Barbie

Od 9. března 1959, kdy módní panenka Barbie spatřila světlo světa na veletrhu hraček v New Yorku, dělí se lidstvo na příznivce a odpůrce této blonďaté postavičky.

     Přes svou normálnost a vlídnost, přes svou nenucenost a neokázalost, přes mírumilovnost a přívětivost vyvolává 29 cm velká vinylová panenka neustálé spory.

     Kreslená figurka z "Bild-Zeitung", kterou si americká podnikatelka Ruth Handlerová zvolila za vzor panenky Barbie, pojmenované po její dceři Barbaře, měla všechny vlastnosti, které později přinesly Barbie slávu i opovržení: byla to plavovlasá kráska vždy držící krok s módou.

     Jak moc si zakládá na kráse, poznáme podle té spousty účesů, kelímků s líčidly, kabelek, slunečních brýlí a šátků, které jsou jí k službám a rodičům ke koupi. Do každého trendu se vrhla naplno. To všechno Barbie pomohlo, nebyla by se totiž proslavila, kdyby se lidé nenaučili oceňovat velkorysou krásu a barevný umělohmotný svět. Barbie byla dokonce zcela neuvěřitelně přizpůsobivá: zadala si totiž i s punky, takže dokonce představovala i hnutí programově zaměřené proti kráse.

     Barbie patří, a to její odpůrci přehlédli, do tradice oblékacích panenek, které od konce sedmnáctého století dívenky oblékaly do kamizol a klobouků, kožichů a čepců, spodniček a zimního oblečení.

     Obránci Barbie namítají, že Barbie nezakrněla a že se z ní nestala nesamostatná naivka. Vždyť měla i spousty povolání: byla už zdravotní sestrou, lékařkou, baletkou, módní návrhářkou, sjezdařkou, pilotkou, byla členkou hasičského sboru, prodavačkou a hráčkou baseballu. Byla dokonce kosmonautkou dřív, než Neil Armstrong vystoupil na Měsíc. Filozofkou ještě nebyla. Ale což musí být mladá žena filozofkou? Děti by řekly: ne. Jejich touha po této převážně blonďaté panence byla na celém světě uspokojena už více než miliardkrát. Výhrady dospělých jsou zcela potlačeny touhou malých i větších holčiček mít doma tu nejkrásnější panenku - mít doma Barbie.

     Zdroj: Barbie muzeum - http://www.spielzeugmuseum-muenchen.de/czech/barbie/