýt zásahu Golema, by byl zastřelil převaděče, čímž by definitivně zmařil naděje na převedení Charchelosova syna do Wahagánie. Chvíli na to by byl zastřelil Traracha, což by také nemělo malé důsledky. Při nejmenším by naše výprava nezískala čtvrtou minci rodu Montariů. Rovněž pokus o zvednutí kamene, na který Ballu upozorňoval, nebyl nejchytřejší. Tyto neprozřetelnosti jsou myslím u Ingousta naprosto zbytečné. Ingoust má na to oddílu výrazně pomoct a je škoda těchto slabších vlastností. Vzhledem k Ingoustovým morálním vlastnostem, které Ingoust v oddílu prokázal, mě o to víc od něj zraňují a mrzí. Což se zkusit nejprve zamyslet nad tím, co chi říct a až pak to teprve říct. Což zkusit všechny konflikty nejprve řešit rozumnou dohodou bez předchozího urážení se a případných scének.

     Na závěr ještě o Ingoustově přezdívce. Původní přezdívkou bylo Inkoust. Na táboře v Albrechticích jsme ale nechtěl být tak spisovný a do bodování jsme napsal Ingoust. To se setkalo zprvu s bouřlivým protestem, ale pak Ingoust upravenou přezdívku přijal. Tu pak ještě někdo občas upravoval do tvarů ing. Oust a ing. Chroust. To ale nic nemění na tom, že oficiální znění přezdívky je Ingoust.